Je jasné, že pro pravověrné „mesáky“ tohle nebude něco, z čeho by se tak nějak posadili na zadek. Ono totiž některým „vintagistům“ vadí i to, že Mesa má v modelu Stiletto lampy EL34. To jsou přece lampy do „britských“ zesilovačů, že? A tak, jak říkávám, někdy oči zakryjí uši. To, co vidím, zakryje to, co slyším. Model TransAtlantic je přesně takový, jaký je jeho název – zvuk této hlavičky spojuje obě hlavní zvukové typologie, a to doslova přes Atlantik.
TransAtlantic TA-15 je celolampový, plně dvoukanálový zesilovač s lampami 4x12AX7 a 2xEL84, s volitelným výkonem ve stupních 5, 15 a 25 W. Výstupní výkon se může zvolit v každém kanále nezávisle a odlišně a každý kanál nabízí navíc další dva, respektive tři zvukové mody. Přes svoji velice slušnou zvukovou výbavu a možnosti je TA-15 velice kompaktní a přenosný. Na horní ploše má bytelné kovové madlo/ucho k přenášení, které se může celé zasunout dovnitř. Vzhled této malé hlavičky také stojí za povšimnutí. TransAtlantic totiž předkládá krásně nápadný industriální design, po zapnutí podpořený jasně modře svítícími diodami uvnitř hlavy. Na čelním „panelu“ najdeme zleva vstupy pro footswitch a kytaru, dále následují ovladače obou kanálů, které jsou od sebe vizuálně odděleny uprostřed panelu umístěnou sestavou páčkových mini přepínačů a signálních diod. Úplně vpravo pak jsou velké „mesovské“ páčky na zapnutí a stand-by. Zadní panel je velice prostý – kromě loga „mesích“ křídel a seznamu aplikovaných patentů a spousty dalších písmenek tady najdeme jen dva výstupy na repro, jeden pro 8 a druhý pro 16 ohmů. Je otázkou, proč nejsou společně jako 8/16, ale asi to má co dělat s použitými firemními technologiemi Multi-Watt, Duo-Class a Dyna-Watt. Chybí tu send/return efektové smyčky, což je trochu škoda, ale je fakt, že u těchto „prcků“ to nemusí být standard. Ještě zpět k čelnímu panelu. Ovládání je na první zdání trochu strohé, ale je to vynahrazeno zvukovými mody. Na kanále 1 (nebo jak jej nazvat, prostě ten první zleva) máme ovladače Volume, Treble, Bass a kombinovaný vytahovací Cut/Master.
Kanál můžeme považovat za čistý. Ekvalizace je pouze dvoupásmová, stejně jako u druhého kanálu, ale bohatě stačí. Zařazením ovladače Cut se barevné možnosti kanálu 1 dost podstatně rozšiřují – Cut nám okrájí nežádoucí středovýšky a pomůže získat temnější barvy čistého zvuku. To je výhodné hlavně pro silné keramické humbuckery, nebo pokud chceme mít „nejedovatý“ akustický zvuk. Celkově se mi čistý kanál Mesa zdál vždycky trochu jedovatý a nabroušený a skleněné stratozvuky válcující (tedy kromě Mark V); ale TA je velice milý, respektuplný a poslouchatelný Clean. Velice dobře se tu pracuje s výkonovými stupni a množství barev zvuku narůstá skoro geometricky. Mám-li to zjednodušeně sumarizovat, tak na kanále 1 máme při 5wattovém režimu rovný, suchý, jemný zvuk s akusticko-elektrickým charakterem; v koncovém stupni je v činnosti pouze jedna lampa a pracuje tak v režimu třídy A, single-ended. Při 15 wattech máme také třídu A, pracují obě EL84 a už jde o pořádně šťavnatý nabroušený zvuk se skokem v hlasitosti, dynamice a citlivosti na herní styl, který dostane při 25 wattech ještě více prostoru a dynamiky. Režim 25 W je už třída A/B, v činnosti je technologie Dyna-Watt, využívající maximální možnou měrou dynamické možnosti a výkon lamp. Na této technologii je postaven i velice populární „mesovský“ koncový zesilovač 20/20. Režim 15 W a 25 W jsou si zvukově velice blízko, liší se hlavně dynamikou a reakcí zesilovače na hru.
Čistý kanál nabízí dva zvukové mody – Normal a TopBoost. Ten první bývá označován jako „Brit clean“, ale dovolím si nesouhlasit, neboť se mi zdá, že tady se v Petalumě povedl husarský kousek. V režimu 5 W totiž slyším a cítím charakter práce se zvukem typický pro 6L6 koncový stupeň, tedy rovné, čisté a pevné basy, středy i výšky. Krásně akustický charakter zvuku je umocněn nutností více vytočit Master. V režimu 15 a 25 W už je více slyšet EL84, tedy jedovatější a drzejší zvuk, který zvláště u silných humbuckerů řízne do uší. Dá se natočit i crunch a je to docela pěkně lampově nakřáplé, skoro jako AC/DC. U druhého modu je asi zřejmé, o co jde – a opravdu je tento zvuk velice podobný charakteru, jaký nabízí starý nažhavený Vox. Jemné a měkké nakreslení, které je při nízkém volume jen v pozadí a při „vytavení“ se pořádně nahrne ven. Převládá však spíše kovově nabroušená barva než zkreslení. U modu TopBoost zní mnohem lépe režim 15, respektive 25 W, právě pro svoji dynamičnost a prostor. Celkově se dá u kanálu 1 najít a nastavit hodně použitelných kombinací nejen díky zvukovým modům, ale hlavně díky multiwattovému režimu.
U kanálu 2, který bychom mohli charakterizovat jako „drive“, je zvukových modů ještě o jeden více – celkem tři: Tweed, HI 1 a HI 2. Tweed je z nich nejbarevnější a typicky rockový, jde už o crunch v pravém slova smyslu. I když se dá natočit ještě zvuk čistý, je to jako před bouřkou – je cítit nažhavený kovový charakter a jedovatost. Hodně se tu projeví typ kytary a snímačů. Přepínáním výkonu dosáhneme rozdílu podobného jako například s pře- pínačem Tight u některých hlav – opět jde o zmenšení, respektive výrazné zvětšení prostorovosti, dynamiky a reakce. Mody HI jsou už nagainované, typicky lampové lead zvuky. HI 1 hodně připomíná styl Marshallského „osmistovkového“ zkreslení, které je výborné jak na kila, tak na sólovou hru. Zkreslení je trochu sušší a má dostatek basů (s těmi opatrně). Ostatně, jak je u Mesy zvykem, korekce na tomto kanále pracují odlišně, mají jiný průběh než na kanále 1 a je potřeba si na to zvyknout. Nejvíce se mi zdály použitelné rozsahy kolem poloviny, plus-mínus. Za 3/4 rozsahu už bylo všeho „příliš“. Nejvíce to platí u modu HI 2, kde je hodně basů a lehce zvuk přehltíte. Tento režim je typicky sólový, s plnými a bohatými středy a dostatkem harmonických. Dobře pracuje i se singly, ze kterých vytáhne maximum. U modu HI 1 je rozdíl singl-humbucker samozřejmě mnohem více slyšet. Velice zajímavá změna barvy zvuku byla při volbě 5 W režimu u modu HI2, (který byl typicky rockově doprovodný) a při následném skoku do nataveného zkreslení přepnutím výkonu na 25W. Bylo to jako kdybyste si vyměnili hlavu. (Tedy myslím zesilovač.)
Zvukových barev u kanálu 2 je opravdu hodně, dá se navolit zvuk od blues až po pěkně véčkový metal. Pokud to nepřeženete s korekcemi, tak vždycky je zkreslení velmi dobře čitelné, nic se neslévá a nehltí se, dobře rozeznáte plně zahraný akord i jednotlivý tón hned po něm. Cena hlavičky není nejnižší, ale také ten zvuk není laciný. A opět se musím opakovat – je nutné to slyšet na vlastní kytaru a styl hry a vyzkoušet si také vliv typu reproduktorů na výsledek. A jelikož je TA-15 zvukově hodně barevný zesilovač, doporučuji typově spíše Greenbacky (pro fajnšmekry Alnico Gold) nebo maximálně Classic Lead. Pokud jde o stáj Celestion; řada Vintage a G12T je na tuhle práci příliš „tvrdá“. Je docela malý. Je docela těžký. Ale Trans-Atlantic TA-15 je veliký svým výkonem, jednoduchostí ovládání a obrovskými možnostmi, které kytaristovi nabízí. Opravdu to stojí za vyzkoušení, tenhle „prcek“ porazí jako David některé mnohem větší Goliáše.
