Marshall MG101CFX

Kombo pro elektrickou kytaru
Kategorie: 
Výrobce: 
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
8 590,00 Kč

Marshall už svojí řadou Mode Four poměrně přesvědčivě ukázal své pojetí zvuku ve světě solid-state konstrukce zesilovače. Faktem je, že odlišnost od zvuku lamp je víc než zřetelně slyšitelná a zároveň v mnoha ohledech těžko napodobitelná. Také je fakt, že příznivců tohoto pojetí zvuku je dost a v mnoha případech to rozhodně nejsou jen tak nějací „drnkálisti“…

Já osobně jsem si musel na naprosto odlišné zpracování tónu a reakci na hru chvilku zvykat. Po pár hodinách hraní si ale dovedu dobře představit poměrně široké možnosti pou-žití tohoto komba, a nejenom pro čisté zvuky, které můžeme velice pohodlně a rychle upravit a dobarvit efektovou sekcí. Taková metalová „kila“, okořeněná troškou oktaveru, jsou opravdu dobře poslouchatelná. Možnost připojení mp3 přehrávače a také sluchátek posunují toto kombo do oblasti hodně univerzálního aparátu.

Co do technické specifikace lze souhrnně „emgéčko“ chrakterizovat jako čtyřkanálové solid-state kombo s uzavřenou ozvučnicí, jedním 12“ reproduktorem (v nabídce je také verze 102 osazená 2x12“) a výkonem 100 W. Kombo má sériovou efektovou smyčku, vstup na mp3 (jack 3,5 mm), výstup na sluchátka (jack 3,5 mm) se speaker simulátorem (po zasunutí jacku se odpojí signál do hlavního repra) a výstup na jeden reproduktor – nelze tedy použít přídavný box spolu s kombem, ale musíte si zvolit buď kombo nebo externí box. Ke kombu je přibalena síťová šňůra a footswitch Marshall PEDL90010 s dvěma tlačítky, kterými můžeme přepínat mezi čtyřmi kanály/presety.

Ovládání komba je jednoduché, jen na počátku mi chvilku trvalo sžít se se systémem voleb kanálů a presetů. Máme tu vstupní gain, sekci EQ společnou pro všechny kanály, ovladač Master Volume a poté 4 knoby s vypínači v efektové sekci. Podrobný popis zahájíme představením prvků čelního panelu - zleva doprava: ovladač vstupního gainu, nad ním pak přepínače všech 4 kanálů. Ony 4 kanály jsou konstrukčně vlastně 2, tedy volíme Clean/Crunch a OD1/OD2, ostatně takhle to má Marshall na mnoha aparátech. Po třech knobech ekvalizéru je na čelním panelu ovladač Reverb s vypínačem. V levé polovině rozsahu se nastavuje typ reverbu Studio, který emuluje typ reverbu „plate“ v čisté digitální kvalitě, v pravé polo-vině rozsahu pak je typ reverbu Spring, čili naprostá klasika. Postupným otáčením knobu se mění typ „prostoru“, od jemných nuancí až po „jeskyňovité” barvy. Poté následuje ovladač Volume, což je celková úroveň mixu efektové sekce. Dále je kombinovaný ovladač s názvem „FX“, kterým postupně přecházíme z polhy „0“ do chorusu, phaseru, flangeru, vibrata až po oktaver, který je v krajní pozici. V každé ze čtvrtin rozsahu, vymezené pro jednotlivé typy modulací, se postupným otáčením synergicky proměňuje intenzita efektování, jako kdybyste například na chorusovém pedálu otáčeli zároveň ovladači Speed, Depth a Colour, a to v blíže nespecifikovaném, ale použitelném poměru. Je to hodně zjednodušené ovládání, ale tím také hodně rychlé a efektivní, když nemáte prostor vykrucovat se s parametry modulace. Přesněji – při otáčení doprava se zvyšuje rychlost modulace a ubírá hloubka, prostě aby to bylo použitelné, protože přesně takto se ve většině případů chorus nastavuje. Já osobně jsem ale s povděkem přivítal phaser, hned jsem si vystřihl „Hear About It Later“ od Halenů a moc se mi ten zvuk líbil, a to i v sóle (chorus na OD1 a malinko multidelaye), zvuk jak originál… a právě v tuto chvíli se mi tohle kombo začalo líbit. U flangeru a vibrata je to podobné jako u chorusu – otáčením doprava se redukuje hloubka (popř. feedback) modulace a zvyšuje rychlost, což je opravdu nejpoužitelnější a v rámci priority intuitivního nastavování nejúčinnější způsob ovládání celého velikého světa digitální modulace. Poslední pozicí tohoto knobu je oktaver, který se aktivuje jednoduše při vytočení knoflíku nadoraz a produkuje spodní oktávu k hranému tónu. Na horní oktávy si pořiďte whammy ovladač FX, stejně jako ostatní v efektové sekci, opět můžeme zapnout/vypnout.

Ovladač delaye nemá vypínač, ale tlačítko pro nastavení tempa – tap tempo, a to mezi dvěma stisky. Delaye jsou celkem 4 typy, a to HiFi (čistý digitální delay, který věrně opakuje původní signál), Tape (emulace analogového páskového echa, temněji a teple znějící delay s postupným snižováním úrovně), Multi (násobně „tapuje“ vstupní zvuk se snižujícím se zpožděním) a Reverse delay, což je emulace zpožděného signálu puštěného pozpátku a hodně inspirativní „vychytávka“. Tap tampo způsob nastavování je vynikající pro ještě jednodušší ovládání, úplně nadšený bych byl, kdyby byl tento spínač i na footswitchi.Dále následuje přepínač Ext.FX, čili aktivuje to, co je vřazeno do smyčky, a ovladač Master nastaví celkovou hlasitost komba.

Poslední dva spínače jsou hodně důležité – Damping a Store. Damping přepíná mezi dvěma (doslova) zvukovými světy – klasickým a moderním. Volíme tu vlastně dva mody koncového zesilovače, kdy ten druhý mod, Modern, je jako kdybyste měli navíc ovladače Presence a Resonance (například) a vytočili je pěkně doprava, s tím, že celkový zvuk ještě více pumpuje, je takzvaně „vysušený“. Středy nejsou potlačené ve smyslu nastavení ekvalizace do V, zůstávají, ale „vyválcuje“ je basová a výšková nabroušená odezva. Díky uzavřené ozvučnici je dynamická odezva výborná a zvuk je docela návykový. Navíc je kombo docela velké a vnitřní prostor pro reproduktor má rozměry „slušné“ bedny 1x 12 (cca 57 x 35 x 25 cm, téměř 50 litrů), takže to opravdu občas i „pumpne“. Pokud podržíme tlačítko Damping více jak 2 sekundy, přepneme se do režimu Preset – a o tom už je další odstavec. 

Praktické postřehy

S kombem můžete v podstatě pracovat dvěma způsoby: klasicky nebo presetově. Klasicky znamená, že kroutíme ovladači a nastavujeme to, co nastavit potřebujeme, zapínáme a vypínáme si efekty, jak se nám zachce. Musíme se k tomu ohnout a zaměstnat jednu ruku, čili nic pro praktické hraní, ale stačí pro takové to „domácí zkúšání“.

Tady platí, že každý kanál = jeden preset, tedy celkem 4 zvuky, přičemž na jednom je clean zvuk, v druhém crunch atd. Footswitchem pak máme okamžitý přístup k těmto presetům. Ke každému kanálu si můžeme přiřadit z efektové sekce Reverb, Delay a jednu z nabídek ovladače FX a to celé uložit. Tedy – nakroutíme, poslechneme, dokroutíme a uložíme. Přepneme další kanál a postup opakujeme. Takto navolíme 4 zvuky, na sobě nezávislé, včetně odlišných nastavení EQ. Kombo si všechno zapamatuje a při přechodech z kanálu do kanálu je vyvolána uložená kombinace. Pokud otočíme jakýmkoliv knobem, dostaneme se do ovládání v reálném čase (když totiž máte například u cleanu výšky naplno a při ukládání OD1 byl ovladač otočený v polovině a zůstal tak, potom při přepnutí zpět do cleanu máte výšky naplno, ačkoliv ovladač je reálně otočený jen do poloviny) a změníme tak aktuální parametr. Ledky v přepínači začnou blikat, abychom pochopili, že se něco změnilo. Pokud danou polohu neuložíme, tedy jestliže se přepneme do jiného presetu a zase zpět, máme zpátky zase jen tu dříve uloženou pozici a ne tu, kterou jsme opustili. Takhle to ostatně funguje u většiny podobných aparátů a je to podle mě ta nejjednodušší možnost. Za chvíli jsem si na to zvykl a nastavování a přepínání bylo rychlé a pohodlné.

Zvukové postřehy

Něco málo už jsem nastínil v předchozích pasážích. Je potřeba si zvyknout na úplně jiný styl tvorby tónu, jiná je reakce aparátu, a na konci toho všeho platí – musí se jinak hrát. Co je možné u „lampáče“, nepůjde tady a obráceně. Zvuk je celkově jakoby sušší, rovný a nemá tak silnou dynamickou odezvu. Naštěstí je kombo 100wattové, takže jeho dynamika je i tak docela obstojná. Clean zvuk, zvláště při nízkých gainech - a to si opravdu vyzkoušejte - reagoval jako kdyby byl někde vzadu lehce přimíchaný kompresor. Byl to vynikající zvuk na funky věci, a to zvláště pro singly a stratovské mezipolohy. Zvuk je „hodný“, není nijak jedovatý, a strčí do kapsy i hodně drahé lampové aparáty, ale to už tak u některých solid-statů bývá. Samotný Clean se mi dost zalíbil, dobře reagoval při vytočení Gainu za ¾. Na můj vkus bych tam ještě přidal trochu výšek, ale toto hodně „napravilo“ zapojení externího boxu s Greenbacky. Ostatně o tom za chvíli. Celkově je potřeba mnohem častěji kroutit s korekcemi, což je pochopitelné. Zvuk Crunch byl můj favorit, hodně se překrývá s OD1, ale je více vyvážený a barevnější, má málo sustainu, kterého má středovější OD1 sice více, ale crunch se mi zdá použitelnější. OD2 to je klasika na metal, už si jen vybrat, jestli 1 na „kila“ a 2 na lead zvuky nebo obráceně.

Při aktivaci Dumpingu je potřeba dát pozor na velice nabroušený attack trsátka, tenhle zvuk už nebyl na sóla, kdy se díky tomu brusu zvláště rychlé běhy hodně „zašpinily“ a slily. V tomto ohledu má samozřejmě lampa hodně navrch. Ale vynikající a dost nenahraditelný je tento zvuk na „kila“, dvou a třítónové „spodky“ a vůbec všecko, kde je potřeba mezi „kily“ zvýraznit jeden tón na basových (E,A,D a hlubších) strunách. Zvuk je velice podobný, jako u Valvestatu, ale více vychytaný. Kombo reaguje podobně jako aparát ModeFour – pozor na vytočené volume kytary. Nebo přesněji – máte-li silné snímače typu ToneZone, SuperDistortion, SH 10, SH6 a jiné keramiky, tak stáhněte volume na kytaře. Vynikající zvuk! Ostatně tohle platí pro OD1/OD2 taktéž. Nejlepší projev měly slabší, ale barevné snímače typu AirZone, SH2, PAF Special (Kent Armstrong), V1-V2, INF (Ibanez) apod., ideálně s Alnico magnety.

Poslední článek zvuku

…je vždycky reproduktor. S ním také hraje ozvučnice, která je v přední a zadní stěně z MDF, boky a spoje jsou z dřevotřísky, takže nešroubujte příliš často. (No jo, kde že jsou doby starých komb s ozvučnicí z 18vrstvé překližky či laťovky…) V kombu je osazen mně neznámý reproduktor bez nějakého označení, jen orazítkovaný magnet slušné velikosti, což lze očekávat vzhledem k výkonu aparátu. Celestion to asi nebude (byla by tam určitě nálepka), ostatně má i odlišný koš, takže vůbec netuším. Jakmile jsem na kombo připojil bednu s 2x12 Vintage, vše teprve dostalo ten správný „říz“, hlavně s ohledem na tvrdší styl hry: tlak, tlak, tlak – a rezonance. Na čistější zvuky zase byly lepší Greenbacky a vynikající produkce šla z bedny s G12 H-55 Heritage, na druhou stranu mě zklamal Alnico Gold, který na MG zněl jako reprák za 1500… ale to bude určitě tím transistorem.

Dodávaný reproduktor je potřeba pořádně rozehrát, trochu mu dát „šťávu“ a aspoň týden ho trápit, než dojde k vynesení finálního verdiktu. Můj závěrečný verdikt je jednoduchý – výborný aparát s mnoha dobrými zvuky a v dobrém poměru cena/výkon… to přece stojí za případné otestování třeba jen na prodejně, ne?