Prophesy se v sobě dle slov jeho autorů snaží spojovat to lepší z obou světů digitálu a analogu. Dvojka je obohacena presety vytvořenými některými známými kytaristy.
Tento high-endový kytarový procesor je osazen dvojitou triodou Sovtek 7025/12AX7WA a kromě novodobých poznatků o DSP tu Rocktron uplatňuje i svůj vlastní systém DTR – Digital Tube Remodeling. Lampa se stará o tučný, plný tón s pozitivním attackem a kompresí, navíc, na rozdíl od mnoha jiných mašinek, lze u Prophesy dosáhnout čistého zvuku u zkreslených kanálů prací volume na kytaře. Rocktron se také honosí tím, že při bypassu nedochází k žádným signálovým ztrátám, což nemohu měřit, jen věřit.
Luxusní vzhled podporuje šedostříbrné kovově vyhlížející lemování s imitací broušeného hliníku. Je to sice plast, ale vypadá to věrohodně (podobně jako „kovové” části na čelním panelu Rectifierů). Celý přístroj ve velikosti 2 U je v čelní části rozdělen výrazně na tři části. Část displejová sestává z menšího tříčíselného displeje se zobrazením čísla presetu a z velkého numerického displeje s ostře zeleně svítícími body. Nejdříve mi to připomnělo dobu starých kalkulaček Texas Instrument, ale na druhou stranu je tento displej čitelný i za silného denního světla, na rozdíl od některých LCD zázraků. Pod displeji jsou otočné krokové ovladače jako na klasickém zesilovači s plným EQ, včetně presence, masteru a s dvěma extra ovladači pro volbu presetu a listování parametry v presetu – ovladač Preset a Page. Úplně vpravo se na čelním panelu nachází třetí důležitá sekce s „čudlíky”, ovládáním vstupní a výstupní úrovně a jackovým vstupem pro kytaru. V této sekci máme přímý přístup k důležitým funkcím procesoru. Devíti tlačítky lze jednoduše vstupovat při editaci do jednotlivých částí efektového řetězce, aniž bychom museli listovat celým řetězcem nahoru dolů. Horními čtyřmi tlačítky ovládáme porovnávání při editaci presetu (compare), ukládání, bypass a při stisku Mute se aktivuje interní ladička. Ladička je poměrně přesná a zkontrolujete s ní jakýkoliv tón na kytaře, tedy včetně oktáv. Je to velmi pohodlné a rychle jsem si na to zvykl. V zadní části máme zleva druhý jackový vstup pro kytaru, který se využije zejména pro trvalé instalace (např. wireless systému). Dále tu je výstup pro ladičku, send/return efektové smyčky s dělením na stereo, vstup pro napaječ, vstup pro footswitch, jack pro phantomové napájení Midimate pedálu a úplně vpravo MIDI In a Out/Thru. Nakonec jsem si k popisu nechal uprostřed umístěnou dvojici důležitých výstupů, a to Recording Out - výstup na dva symetrické konektory canon bez jakékoli regulace úrovně; a Main Out - nesymetrické jackové 1/4” výstupy (main), které mají ovladač úrovně výstupu na čelním panelu. Recording Out má napevno přiřazen výkonný speaker simulator, Main Out speaker simulator přiřazen nemá, ovšem volitelně jej přiřadit lze. Co tu hodně a pro mě nepochopitelně chybí, je výstup na sluchátka s regulací úrovně. Proto jsem si musel udělat redukce. Důvod absence výstupu mi není jasný. Být to moje, tak už vrtám díru (vlastně dvě, jednu ještě pro potenciometr) a pájím kablíky. Místa je tu všude dost, díval jsem se dovnitř. Praktičnost procesoru by určitě stoupla.
Vedle popisu se musím zmínit o celkové stavbě procesoru, jeho struktuře, neboť seřazení jednotlivých článků má určující vliv na celkový zvuk. Celý řetězec je sestaven takto: Input – compresor – Hush – Wah – Pre efekt – Preamp – Tremolo – Post efekt 1, 2 a 3 – Reverb – Tremolo – Output. Z těchto článků se skládá každý preset. Uživatel může přiřadit libovolné efekty do čtyř „chlívečků” pre a post efektu, ostatní části řetězce jsou pevné. Mohou se aktivovat nebo deaktivovat, když např. nechcete tremolo. Do jednoho presetu můžeme umístit celkem 8 aktivních efektů, což bude většině z nás postačovat. Možnost předřazení jednoho volitelného efektu před preamp vlastně simuluje situaci, kdy před zesilovač zapojíme nějakou „krabičku”, jako phaser, chorus a podobně. Post efekty jsou totéž, jako když v klasickém zesilovači zapojíme další efekty do smyčky (v sekci Mix pak volíme sériovost či paralelnost takového zapojení).
Po editaci presetu si vámi zvolený zvuk můžete uložit na jakoukoli ze 127 pozic, čímž přepíšete to, co tam bylo předtím. Takže než se pustíte do ukládání a přepisování, je možné si všechny presety a detaily jejich nastavení uložit do počítače, a to pomocí boxu MIDI-interface s USB. Presety od 10 do 43 jsou pojmenovány podle svých autorů (Dave Mustaine, Gary Hoey, Jimi Bell, Rusty Cooley a Patrice Vigier), ostatní presety jsou Rocktronu. Téměř všechny zvuky, které Prophesy nabízí v základním nastavení, jsou použitelné bez úprav (kromě EQ a nastavení simulátoru, které je samozřejmě třeba přizpůsobit vašemu aparátu) a jsou poměrně inspirativní. Hodně je tu v preferenci wah a díky obálkovému filtru ADSR i efekt podobný whammy, takže se klidně pár presetů mohlo jmenovat „Vai”. Ale nejdříve si popíšeme, jak umí procesor zpracovat základní kytarový signál.
Jedna věc má v Prophesy dominantní úlohu při tvorbě a hledání tónu – ekvalizace. Samotný EQ na čelním panelu má poměrně výrazný vliv a ačkoliv jsem nikde nenašel, která pásma ovládá, musím konstatovat, že jsou zvolena perfektně, kytarově akorát. Zvláště se mi líbí presence, která má příjemný průběh, nic skokového, nemá tak silný vliv jako je v celolampách obvyklé; zvuk ovlivňuje sice jemně, ale zřetelně a dobře zčitelňuje. Vedle vlastních korekcí kanálů tu máme k dispozici ještě sekci Pre-EQ, Post-EQ a General EQ. Všechny tři jsou dvoupásmové, plně parametrické s volitelnou šíří záběru. Pre-EQ sestává z pásma Low s rozsahem 63 až 500 Hz (zdvihem -15 až +12 dB), a pásma Mid s rozsahem 63 Hz až 8 kHz. Ovladačem Width regulujeme šíři, respektive tvar záběru EQ, bude-li to rozsáhlá vlna (šíře přes dvě oktávy) nebo ostrá špička na jedné frekvenci. Ovladač Bright pracuje jen v kanále Clean a už jsem jej popisoval výše. Sekce Pre-EQ má významný vliv na základní vstupní barvu tónu, zvláště při vysokých zkresleních u kanálů Vintage a Mega a také na to, jak bude váš zvuk doslova reagovat na styl hry, jakou reakci bude mít gain. Čím víc gainu navolíte, tím více stíráte attack, a pokud chcete attack zachovat a vyzdvihnout některou složku zvuku, máte jedinečnou možnost v této sekci zvuk v rozumné míře „předtvarovat”. Zvýrazněním určitého pásma středů se šířkou záběru na necelou oktávu a stažením pásma basů zpětně zvýrazníte attack. Této úpravy už nedosáhnete žádným post-gainovým kouzlením a zvýrazňováním výšek. Je to významná pomoc pro zčitelnění zvuku a tvorbu barvy tónu, zvláště pro hraní zkreslených nebo crunchových akordů. Předřazení nějakých „krabiček” může být zpětně ošidné pro celkové tvarování tónu v dalších modulacích, takže sekci Pre-EQ vidím jako hodně zásadní. Díky Pre-EQ se dá dost věrně simulovat reakce a zvuk některých stomp-boxů (overdrive OD1 i Tubescreamer), chce to jen trpělivost a chvíli si hrát na alchymistu.
Post-EQ je také dvoupásmový, se stejným rozsahem pásem jako Pre, jen se silnějším záběrem (+/-15 dB) a se stejným Band-width. Kromě toho se tu dá navolit i Shelf - tvarování okraje frekvenčního spektra. Za Post-EQ je potom k dispozici Global-EQ, kterým upravujeme zvuk pro všechny presety společně. Je taktéž dvoupásmový, což opravdu bohatě postačuje (ostatně - i když Zappa říkal, že tajemství zvuku je v jeho ekvalizaci, neumím si představit třeba tři sedmipásmové ekvalizéry v jednom řetězci, to by byl pěkný „maglajs”). Použití Global je praktické zejména při změně vnějších akustických podmínek, nemusíte pak upravovat zvuk v každém presetu složitě zvlášť, ale pro celý procesor jednotně přidáte nebo uberete pásmo tak, aby vás slyšeli i díky divoce tlukoucímu bicmenovi a několikanásobné ozvěně od holých stěn sálu s vysokým stropem. Samozřejmě, když je všechno v pořádku, necháme parametry na nule a hrajeme a hrajeme.
Vliv všech sekcí EQ uvidíme ani ne tak při hraní na aparát, jako spíše při nahrávání. Všechno, co jsem slyšel „venku”, z reprobeden, jsem potom také slyšel z nahrávky (zkoušel jsem spíše ty extrémní polohy a nastavení, protože to „normální” bylo ok).
Kanály preampu
Sekce preampu se skládá z EQ a celkem čtyř typů kanálů – Clean American, Texas Blues, Vintage British a Mega Drive.
Clean American má evokovat čistý fenderovský zvuk. Není křišťálový, ale takový středově šťavnatý, ovšem opravdu čistý a poněkud neutrální. Hodně mi připomíná Vox Top Boost nebo Matchless. Gain do 6-7 je čistý, od 7 výše mírně „boost”, ne ovšem zkreslený, jen lehce nakřáplý. Na tomto kanále je kromě ovladačů ekvalizéru k dispozici navíc aktivace režimu „Bright”, který se nedá více upravit, pouze aktivovat (on/off). Velmi jemně přibrousí vyšší středy, zvýrazní se attack trsátka; není to nějaký skokový boost, ale jemné zvýraznění vysokých středů. Kanál je celkově velmi dynamický, při nahrávání do PC je to vidět i graficky - křivka zvuku je typická pro čistou elektrickou kytaru s velkými amplitudami v dynamice (zkreslený signál je oproti tomu téměř „učesaný”). Kromě Voxe mi tento kanál připomíná trochu i Mesu, ty novější řady, které se zbavily „gumovitosti” řad „F”. Každopádně je čistý zvuk hodně neutrální, což je sice dobré pro další úpravy, ale není tu tak patrná ona prostorová frekvenční bohatost celolampy – pochopitelně, jde o digitální preamp. Po zapojení Prophesy do returnu smyčky k celolampovým hlavám Marshall a Peavey (využití koncového stupně těchto zesilovačů) se zvuk rozsvítí a je všechno tak, jak má být. Tedy – vlastně není, protože s tímto preampem to obojí hrálo trochu lépe, ach jo. Sečteno a podtrženo – z toho, co jsem zatím slyšel z multiefektů, mělo Prophesy na čistém kanále jednoznačně výborný (ne-li skoro nejlepší) zvuk. Opravdu je zde cítit high-endové provedení.
Texas Blues je o poznání dravější, jedovatější, středovější, jako „nakopnutá” lampa. Má charakter boostu až overdrivu. Když se vytočí středy a presence, dostáváme krásný a zpěvný overdrivový zvuk. Tento kanál je overdrive in natura. Vynikající na kila, čitelné licky, pro bluesové vyhrávky, výborně se mi na něm hrály i Bombtracky a jiné „fláky” od R.A.T.M. (levice s pravicí si u nás doma docela rozumí) nebo LedZep a tak. Při vytažených středech s presencí, mikrofonem blíže středu a vysoké reaktanci je z toho vynikající zvuk nakresleného Marshallu „na třičtvrtě plynu”. Výborně se na tomto kanále pracuje s volume kytary, kdy z čistého zvuku přejdeme na břitký drivový crunch.
Vintage British je zvuk velice podobný typu marshallského zkreslení, ale o něco ušlechtilejší. Dají se s ním dělat největší kouzla; přechody od crunche do zpěvného nabroušeného sólového drivu jsou parádní. U tohoto kanálu se hodně projevuje nastavení polohy mikrofonu a reaktance v sekci speaker simulátoru. Jen zde se dá díky EQ a práci se simulátorem nastavit cca 5 různě barevných a typicky hardrockových zvuků, tak jak jsme zvyklí je poslouchat z nahrávek. Tento kanál se mi líbil absolutně nejvíc a v klasickém spojení s kytarou Les Paul je to přesně ono – blues při gainu do 5, rock, hard rock, progresivní styly pro gain nad tím. Procesor se nijak nezahlcoval ani při podladění na D- (a tedy pořádně uvolněných strunách). Je výborný na kila i sóla, protože je při svém zkreslení stále dobře čitelný a srozumitelný. Je nemilosrdný k chybám při hře téměř stejně jako Texas Blues. Je slyšet každý dotek struny. Hodně mi také tento kanál připomínal vintage mód na druhém kanálu Rectifieru. Jen se tu obtížně tvoří čistý tón stažením volume na kytaře; i při nízkých nastaveních je tam nakreslení slyšitelné. Ovšem takový dynamický rozsah, od čistého po hardrockově mohutně zkreslený, nemají ani některé lampové zesilovače a možnosti s nastavováním mikrofonu a reakce reproboxu jsou skvělé, takže výhody převažují. Podle mého soudu je toto jeden z nejlepších zvuků, které jsou na digitálních multiefektech k mání.
Mega Drive je pokračováním British ještě s dalším stupněm zkreslení a vyšší komprimací. I při rychlých bězích se ani tady tón neslévá a hra je srozumitelná. Zvuk je samozřejmě mnohem milosrdnější k chybám než British nebo Texas. Je to typicky metalový šťavnatý zvuk, výborný hlavně při gainu do 7, kdy výborně reaguje na hru. Přes 7 už je to sice na jedné straně líbivé zkreslení, ale vedle ostatních nástrojů se bude trochu ztrácet, takže preferuji rozsahy kolem 5, s dlouhým, táhlým a zpěvným sustainem, s vysokou komprimací a s dostatkem artikulovaného podtónu. Velké barevné odlišnosti se na tomto kanále vytvoří s pomocí presence a polohy mikrofonu. Když se nastaví British někde kolem 8 a Mega kolem 5, tak dostanete ideální zvukovou dvojici pro střídání hutných kil a zpívajícího sólového tónu (pro ty kila samozřejmě Mega kanál, aspoň podle mého gusta). Tato dvojice je si tak podobná, že vytváří dojem, jako kdyby byla z jednoho zesilovače. Mít k dispozici jen tyto čtyři kanály s možnostmi dotvarování zvuku pomocí speaker sekce by mohlo úplně stačit pro skoro všechny hudební styly.
Huše, chorusy, duckery a jiná ”havěť”
Ještě pár slov k ostatním článkům zvukového řetězce. Nabídka efektů je následující: hush, wah, phaser, flanger, chorus, pitch shifter, tremolo, rotary, delay, reverb, samozřejmě speaker simulator a zvláštní obálkový filtr ADSR. Hush (noise gate by Rocktron) není v pravém slova smyslu efekt, ale je mooooc důležitý. Není umístěn tak, jak je obvyklé - na konci řetězce preampu, ale před ním a za A/D převodníkem. Logiku to má nespornou – veškeré šumy, ruchy a nelibosti, které přijdou do procesoru a dostanou se přes převodník, se v rozumné míře zlikvidují Hushem a teprve potom jde signál k zásadní úpravě v digitálním preampu, který už další šumy nepřidá. Čistý vstup rovná se čistý výstup (plus mínus). K Hush principu zopakuji jen to podstatné – vyberete si bod, od kterého bude Hush pracovat. Jakmile úroveň signálu klesne k tomuto bodu, spouští se obvody redukující šum a logaritmicky se sníží hlasitost. (Například skok 20 dB na signálu znamená 40 dB útlum). Systém Hush pracuje spolehlivě a v maximální možné míře zachovává rozsah dynamiky. Hush se může nastavit jak pro každý preset zvlášť, tak i generálně pro celý procesor - například když měníte kytary pasivní za ty s aktivní elektronikou, které jsou „hlučnější” a vyžadují tak jiný bod pro spuštění redukce. Obecně není Hush nutný pro preset Clean American a pro Texas s nízkým gainem. A dobrý postup je nastavit nejdříve gain na úroveň, kterou požadujete, a pak teprve pracovat s Hush redukcí předsazenou před preampem. Dosáhne se tak nejčistších výsledků.
Flanger je dvouhlasý, tedy signál je rozdvojen do dvou větví a my můžeme editovat podle libosti každou separátně. Je to skvělé pro takové ty kovové barvy, když na jedné větvi přeženete regeneration a na druhé přidáte depth. Chorus jde ještě dále – je čtyřhlasý (!), přičemž dva hlasy se upravují nezávisle a dva společně, jeden z nich vlevo, druhý vpravo. To je alchymie! Ne vždycky platí, že méně je více! Čtyřhlasý chorus, to se musí slyšet! To se těžko popisuje, zvlášť při širokém stereu. Rotary efekt hodnotím také příznivě, barvy jsou opravdu vintage. Je třeba si ovšem uvědomit, že aby rotary fungoval spolehlivě a nekazil zvuk, potřebuje hodně procesorové „energie” pro svou vlastní práci. Pokud použijete tři modulační efekty s velikou spotřebou (rotary, flanger a chorus) simultánně v jednou presetu, a k tomu ještě phaser v sekci pre-effect, může se stát, že se interní procesor přehltí. Výsledkem je pak zvýšený šum a ztráta zvukové kvality (je tu zkrátka a dobře opravdu hodně parametrů k „logátorování”). Pitch shifter je také dvouhlasý, s jedním hlasem můžete jít o dvě oktávy dolů a s druhým o jednu nahoru. Krásně to zhutňuje (spodní oktáva s nízkou intenzitou) a zchorusuje zvuk při jemných nastaveních. V procesoru je hodně přednastavených presetů s Pitchem, takže si představu praktického použití uděláte rychle. Dokonce se jeden preset jmenuje „18-string”. No a jelikož tu máme sekci pre-effect, je jasné, že možností nejen k oktávování je dost (například na již „zpitchovaný” zvuk lze nasadit ještě jednu „oktávku”, no paráda). Nastavené intervaly jsou pevné, není to harmonizer. I když, ruku na srdce, ten by tu být mohl... Ducker/delay je dobrá funkce zajišťující spuštění delaye až v určité chvíli. Když hrajeme sekvenci tónů, delay čeká, jakmile tón jen zní, uvolní se delay s plnou hlasitostí. Tlačítkem Tap můžeme přímo z čelního panelu ovládat Tap Delay nebo rychlost Tremola. Ovladačem Dumping ještě můžeme omezovat množství výšek v delayovaném tónu a vytvořit tak barvu delaye velmi blízkou páskovému echu. Funkce Spilover nám zajistí plynulé přeznění a doznění delaye při přepnutí na jiný preset, což je velmi žádoucí. Delay není jednorázově utnut. Sekce reverbu, i když zahrnuje jen pět typů reverbu (plate, room, hall, stadium, dual), je ve svých možnostech nastavení parametrů reverbu ohromná a inspirující. Díky Prophesy se v krátké době dá vniknout do tajů a podstaty reverbu a možná vám ten váš „instantní” reverb v kombu přestane postačovat. Tady dochází opravdu k zušlechtění signálu, tón zůstává na svém místě a je čitelný. Zvláštní pozornost zaslouží ADSR, což je Attack/Decay/Sustain/Release obálkový filtr. Tímto systémem se dá kontrolovat a ovládat jakýkoli uživatelsky specifikovatelný parametr, a to i během hry (např. pedál Rocktron AllAccess nebo kompatibilní). Obvod se spouští hrou, tedy úderem na strunu, nikoliv od nějaké úrovně hlasitosti (důležité zvláště při tvorbě autowahu). V Attacku se nastavuje čas délky nástupu tónu a jeho maximální úroveň, v Decay velikost a doba sestupu na druhou hlasitostní úroveň (tím se zvýrazní míra attacku, což známe z práce s kompresory), Sustain nastavuje dobu setrvání na této úrovni a Release upraví míru a dobu závěrečného doznívání a poklesu signálu. Na první pohled nic nového. Ovšem ADSR můžete použít k úpravě mnoha parametrů a prioritně se uplatní při nastavení frekvence a způsobu aktivace wahu. Dostáváme se daleko za hranice toho, čemu se říká autowah. Ostatně v mnohých presetech je ukázka toho, jak tato funkce pracuje a někdy je výsledek přesnější, než práce se skutečným pedálem, ač se to nezdá pravděpodobné. Systém ADSR můžeme také využít k tvorbě whammy efektu, jehož typickou ukázkou je styl hry Steve Vaie (takové ty sjezdy na tón z oktávových výšek přesně na dobu). I když nemáte k dispozici kontrolér a nelze tak ovlivňovat práci ADSR během hry, lze dosáhnout hodně zajímavých výsledků i při ručním nastavení.
”Spík” sim
Speaker simulátor je úplně běžnou součástí kdejakého efektového procesoru, tak jsem od něj nic zvláštního nečekal a nejdříve ho bez povšimnutí přešel. Ovšem u Prophesy II je to trochu jiné kafe. Jak jsem zmínil výše, je defaultně nastaven pro symetrické výstupy s canony, pro direct recording, ovšem dá se aktivovat i pro main out. Sekce speaker simulátoru se skvěle doplňuje svou podstatou se všemi částmi EQ a završuje práci se syrovým zvukem. Nejvíce se mi totiž osvědčilo nastavit si nejprve „syrový” zvuk (v EQ a simulátoru) tak, aby se mi líbil ještě před preampem a modulacemi, a teprve potom „prznit”. Rocktron tu dává na výběr mezi reproduktory 8”, 10”, 12”, 15” a full range. Už jen volba repro má skvělý vliv na zvukové přebarvení a dobré je, že si v každém presetu můžeme nastavit tyto simulace samostatně, že simulátor není zařazen na konec řetězce jako celkový pro všechny presety. Vedle EQ sekcí tu tedy na úplně jiných frekvenčních úrovních tvarujeme zvuk a v některých presetech tyto simulace zvuk rozsvítí a dají mu ten správný nádech. Pro některé presety s Clean American bylo zajímavé sledovat, jak se mění podstata zvuku a následně i hry na nástroj, například při přepnutí z 12” na 10”. Ostatně, 10” a 15” se mi nejvíce zalíbily pro čisté zvuky, pro zkreslené je 12” ověřená tučně středová klasika a tak to tu také funguje. Kromě volby repro je tu ještě možnost nastavit „pozici mikrofonu” a reaktanci reproduktorů. Pozice mikrofonu dává na výběr mezi „umístěním” od okraje snímaného reproduktoru po jeho střed (vyjádřeno hodnotami -15 až +15). Pozice mikrofonu dovede přibrousit zvuk nebo jej otupit, pro zkreslené zvuky to má docela zajímavé dopady a zvláště pro kanál British je nastavení pozice dost důležité. Několik samostatných presetů s odlišnými a zajímavými barvami by se dalo vytvořit jen tím, že budete měnit velikost repro a pozici mikrofonu, a to vše s jedním typem kanálu a EQ. Reaktance simuluje typickou odezvu a „odpor” reproduktoru, přičemž hodnota -15 je plně otevřená ozvučnice (deska), +15 potom velký reprobox. Na zvuku je to hodně slyšet zvláště při mutingu a při úderu trsátka na strunu. Oblíbil jsem si nejvíce rozsah mezi 5-10, kdy se ozývá takové to typické pumpnutí při hře, tak jak se ozývá u boxu 4 x 12”. Sekce EQ a speaker simulatoru dává v součtu velikou zvukovou variabilitu, takže můžeme přizpůsobit a zvýraznit typ kytary, druh snímačů, aparaturu a styl hry podle našeho gusta.
Velice pokročilá je sekce závěrečná, tedy Mix. Kromě toho, že se dají mixovat jednotlivé zefektované větve uvnitř jednoho efektu, můžeme samozřejmě mixovat libovolně v rámci presetu. Kromě mixů je tu i ovládání Preset Level, které pracuje jako finální master volume pro každý preset a ovladač Direct, který určuje kolik přímého nezefektovaného signálu pustíme na finální výstup. Pokud tedy cítíme, že máme ve zvuku málo slyšet efekty, stačí tento ovladač, nemusíme chodit do nastavení celého presetu a upravovat několik parametrů. V sekci mixu je také přepínání stereobáze, neboť, jak jste si jistě všimli, žádný z výstupů nemá nadepsáno Left/mono, jak bývá obvyklé. Takže výslednou monofinalizaci upravujeme zde a nastavení je globální pro všechny presety. Velice jsem si zvykl hrát přes domácí hifi monitory, protože tak kytarový zvuk mám doma málokdy. Při hraní na aparát bude hodně, opravdu hodně záležet na reproboxu, který použijete. Tady je každá rada drahá. Mám takové spíš tušení, že dobře by si zvuk Prophesy mohl rozumět s Celestiony Heritage. Vintage V30 byly poměrně neutrální a Greenbacky mírně „okrájené” na koncích spektra. Ale je to jen můj ušní dojem, navíc stejné reproduktory hrají v každé bedně trochu jinak a tím se dostáváme k nekončící kytaristické diskuzi, protože jsme ještě nenačali téma o zvukovlivu koncových zesilovačů, strun, kabelu, dřeva, snímačů a počasí. Co mi však obecně při editování hodně scházelo, bylo nějaké označení na displeji, které by ukazovalo, jaká z editovaných hodnot byla původní, výchozí (tak jak jsem si zvykl na některých přístrojích Digitech, kde původní hodnota parametru před jeho přepsáním při uložení byla v závorce a editace tak byla jasná). Pouhé srovnání (compare) nového a původního zvuku je málo. Vliv jednotlivých parametrů je různý a ucho není objektivní, takže někdy je možné se při editování více parametrů v konečném důsledku trochu ztrácet.
Nicméně, krátké shrnutí uděláme. Prophesy je profi přístroj se svým vlastním osobitým zvukem. Těžko ho budou běžně využívat muzikanti, kteří potřebují „rychle nějaký chorus” a postačí jim tři nebo čtyři pevně nastavené barvy v efektové sekci jejich superkomba. Ale určitě jej využijí ti, kteří vědí, co se jakými parametry ovlivňuje, jaký zvuk vlastně ve výsledku potřebují dostat, co všechno chtějí dostat „na pás” a ti, kteří chtějí mít barvu efektů odlišnou, než je běžně k dostání. Barvy zvuku jsou dostatečně „teplé” a kytarové bez zbytečného hlcení. Prophesy vám tak na jedné straně dává velký prostor a svobodu k co možná největšímu ovlivnění zvuku možnostmi nastavení parametrů a mixáže, na straně druhé vás nutí k jasné představě o zvuku a jeho vyjádření. Hodně z nabízených možností zůstane asi nevyužito při hraní naživo, kde se spousta nuancí setře celkovým „randálem” v sále nebo „on stage”. Ovšem pokud máte k ruce rozumného zvukaře, nebo pokud se někdy dostanete k nahrávání a studiové práci s kytarovým zvukem, tady Prophesy vaši trpělivost a profesionalitu dovede odměnit. Přítomnost lampy je opravdu znát a osobitost zvuku, kterou procesor nabízí, si zaslouží hřát se na výsluní těch nejlepších na trhu. Nechejte se ohřát také a jestli můžete, procesor si někde vyzkoušejte.
P.S: Tak jsem si konečně díky profiprocesoru Prophesy II musel udělat redukci samice canon – jacková zásuvka a následnou spojku do sterea, jejichž výrobu jsem odkládal skoro rok. :-)
