Mám prostě štěstí na kytary… Schecter logo na hlavicích kytar je kolem mě čím dál více vidět. A nebude to jen příznivou cenovou politikou bez ústupků na kvalitě, ale jistě je to dáno i osobitým zvukem, zvukem, který má vlastní tvář. Hned na první pohled na vás kytara Classic udělá dojem - je cítit nástrojovým luxusem a promyšleně důkladným propracováním důležitých detailů. Podobný dojem na mě dělají kytary Framus, německy precizně zpracované nástroje, které ovšem tuto skutečnost dost jasně vyjadřují cenou.
Nejprve popis
C-1 Classic je „Crafted in South Korea“ a ještě se vzadu na krytce zapojení potenciometrů dočtete „set up to play by Schecter U.S.A.“ Každopádně – časy se výrazně mění a zdá se, že nástroje dnes vyrobené v Koreji dávno nejsou to, co bývaly před dejme tomu deseti lety. Měl jsem z této kytary podobný pocit jako z nástrojů Carvin, což jsou Custom nástroje vysoké kvality. Všechno čisté, dobře opracované, spojení dílů jak má být, žádné nechtěné rezonance, vynikající povrchová úprava, čisté detaily, luxusní vzhled.
Prvním, čím se model Classic odlišuje od všech ostatních produktů Schecter, je průchozí krk. Samotná konstrukce krku je tvořena vícedílným blokem javoru s ořechem a krk je vyprofilován jako „ultra-access“, tady extrémně přístupný. Pohled zezadu napoví hodně – dva tmavé pruhy ořechu uprostřed javorových bloků se viditelně táhnou přes celou délku kytary a tato skladba je dobře vidět na spodní hraně těla kytary. Celý blok krku tvoří jednotný celek i s hlavicí, která je, stejně jako tělo, překryta plátem krásného javoru. Hlavice je skloněna od roviny krku vzad a je osazena ladicími strojky Grover v matně zlaté povrchové úpravě. Tato zlatavá úprava je shodná i s kobylkou a krásně ladí se zlatými plechovými kryty humbuckerů i celkově s povrchovou úpravou nástroje. Ladicí mechanika funguje bezchybně, žádné prokluzy, ladění je velmi přesné. Měl jsem na počátku velké problémy s laděním, resp. usazováním strun, ale po násilném přemlouvání a drastickém zalomcování strunami (chtělo by to na kolíku o dva závity víc, „amíci“) se vše nakonec ustálilo. Sedlový pražec je grafitový (TUSQ GraphTech), není grafit jako grafit. Na přibaleném letáčku si můžete přečíst, jak významně prodlužuje tento pražec sustain, což je podloženo graficky zpracovaným měřením a o 100% zvýrazňuje harmonické, měřeno na prázdné A struně. Nemohu posoudit prostým uchem, musel by se srovnat identický nástroj, ale hlavní devizu grafitu na sedle vidím v jeho minimalizaci tření struny.
Dvouoktávový krk perfektně padne do ruky, okamžitě si na něj zvyknete a je to přesně ten správný kompromis mezi ultrarychlými tenkými krky (např. Ibanez) s malým vlivem na tón a tlustými pevnými krky s obrovským sustainem, které jsou ovšem pomalé. Classic krk je rychlý akorát, výborně se po něm „klouže“ a pohodlně se dostanete do nejvyšších poloh. Tam je limitní pouze tloušťka vašich prstů, druhá oktáva má už o poznání tenčí políčka. Jumbo pražce jsou perfektně osazeny a čistě zapracovány, po celém rozsahu není hluchého místa ani zaskřípání o vyšší polohy při bendingu. Krk i hlava má krásný binding v krémové barvě. Pražce jsou vsazeny přes binding a jsou zkráceny tak, že nepřesahují a při rychlém pohybu ruky nijak nezadrhávají, což výrazně zpohodlňuje a zpřesňuje hru. Hmatník je palisandrový s nepřehlédnutelným inlayem z abalonu, podle firemních údajů je to „réva života“. Na první pohled trochu zmatek, ale docela si na to zvyknete, navíc shora jsou na lemování krku orientační značky. Inlay je další prvek s nádechem luxusu, který z této kytary dělá mimořádný nástroj.
Tvarování krku v úrovni napojování těla je velmi plynulé a umožňuje palci levé ruky trošku „povylézt“ při dosahování nejvyšších poloh, takže úplně pohodlně obsáhnete všech 24 poloh na všech strunách. Jsou kytary, kde pohyb ruky v celém rozsahu není tak úplně jednoduchý (my, gibsonisti, víme), ale tohle není případ Schectera.
Křídla těla, napojená na blok krku, jsou tvořena cca 35 mm silným mahagonem, který je přeplátován krásně vzorovaným plátem javoru. O spojení mahagon-javor a jeho pozitivech není třeba dlouze mluvit. Já si jen myslím, že to musí hrát (skoro) vždycky, vtip je jen v tom, jak dobře. O tom, že průběžný krk je lepší než vlepený nebo šroubovaný, se taky hodně psalo. Průběžný krk má výhodu absolutní kontroly umístění a „naštelování“ dohmatu a vyladění systému struník – kobylka – hmatník – dohmat. Jelikož nejsem kytarář, ale kytarista, můj pohled bude laický – blok průběžného krku má, podle mě, mnohem větší styčnou plochu s materiálem těla, než krk lepený nebo šroubovaný, tak si myslím, že tam bude o něco lepší vzájemný přenos rezonancí. Je tu ale zase menší nevýhoda oproti krku vlepenému, totiž, že do materiálu těla se přenášejí hlavně ty frekvence, které materiál krku „umí“ přenést. Kytara s krkem vlepeným je (měla by být) lépe „laditelnější“ systém souhry dřev a jejich vzájemné interakce. Kobylka a struník přenáší část frekvencí do např. mahagonu a část frekvencí se vmíchává ze spoje krku... no je to prostě trochu alchymie. Každopádně Classic je z kvalitního materiálu, mahagon není žádná „ředina“ a co je hlavní – zní.
Tělo je vytvarováno v superstratovém stylu. Mně osobně se tvary Schectera velice líbí. Na zadní straně je obligátní vybrání pro nás břichaté a spokojené kytaristy. Top je klasicky vyklenutý a tělo svírá s krkem osvědčený tupý úhel, takže Classic patří k těm kytarám, co se „nedají položit na stůl“. Pozitivní vliv tohoto zalomení je také znám a mně osobně tato konstrukce maximálně vyhovuje. Povrch těla je krásně opracován, včetně vybrání důlečku pro ovládací knoflíky volume a tónové clony. Binding těla je v odstínu „natural“, což zde znamená krémová javorová, krytá průsvitným červeným lakem. Celé lakování je v červeném odstínu, mírně transparentní i na zadní straně, takže je krásně vidět struktura mahagonu i bloku javoru. Jak profil krku, tak tvar těla je jaksi „přirozený“ a způsobil, že mi nástroj okamžitě přirostl k rukám. Další pozitivum podporující přenos rezonancí je ukotvení strun skrz tělo, jak je patrné z fotografií. Tohle kotvení dělají u Schectera často. Vzdálenost ukotvení od kobylky je zvolena tak akorát, aby se struny nedotýkaly zadní hrany kobylkového můstku. Malou výhradu ale mám vůči kobylce – drážky pro struny, zejména basové, jsou příliš malé, resp. jsou všechny stejně malé. Takže při poctivém hraní kil se několikrát stalo, že struna E sjela pod kámen, což se mi ani trochu nelíbilo. Chtělo by to možná i kobylku osadit kameny Graph-Tech. Kytara je osazena dvojicí humbuckerů Seymour Duncan, a to SH-2N u krku a SH-4 JB u kobylky. To je dvojice, která snad také nepotřebuje komentář. Na tento pár „Hot Rodded“ vyšla recenze v Music Store 11/2006. Jde o alnico humbuckery, Classic je má zapojené k 5polohovému přepínači, takže kromě klasického zapojení 1, 1+2, 2 dostáváme v mezipolohách rozepnuté cívky humbuckerů zapojené v protifázi, takže se nám klasická „gibsonovská“ nabídka rozšiřuje významně o barevné mezipolohy.
Zvuk nástroje
Kytara má svůj vlastní osobitý zvuk. Doplňuje svým zvukem známé barvy kytar gibsonovské a stratocasterovské konstrukce. Svou pečlivou a téměř dokonalou konstrukcí kytara umožňuje každému tónu z hmatníku jeho plné znění. Nenašel jsem na hmatníku hluché místo, takže spojení materiálů a přenos frekvencí je vynikající. Ve vyšších polohách, zvláště na struně e, je tón velice dravý, téměř „jump“. Znám zvuk dvojice SH2 – SH4 z kytary na bázi olše i samotného mahagonu, ale tohle je jiná káva. Plný humbuckerový dravý tón, velice barevný, nekompromisní. SH2 je kulatý méně, než by se čekalo, což je také tím, že snímač je díky 24 pražcům posunut blíž ke kobylce a rozdíl zvuku není tak velký. Ovšem té kulatosti je tak akorát, zvláště hlubší tóny jsou tak zřetelnější. Pokud se hraje od XV. polohy výše, kulatosti výrazně ubude a zůstane tučná dravost. SH4 produkuje jasný, plný, šťavnatý agresivní zvuk, který táhne a přirozeně doznívá o něco později, než jsem zvyklý. Kytara má opravdu bohatý sustain, při zkreslení je to radost poslouchat. Oproti LP Custom tu není tolik hutnosti a zvuk nemá tak široké spektrum, ovšem proti dvojici snímačů Gibson se těžko bojuje a ani to není předmětem úvah. Přímé srovnání s kytarami osazenými dvojicí HB snímačů (LP Custom, mahagon-javor, snímače Gibson 490R, 498T; Ibanez S470, mahagon, snímače DiMarzio Norton a ToneZone; Kramer, topol, SH4 JBJr, SH4) bylo velmi inspirativní a poučné. Na čistý zvuk, od jazzu po funky, byl Schecter se svými barevnými mezipolohami těsně druhý za S470. Samotné čisté zvuky HB byly u Schectera nejlepší, nejvíce vyvážené, těsně před S470. Pro blues-rockově laděné čisté zvuky se Classic dělil o prvenství s Kramerem, bylo těžko se rozhodnout, jestli zní SH lépe na topolu nebo na mahagonu. Ovšem na kombinaci HB krk+ kobylka není co hádat, tady to jasně válcuje LP Custom, pak dlouho nic a pak čestné druhé místo pro Classic. Pro hard rockový a těžší sound je v čistých zvucích opět vítězem LPC, Schecter opět druhý. Musím také říct, že pro kombinaci mahagon-javor nejsou snímače SD, ačkoli v té nejbarevnější kombinaci SH2-SH4 (barva na úkor síly), tou úplně nejideálnější volbou; zdá se mi, že gibsony tu dávají více barvy a jsou mnohem „hustější“. Což ovšem není univerzálně použitelný zvuk, takže Classic je vhodnější do více druhů muziky. Tou ne úplně ideální kombinací je zvuk lehce sušší, respektive ne příliš přešťavený na středech, takže čisté zvuky jsou věrné a je z nich dobře cítit dřevěný podtón. Díky mezipolohám s mírně staženou tónovou clonou Classic nabízí zvuky blízké akustické kytaře a výborné podklady pro crunch. Skladba dřeva a výše uvedená konstrukce kytary dodává navíc do celkového zvuku poměrně dost jiskrnosti, takže se Classic svým zvukem docela zřetelně odlišuje od ostatních kytar na trhu.
Vynikající jsou zkreslené zvuky, a to snad úplně všechny. Dvojice HB je spolu velmi vyvážená v barevnosti a po nějaké době hraní jsem získal dojem, že je možná i lepší, když mezi krkovým a kobylkovým snímačem není při zkreslení až takový rozdíl v barvě. Brzy jsem si na to zvykl a celkový sound se mi jeví více čitelnější a velmi vyvážený. Navíc opakuji - není hluchého místa, takže na Classic je radost hrát a výborně se tento nástroj popasoval snad s každým typem muziky, který jsem na něj zkoušel hrát, tedy kromě blue-grass a flamenco, to neumím. :o))
Na konec možná ještě jedno doporučení - natáhněte na tuto kytaru Elixíry nebo DR (ta dodávaná d´Addaria jsou moc „hodná“), nástroj se pak ještě víc „rozsvítí“ (vyzkoušeno, doporučuji!). Classic je kytara, která si zaslouží hodně pozornosti a mně osobně by se dost hodila do arzenálu pro svoji poctivou osobitost. Celkově zhodnoceno vidím Schecter C-1 Classic jako úžasný, velmi přítulný a řemeslně perfektně zpracovaný nástroj, na který si musíte jít okamžitě zahrát a vyzkoušet si ho na vlastní ruce a uši.
