V dubnu 2007 mi bylo dopřáno vyzkoušet tehdy nové mixážní pulty EPM a MPM britské firmy Soundcraft. A již tehdy mi na mysli vytanula otázka, proč se tyto jinak po všech stránkách výborné víceúčelové mixy nedělají i ve verzi s integrovaným DSP procesorem, když Soundcraftu stojí, v rámci multikoncernu Harmann Pro, v zádech efektový gigant - bratrská společnost Lexicon?
Vzhledem k tomu, že ve stejné době byly nenápadně staženy z výroby modely FX16 a FX8, což byly v danou chvíli jediné typy Soundcraft vybavené integrovaným procesorem, bylo nad slunce jasnější, že na sebe britští konstruktéři nenechají dlouho čekat s modelovou ofenzívou a vyšlou do tržní arény nové mixážní gladiátory vyzbrojené efektem, což se v krátké době také stalo.
Novopečených gladiátorů je celkem šest, dva patří do nejmenší řady EFX, jež vychází z původní EPM, tři větší typy MFX kombinují vlastnosti a formáty konzolí ze série MPM a EPM a poslední model FX16ii svými vlastnostmi zcela nahrazuje původní veleoblíbený univerzální typ FX16.
Pouze menší starší model FX8 se prozatím nedočkal žádného konkrétního nástupce, jenž by v plném rozsahu nahradil jeho univerzální studio-live vlastnosti, což je možná tak trochu škoda.
Všichni bojovníci se mohou v bezohledné aréně kapitalistického trhu ohánět mocnou zbraní v podobě integrované DSP jednotky, využívající 24bitové rozlišení a totožný chip AudioDNA, jaký je možné najít i v nejnovějších studiových procesorech Lexicon MX500.
A nyní se podívejme na konkrétní model EFX8, který je objektem dnešního testu.
Jedná se o nejmenšího zástupce ze všech nových „FX" modelů Soundcraft a jeho konstrukce nabízí uživateli 8 mono vstupních kanálů, dva vstupní kanály stereofonní, jeden stereo výstup, dva mono Auxy, jeden stereo return, DSP procesor a jinak nic dalšího.
Prostě jednoduchý, přehledný a přímočaře stavěný malý pult, který vzhledem ke svým dalším kvalitám je možná až příliš luxusní do zkušebny, ale jistě se neztratí v malém studiu, nebo u malé kapely, které jeho konfigurace bude stačit.
Pojďme se více zaměřit na jednotlivé položky výbavy. Mono kanály jsou osazeny skvělými mikrofonními předzesilovači GB30, které jsou dnes u novějších výrobků Soundcraft prakticky povinné. Najdete je na nejmenším modelu EPM 6 i na osmačtyřicetikanálovém profesionálním pultu GB8.
Skvělé technické parametry předzesilovačů, jako zkreslení pouze 0,004% při zesílení 30 dB, přebuditelnost až +22 dB a celkově velice nízký šum -127 dBu při zátěži 150 Ohm, staví maloformátové Soundcrafty na špičku své třídy a ty pak v podstatě poskytují „velký zvuk v malém balení". Vlastně se divím, že takový slogan ještě dovozce či výrobce neuplatnil a kdyby měl zájem, prodám mu autorská práva :-).
Díky tomu není problém s ozvučením jakkoli dynamické muziky a mix se snadno vyrovná s agresivními špičkami kopáku, slapové basy i s uřvanými vokalisty.
O propojení se starají konektory XLR a TRS, z nichž ten druhý má standardně vestavěný útlum –15 dB, což je z hlediska pohodlnosti a variability zapojení na straně jedné a z hlediska ceny a velikosti mixu na straně druhé dosti kompromisní řešení. Osobně mám radši volitelný přepínač útlumu a totožný zisk pro oba konektory, ale u malého pultu uvedené řešení plně postačuje. Na XLR konektor je tradičně vyvedeno phantomové napájení 48 V určené pro kondenzátorové mikrofony, D.I.Boxy a další podobná zařízení, které se spíná pro všechny vstupy globálně.
Pokud máme takové přání, můžeme signálu vřadit do cesty externí kompresory či jiné podobné efekty a to pomocí klasicky zapojeného inzertního bodu s konektorem TRS. Rovněž z tohoto místa lze odebírat signál pro vícestopý záznam.
Jednoduchý třípásmový ekvalizér „britského typu" nabízí pro všechna pásma totožný zdvih +/- 15 dB. Zatímco ta dvě krajní jsou typu „Shelf", pevně nastavená na 12 kHz a 80 Hz, středové pásmo je možno ladit v rozsahu 150 Hz – 3,5 kHz s pevným parametrem Q = 1,5. Naladění ekvalizéru sice nedává zvukaři možnost zcela ovlivňovat signál ve všech oblastech frekvenčního rozsahu (mezi 3,5 – 12 kHz zeje korekcemi prakticky nepostižitelná díra), dovoluje však velmi přesně zasáhnout středovou korekcí ty nejdůležitější složky zvukového spektra, v nichž bývá ekvalizační zásah obzvláště u zpěvu a dalších sólových nástrojů nezbytný. Hůře se ovšem zdůrazňuje pověstné mlaskavé „Ť" u kopáku, pro nějž je maximální hodnota středové korekce 3,5 kHz nízko a 12 kHz výškové části EQ zase už hodně vysoko. Korekce výšek se však jinak projevuje velmi přirozeně, určitě je to jedna z nejlépe fungujících výšek na takto pojatém mixu, po přidání zvuk krásně rozzáří, přidá vzdušnost a jas, nesyká, nezkresluje a při utlumení nečiní zvuk bahnitým. Oproti dříve testovanému MPM má EFX korekci basů naladěnou na tradičních 80 Hz, což dává zvukaři možnost dodat hutný základ kopáku či base a pracovat trochu detailněji s hluboko znějícími nástroji. Na rozdíl od větších verzí mixů Soundcraft, chybí u testovaného EFX samostatný filtr nízkých kmitočtů. Rozmístění ovládacích prvků je dosti nahuštěné, u malého pultíku se však asi nepředpokládá nějaká nutnost bleskurychlého korekčního zásahu, takže to příliš nevadí.
Signál lze po korekčním zpracování odeslat pouze do hlavního stereo výstupu a do dvou výstupů AUX. Oba AUXy postrádají Master ovladač celkové úrovně a první z nich lze s platností pro celý mix přepínat Pre/Post, druhý je standardně jako Post přiřazen internímu Lexiconu. Přesto i sběrnice AUX 2 má vlastní fyzický výstup TRS, takže pokud by majitel z nějakého důvodu nechtěl interní efekt používat, může uplatnit oba Auxy jako výstupní bez dalšího omezení.
Celkovou hlasitost kanálu v mixáži řídí 60 mm fader, jehož poměrně tvrdý chod může být i výhodou v případě, že je mix používán v režimu „Nastavit a nešahat!!!".
Posledními ovládacími prvky na „šavli" jsou ovladač Panoramy, FX Send a dva přepínače, PFL a Mute. PFL funguje klasicky a nezáhadně, po jeho stisku můžeme důkladně zkontrolovat dění v kanále prostřednictvím sluchátek, výstupu pro monitor a desetisegmentového LED metru na hlavním výstupu.
Mute se sice také chová nezáhadně a předvídatelně – odpojuje po stisku signál od všech výstupů, ale má jednu drobnou vadu. Jeho pozice není nikterak opticky signalizována a výškový rozdíl v poloze vypínače mezi zapnuto/vypnuto je téměř neznatelný, tudíž se zvukař v přítmí sálu občas nevyhne hloubání nad oblíbenou záhadou „proč to sakra nehraje?". Osobně bych upřednostnil buď tlačítko s LED signalizací stavu a nebo mix raději úplně bez této jinak užitečné funkce, protože zde zvolené polovičaté řešení může být častěji spíše k vzteku.
Stereofonní kanál se dvěma symetrickými linkovými vstupy TRS (lze jej pochopitelně využít i jako mono) je vybaven podobně. Nabízí Gain s rozsahem 30 dB (-10 až + 20 dB) a pevně laděné třípásmové korekce se zdvihem +/- 15 dB, na frekvencích 80 Hz, 720 Hz a 12 kHz. Čili lehce ořezanou variantu EQ z mono kanálu. Zbytek vybavení stereo kanálu je shodný se „šavlí" monofonní, s tím, že ovladač Pan je pochopitelně nahrazen potenciometrem Balance, dovolujícím vyvážit poměr mezi oběma stereo signály.
Master sekce mixu neposkytuje o moc víc, než všemožné výstupní konektory – většinou ve formátu TRS, s výjimkou hlavního XLR výstupu a RCA konektorů na tradičním 2Trk In – Rec Out. Celkovou úroveň řídí dva 60mm fadery, individuálně lze nastavit hlasitost také pro monitorový a sluchátkový poslech. Možnosti mixu rozšiřuje Inzertní bod na hlavních výstupech a Stereo Return, který společně se vstupem 2Trk In rozhojňuje počet teoreticky využitelných vstupních kanálů na slušné číslo 16.
Doposud uvedené bylo prakticky jen opakováním toho, co o nových modelech Soundcraft už víme a o čem byly za necelý rok jejich fungování na trhu, již popsány hromady papíru a zaplněny kilobajty webového prostoru.
Teď se zaměříme na to, co je nové – tedy na unikátní efektovou jednotku Lexicon.
Prý až 80% hudebních a filmových nahrávek, které slyšíme v rádiu, kině nebo v TV bylo vyrobeno s pomocí efektů této firmy a skoro se nabízí otázka, zda efekty Lexicon jsou tolik uznávané a používané jen protože jsou tak kvalitní, nebo protože jsou tolik mezi posluchači zažité, že jakýkoli jiný charakter dozvuku automaticky považujeme za nepatřičný a tedy špatný?
Pravda bude asi někde uprostřed, každopádně i já sám jsem fandou Lexiconu a i přestože ve svých digitálních pultech Yamaha mám velice solidní zásobárnu efektových algoritmů, používám pro hlavní efektování externí rackový Lexicon MX200. Proč? Protože mám tak nějak pocit, že je to ono... A mimo to Lexicon byl první, kdo pochopil co přesně potřebují zvukaři pro živé ozvučování. Pár opravdu kvalitních presetů a ne tisíce průměrných zvuků, ze kterých se nakonec nedá vybrat ani jeden. Snadné ovládání, kdy jedním sáhnutím nastavím délku dozvuku a druhým třeba počet opakování delaye, a ten následně poklepem synchronizuji s tempem skladby. Ne složité hledání ve čtyřicátéšesté stránce osmdesátého podmenu a neustálé zírání na displej, ale pouze nastavení přístupných a přehledných ovladačů vlastním sluchem. Takový je Lexicon MX200 a proto je také už nějaký pátek zabudovaný v mém racku.
A proč na tomto místě zmiňuji MX200, když se mám zabývat mixem Soundcraft?
Protože 24bitový DSP procesor integrovaný v nových Soundcraftech není svou koncepcí vlastně ničím jiným, než jednou polovinou z jinak duálního Lexiconu MX200.
V jeho zásobníku najdete 32 presetů, polovinu z nich tvoří velice slušné dozvuky a o druhou část se dělí delaye s modulačními, rotačními a kombinovanými efekty. Celkově je zde tedy k dispozici 16 dozvuků všech typů (hall, room, plate, gated, reverse a spring), 6 x různé varianty delay, nechybí chorus, flanger, phaser, tremolo, vibrato a simulace Leslie a poslední čtyři presety kombinují některé z výše uvedených.
Stejně jako rackový MX200 má i procesor v mixu tři otočné ovladače, které umožňují přístup k základním parametrům efektů.
První z nich ovládá čas Pre Delay u reverbů, Rytmus (osminy, čtvrtky, trioly apod.) u efektů typu Delay, nebo rychlost modulace u rotačních a modulačních efektů.
Druhý řídí Decay – dobu dozvuku u reverbů, Feedback – počet opakování u Delayů, nebo hloubku modulace u ostatních typů efektu.
Třetí parametr, zvaný Vari, má u každého typu efektu na starost něco jiného, u těch dozvukových to bývá zpravidla množství výšek v signálu, nebo parametr difuze.
Oranžová LED u každého ovladače signalizuje, zda došlo ke změně pozice parametru oproti uloženému nastavení.
Největší lahůdkou je podle mého názoru tlačítko Tap Tempo, s jehož pomocí je možno srovnat tempo efektu s rytmem skladby, což zvukaři s vlastním vkusem a představivostí dovoluje hodně kreativně pracovat s celkovým vyzněním muziky.
Jednotlivé presety lze vybrat prostřednictvím šestnáctipolohového otočného přepínače ze dvou bank. Podobně jako u funkce Mute mi i zde chybí přesnější optická signalizace. Ať už číselným displejem, nebo alespoň LED indikátorem pozice jako na starém FX16.
Luštit v potemnělém sále, zda je otočný volič v pozici 1, 2 nebo 3, je opravdu poněkud nepraktické.
Efekt můžeme přimíchat do hlavního výstupu tahovým faderem: to je opět příjemné pro kreativní zvukařskou práci. Pokud chce mít umělec na pódiu pocit, že jeho výkon je ještě lepší, než tomu je ve skutečnosti, můžeme mu přimíchat efektovaný signál i do výstupu Aux 1, pokud je tento využit k vytváření mixáže pro pódiové monitory.
Vlastní a originálně vytvořená nastavení každého presetu si uživatel může uložit. Většina efektů se uloží tak, jak si je vytvoříte, avšak maličká nepříjemnost vzniká u efektů typu Delay. Procesor si v tomto případě pamatuje nastavení všech prvků s výjimkou rychlosti opakování zadané tlačítkem Tap Tempo a tak je potřeba efekt ručně synchronizovat pokaždé znova. V praxi to příliš nevadí, zejména u kapel se živými bicími, kde bubeník stejně zpravidla udá tempo podle toho, jak se zrovna vyspal a naobědval.
Nejsilnější stránkou Lexiconu jsou pochopitelně reverby, které mají velice bohatý a hluboce prokreslený zvuk. Při vhodném nastavení parametrů se ani u velmi dlouhých dozvuků neprojevuje ošklivé třepení zvuku v tichém doznívání. Efekty dokáží zvuku dodat vzdušnost a přirozený prostor, na nějž jsme zvyklí. Na rozdíl od mnoha jiných mixů, kde integrovaný dozvuk zní občas jako „výkřik doprovázený dopadem basy pivních lahví z druhého patra na betonovou podlahu...", máte u Soundcraftu k dispozici opravdu kvalitní efektové zařízení, jehož zvuk má charakter, který posluchači znají ze studiových nahrávek.
Jediné presety, které mě příliš nezaujaly byly kombinované efekty. Zvláště kombinace Reverb - Delay, kde reverb funguje až při „opakovačkách" je poměrně nešťastná. Takový efekt se sice hojně používá ve filmových pohádkách na strašení dětí, ale v hudbě je rozhodně častější a přijatelnější varianta, s „nahalleným" základním zvukem a „suchým" opakováním než naopak.
Další drobný černý puntík bych Lexiconu udělil za chování při přepínání presetů efektu, které má přibližně vteřinové zpoždění, po němž naprosto tvrdě a bez jakéhokoli přechodu nastoupí nový zvuk. Nicméně u malého pultu se asi nepředpokládá, že by někdo měnil efekt uprostřed skladby, takže tato výhrada je spíše teoretická.
Ti, kteří mívají při vystoupení plné ruce práce, uvítají možnost zapínat a vypínat efekt footswitchem.
Přestože jsem v předchozích odstavcích vytknul testovanému mixu pár maličkostí, rád bych vše v závěru uvedl na pravou míru. Všechna ta kritika se totiž jeví jako nicotná, pokud začneme hledat k Soundcraftu EFX nějakou vážnou konkurenci. A zjistíme že neexistuje... Žádný další malý mix nenabízí takovou kombinaci výborné základní mixážní konzole s efekty studiové kvality. A už vůbec žádný mix nedovoluje takovou variabilitu nastavení efektové jednotky. Funkci Tap Tempo sice mají některé pulty Yamaha a Phonic, ale jinak je kvalita jejich efektů a možnosti nastavení daleko za možnostmi testované dvojice Soundcraft-Lexicon.
Přitom cenově nevychází série EFX nijak draho a proti konkurenci určitě není cena o tolik vyšší, o kolik je kvalita lepší. V podstatě cena opravdu odpovídá součtu cen výchozího modelu EPM + 1/2 MX200.
Komu je tedy nový Soundcraft určen? Dle mého názoru je ideálním partnerem pro menší kapely, které si svá vystoupení ať už v baru, na plese či v klubu ozvučují samy. Dobře by posloužil v klubech s hudebním programem méně náročným na počet vstupů a výstupů (folk, country, divadlo...) a asi by se dal využít i v domácím studiu. Howgh!
