Warwick Sweet 25.2

Kombo pro baskytaru
Cena: 
16 051,00 Kč

Stalo se vám někdy, že se váš baskytarový stack (rozuměj 300 W hlava a 4x12“ box) jednoho dne nastěhoval ze zkušebny domů? Přestalo vás bavit drtit basu jenom v metalové nebo hardrockové kapele a chtěli jste se herně a stylově trochu osvobodit? Otevřel vám váš herní růst dveře k mnoha dalším muzikantům, různě velkým akcím, klubovému jammování?

A konečně, chtěli jste tu „krávu“, která dosud byla součástí právě odbouraného hrozičova ega, nahradit něčím kompaktnějším, elegantnějším a (pro Boha) hlavně ne už tak těžkým?

Warwick Sweet 25.2 je na světových trzích již od léta 2006 (tehdy ještě jako 25.1) a nutno dodat, že v oblasti kombo aparátů je to ze strany německého výrobce jeden z jeho nejzajímavějších a možná i nejlepších kousků. 250 wattů k posluchači prochází skrze třípásmový reprobox, v němž se o vyzařování frekvenčního spektra dělí teoreticky ideální kombinace měničů, a sice 15“ a 8“ reproduktor, titanová vysokofrekvenční horna a (svým způsobem také) dvojice bassreflexových otvorů.

Sladkých 25.2 patří k výkonnostnímu vrcholu dané série. Ozvučnice s rozměry 540 x 340 x 700 mm a váhou něco málo přes 30 kg je provedena z tradiční (čti Warwickem používané) několikavrstvé překližky. Kombo má klasický kvádrovitý tvar, což se s dnešní popularitou zkosených skříní nemusí možná setkat se zcela kladnou odezvou. To však neznamená, že by byl úhel vyzařování reproduktorů neměnný. Na zadní desce skříně komba je vyklápěcí podpěrka z tvrzeného plastu, díky níž naklopíte reproduktory o pomyslných 45 stupňů. Ačkoliv mě osobně nedělá toto provedení žádný problém, nelze zastírat obavy některých uživatelů Warwicku o její výdrž pod náporem koncertní zátěže. Na některých hudebních fórech člověk nejednou narazí na přání směřovaná do Markneukirchenu, která volají po snad i méně elegantnějším a více bytelnějším (občas i zapuštěném) provedení této tiltbackové podpěrky. (Muzikanti si vždy hrozně vymýšlejí :-). Sweet 25.2 tak jako tak není z hlediska designu jako takového ničím menším než starým dobrým Warwickem, což potvrzuje jak tmavá černomodrá kobercovina a zapuštěná nosná madla, tak perforovaná kovová ochrana reproduktorů s klasickým bílým „W“. Signifikantní je rovněž tranzistorová povaha preampu a větrákem chlazený výkonový zesilovač. Je pravda, že při decentnější hře v tichu domova nebo zkušebny vás může občasný chod větráku trochu překvapit, ale při jakékoliv hře s dalšími muzikanty a nástroji jej ani nezaregistrujete.

Kombo má také poměrně bohaté možnosti propojení. Kromě klasického nástrojového vstupu na předním panelu může signál do komba přicházet i přes Eff Return efektové smyčky, díky které můžete ke kombu zapojit externí signál upravující jednotky. V přiloženém manuálu výrobce uvádí pouze blokový diagram modelu 15.2, kde je efektová smyčka zařazena za ekvalizér. Předpokládejme tedy, že v tomto případě je to stejné. Na ovládacím panelu nenajdeme žádný potenciometr, kterým bychom si mohli nastavovat poměr mezi suchým a „mokrým“ signálem. Na druhou stranu v dané cenové kategorii jsem se s tímto prvkem snad ani nesetkal, takže se omlouvám za případnou irelevantnost této poznámky. Cest, odkud signál může z komba putovat, je hned několik. Na předním panelu je na ráně sluchátkový výstup Phones (jack 6,3 mm). Sousedí se spínačem MUTE, který odpojí všechny výstupy komba, kromě tohoto a výstupu Tuner (pro ladičku, na zadním panelu). Nemusím asi připomínat, že oba zmíněné výstupy v mnohém ulehčují baskytaristovi práci. V této výkonnostní kategorii se samozřejmě předpokládá využití aparátu pro živé hraní, takže linkový výstup (Jack 6,3 mm) a symetrický XLR DI Out by se daly označit za splněnou povinnost. DI Out je spojen ještě se spínačem Pre, který, jak mnozí správně předpokládají, svede do daného výstupu buď signál přímo z baskytary (Pre), nebo signál, který již prošel (Post) korekcemi zesilovače, potažmo efektovou smyčkou. Pro úplnost dodejme, že „linka“ je v tomto případě doporučena buď pro připojení dalšího zesilovače, nebo pro rozšíření o další aktivní reprobox. Vlastní reprobox komba je samozřejmě také odpojitelný a „nahraditelný“ přes Speaker Out 250 W/4 Ohm. Když už se v úvodu pohybujeme především na zádech zesilovače, dokončíme jejich studii tlačítkem Ground Lift sloužícím k eliminaci zemních smyček a spínačem pro zařazení/vyřazení horny. Přípojka síťového kabelu je samozřejmostí, což už se nedá napsat o umístění hlavního vypínače zesilovače zde na zadním panelu. Ovládací panel Sweet 25.2 nabídne celkem osm otočných ovladačů. V případě poloviny je jejich dráha rozdělena přibližně do čtyřiceti aretovaných krůčků, což hráči umožňuje velmi přesné nastavení úrovní daných parametrů. Zvlášť praktické je to v případech, kdy hráč mění mězi několika oblíbenými nastaveními (hraní v různých prostorách, v jiné nástrojové sestavě apod.). Toto platí pro dva velké otočné „přepínače“ Gain a Master, které (abychom to po sto šedesáté sedmé zopakovali) slouží k nastavení vstupní úrovně signálu a nastavení celkové hlasitosti zesílení. Oba ovladače (umístěné v opačných stranách panelu) mají přiřazeny LEDky, indikující signálové špičky a (v případě Volume trochu nezávisle) aktivitu zesilovače. Krokový chod je také výsadou integrovaného kompresoru, který nalezneme i na vlajkových lodích firemní nabídky. Kompresor s regulovatelnou úrovní je vypínatelný/zapínatelný a upravuje nám dynamiku signálu. Řekl bych, že právě účinnost kompresoru je tím nejdůležitějším rozdílem oproti verzi 25.1, kterou jsem měl před nedávnem možnost vyzkoušet. Tehdy mne překvapilo, že reakce kompresoru je při střední dynamice vaší hry poměrně velmi decentní a uchem téměř nezaregistrujete žádný účinek. Až při zvýšené razanci začal kompresor (u 25.1) zabírat a doslova i zavírat „dveře“ silnějšímu signálu v oblasti nižších frekvencí. Při běžné hře jsem si nevšiml, že by kompresor nějak významně napomáhal například při utlumení nežádoucích ruchů vznikajících při úderu struny o pražec apod. Upgrade komba je na tom lépe, zde již kompresor do dynamiky signálu promlouvá zřetelněji.

Konečně čtvrtou korekcí s rozfázovanou dráhou je obligátní Contour (lze ho zcela vyřadit pomocí spínače), kterým si měníme postupně (otáčením z leva doprava) tvar ekvalizační křivky s tím, že postupně ubíráme středové frekvence ve prospěch basů a výšek. Myslím, že není basák, který by toto při sólové hře neměl rád. V kombinaci s přednastavenou aktivací zvýraznění basů (Deep) a výšek (Bright) se dá potom vyčarovat na Sweet 25.2 velice příjemný, pevný a transparentní basový sound. Jednotlivé tóny se pod bříšky hráčových prstů stanou plastičtější a nabudou příjemného charakteru, kterému naši milí anglosasové říkají „punchy“ (my říkáme, že se zakulatí). S aktivací nabuzení vysokých frekvencí se sice zvýší míra přítomného šumu (při hlasitější produkci takřka nezaznamenatelná), avšak třeba pro hru flažoletů či jiné techniky vyžadující citlivější odezvu aparátu znamená stisknutí tlačítka Bright přínos. Kombinace těchto prvků je bezpochyby zdrojem různých zvukových projevů, a to jsme se ještě nezmínili o 4pásmovém ekvalizéru s parametrickými středy.

Je zajímavé, že firma Warwick dala tomuto EQ řešení přednost před 8pásmovým grafickým ekvalizérem, kterým vybavila nižší model Sweet 15.3. Je pravda, že obliba jednoho nebo druhého provedení je otázkou vkusu. Já se alespoň na fórech setkal jak s hlasy, které plakaly nad absencí grafického EQ, tak s názory, které čtyři otočné korekce kvitují. Přítomné potenciometry Bass, Low MID, High MID a Treble jsou shodně aretovány v nulové poloze (tj. 12. hodin) a nemusíte se bát, že by slyšitelně nezabíraly, jak tomu bohužel někdy bývá. (U nejmenované australské značky, která mi nedávno prošla rukama, korekce spíše „ubíraly, než přidávaly…“) Kombo jsem testoval hned se dvěma nástroji, a sice s americkým pětistrunným nástrojem Schecter a se čtyřstrunnou basou Warwick Thumb BO. S pětkou jsem si na Sweet 25.2 zahrál na klubovém pódiu, kde se v konkurenci bicích, odposlechů a zesilovačů dvou kytaristů celkem bez problémů prosadilo. Jediné, co bych mohl namítnout je fakt, že B struna se nad 60% volume stala výrazněji méně konkrétní a její basy pozbyly trochu na své pevnosti. Od E struny výše to ovšem bylo bez sebemenších problémů. Stylově jsem se v tomto případě proháněl spíše v metalovějších a hardrockových vodách a občas zařadil i externí drive, který už tak ke svébytnému zvuku Warwicku přidal trochu toho vzteklejšího vrnění. I přes spokojenost musím napsat, že více mi seděla hra Warwicku s Warwickem, důvody čehož jsou asi zřejmé. Pro tyto účely jsem zvolil komornější jam s kolegou perkusionistou a byla to opravdu lahoda. Pokřtil jsem tuto kombinaci na Sweet Thumb, i když jsem si nakonec našel zvuk surovější, než by sám název mohl vypovídat. V této kombinaci zněly parádně těžce a objemně rázné tóny jednoduché basové linky. (Zkoušeli jste někdy s perkusemi a basou rozjet Money od Pink Floyd?! :o)) Warwick mi ovšem dlouho neodpíral ani jazzovější polohy svého zvuku, byť v tomto případě mému uchu lahodilo více vyřazení horny a hra pouze na 15“ a 8“ reproduktor. Myslím, že nemá smysl dvakrát protahovat cestu k zjištění, že Sweet 25.2 je poměrně dost univerzální kombo. Na jeho projevu jsem shledal jako největší pozitiva především pevné podání basových složek a schopnost se celkem bezproblémově při poctivé hře prosadit. Už několikrát jsem se setkal s názorem, že Warwicky prostě nehrají, ale není to pravda, alespoň o Sweet 25.2 to neplatí. Zesilovače z Markneukirchenu mají svůj osobitý charakter, ale to stejné platí například o SWR, MESSA/Boogie či o Ampegu. S chytrým nastavením pro basu důležitých středových frekvencí padne zvuk komba výborně do úderů bicích, což je pro rytmiku každé kapely to nejdůležitější a mělo by (alespoň podle mne) to být svaté nad všechno cvrlikání a „masturbaci“ těch, kteří omylem místo po kytaře, sáhli po base.