Mandolína Stamar model TSM je nástroj na hraní jen tak pro radost, do hospody nebo k ohni.
Cenově asi nejdostupnější mandolína pro začátečníky na našem trhu. Převažuje přiměřená kvalita nebo velmi rozumná cena? Změní se Zelený Raoul v banjo či ukulele? Jsou milovníci country mimozemšťané? Že vám to něco připomíná? Ale jděte!
Ve zkratce o původu
Testovaný nástroj, mandolína Stamar, je jistě cenovou bombou na pultech prodejen hudebních nástrojů. Podívejme se tedy na něj trochu zblízka. Na štítku uvnitř nástroje se můžeme dočíst, že Stamar je značka akustických kytar, vyráběných pro firmu Expos. Opravdový původ těchto nástrojů je kdesi daleko na východ od nás. Podle mých dostupných informací tuto sérii nástrojů vyrábí jakási nejmenovaná firma produkující komponenty pro firmy jako je např. Washburn, Epiphone nebo Aria.
Vzhled a konstrukce
Mandolína Stamar model TSM je stavěna jako model A, to znamená, že její tělo tvoří jakousi kapku s klasickými F otvory v ozvučnici, umístěnými na jejím horním a dolním okraji. Dále je zde umístěn plastový kryt, přišroubovaný do dřevěné podložky na plném dílu pod krkem, a z druhé strany na lub chromovaným úhelníkem, který má v sobě vyfrézovaný podélný otvor, jenž ho činí lehce nastavitelný. Vzhledem k poměrně velké výšce strun nad ozvučnicí, která je u modelů A charakteristická, slouží kryt též jako místo pro opření prstů, a tak větší pevnosti ruky při hře. Do špičky oné pomyslné kapky je pozvolna zapuštěn poměrně masivní krk s 35 milimetrů širokým hmatníkem. Na krku je přilepená široká, kónicky sbíhavá hlava. Na jejích krajích je ze spodu připevněná mechanika. Je vyrobena z komponentů z kovu a umělé hmoty, a proto asi vychází tak masivní. Svým velkým rozvorem dává dostatečný prostor strunám, které se sbíhají do rovnoměrných rozestupů na umělohmotném ořechu a pokračují přes kobylku na kovový struník. Na jeho krytu tone v záplavě chromu náznak vylisovaných ornamentů, bok je vybaven držákem popruhu. Kobylka je zhotovena ze dvou dílů a opatřena dvěmi šrouby, kterými se dá výškově nastavit dohmat. Když nahlédneme dovnitř těla, uvidíme zadní překližkový díl, v místech spoje s boční stěnou podlepený perforovanou tvarovanou latí. Stejným způsobem je přichycena i ozvučnice, bohužel též z překližky. Aby vydržela nápor strun, je vyztužena dvěmi latěmi, vedoucími od krajů krku, pod oběma konci kobylky a končí kousíček za F otvory. Zadní díl a boky jsou provedeny v černé barvě. Ozvučnice je barvy koňakové, pozvolna přecházející v černou - tedy klasický sunburst. Spoje mezi jednotlivými díly jsou opatřeny bílým lemováním. Hmatník je zhotoven pravděpodobně z mahagonu a je vykládán perleťovými značkami na třetím, pátém, sedmém, desátém, dvanáctém a sedmnáctém poli. Boky krku jsou vyvedeny ve stejné barvě jako lemování těla, avšak orientační značky polí tu chybí. Hlava nástroje má též černou povrchvou úpravu a na jejím vrchu je bílou barvou nastříkán nápis STAMAR. Tolik tedy vizuální stránka nástroje. Pojďme potrápit (?) sluch!
Vlastnosti nástroje
Zvuk nástroje je, s přihlédnutím k materiálům ze kterých byl sestaven, celkem silný. Není však příliš znělý, takový trochu „plechový". Což v zásadě opět odpovídá použitému materiálu. Druh mechaniky plně koresponduje s cenou nástroje. Nepatří totiž k těm jemným. Malé otočení ladícím kolíkem a o zábavu je postaráno. Jakmile přitáhnete, nebo povolíte jednu strunu, ostatní tak zapracují, že je nutno je doladit všechny znovu.
Přes tyto drobné nesnáze se mi však na tento nástroj hrálo poměrně příjemně. Nezvykem pro mne byl jen větší rozestup strun. K nectnostem mandolíny je potřeba přičíst i vysoký dohmat po celé délce hmatníku. I když je kobylka nastavena co nejníže, nestačí nastavit struny do ideální výšky. Nespornou výhodou, co se ladění týká, je posuvná kobylka. Jejím nastavením se dá kompenzovat konstrukční nedokonalost krku. Bohužel jenom částečně. U testovaného nástroje jsem skončil s posouváním kobylky blíž ke krku u již zmiňovaného plastového krytu. To je poněkud vážnější vada, ale na druhou stranu to není nic, s čím by si zlaté české ručičky nedovedly poradit. Hrát se prostě dá i bez krytu. Hlavně když to ladí. Všechny tyto nešvary způsobí, že pokud chce být hudebník slyšen, bude se muset do toho trochu opřít. Nedá se samozřejmě říct, že bude jeden kus jako druhý. Může být i lepší. A proto ideální by byl výběr z více nástrojů.
Hodnocení
Tento nástroj není rozhodně určen profesionálním hráčům nebo těm, kteří by vystupovali někde pódiově, ale lidem kteří hrají spíše pro radost, někde v hospodě nebo venku u ohně. Může dobře sloužit i různým experimentátorům, kteří si ji koupí jen tak, na zkoušku. Výborným nástrojem bude jistě začátečníkům, kteří se na ni mohou „otrkat", než začnou přemýšlet jaký nástroj by jim nejlépe vyhovoval. Nebál bych se říct, že na našem trhu přímo chyběl tak levný nástroj. Díky své ceně necelých tří tisíc korun se řadí mezi nejdostupnější, a věřím, že si své zájemce tato cena získá.
Pozn. redakce: Mandolína se vyrábí i v komfortnější verzi s centrálním ozvučným otvorem, jiným tvarem hlavice s celokovovou ladící mechanikou a profilovaným zakončením hmatníku pod označením WRS (2 850,-Kč).
