V loňském roce se rodina čínských RockBassů rozrostla o nového člena, který dostal jméno po svém bohatém příbuzném z Německa - Streamer LX. Konstrukčně ovšem vychází ze svého staršího bratra z čínské čtvrti, nástroje Streamer Standard.
Vzpomínám si, jak jsem před pár lety právě tuhle baskytaru v pětistrunné verzi okukoval v jednom brněnském obchodě. Vždycky, když jsem si tam zašel zahrát na nějaké basy, neopomněl jsem srovnat je se Streamerem. Ten ovšem vždy převyšoval ostatní kvalitou zpracování a především zvukově.
Mezi baskytarami do dvaceti tisíc neměl zkrátka konkurenci. Od té doby mi prošlo rukama již několik originálních Warwicků, díky čemuž došlo k nevyhnutelnému, přivykl jsem kvalitě. Proto jsem byl velmi zvědav, jaký dojem na mě RockBass po letech udělá prostřednictvím modelu Streamer LX. Překvapení se konalo a příjemné. Streamer LX je malá a lehká basička, jejíž krk padne skvěle do ruky, na popruhu je dobře vyvážená a vzhledem k tomu, že přišla dobře seřízená, hraje se na ni velmi lehce, hraje tzv. „sama". Zpracování je velmi dobré a pečlivé. Takové mnohdy nevidíme ani u korejských nástrojů, kde tu a tam najdeme špatně začištěné hrany nebo křivě usazený krk. U čínských nástrojů je to zářivá výjimka. Warwick si patrně více než kdo jiný dokáže uhlídat kvalitu a nepustí ven nástroj, za který by se musel stydět, i když se jedná o „levnější" produkci.
Konstrukce
Design Streamera se také povedl. Je oděn celý v černé a to důsledně, tedy včetně kobylky a ladících mechanik, což je podle mě velmi elegantní řešení. Jen zadní strana krku je světlá. Krk je totiž javorový (ze tří podélně slepených kusů), opatřený matným průhledným lakem. Matná úprava je velmi příjemná na dotek a ruka po ní rychle klouže. K tělu je uchycen čtveřicí šroubů, které jsou zapuštěné přímo do těla. Hmatník je vyroben z pěkného tmavého palisandru a je do něj vsazeno 24 pražců. Smiřte se ovšem s tím, že pohodlně se dá hrát tak maximálně do dvacáté druhé pozice. Dál už to prostě bez křivení ruky (a obličeje) nejde. Ale nezoufejte. I originál Streamer LX má stejný problém. Na druhou stranu, Fender má pražců jen 20 a vystačil si s tím i Jaco.
Další dřevo, které je použito na stavbu Streamera LX, se skrývá pod černým lakem těla. Výrobce uvádí, že je to Carolena, která pochází ze severní Ameriky. Je to světlé dřevo s výraznými pravidelnými léty, takže se velmi podobá jasanu. Je však ještě lehčí než jasan, což se projevuje i na zvuku, který je poněkud měkčí. Řekl bych, že Warwick prostě našel jakousi ekonomickou variantu jasanu, která se mu zvukově blíží a přitom je levná. V dnešní době je to klasický trend, kdy se výrobce snaží své produkty zlevnit, někdy i za každou cenu. To ovšem není tento případ. Jsou ještě mnohem horší varianty, jako Aghatis nebo lípa. Baskytary s lipovým tělem nejsou na trhu žádná novinka – naopak – lípa je ekonomickou variantou už řadu let. Jednu lipovou baskytaru od nejmenované japonské firmy jsem měl a jediné, co toto dřevo umí, je podle mého názoru měkký teplý bass. Tím ovšem nechci lipové kytary nijak hanit. Do některých hudebních stylů se takový zvuk naopak hodí a pro některé basisty to může být třeba i zvukový ideál, ale v moderní, zvláště pak rockové hudbě, se takový zvuk neprosadí. Pokud tedy chcete, aby vaše basová linka prořezávala mix rockové pecky jako nůž máslo, na lípu zapomeňte. To už je doopravdy lepší Warwickův „economy jasan” Carolena, který má kromě měkkých basů i docela solidní hutné středy. Jak jsem již psal, veškerý hardware je černé barvy a je značky Warwick. Kobylka je klasická z litého kovu, pro lepší přiblížení je to taková masivní verze typu Fender, kde kameny mají tvar válečků. Struny se jí bohužel musí protahovat a neumožňuje protažení strun skrz tělo, což ostatně neumí ani dvoudílná kobylka na originálních Warwicích. Osobně v protažení strun skrz tělo nevidím žádnou výhodu. Říká se sice, že se tak do strun přenáší více vibrací z těla nástroje a zvuk je pak hutnější, ovšem to je zase na úkor zvonivosti. Navíc struna je dvakrát lomená (jednou v otvoru, kudy vychází kobylkou z těla basy, podruhé na kamenu kobylky), takže je zde větší pravděpodobnost prasknutí.
Elektronika
Streamer LX je vybaven snímači a aktivní elektronikou německé firmy MEC (Music Electronic Company). Jde o stejnou značku, kterou Warwick osazuje svoje originál modely. Snímače jsou pasivní s přídomkem „Dynamic Correction", který je odlišuje od jejich aktivních kolegů, stejně jako potisk stříbrné barvy (aktivní mají písmo zlaté). Oba snímače jsou do těla vsazeny velmi pečlivě a i když jsem je „nekuchal" myslím, že jsou na pružinkách, takže umožňují pohodlné nastavení výšky v solidním rozsahu. U kobylky je osazen klasický single snímač typu J, u krku najdeme dělený singl typu P, což je v podstatě humbucker. Už pouhým kombinováním obou snímačů lze ze Streamera vyloudit solidní množství zvuků. Od typického mňoukavého zvuku samotného kobylkového singlu (á la Jaco), až po masivní zvuk „preclíku" (Fender Precision Bass) při samotném krkovém snímači. Množství zvukových variant zvyšuje aktivní elektronika, kterou představuje ekvalizační sekce – basy, výšky. Obvody elektroniky se skrývají v dutině za plastovými dvířky na zadní straně těla a jsou tam typicky po čínsku naházené bez ladu a skladu, takže například baterie při prudším pohybu basou v dutině rachtá. Myslím si, že tohle by stálo za vylepšení, klidně i za cenu nějaké té koruny navíc.
Naopak dvířka elektroniky jsou jedna z “vychytávek”, které RockBassy zdědily v genech po německých předcích. Jak vidíte, mluvím o dvířkách, nikoli o destičce, která se musí přichytit šroubky. Dvířka se prostě otevřou a pak zase jednoduše zaklapnou. Výměna baterie je díky tomu otázkou několika vteřin. Další nepřehlédnutelná “vychytávka” je na hlavě nástroje v místech, kde ústí na povrch šroub korigující prohnutí krku. K němu se dostanete zase skrz dvířka, na kterých je zlatým písmem označen název modelu. Šroubovák budete potřebovat už jen na odklopení oněch dvířek. Třetí “vychytávkou” je výškově nastavitelný nultý pražec. Jde o poslední verzi tzv. JAN III (Just-A-Nut III), který má již příjemně zaoblený tvar a vůbec je zbaven všech neduhů, kterými nás jeho předchůdci trápili. Tak to byly vychytávky od Warwicku, které byste u konkurence jen marně hledali.
Zvukové vlastnosti
Jak jsem již napsal, na Streamera se hraje velmi příjemně a neomezuje žádnou herní techniku. Naopak je to všestranná baskytara a to i po zvukové stránce. Nelze ho samozřejmě srovnávat s originálním modelem, který je o nějakých 40 tisíc korun dražší, ale ve své cenové kategorii oplývá neobyčejně kvalitním zvukem. Tóny jsou srovnané, jakoby trochu komprimované a mají široké spektrum harmonických frekvencí, přičemž žádná z nich z celkového soundu nijak nevyčnívá a tedy nevadí a neruší. Basy zní docela pevně, i když jsou přece jen měkčího charakteru, středů je vcelku dostatek a podílí se na mírně vrčivém charakteru zvuku a brilantní výšky mají spíš kovový charakter. Jak jsem již napsal, zvuků lze vyloudit nepřeberně, jen pozor na kobylkový single, který samotný trošičku bručí. To je ovšem negativní rys každého klasického single snímače. Jinak bych si s touhle basičkou směle troufnul i do studia. Na nahrávání demíčka je naprosto dostačující. RockBass baskytaru dodává v kvalitním měkkém obalu RockBag Student Line s patentovanou úchytkou krku na suchý zip (další „Wychytávka"), v jehož kapsách najdete další bonusy jako: zámky řemenu, šestihranné klíče, kvalitní šestimetrový RockCable nebo baseballovou čepici. Co dodat? Docela dobrý tenhle Streamer, když nosí takové věci po kapsách. ;o)
