Korg DS-DAC-100

D/A převodník & sluchátkový zesilovač
Výrobce: 
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
14 411,00 Kč
Korg DS-DAC-100

V době, kdy velká část hudebních záznamů již ne-ní na klasických, či „klasických“ nosičích (tj. ani na gramofonových deskách či magneto-fonových páscích ani na CD, DVD či BR discích), ale jsou ukryty v HDD počítačů či jejich externích podo-bách, je DAC převodník nezbytnou součástí audiofila. To je fakt. Přehrávat tuto hudbu přes běžnou zvukovku není to pravé potěšení. Je potřeba kvalitní DAC a zde začíná problém...

Problém spočívá v tom, že cenově dosažitelné komponenty mají tendenci nepřeložit všechno, ale přibarvovat, vylepšovat a „pěknit“ hudbu. Naopak, ty opravdu věrné, by nám zase strhly platební kartu. Zdá se však, že se blýsk na lepší audiofilní časy. Jednobitový D/A převodník KORG DS-DAC-100 japonské provenience, představený na letošním CES v Las Vegas, je rozdělen na dvě neoddělitelné (předpokládejme neoddělitelné) části. Jedna k vám připutuje ve škatuli, a druhá následně po internetových linkách. Jde o hardware a software.

Usměvavý hardware

Hardware je v tomto případě japonsky usměvavý komponent, jehož dolní i horní linie přístrojové skříňky opravdu evokují vzhled širokého úsměvu. Celý box je kovový a masivní, je audiofilně efektní a je i efektivní. Například tím, že stojí na třech hrotech, ke kterým v setu nafasujete pryží podložené kovové misky zabraňující poškození choulostivějšího povrchu stolu či poličky. Mírně zapuštěný přední panel je vyhrazen 6,3mm sluchátkovému konektoru Jack, masivnímu kovovému knoflíku regulace hlasitosti bez grafického vyjádření nastavení, za to s příjemně tuhým pohybem. 

Po obou stranách otočného knoflíku jsou umístěna dvě bílá drobounká LED světélka signalizující, že přístroj je zapojen. Napravo od Volume je řada obdobně drobných, ale barevně se střídajících LED. Barva a pořadí signalizuje, na jakou vzorkovací frekvenci či kmitočet je nastavena přenosová linka a jaký signál po USB kabelu do dekodéru přichází. Světélka označená jsou, ale čísla jsou čitelná pouze z bližšího pohledu a v dobrém světle (údaj je však neustále dostupný na obrazovce v rámci AdioGate3). Je jich tam požehnaně:  44,1/48/88,2/96/176,4/192/2,8/5,6. Prvních šest čísel označuje hodnotu v kHz, poslední dvě hodnoty znamenají MHz. Podle barevného odstínu je orientace velmi návodná. V běžném provozu bude pravděpodobně většinou svítit poslední, modré světlo. 

Uvnitř boxu je dle údajů výrobce mimo jiné umístěn DA převodník Cirrus Logic CS4398. Na zadním panelu je konektor USB 2.0 typ B female a dva páry analogových výstupů (nesymetrických a symetrických). Tyto analogové výstupy však nejsou regulovány, a tak KORG pracuje jako zdroj analogového signálu, nikoli jako předzesilovač. Pokud máte pocit, že jsem ve výčtu osazení zadního panelu zapomněl na síťovou zásuvku nebo jiné energetické připojení, tak nezapomněl. Samostatné energetické připojení není. D/A převodník Korg DS-DAC-100 si vystačí s pěti volty, které mu poskytuje USB. To má hned dvojí plus: za rvé není přístroj připojen k potenciálnímu zásobníku rušení, a za druhé se na stole nemotá další kabel, a nemusíte nic vypínat či zapínat.  

Software zaměstná počítač

Velkým kladem tohoto DAC je, že vás výrobce nenutí kupovat něco, co už vlastně máte a k počátečnímu výpočetnímu výkonu využívá váš počítač a pouze nezbytnou část audiofilního převodu dat na analogový signál zvládá KORG DS-DAC-100 sám. Tím šetří naši kapsu, protože kupujeme jen to, co opravdu nemáme, a současně minimem připojení zjednodušuje provoz a využití. Zvláštností tohoto systému je fakt, že je schopen přehrávat i vysoce kvalitní nahrávky v DSD 5,6448 MHz nebo 2,8224MHz, které však zatím nejsou masivně zastoupeny v našich sbírkách. Jen pro informaci – jedno album v DSD může mít klidně okolo 6 GB dat. Audiofilní nahrávky v tomto formátu jsou však již snadno dostupné po internetu, a to dokonce i cenově. Pokud máte sbírku nahrávek v nižších formátech (FLAC, WAV, MP3) pak i pro vás má výhodu v tom, že software je schopen nahrávky při přehrávání přepočítat do jednobitového DSD a v této podobě odeslat po USB do externí části dekodéru, kde je zpracován do analogové podoby. Data jsou přenášena pomocí „asynchronního přenosu“, kdy je signál zcela odpojen od interního časování počítače a separován maximálně od zdroje potenciálního rušení. Tuto možnost získáte v rámci nainstalování AudioGate 3, jehož prapočátek lze vysledovat u zpracovávání nahrávek z rekordérů KORG MR. Pro dekodér KORG DS-DAC-100 je určen nejnovější software této firmy, již zmíněný AudioGate 3. Jeho součástí je poměrně bohatá množina funkcí a možností editace. Grafické zpracování přehrávače je velmi jednoduché, ale přehledné. Informuje o dynamickém rozsahu nahrávek a jejich decibelové úrovni. Výrobce proklamuje updaty software a opravdu již v době testování přišel update z verze 3.01 na 3.02. 

Došlo k několika vylepšením zejména v organizaci přehrávání a také v urychlení náběhu některých doposud zdlouhavějších funkcí. Nepříjemnou součástí připutovavšího update je suché oznámení, že tímto končí podpora Windovs XP a Vista. AudioGate je schopna převádět nahrávky z různých vzorkovacích kmitočtů, ale i přepočítávat na odlišné hloubky slova. Systém lze používat i s jinými přehrávači než je AudioGate 3, ale myslím, že k tomu není důvod. 

Možnosti výběru

Přestože výrobce pro nás připravil velmi kvalitní nástroj zpracování a transportu hudebního signálu, máme stále možnost volby, jakým způsobem bude digitál transformován na analog. Začneme od toho nejjednoduššího. První možností je zpracování i přenos v tom vzorkovacím kmitočtu, ve kterém je z HDD počítače dostupný. Druhou možností je přepočítávání na vyšší či nižší vzorkovací kmitočet, stále mluvíme o klasické PCM. Výrobce doporučuje využívat zpracování všech přehrávaných záznamů do jednobitového formátu DSD s kmitočtem buď 2,8224 nebo dokonce 5,6448 MHz. Data jsou transferována pomocí „asynchronního přenosu“, tedy bez synchronizace s interním USB časováním počítače. Tím je zajištěn kvalitní přenos a přehrávání prakticky bez jakéhokoliv rušení. Pro pochopení rozdílu ve vzorkovacím kmitočtu je třeba si uvědomit, že doposud ne zcela běžných, ale audiofily opěvovaných 192 kHz je vlastně 0,192 MHz. Přestože jsem ještě „oběť humanistické blbosti“ (J. Werich), uvědomuju si, že v případě DSD jde sice o výrazně vyšší kmitočet, ale o jednobitový formát, a tedy jiné pojetí „délky slova“. Zajímavé bylo sledovat, jaký výpočetní výkon vykazoval procesor (grafika Windows Vista) při jednotlivých nastavených procesech. Pokud jako výchozí standard beru provoz Foobaru, tak při jeho reprodukci na klasickou zvukovku v notebooku byl výkon procesoru zanedbatelný. AudioGate3 se pro klasickou reprodukci po počátečním peaku ustálil na cca 30%. Při přepočítávání to bylo 40%, při využití transport v DSD pro PCM nahrávky stoupl výkon na 50 až 60% možnosti procesoru, při DSD byla ručička měřáku na 95% někdy až 15 minut, až později klesla k 50%. Větrák procesoru pochopitelně již delší dobu pracoval. 

Tyto problémy jsou v mém případě pochopitelné, protože výrobce požaduje pro korektní funkci KORG DS-DAC-100 počítač s instalovaným CPU o taktu 2,66 GHz, zatímco můj procesor Duo T2370 má pouhých 1,73 GHz. Pro uklidnění PT čtenářů (PT = pleno titulo, všemi tituly – pozn. red.) o zachování objektivity testu musím ihned dodat, že jsem poslouchal i s vypůjčeným notebookem s vlastnostmi převyšujícími s výraznou rezervou požadavky firmy KORG.  

Výkon mého notebooku ASUS X51Lseries 

s CPU Duo T2370 a 2 GB operační paměti představuje pro poslech minimum počítačové podpory, a proto doporučuji kvalitnější a výkonnější počítač. Stávalo se totiž, avšak pouze v počáteční fázi přidání nového alba do seznamu, kdy počítač zpracovává nahrávku pro přehrávání, že CPU byl tak vytížen, že měl problém i s mým případným psaním článku. Výsledkem bylo, že při tomto přetížení či vytížení procesoru na 100% došlo k mžikovým výpadkům (dropům) v reprodukci. Většinu času však byla reprodukce bez jakéhokoli problému a po uplynutí počátečního zpracovávání nahrávky jsem mohl na počítači běžně pracovat. Problém mohl nastat, pokud si Visty začaly něco organizovat uprostřed přehrávání alba. Můj procesor se však k úkolu postavil čelem, a pokud jsme ho já nebo Visty nerozptylovali jinými požadavky, přehrávání zvládl, a tak jsem si audiofilního zvuku užíval nerušeně ke své potěše.

Poslechová aparatura a pokus o definování pojmu „perfektní zvuk“ 

Možná by nebylo na škodu si ujasnit, co já osobně vnímám pod pojmem perfektní zvuk, a co bych rád slyšel z tohoto DAC se sluchátkovým zesilovačem. Jde o digitální kmitočtovou přesnost bez omezení na koncích frekvenční křivky, analogovou věrnost a spojitost tónů, a mikroskopickou dokonalost propracování detailů ve zvuku. Díky tomu lze získat i dokonalý přehled o vzniku a vývoji zvuku například trianglu, či perfektního okolí dechových nástrojů. Reprodukce musí být schopna vyjádřit jemné odstíny barev tónů, dynamiku a razanci nízkých kmitočtů (bubnů, basy), jemnou vzdušnost či řezavou ostrost výšek (kytary, houslí, či bicích) a „last but not least“ prostor v nahrávce a reálné podání samostatnosti nejen každého nástroje, ale i jednotlivých ruchů a aranžérských detailů. Snad jsem na nic nezapomněl. 

K dekodéru  KORG DS-DAC-100 jsem (kromě poslechu na bedny) postupně připojil i zapůjčená referenční sluchátka Sennheiser HD 800, 700 a 600. Přestože je sluchátkový zesilovač napájen „pouze“ po USB, nebyl s hlasitostí sluchátek žádný problém, a nikdy jsem se během testu nepřiblížil k maximu možnosti nastavení Volume.  

Poslech 

Popis poslechu bych začal od technicky nejslabších nahrávek, tedy od MP3 (nepřestávejte číst, dostanu se až k DSD). Je až překvapivé, kolik detailů a frekvencí je tato ztrátová platforma schopna zachovat a kolik jich objeví KORG DS-DAC-100. Pokud ovšem v původní nahrávce byly obsaženy. Více o MP3 nebudeme hovořit. 

Dalším v pořadí jsou klasické CD nahrávky, tedy 16 bit ve vzorkové frekvenci 44,1 zde již plně vystoupí digitální kvalita v tom lepším smyslu slova, zvuk prostě nemá problém s vyjádřením nejširšího frekvenčního pásma, a to zcela volně (v intencích Red Book) na jeho obou koncích. Výšky najednou dokáží být opravdu jemné, slyšíte vlasové cinkání trianglu. Jednotlivé nástroje se neslévají, naopak jsou až nezvykle samostatné v nahrávce i v hudebním prostoru, který zcela přehledně a konkrétně slyšíte. Výhodou je, že AudioGate 3 umožňuje přehrávat i CD disky přímo z mechaniky počítače.  

S nárůstem bitové hloubky vzorku a kmitočtu jejich odebírání se výše uvedený popis hudby upřesní, je to slyšitelné v celém spektru reprodukce, ale například i na onom vlasovém cinkání trianglu, který postupně má nejen svůj vznik, vývoj a doznívání, ale najednou vnímáte i materiál a tvar nástroje. Výborná nahrávka Anne Akiko Meyers – The Four Seasons, The Vivaldi Album (2014) [HDTracks 24-96] působí mimořádně dramaticky, aranžérsky a hudebně propracovaně. Dokonalé je, jak rychlé pohyby smyčce plně navazují ve svých směrových přechodech. Tóny jsou plné a mnohotvaré ve své bohatosti. V jiných nahrávkách pak jsou například nástupy nástrojů tak samostatné, že se mnohdy až posluchač lekne, jak jsou výrazné, nečekané a z konkrétního směru. Různé ruchy a poznámky či mumlání hudebníků jsou až živočišně úžasné. Při 192/24  jsem pak slyšel takové podrobnosti, že jsem například měl pocit, že při doznívání sóla na trubku se v úplném závěru „foukání“ hudebník pousmál a tím změnil nasazení rtů, a tento jemný závěrečný zvukový detail byl slyšet. Pochopitelně u nahrávky jsem nebyl, ale měl jsem tento poslechový vjem a vysvětlil jsem si jeho původ takto. Dle mého názoru to bylo příčinou toho, co bylo slyšet. 

Album Claire Martin – Too Much In Love To Care (2012) [LINN 24-192] je nádherné svojí projasněností a množstvím práce s jemnými hlasovými i hudebními detaily. Bohatstvím podrobností se člověk neuvěřitelně namlsá, pro upřesnění bych to přirovnal ke sledování vysoce kvalitního obrazu televizoru ve 4K, kde vidíte tak podrobný obraz, že si uvědomíte, že jej vlastně ze skutečného života neznáte. V poslechu tato disproporce nevadí, naopak je lákavé mít vlastně ucho položené mezi hudební nástroj a membránu mikrofonu. KORG těchto detailů v nádherně zřetelné samostatnosti dodá až neuvěřitelné množství, například u zpěvaček Jacintha a Krall slyšíte dech na hlasivkách a jemnou modulaci tónu při každém sebemenším pohnutí rtů. Pochopitelně v pokusu popsat vzrůstající kvalitu reprodukce nejde jen o detaily, ale o bohatou paletu barev a odstínů tónů hlasu i jednotlivých nástrojů reprodukované v nádherné přirozenosti. 

Pozdějijsem na tyto nahrávky nasadil nikoli přenos v tom vzorkovacím kmitočtu, ve kterém jsem je přehrával, ale v DSD 5.6448 MHz. První dojem je tak trochu zklamáním, protože se zdánlivě žádný „nárůst“ neodehraje, naopak ucho to v prvním okamžiku vnímá jako určitý deficit či ochuzení. Přestože tam po pečlivém poslechu vlastně vše zůstalo, vytratila se ona popisovaná, obdivně vnímaná, pravděpodobně digitální přepodrobnost. Zvuk se vyhladil, ale veškeré detaily zůstaly. Pak si posluchač uvědomí, že se dostavila realita v tom nejkrásnějším hudebním slova smyslu. 

Zatímco poslech nahrávky v PCM 24/192 lze s lehkou nadsázkou vyjádření kvality poslechu označit za hyperrealitu, tak po přepojení na DSD zpracování a přenos v jednobitovém formátu se reprodukce jakoby zklidnila, vyhladila, semkla s tím, že posluchač nepřijde ani o jedinou notu či detail, ale zvuk lze označit za přirozenější a v úplném slova smyslu reálný. Reálný do té míry, že pokud si hudebníci ve studiu začnou něco „mrmlat“ nebo povídat do hry, začne se posluchač otáčet doma v křesle, aby zjistil, kdo to přišel. Poměr technických ruchů saxofonu a vlastních tónů je v dokonalé rovnováze, a nejste v druhé řadě hlediště, ale vlastně jste u mikrofonní tyče či spíše přímo u kapsle mikrofonu. V nabídce internetových nakladatelů jsem si nashromáždil několik ukázkových nahrávek v DSD, které jsou volně dostupné jako ukázka pro případné zájemce. Jde i o jazzové nahrávky, ale většina obsahuje vážnou hudbu – většinou komorního charakteru. V tomto případě přehrávání je třeba přesně určit, jaký MHz kmitočet budete přehrávat, protože zde neplatí kompatibilita běžná u PCM a pokud máte nastaveno DSD 5.6448 MHz, tak nahrávku 2,8224 MHz nepřehrajete (hudba hraje, ale praská a šumí). Jemných změn barev a tónů je během hry neuvěřitelné množství a objevovaná paleta podrobností a detailů vám zaměstná ucho a mysl. Je příznačné, že většina volně dostupných demonstračních nahrávek jednotlivých vydavatelství obsahuje houslová sóla. Na jejich zvuku je přesně slyšitelný nárůst plnosti tónů a výborná čitelnost i při nejjemnějších hrátkách smyčce se strunami. Rychlé změny směru pohybu smyčce slyšíte v úplné dokonalosti nahrávky. Nejde o odpočinkový poslech, ale současně tento způsob reprodukce je schopen plně upoutat a naplnit pozornost, a jen obtížně myslíte na běžné starosti. Příjemné je, že vlastně nejste ohromováni, reprodukce je přirozeně vyvážená a civilní, ale přirozeně bohatá živá a v neuvěřitelné přesnosti a zábavnosti. KORG DS-DAC-100 jsem poslouchal opravdu intenzivně a s chutí. Jeden z ukazatelů, podle kterých poznám, že poslouchám kvalitní reprodukci výborných nahrávek, je to, že mne poslech baví po mimořádně dlouhou dobu. Se sluchátky na uších jsem se na KORG usmíval stejně široce, jako on na mne. Ostatně, co vám mám dlouze povídat, KORG DS-DAC-100 jsem si koupil.

Dodatek o společnosti KORG

Společnost KORG byla založena roku 1962 panem Tsutomu Katohem. Společnost KORG, jejíž hlavní sídlo se nachází v japonském Tokiu, je dnes uznávána jako jeden z mimořádně inovativních výrobců elektronických hudebních nástrojů a jejich příslušenství. V jejich nabídce nalezneme ohromné množství klávesových nástrojů, syntezátorů, automatických bubeníků, ale i ladiček a metronomů, kytarových efektů, kontrolerů, rekordérů či software. KORG například vyvinul první syntezátor v Japonsku. A teď došlo i na DAC. Od roku 1989 má KORG pobočku s vývojovým centrem v kalifornském Silicon Valley, Mekce výpočetní techniky. KORG DS-DAC-100 je vyráběn i v mobilní variantě se stejným modelovým označením, ale doplněným na samém konci o malé „m“.