Ne, samozřejmě, že nechci někomu něco vnucovat a vím, že co muzikant, to názor. Nicméně určitě stojí za to, pořádně se na pastičku (krabičku) podívat, tedy hlavně si ale „brnknout“. MXRko je klasické konstrukce (nejedná se tedy o jeho větší model) o velikosti 110 x 60 x 30 mm. Tento malý rozměr se mi vždy velmi líbil, protože do většího pedalboardu se podobně velikostně úsporných efektů vejde poměrně hodně. Dost na tom, že jiné efekty jsou poměrně velké, a zabírají tak hromadu místa.
Badass Overdrive, jak je výrobcem nazýván, je stvořen z klasického nezničitelného hliníkového plechu, tentokráte zlaté barvy s neznatelným žíháním. Spodní strana, po povolení čtyř křížových šroubů, umožní novopečenému majiteli připojit nejlépe alkalickou baterii, která v případě efektu typu „overdrive“ vydrží velmi dlouhou dobu. Tedy pokud nepoužívá originální napaječ Brick DCB10 od Dunlop (můj případ), či jiný alternativní zdroj. Spodní strana je též opatřena čtyřmi protiskluzovými nalepenými podložkami. Na bocích efektu jsou kovové pochromované zdířky IN/OUT a u zdířky IN se nachází též zdířka napájecí. Jako správný analog a overdrive je efekt samozřejmě mono. Plošný spoj uvnitř je velmi pevně přichycen k chassis.
Ovládací prvky
MXR Overdrive není rozhodně žádný chudin-ka, neb do vínku dostal velmi slušnou budící a equalizační výbavu. Tedy: disponuje čtyřmi potenciometry a mikrospínačem. Potenciometry jsou opatřeny tvarově standardními knoby ve stylu MXR s ryskami. Knoby jsou však poloviční, než je tomu u jiných efektů této firmy. To zřejmě proto, aby zůstala zachována ona výše zmiňovaná úsporná velikost. Rysky bohužel nefosforeskují, jak je tomu u jiných modelů MXR. To bude chybět hlavně na zimních kšeftech v nepříliš osvětlených klubech. Fosforeskuje pouze mikrospínač BUMP. Čtyři ovládací prvky jsou rozmístěny v horní části vrchní desky, vždy dva a dva. Mezi nimi je pak umístěn onen mikropřepínač. Levým spodním potenciometrem je OUTPUT. Uživatel jím nastavuje finální výstupní hlasitost. Pokud equalizační úprava zdvihne hlasitostní úroveň, je potřeba provést korekci této hlasitosti. A u tohoto přístroje korekce opravdu se zvukem zamávají, jak uvidíme dál. Nad Outputem se nachází široko- pásmová tónová clona TONE, přelaďující pásmo s velkým Q. Pokud je ovladač ve střední poloze, zůstává frekvence neovlivněna, doprava pak přidáváme, zatímco doleva naopak ubíráme. Výsledkem je buď ostřejší nebo zastřenější zvuk. Protože frekvence 100 Hz je stěžejní pro basové pásmo kytarových aparátů a výrobce s touto skutečností počítal, disponuje náš Badass funkcí 100 Hz. Opět ve středové poloze je frekvence neovlivněna, zatímco otočením doprava či doleva nadoraz poskočí až o úctyhodných 24 dB. Strmost není výrobcem udávána. Posledním potenciometrem je očekávaný GAIN. S ním se všichni kytaristé mazlí nejvíce, protože právě on umí udělat ten „správný“ zvuk od lehce drnčící, téměř čisté kytary, až po opravdu rozzuřený agresivní sound. Gain vytvoří zisk až +25 dB.
Mezi těmito ovládacími prvky se krčí malý, výše zmiňovaný spínač BUMP. K čemu že to slouží? Je to jakýsi frekvenční Shape program. Přitlačí na basech a středech o 6 dB (opět zřejmě široké Q) a ubere o -3 dB frekvenci 1 kHz. Zvuk skokově změní charakter. Funkce Bump je opatřena malou modrou indikační LEDkou, která svítí, pokud je funkce aktivována. Na vrchním panelu ještě zbývá hlavní kovový spínač, opět ve stylu MXR, opatřený standardní červenou LEDkou. Přístroj má vstupní imedanci -1 MOhm, výstupní impedanci <7,5 kOhmů, odstup užitečného signálu od šumu >87 dB. Jako i jiné produkty od MXR je bypass True Hardwire.
Hrajeme
Overdrive, to je tak trošku tajemné zařízení samo o sobě. Stačí malý zásah do střev přístroje, výměna nějaké součástky a zvuk se najednou změní. Už nemá tu razanci, je méně plný, nebo naopak zase příliš. Vzpomeňme na legendární Tube Screamer. Znalí kytaristé byli ochotni dát mnohem více peněz za původní model, než za jeho inovaci. Původní model měl totiž díky použitým součástkám lepší zvuk než jeho následovník. Overdrive ve spojení s lampovým aparátem a rukama muzikanta dokáže vytvořit stovky drobných nuancí a variant. Správný overdrive ke správnému aparátu je pravým požehnáním.
Náš Badass jsem testoval na třech aparátech s použitím kytary Epiphone Les Paul Custom. Strata jsem bohužel neměl k dispozici. Začal jsem na Marshall Class 5. Klasická „áčková“ prehistorická konstrukce přímo vybízí k použití s overdrivem. Overdrive dokáže zvuk nasytit a aparát rozezpívat. Vždycky začínám testovat nejprve s gainem na minimum a s nulovými korekcemi. Chci vědět, jak samotná krabička ovlivní čistý zvuk. U aparátu také ponechávám téměř čistý zvuk. Některé přístroje již v této poloze dokáží zvuk zasytit (např. můj bílý Ice 9 od Vox). Jiné na něm téměř nic nemění (TubeScreamer). Naše MXRko při tomto nastavení lehounce zachlupatilo a neznatelně zdrsnilo zvuk. Pro dorovnání hlasitosti jsem měl Output neustále na 3/4. Pouze při následovném větším zesílení, a tím i zkreslení samotného aparátu, jsem byl nucen Output ubrat. Osobně si myslím, že tento overdrive není primárně určen pro úplně čisté a lehce křáplé styly, ale spíše pro tvrdší hudbu. Stačilo totiž nepatrně pootočit Gainem a přidat 100 Hz a zvuk se „rozeřval“ na celé kolo. Les Paul se se zvukem nemazlil. Barva zkreslení byla ostrá, ale moderní, nikoliv však vlezlá či syčivá, jak to někdy umějí udělat některé laciné distortiony.
(Poznámka na okraj: Kupodivu, ukázky na webu výrobce jsou spíše country a bluesového charakteru. Figurant zde používá Fender Telecaster, nástroj pro spíše umírněnější styly. Nikde se však neobjevuje záběr použitého aparátu. Ze zvuku myslím, že se jedná hlavně o Fendery.)Velkou roli hrálo i samotné vybuzení aparátu. U mého Marshalla, pokud bylo za polovinou, přestaly již být korekční změny na overdrivu dostatečně transparentní a zvuk se trochu zahlcoval. Stejně se choval i další testovaný aparát britské provenience - Vox AC30. Nejlépe vše fungovalo, když bylo zkreslení obou komponentů nastaveno zhruba na polovinu. V této poloze je totiž prostor i pro práci korekcí. Zvuk musí nejenom „řvát“ a být zkreslený, ale musí mít též barvu. O ní v nahrávce půjde nejvíce. To si ale spousta kytaristů stále neuvědomuje a upřednostňuje rachot nad barevností. V této poloze slyšitelně zabírá i funkce Bump. Zvuk jakoby poskočí do trochu jiné roviny. Tyto přepínače znají dobře basisté ze svých aparátů. Stiskem tlačítka se přenesou do jiné zvukové polohy. Zde se jakoby zesílí oblast basů a nižších středů. Též výřez 1000 Hz jistě hraje důležitou roli. Celé spektrum jakoby klesne níž. I tato skutečnost mě vede k myšlence o vhodnosti pro tvrdší styly.
Veliký účinek má funkce 100 Hz. Umí zvuk rozdunět tak, až se obávám, že někteří muzikanti by měli projít zvláštním školením na tento overdrive. Abych své testování dovršil a byl pokud možno co nejvíce objektivní, zapůjčil jsem od kolegy též Fender Deluxe. A opravdu, zvuk zde měl spíše jemnější a kulatější charakter. Určitě k tomu přispívaly lampy 6L6, které hrají zcela jinak než britské, agresívnější EL34 či EL84.
Závěrem
Práce s overdrivem je složitá. Je především o hledání a nastavování parametrů. Stejně tak museli v minulosti klávesisté laborovat u svých analogových syntezátorů. Postupem času však o tuto tvůrčí část díky plastovému pokroku téměř přišli. Kytaristé by si však neměli své zvukové experimentátorství dát nikým vzít. Overdrive MXR Badass je přístrojem s velkým rozsahem a možnostmi. Dokáže se uplatnit ve všech stylech, včetně tvrdých a moderních, protože tvrdý a nekompromisní charakter má. Je to vynikají investice a rozhodně se vyplatí.