Fret-King Black Label Eclat Standard

Elektrická kytara
Kategorie: 
Výrobce: 
Distributor: 
Cena: 
19 990,00 Kč

Les Paul trochu jinak. Je to vůbec možné? Dá se u desítky let užívaného a jednoho z nejpopulárnějších tvarů či typů elektrické kytary, která se vyrábí v nesčetném počtu kopií a variací, přijít s něčím nekonvenčním? „Les Pauly“ Black Label Eclat Standard od Fret-King jsou důkazem toho, že ano.

Základní charakteristikou kytar značky Fret-King, kterou založil zkušený anglický kytarář Trev Wilkinson, je kombinace klasických tvarů s moderními prvky, které odrážejí přání a postřehy mnoha zkušených hráčů a profesionálů, pohybujících se v branži už pěkných pár let. Heslem výrobce je spojení tradice spolu s designem na úrovni boutique nástrojů, kvalitou na úrovni custom shopu, skvělou hratelností a komfortem. To ale samozřejmě není úkol nijak jednoduchý.

Konkrétně řada Black Label je ze všech čtyř základních řad nejmladší a představuje tu cenově nejdostupnější sérii nástrojů, nicméně i tak do ní hlavní designér a duchovní otec značky Trev Wilkinson zapracoval několik zajímavých detailů a vylepšení, se kterými přišel, když pracoval na předešlých dražších sériích. Jde o vychytávky, které zlepšují hratelnost či ergonomii, ale zároveň i zvukové možnosti nástrojů. 

V testu se konkrétně zaměříme na model Eclat Standard, který vychází z nestárnoucího tvaru Les Paul. Ačkoliv pro mnoho kytaristů jde o tvar, který je navržen naprosto dokonale a nepotřebuje žádná vylepšování, výrobce se s tímto banálním tvrzením zdaleka nesmířil. Podívejme se tedy blíže, co pan Wilkinson, proslulý zejména svými inovacemi hardwaru, vymyslel.

Moderna nebo vintage?

Black Label Eclat Standard má sice v rodokmenu vepsáno jméno Les Paul, což mu nikdo nevezme, výrobce se však se zárukou kvality ověřenou víc než půl stoletím používání nespokojil a přemýšlel, kam jít dál. Jeden z výsledků je patrný hned na první pohled – speciální vybrání a tvarování, které zlepšuje ergonomii, neboli zvyšuje pohodlí při hře: V tradičně klenuté svrchní javorové desce těla je na přední straně vysoustruženo zaoblené, dalo by se říci kónicky tvarované vybrání, které umožňuje pohodlné opření předloktí pravé ruky při hře. 

Výřez u krku je oproti tradičnímu tvaru mírně zvětšený. Výsledkem je lepší přístup do vyšších poloh na hmatníku. Vyčnívající roh je zároveň ostřejší než u originálu, což kytaře dává tak trochu modernější vzhled. To ale nijak nenarušuje klasický „les paulovský“ design, který má své nezaměnitelné kouzlo. Na zadní straně těla je pak vybroušeno mírné vybrání, aby tělo netlačilo do břicha či do žeber.

Základem nástroje je mahagonové dřevo. Tělo je slepeno ze dvou kusů mahagonu a svrchní klenutá deska je tvořena javorem o tloušťce (v nejvyšším bodě) 3/4 palce. U okrajů je tloušťka těla cca 5 cm, v klenutí zhruba 5,5 cm. Díky zmíněnému výbrusu je mimochodem vidět, že výrobce použil poctivou javorovou desku, nikoliv jen dýhu.

Testovaná verze se pyšní provedením sunburst (konkrétně Tobacco Burst, k dispozici je ale i varianta v černé a třešňové barvě), přirozená kresba javoru pod transparentním lakem spolu s ozdobným vinutím kolem těla v barvě tmavé želvoviny podtrženým jemným bílým proužkem přitom dává kytaře tak trochu retro nádech, který podtrhují do zlatavé barvy chromované krytky snímačů. Vyšší a dražší řady kytar Eclat se pak designově liší tím, že namísto obyčejného javoru používají svrchní desku z žíhaného javoru. Krk je kompletně z jednoho kusu mahagonu s klasickým lepeným připojením k tělu. Výrobce přitom používá prodloužený čep, který zaručuje delší sustain. Krk je příjemně štíhlý, ovšem s profilem do hezky zakulaceného D. Hlava svým tvarem vychází opět z Les Paula, je jen decentně modernější, s mírně přiostřenými hranami. Graficky zajímavé zlatavé logo na černém laku vypadá efektně, ale z odstupu je spíše nečitelné a nerozpoznatelné.

U hmatníku se výrobce drží tradičního palisandru, což je z hlediska tónu optimální volba, na nultém pražci je široký obvyklých 42 mm. Profil hmatníku je 12“ a osazen je 22 středně velkými jumbo pražci, menzura se svými 24,75“ (628 mm) drží gibsonovských tradic. Černé vinutí kolem hmatníku zboku zakrývá okraje pražců, takže na omak je krk naprosto čistý.  Design opět podtrhuje jemná bílá linka kolem hmatníku, která působí tak trochu vintage dojmem.

Co se týká hardwaru, kytara používá běžnou kombinaci – masivní chromovanou kobylku typu tune-o-matic a stop tail-piece zavrtané přímo do dřeva. Jako ladicí mechaniky jsou použity chromované Wilkinson WJ 01 a struny procházejí přes grafitový nultý pražec v barvě slonové kosti. Kytara se může pochlubit poměrně luxusní elektronikou. Black Label Eclat Standard je totiž osazen dvojicí humbuckerů Wilkinson WVC a Alnico V magnety, které byly podle výrobce vyrobeny podle původního návrhu, jehož autorem je legendární Seth Lover, který je v 80. letech věnoval Trevu Wilkinsonovi.

Nástroj má ale v rukávu ještě jeden trik. Kromě třípolohového přepínače snímačů (kobylka-oba-krk) umístěného přesně tam, kde jej u Les Paulů očekáváte, a společných potenciometrů pro hlasitost a tónovou clonu, nabízí třetí potenciometr s názvem Vari-Coil, díky němuž můžete přecházet od dvoucívkového k jednocívkovému zapojení, tedy od zvuku humbuckeru až k jasnému zvuku singlů. Na rozdíl od obyčejných přepínačů, s nimiž tyto typy zvuků rozpojováním cívek nastavujete „natvrdo“, tady ale můžete přecházet od jednoho typu zapojení k druhému zcela plynule, což dává celou řadu zajímavých mezipoloh.

Kytaru dostanete v obalu, který na mě sice nepůsobí nějak nadstandardně, ale je to příjemný bonus do začátků.

Dojmy ze hry

Na to, že se jedná o poměrně levnou kytaru základní řady, musím ocenit, jaká pozornost je věnována výběru materiálů, detailům zpracování a designu. Ty navíc podtrhují zmíněné vychytávky, které z této les paulovské klasiky činí docela originální a zajímavý nástroj. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že vybrání pro pravou ruku vizuálně tak trochu narušuje onu žádanou „les paulovskou“ eleganci kytary, ale po pár dnech jsem si zvykl, koneckonců při hře vlastně není vidět. Můj pohled na věc se ale radikálně změnil s tím, jak jsem si poměrně rychle přivykl pohodlí, které tato vychytávka při hře skýtá. Oproti zkosení, s jakými se typicky setkáte u stratocasterovských kytar, není výbrus u Eclata „plošný“. Má tvar půlkruhového či zakulaceného „žlábku“, který dává ruce víceméně jednoznačný směr. Jakmile se jednou pohodlně opřete, vlastně tak trochu „drží“ pravačku v žádoucí poloze, v optimálním úhlu. Užitečné by to mohlo být třeba i pro mladé kytaristy, které to přinutí získat správné návyky nebo docela přirozeně odbourat určité zlozvyky. A nakonec to docela dobře funguje i jako metoda pro vyrovnání páteře, hlavně při hře vsedě. Ve stoje ovšem musíte mít kytaru zavěšenou středně či více vysoko, alespoň mírně nad pasem, aby se ruka do žádoucího úhlu dostala. Výbrus pro pravačku určitě neoslní punkery, kteří potřebují mít kytaru zavěšenou proklatě nízko, když ruka míří ke strunám takřka kolmo shora. Krk bych pro jeho rozměry označil za modernější, výborně padne do ruky. Jeho profil je hezky kulatý, není zbytečně plochý, takže se dobře hraje s palcem v klasické poloze, přitom je příjemně úzký, takže je snadné hrát i s palcem přes hmatník. Zkrátka maximální komfort.

Jelikož konstrukčně ctí Fret-King originál, dostat se levou rukou do vyšších poloh není tak pohodlné, jako u ryze moderních kytar. Pokud se však chytíte palcem za patku, bez potíží dosáhnete až na 22. polohu, mírně zvětšený výřez v těle to dovoluje. Navíc ruku na srdce, nikdy jsem neslyšel nikoho, kdo hraje na Les Pauly, stěžovat si, že se mu špatně hraje ve výškách. I přes masivní tělo kytara není přespříliš těžká, při pověšení skvěle drží na těle.

Pestrá paleta zvuků

Jako vždy mne nejprve zajímal čistě akustický zvuk a potěšilo mě, že Eclat nezklamal. Přirozeným sustainem, který dává samotné dřevo, se kytara díky vylepšenému spojení krku a těla přibližuje možná až nástrojům s průběžnými krky. Mimo jiné i díky tomu, že je krk do těla vsazen pod mírným úhlem struny (jednalo se o sadu 0.10) krásně zvoní a nástroj sympaticky rezonuje. Mahagon propůjčuje zvuku patřičnou sílu, důraznost v basech, ale díky poctivé javorové desce není zvuk tak temný, jako u ryze mahagonových kytar či těl, je vyrovnaný v celém spektru.  

Snímače Wilkinson jsou, krátce řečeno, „unikátní“. Ač jde o humbuckery, dávají na dnešní poměry spíše nižší až střední výstup, ovšem kytaře poskytují nádhernou hloubku a čitelnost. Na rozdíl od řady jiných humbuckerů, kde si můžete rozepnout cívky, je ale výsledek vždy kompromisní. Tady zní snímače skvěle a plnohodnotně v poloze humbucker i single, takže si troufám tvrdit, že naprosto uspokojí ty, kdo chtějí primárně Les Paula, ale vždy chtěli kvůli univerzálnosti i Statocastera. Humbuckery zní pěkně tlustě a plně, single polohy jsou krásně konkrétní a živé. 

Eclat exceluje v klasických a vintage polohách, zvuk je velmi autentický, dřevní a přirozený. Můžete z ní dostat krásné jiskřivé čisté zvuky se single-coil, krásně teplý nakřáplý bluesový crunch, ale i saturovaná, zpívající sóla plná velmi přirozených harmonických. Ačkoliv je to kytara bluesového a rockového ražení, doporučoval bych ji k pozornosti třeba i jazzmanům či fandům fusion, kteří se nebojí ryze elektrického zvuku. Mému uchu příjemně zněly třeba i septakordy při nakřáplém zvuku.

Co mě ale zaujalo nejvíce: Potenciometr pro nastavení přechodu od singlového po humbuckerový zvuk tu není jen do počtu. Naopak, ve skutečnosti se z něj stala jedna z mých nejoblíbenějších vlastností tohoto nástroje. Při přechodu mezi singly a humbuckery nemáte jen dvě krajní polohy, černou nebo bílou, ale 

skvěle zní i všechny barvy mezi nimi. Nevím, jaké je elektrické zapojení, takže nechci vypustit „do éteru“ nic zavádějícího, ale subjektivně bych to popsal tak, jako byste začali se zvukem jedno- cívkového snímače a postupně přimíchávali druhou cívku až k dosažení plného, tlustého humbuckerového zvuku. Nebo naopak.

Plynule nastavitelné mezipolohy dávají zvuku zcela nový rozměr. Je to něco naprosto neotřelého, takové polohy vám žádná jiná kytara nedá. K mým nejoblíbenějším patřila poloha, kdy ve směru od single-coil zvuku přidáte asi jen dva nebo tři dílečky (na stupnici deseti) humbuckeru, kdy má zvuk stále charakter singlů, ale získá trochu bohatší zabarvení. Skvěle zní, pokud zahrajete a necháte znít tón a postupně zahušťujete tón od singlu k humbuckeru zároveň s tím, jak tón postupně slábne. Pokud si libujete ve vodách vintage zvuků, můžete to vše kombinovat ještě s tónovou clonou, kdy získáte zastřenější, dřevnější zvuky. 

Díky tomu je kytara skvělou „továrnou na zvuky“ – aniž byste museli sáhnout na zesilovač nebo na krabičky, dostanete nebývale širokou škálu poloh jen ze samotného nástroje. Kytara se i přes nižší výstup snímačů solidně prosadí i v oblastech vysokého zkreslení a hustějších zvuků. S adekvátním aparátem, který má dostatek gainu, obstojí i v ryze metalových zvucích – sílu snímačů dobře kompenzuje masa tvrdého dřeva, které samo o sobě dává agresivní a dravý zvuk plný přirozených harmonických s pevnými a vysokou konkrétností. Tady pochopíte, jak se například na nezaměnitelném zvuku Zakka Wylda podepisují nejen aktivní snímače, ale i tvrdý a basy podtrhující mahagon. Ovšem ty, kdo jsou silně orientovaní na basové frekvence, asi použité snímače přece jen neuspokojí. Po stránce zvukové kvality podle mě kytara snese srovnání i s nástroji, které jsou osazeny originálními značkovými snímači. A fakt, že nesází na snímače třetích stran, které používají skoro všichni, navíc podtrhuje osobitost nástroje.

Shrnutí

Stručně řečeno, jedná se o tradiční typ nástroje s několika velmi netradičními inovacemi. A to zajímavými a užitečnými, dodávám. Díky nekonvenčnímu výbrusu těla na mě Fret-King Black Label Eclat Standard zpočátku působil tak trochu jako ufo, ale už zakrátko se mi jak tato úprava, tak i další vychytávky začaly zamlouvat a připadat čím dál více smysluplné a účelné. Kytara, která se na první pohled může jevit jen jako další variace na Les Paula, je nakonec pro všechny obdivovatele tohoto nestárnoucího tvaru těla poměrně zajímavou alternativou. Nabízí kombinaci dřeva, které se pro tyto tvary až tak často nevyužívá (mahagon), a přitom je mezi kytaristy dosti žádané, velmi kvalitní snímače a také kvalitní zpracování. Jde o kytaru skvěle připravenou do praxe, ať už na pódium nebo do studia. V celkovém součtu jde v této cenově dobře dostupné kategorii o povedený a po stránce designu i zvuku nadprůměrný nástroj.