Americkou firmu M-Audio asi netřeba představovat. Jde o výrobce především audio příslušenství pro počítačový recording, který čím dál více vytlačuje standardní magnetofony a harddiskové rekordery, nahrazujíc je různými audio kartami rozličné kvality a provedení. Dnes bude řeč (dle mého názoru) o poloprofesionální zvukové kartě výrobcem pokřtěné jako OmniStudio USB.
Musím říci, že ta slova o poloprofesionalitě produktu, což by možná mohlo přivést distributora do varu, jsou mnou opravdu velmi nadsazená až příkrá. Na našem trhu se nachází poměrně dost firem, které označují své výrobky za těžce profesionální a přitom lžou jako když „Halló noviny tisknou" (soudruzi prominou). Vzpomeňme jen na podivné sestavy maličkých reproduktorků 20x10 cm s výkonem 150 Wattů, na plastové mikrofony a sluchátka pracující od 20Hz do 20kHz atd. Nemluvím teď o asijských tržnicích, ale o regulérních kamenných obchodech s různým příslušenstvím k počítačům a videokamerám. V porovnání s těmito přístroji by naše testovaná karta mohla klidně být majetkem NASA a uživateli Mulder a Sculliová. Proč tedy ta slova o poloprofesionalitě? Nepředbíhejme a pojďme se podívat co „panáčci za oceánem" pro nás vymysleli.
Standardní vybavení
Každý slušný hardiskový recordér by měl mít pár věcí: v první řadě nějaké vstupy, když symetrické, tak ještě lépe. Protože kondenzátorové mikrofony znějí sice plastičtěji, ale potřebují ke svému provozu proud, bylo by dobré odbírat tento přímo z přístroje.
Jinak si musíte koupit externí napaječe či preampy a to je hodně drahé. Každý vstup by měl mít svůj tzv. insertní bod , abychom mohli připojit nějaký dynamický procesor (nejlépe kompresor či limiter). Bez kompresorů se vůbec nedá mluvit o nějakém „profi" natáčení. Pokud vám nezpracovaný signál lítá mezi 0 a –12 dB, tak nečekejte, že nahrávka bude super(vyjma klasické hudby). Dále by měl váš stroj mít nějaké AUXy, čím víc, tím líp, protože můžete použít mnoho rozmanitých efektů. Co vstup - to také vlastní úroveň efektu, proto nepohrdněme potenciometry na jeho nastavení. Bez výstupu na sluchátka se asi neobejdete. Když budete chtít točit se dvěma hudebníky naráz, bude dobré, aby byly alespoň dva výstupy s nezávislou hlasitostí (flétnistka je totiž studentka konzervatoře 1. ročníku a zpěvák je starý tancovačkový rocker - už kapánek nahluchlý). Náš přístroj by mohl ještě disponovat jednotlivými výstupy ze stop (např. pro zapojení externího mixu), či monitorovým výstupem. Sami vidíte, že toho není zrovna málo, co správné „nahrávadlo" mělo mít aby práce s ním k něčemu vypadala. A to jsem vůbec nemluvil o kvalitních AD/DA převodnících, jejich bitové hloubce a frekvenci a MIDI funkcích. Možná si nyní čtenář klepe na čelo a říká „Proč o tom mluví, to je přeci jasné?" Já z tohoto místa prohlašuji, že všechny tyto výše jmenované funkce náš testovaný přístroj obsahuje a umí. Pouze má možná méně vstupů pro přímé vícestopé nahrávání, takže s ním bicí kvalitně nenatočíte. Z tohoto důvodu jsem hovořil v úvodu o poloprofesionálním zařízení. Pokud se však bude zákazník věnovat home recordingu, nebo výrobě reklam či mluveného slova, pak určitě neprohloupí a má slova ať „Spánebohem" přejde.
Stříbrný jako pěna mořská...
Hned na první pohled je přístroj velmi elegantní a nepůsobí dojmem laciné párkorunové hračky (však taky jako hračka nestojí). Je vyroben kompletně celý z plechu stříbrné barvy. Přední panel už na první pohled disponuje velkým počtem otočných potenciometrů a přepínačů. Zadní strana pak tvoří prostor pro jackové a MIDI zdířky a přepínače. Přístroj je velký a vysoký téměř 1 HU. Jako příslušenství je dodáván ohýbaný plech pro montáž do racku a externí devítivoltový AC adapter. Během provozu se mírně hřeje. Výrobce s tím počítal a opatřil ho na vrchní straně a bočních stranách větracími otvory. Při montáži je proto dobré ponechat chlazení trochu prostor. Přední strana má dva XLR vstupy opatřené vypínatelným phantomovým napájením. Každý vstup má svůj samostatný GAIN a přepínač útlumu. Indikaci obstarává u obou vstupů dvousegmentová LED stupnice. Následují vstupy pro dvoje sluchátka s nezávislou korekcí hlasitosti, potenciometr pro monitoring, spínač phantomového napájení a hlavní síťový spínač. Horní řada obsahuje osm otočných potenciometrů-čtyři slouží k nastavení hlasitostí přiřazených efektů-FX SEND LEVELS, čtyři další potenciometry a přepínače umožňují nezávislý čtyřkanálový monitoring s nulovou latencí. Jednotlivé sekce jsou konturovány modrými čarami.
Zadní panel je určený pro konektorování. Obsahuje devatenáct jackových zdířek -z toho čtyři přímé výstupy ze stop s možností režimů +4/-10dB, stereo MONITOR výstup a stereo MAIN výstup. Následuje FX RETURN a FX SEND (tedy vstup a výstupy např. pro efektový procesor). K prvním dvěma symetrickým XLR vstupům na předním panelu se přímo váží dva insertové vstupy pro zapojení kompresorů. Zbývají další dva linkové vstupy pro přímé nahrávání – např. kláves či kytar. K těmto se opět váže přepínač citlivosti (+4/-10dB). Poslední jsou čtyři přídavné stereovstupy s přepínáním buď pro monitoring, nebo nahrávání. MIDI IN/OUT, USB a napájení je samozřejmostí. Myslím, že na jednu kartu je toho až dost.
Jak proběhla instalace?
Podporovány jsou obě platformy, tedy Mac i PC, leč předesílám, že žádný z PC strojů se v mém studiu nenachází, takže PC-čkáři skočte si na cigárko…Instaloval jsem nejprve pro novější systém MAC OSX. Instalace proběhla během okamžiku. Ikona OmniStudia se objevila v „System preferences". Poklikem na ni se otevře dialogové okno hardwaru (viz obrázek) a vy si můžete vybrat několik kombinací nastavení. Při 24 bitovém rozlišení však karta umí buď čtyři vstupy IN a dva OUT, nebo dva IN a čtyři OUT. MIDI je pak nutné nakonfigurovat v Utilities-Audio MIDI setup. Zbývá už jen v Preferences/Sound přepnout z vaší stávající karty na OmniStudio a točíme...
Restartoval jsem do „devítky" a instalační CD zůstalo ve slotu. Většinou tato CD nevyndavám. Po najetí systému však tento při prvním pohybu myší totálně vytuhl. Následoval restart, situace se opakovala.
Při třetím restartu jsem držel zmáčknutou myš a vše bylo v pořádku. Je proto nutné při změně systému před restartem CD ze slotu vyndat. To byl však jediný zádrhel. Instalace opět bezproblémová, komunikace s různými hudebními softwary taktéž. Na ploše se objeví zástupce dialogového okna a ASIO ikona, kterou musíte „růčo" rozkopírovat do vámi zvolených programů. Konfigurovat vstupy opět můžete buď z „Control panels" klikem na ikonu OmniStudia, nebo ji volat např. v CUBASE přes Audio System Setup z funkce „LAUNCH". MIDI musíte nakonfigurovat přes OMS a vytvořit nový „studio setup".
Jak to šlape a co my na to?
Přísloví „Jede to dobře, ale neseje to" zde nebude na místě. Naopak, výrobce se opravdu vytáhl a na trh vypustil velmi kvalitní zařízení, která menší studia, majitelé hudebních stanic a mnoho dalších uživatelů jistě ocení. Předně ušetří hromadu peněz, neboť OmniStudio není jen obyčejná karta s převodníkem. Supluje v prvé řadě velmi kvalitní převodník s phantomovým napájením (pokud budete používat pouze dva IN a dva OUT - máte k dispozici 24bitů a 96kHz ). Dále pak můžete používat efekty už přímo při nahrávání a ušetřit později pak výkon procesoru svého počítače. Během nahrávání máte k dispozici čtyři nezávislé monitorové kanály s nulovou latencí. Dokonce při troše odvahy a více kabelech můžete signál hnát ven např. do mixu, opatřit jej korekcemi a posílat zpět do nezávislých vstupů s možností směrování. Karta je vlastně malý mixážní pult a převodníky a to rozhodně není za bratru necelých 17 tisíc málo. Musím vyjmenovat také nějaká negativa, aby to nevypadalo, že jsem zaplacený. Co postrádám nejen já, ale i moji kolegové se kterými jsem výrobek konzultoval, je digitální vstup. Už v manuálu (pouze anglickém) jsou uvedena schémata s použitím DATky, či MINIdisku. Tahat signál přes analogové výstupy je při 24 bitech a 96kHz trochu krokem zpět. Dále si myslím si, že výrobce mohl v manuálu uvést mnohem více variant zapojení, nežli dvě nepříliš přesná schémata. OmniStudio totiž není příliš snadné zapojit (vyzkoušel jsem to prakticky na svých studentech) a začátečníci budou možná mít problémy. Mně osobně hrozně vadila zdánlivá maličkost. Barva a orientace popisků jednotlivých vstupů. Jsou bílé a na stříbřitém podkladu nejsou prostě vidět. Stačí jen trochu jiný úhel pohledu a už nevidíte, kam to strkáte (dámy prominou).
Na horní desce jsou sice vyvedeny v černé barvě, ale zdířek je tolik, že popisky jsou dvěma řadami. Pokud si stoupnete a chcete kabelovat, máte je obráceně otočeny k čelu přístroje a opět nic nevidíte. Navíc ve studiích se tyto komponenty většinou nacpou do racků, takže zbývá zase jen zadní strana. Výrobce doporučuje Omnistudio též k notebookům. Tady bude možná nevýhoda externího napájení (třeba na pódiu). Přístroj vás ale zase odmění čtyřmi nezávislými výstupy, které můžete podat zvukaři.
Přesto, že jsem se tak rozepsal o negativech, jsou to drobnosti, které nezastíní kombinační možnosti, zvukovou kvalitu a vzhled, řadící přístroj mezi špičku v této cenové relaci.
