Japonský Roland je firma s obrovským záběrem v oblasti moderních nástrojů a aparatur. Kromě HDR či klávesových nástrojů proniká i do oblasti elektrických kytar, kde už v historii svou pozici nejednou vydobyla. Je tedy celkem zajímavé jakou volí strategii pro novou zteč. Pro kytaristy totiž vyrábí, skoro jako jediná firma, kytarové syntezátory. Dalším produktem jsou kytarová komba od malých po 2 x 12" kousky, přičemž se ale velkým aparaturám jako jsou full stacky vyhýbá.
Odolná konstrukce
Když se mi dostala do rukou "kostka" (rozměry cca 42 x 40 x 24 cm), přiznám se, že mnoho důvěry ve mě toto zařízení nevzbudilo a svým strohým designem mi kombo spíše připomínalo nějaké doplňkové otopné těleso, které si donesete tam, kde je zima a po zapojení do sítě máte pokojík za chvilku vyhřátý. Posuďte sami, jak na vás působí kombo z čelního pohledu, ze kterého vidíte pouze jakýsi bytelný děrovaný kryt? Vsadím se, že v obchodě s elektrickými přímotopy by zapadl mezi podobné přístroje. Že je to kytarové kombo, znalým napoví jen značka Roland a pak ovládací panel, který je umístěn na horní straně komba. Uvažoval jsem, co je to za módu umísťovat ovládání na horní stranu, neboť jsem jej viděl v poslední době u několika výrobců a sám bych uvítal raději klasické čelní umístění. Brzy jsem na to ale přišel. Kombo je maličké, svou velikostí bych ho tipoval tak na 30 W, tomu že produkuje 60 W se mi také moc věřit nechtělo. V podstatě je velikost komba dána velikostí reproduktoru, věřím že kdyby to šlo, udělali by ho v Rolandu ještě menší, jenže ono to už nešlo. A protože je reproduktor těsně pod horní stěnou, nešlo dopředu umístit ani ovládací panel. Jinak je kombo složeno ze tři centimetry silných desek, na které je nastříkána černá hrubozrnná hmota. Nejen rohy ale celé hrany komba jsou chráněny plastovými krytkami, takže celkově kombo vypadá velmi odolně. Kombo je téměř uzavřené, pouze mezi zadní stěnou a panelem s konektory je zhruba centimetrová mezera. Vzhledem k malé velikosti komba se zdá jeho hmotnost nepřiměřená. Je to však asi 15 kilo, takže váží stejně jako ostatní 60 W komba a navíc je dobře přenosné.
Funkce a ovládání
Cube 60 disponuje dvěma kanály označenými Lead (pro zkreslené zvuky) a JC Clean. Netypický název čistého kanálu je převzat po slavném Rolandovském zesilovači "JC-120 Jazz Chorus". U čistého kanálu lze zapnout funkci Bright, která by měla zvuku přidávat na jiskřivosti.
Lead kanál nabízí volbu mezi devíti modely zesilovačů (Acoustic, Black Panel, Brit kombo, Tweed, Classic Stack, Metal, R-fier a Dyna-amp). Samozřejmě je zde možnost nastavit si optimální Gain. Oba kanály mají nezávislé ovládání hlasitosti, zvuk může být přibarven pomocí Equalizéru (výšky, středy, basy, presence) nebo na něj lze aplikovat digitální efekt. Co se týče efektů, jak na podobných kombech bývá zvykem, jsou možnosti nastavení minimální. K tomuto účelu slouží dva knoflíky, přičemž jeden obsluhuje modulační efekty a druhý má na starost dozvuky. Když vezmeme v úvahu, že Cube 60 nabízí šest typů efektů, musí být někde nějaká finta a tou je multi-funkčnost obou knoflíků. V krajní poloze ovladače pro modulace jsou efekty vypnuty. Každá čtvrt otáčka přepíná mezi chorusem, flangerem, phaserem a tremolem a zároveň mění jejich jeden parametr, kterým je rychlost. Druhý knoflík funguje stejně pro efekty delay a reverb. Zapnutí efektů je indikováno diodou u každého knoflíku, další dvě "ledky" ukazují, který kanál je zapnut.
Zvuk
Jak je na tom kombo zvukově? Začnu od Clean kanálu. Zvuk zde byl čistý bez zvláštních zabarvení, řekl bych "prostě standardní". Zajímalo mě co přináší funkce Bright, která má přinést do zvuku onu jiskru. Při jednotvárném brnkání na strunu a přepínání příslušného přepínače tam a zpět jsem už uvažoval, jak píšu dopis do redakce, že přepínač byl zkažený, protože jsem žádný rozdíl ve zvuku necítil. Jakmile jsem ale začal hrát něco rozumnějšího a razantněji brnknul do strun, už to tam bylo. Hra měla o něco perkusivnější a zvonivější nádech, možná by se ten rozdíl dal přiblížit stavu před a po výměně strun, i když to není nejpřesnější. Jiskra ve zvuku byla o něco málo znatelnější na tenčích strunách. Každopádně jsem tlačítko už pak nechal zamáčknuté. Další věcí, kterou jsem porovnával byl čistý kanál versus Lead kanál s modelací Acoustic. Zvuk modelace měl samozřejmě o něco blíž reálné akustické kytaře, byl zvonivější, trošku ví posazen do basů a řekl bych, že neobsahoval některé středové frekvence, což však nebylo na škodu. Zkoušel jsem hrát jednotlivé tóny i akordy, ale pořád jsem si říkal, že jsou to prostě dva zvuky trošku jinak zabarvené. Až při hře prsty bylo slyšet podstatný rozdíl, především když člověk brnknul na více strun více prsty. Rozdíl ve zvuku oproti akustické kytaře samozřejmě postřehnete, ale na elektrickou kytaru slušný výkon – tedy použitelnost. Při maximálních basech, větší razanci úderů, a hře na snímač u krku, však reproduktor v určitých okamžicích "prděl" a to při minimální hlasitosti.
Pak už jsem se vrhnul na Lead kanál. Devět barev zkreslení musí uspokojit příznivce každého stylu od metalu po country. Modely byly vytvořeny podle reálných zesilovačů (Fender Twin Reverb, Vox AC-30TB, Fender Bassman, Mashall Plexi, Peavey EVH5150, Mesa Boogie Rectifier). Každý zvuk se hodí k jinému stylu a metalové riffy jsem si vychutnal opravdu nejvíc na simulaci Mesa Boogie. Crunchů a jiných nakřáplých zvuků šlo vyloudit spousty při laborování s ovladačem Gain.
Trošku mě překvapil Equalizér. Po natočení všech jeho knoflíků na "nulu" se prostě zvuk ztratil. Skoro to zní logicky, že pokud odeberete výšky, basy a středy tak vám nezůstane nic, jenže člověka zvyklého pasívních korekcí velké většiny zesilovačů tato skutečnost nepatrně vykolejí, neboť očekává sice třeba frekvenčně „podivný", ale přeci jen nějaký zvuk. Na druhou stranu je možné vyvodit z této situace, že ač označeny od 0 do 10, budou korekce pravděpodobně aktivního typu s nulou uprostřed dráhy ovladačů a ziskem +/- 12 či 15 dB. Zjistil jsem také, že u některých simulací jsou reakce na natočení některého z knoflíků téměř neznatelné. Konkrétně u Rectifieru jsem změnu středů z maxima na minimum nijak zvlášť necítil.
Zvláštním modelem, který stojí tak trochu bokem ostatních, je Dyna Amp. Ten má fungovat tak, že reaguje na dynamiku hry. A opravdu tak funguje, při lehkém brnkání na struny slyšíte čistý zvuk akordů, při silnějších úderech se zvuk zkresluje. Je ale nutné mít stažený Gain, jinak tuto výraznou dynamiku ztratíte a hraje vám to prostě zkresleně pořád. Způsob této hry je vcelku zajímavý a určitě vás na chvilku chytí, otázkou je, zda lze něco takového provozovat v souhře s ostatními nástroji, protože hrozí nebezpečí, že se buď bude v určitých chvílích vaše kytara mezi ostatníma ztrácet či naopak v razantnějším partu vyskočí nad ostatní kolegy.
Digitální efekty, alespoň v té nejskromnější formě, jsou vzhledem ke konkurenčnímu boji už dnes nutností (tedy nutností výrobců je na komba dávat, ne nutností kytaristů je používat). Jako bonus k základním zvukům to není špatná věc, zvuk odpovídá firemnímu standardu, ale u kytaristů s konkrétními požadavky na přesné parametry nepostačí, jednoduše kvůli nemožnosti podrobnějšího nastavení. V mé oblíbené kombinaci pro sóla (zkreslení + chorus + reverb) jsem vyloženě potřeboval jiné parametry chorusu, ale bohužel. Podobně je to s phaserem a flangerem, ale ty se obecně používají méně než zmíněný chorus. Poslední efekt tremolo mi nepřijde dostatečně přínosný, spíše bych přivítal např. auto-wah. Pěkný sladký tón velmi vhodný pro sóla mi pomohl vytvořit reverb, delay je na kombu dost krátký. Hodí se pro takové ty rychlé "štěky", kdy brnknete pět tónů rychle po sobě a posloucháte ozvěnu. K pomalému doznívání předešlých tónů, které vytváří tu správnou psychedelii potřebujete kvalitnější delay.
Další možnosti
"Rolandovská kostka" nabízí ještě několik drobných vychytávek, ke kterým se dostanete přes konektory. Lze totiž připojit až tři externí pedály Boss FS-5U, kterými můžete zapínat modulační a dozvukové efekty nebo přepínat kanály. Tyto pedály si samozřejmě musíte dokoupit (ideální by byl trojitý footswitch přibalený ke kombu). Dojal mě však výstup na ladičku. Jedna "blbá" zdířka navíc ale k nezaplacení. Už žádné přepojování kabelu z komba do ladičky, když kytara neladí. Jak můžou být některé jednoduché věci užitečné....Výčet konektorů ale nekončí. Ke Cube 60 můžete dokonce připojit externí box (60 W/8 ohm). Signál z komba můžete poslat dál do mixu pomocí Line Out výstupu. Pokud chcete nahrávat, je ale lepší využít Recording Out, na kterém vám použitá technologie COSM namodeluje reproduktor, takže výsledná nahrávka bude znít věrněji. Škoda jen, že při takovémto nahrávaní vyřadíte skutečný reproduktor z provozu a tím zvuk z komba neuslyšíte. Jinak tento výstup použijte i pro sluchátka.
Komu, čemu
Tak komu kombo doporučit? Myslím, že podle hudebních stylů není třeba směrovat kombo nějakému zvláštnímu okruhu muzikantů. Kombo je univerzální a příznivce si najde na všech frontách. Překvapivě je i dostatečně výkonné, po odzkoušení není pochyb, že informace o 60 W je pravdivá. Vzhledem k jeho velikosti a univerzálnosti bych já osobně využil jeho mobilních předností a pestré, byť prosté efektové výbavy. Takže když je potřeba zajamovat s přítelem, do klubu, na chatu a taky do zkušebny. Zvukově je nutné mít na paměti, že je to tranzistor se vším všudy a žádné amp-simulace s tím nic nezmůžou. Ten kdo miluje zvuk lamp se tedy asi poohlédne po něčem jiném, pokud hledá hlavní aparát. Pokud ale potřebuje něco přenosného, náhradní aparát, nebo aparát do další zkušebny, pak se Cube 60 zavděčí i jemu. Pokud bych se měl vyjádřit k ceně, pak se mi zdá, v dnešní konkurenci, nastavena příliš vysoko.
