X-treme XT266

PA procesor
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
19 560,00 Kč

Značka X-treme představuje na evropském trhu poměrně mladou krev. Italská společnost, která produkty s logem velkého červeného X vyrábí, jde do souboje s konkurencí docela „po hlavě" a nabízí překvapivě široký sortiment kompletních ozvučovacích systémů.

Od „klasických" soustav, poněkud inspirovaných německými d&b, přes pódiové odposlechy s koaxiálními reproduktory, jež pro změnu mohou stěží popřít jistou podobnost s boxy L-Acoustic XT HiQ, až po zajímavé cenově dostupné line array systémy. Rovněž firemní zesilovače s integrovaným digitálním signálovým procesorem (jinými slovy digitálním crossoverem nebo reproduktorovým managementem) jsou docela “interesantní” počin.

Předpokládám, že DSP implantovaný uvnitř zesilovačů bude z hlediska nabízených funkcí i po stránce ovládání pravděpodobně blízký přístroji, který se mně tentokrát dostalo příležitosti „vzít si na paškál": Je to externí Speaker Management System X-treme XT266. V této odobě (klasické samostatné rackové krabice) se zařízení svou koncepcí na první pohled nijak nevymyká tomu, nač jsme zvyklí z obdobných produktů jiných výrobců.

Popis

Mechanika přístroje je zcela konvenční, černě lakovaná 19" racková skříň o výšce 1 HU a hloubce 223 mm, pouze čelní panel je lakován stříbrným odstínem. Potisk panelu je černý s výjimkou velkého firemního loga zcela vlevo. Za ním následují dva sedmibodové sloupcové LED indikátory vstupní úrovně (A a B) a šestice obdobně řešených indikátorů výstupní úrovně (1 až 6); pod každým z nich je umístěna červená indikační LED a červené tlačítko MUTE (vstupy funkcí Mute nedisponují). Téměř uprostřed panelu je umístěn nepříliš rozměrný, zeleně podsvícený LCD display (2 řádky po 16 znacích). Dále uvidíme velký otočný enkodér PARAMETER, který je zapuštěný téměř do roviny s panelem a je tvořen plastovým kotoučem s důlkem pro snazší ovládání. Enkodér zároveň lze stisknout jako tlačítko. Následně náš pohled spočine již pouze na šesti ovládacích tlačítkách s krátkým chodem (PREV, NEXT, RECALL, dvě šipky - vpřed a vzad a SAVE/ENTER), upořádaných do dvou řádek po třech. Zcela vpravo je pak kolébkový síťový vypínač. Napohled tedy nic neobvyklého, snad jen fakt, že uspořádání panelu je zrcadlově převrácené oproti většině konkurence.

Nedá mi to, abych nepoznamenal, že kvalita potisku není zrovna úchvatná: logo se svými navzájem prosvítajícími barvami přístroj spíš hyzdí než krášlí, typy zvolené pro popisky jsou poněkud příliš tučné a celek nedává nijak zvlášť najevo, že pochází ze země proslulé špičkovým designem - budí spíš dojem, jako by přístroj byl původem z Polska nebo jiného bratrského socialistického státu…Necht’ mi tvůrci přístroje prominou, ale vzpomněl jsem si na citát: „Mladý Ital v létě nepracuje a v zimě tančí".

Na zadním panelu nalezneme, vzato odleva doprava: IEC konektor pro síťový napájecí kabel, který má v sobě integrováno pojistkové pouzdro; typový štítek; CONTROLLER INTERFACES (tj. devítipinový RS232 pro připojení k PC a tři DIN pětikolíky MIDI out, MIDI thru a MIDI in); šest XLR výstupů a dva XLR vstupy. Paradoxně bílý potisk zadního panelu se svými tenkými rámečky působí podstatně preciznějším dojmem, než je tomu v případě panelu čelního…

Po otevření přístroje ihned zaregistrujeme, že se přece jen nejedná o žádný čínský produkt: deska plošných spojů je provedena mnohem poctivěji než třeba u přístrojů DAP, a je na ní jaksi také více součástek… zajímavým faktem ovšem je, že výrobce si zjevně nepřál, aby někdo mohl kopírovat jeho „know-how" nebo komentovat kvalitu použitých komponentů, neboť veškerý potisk na integrovaných obvodech – procesorech, pamětích i třeba operačních zesilovačích – je pečlivě a evidentně ručně obroušen jemným smirkovým papírem.

Po zapnutí

Na rozdíl od konkurenčních přístrojů, které jsem používal pro srovnání (u nás velmi rozšířený LEM DX 26 a čínský DAP DCX36), které svým menu a přístupem k jednotlivým funkcím do značné míry kopírují procesory XTA, šel italský výrobce Xtreme vlastní cestou. To by bylo svým způsobem chvály a ocenění hodné, kdyby ovšem tato vlastní cesta občas nezahýbala ve zbytečných zákrutech. Každopádně nemohu ovládání nazvat „intuitivním", zpočátku jsem byl poněkud zmaten, a než jsem se zorientoval, dalo mi trochu práce přijít na to, jak se ke kýženému parametru vlastně dostanu… Nepomohl mi přitom ani přiložený anglický manuál, který bohužel postrádá jakýkoli rejstřík, „obsah" nebo seznam kapitol, takže orientovat se v něm je malinko obtížnější a nalézt rychle pasáž týkající se konkrétní funkce prakticky nemožné. Ještě štěstí, že je poměrně stručný (15 stran), takže nečiní problém „přelouskat" jej celý. Po tomto trpném úkonu jsem se ale nemohl zbavit dojmu, že manuál jaksi pojednává spíš o tom, co mi chtěl výrobce sdělit, než o tom, co bych já chtěl vědět… Jestliže držím v ruce nové zařízení, do něhož jsem dosud „nenakloval" ani jediný preset, jediný parametr, zdají se mi úvodní kapitoly manuálu „program saving", „program naming" a „program lock" tak trochu k ničemu, že.

Posléze jsem pochopil, že manuál nepostrádá určitý systém, stejně jako menu přístroje: Ty nejzákladnější věci, jako např. nastavení dělicího kmitočtu a strmosti crossoveru, nebo nastavení parametrických ekvalizérů, jsou v menu „nejhlouběji" a tudíž v manuálu úplně na konci. No dobrá. Nicméně proč se do menu vstupuje stiskem enkodéru PARAMETER, nebo proč jestliže chci začít listovat v parametrech na konkrétní stránce (např. OUT 1&3 LOW), musím mačkat tlačítko PREV, nikoli NEXT, to by mi mohl nějaký italský soudruh vysvětlit. Zarážející je při prvním seznámení také to, že u každého vstupu nebo výstupu vám přístroj „nabídne" pouze jedno pásmo parametrického ekvalizéru. Teprve když jej využijete, nabídne vám další (v defaultním nastavení). Zároveň vám přístroj v první položce EQ menu sdělí, kolik nepoužitých filtrů vám zbývá. Např. údaj Eq3S Bell Sp22 tedy znamená, že v daném výstupu jste již využili dva filtry a toto je tedy Eq3, momentálně typu bell, že tyto filtry jsou stereo (S), tedy identické na výstupu 1 i 3, kterýmžto pádem jste jich již vlastně „vyplácali"čtveřici a proto vám jich zbývá (Spare) ještě 22. Ono je to vlastně docela jednoduché a přehledné! Kolik budete mít k dispozici ekvalizačních filtrů, závisí dle manuálu na tom, kolik filtrů a s jakou strmostí jste použili v sekci crossoveru. Celkem je filtrů k dispozici 60. Já jsem standardně pracoval s Linkwitz-Riley HPF a LPF 4. řádu pro dělení pásem a s HPF typu Butterworth 2. řádu pro spodní propust a pro účely ekvalizace mi zbylo 26 filtrů. Ekvalizační filtry můžete využívat na libovolném místě, nejsou vázány na konkrétní vstupy nebo výstupy. To je docela hezké řešení a filtrů je myslím dostatečné množství. V sekci „Specification" v manuálu se ještě hovoří o 9 filtrech dynamických ekvalizérů, ale tuto funkci se ni bohužel nepodařilo nalézt – ani v manuálu o ní jinde není žádná zmínka… jestli jsem něco přehlédl, tak jsem opravdu trulant, protože jsem přístroj měl až ostudně dlouho.

Další věcí, kterou myslím mohu pochválit, je konfigurování: patching je v podstatě volný, a předdefinované konfigurace mají logiku: Tou první je „MONO", kdy všech 6 výstupů je buzeno ze vstupu A. Další je 2CHANNEL – 3 WAY, kdy výstupy 1,3,5 jsou „krmeny" ze vstupu A a výstupy 2,4,6, ze vstupu B. Třetí je nazvána LCR 2WAY, výstupy 2 a 5 jsou v tomto případě buzeny sumárním signálem obou vstupů A+B. U všech konfigurací kanály mohou, ale nemusí být „slinkovány" do sterea, v „default" nastavení jsou pojmenovány (např. LOW, MID a HI), ale samozřejmě mohou být využity kterýkoli libovolným způsobem. Jestliže nejsou kanály provázány, lze navíc zvolit u každého výstupu, zda bude buzen z kanálu A nebo B nebo jejich součtem A+B. Co jsem ale opravdu ocenil: Výstupy lze je podle aktuálního použití i pojmenovat! K dispozici je škála 38 přednastavených názvů, jako např. 1,5" Horn, 15", Flat, Delay, Centre, Mono, Aux, Sub, … Vynikající, toto je jedna z věcí, které mi třeba i u XTA DP226 velice chyběly a pro orientaci je to skvělé!!!

Práce s přístrojem

Základním úkonem při vytváření presetu je tedy SETUP, do něhož vstoupíme stiskem tlačítka PREV a který umožňuje „slinkovat" stereo kanály, zvolit konfiguraci, přepnout crossover z modu EDGE (kdy nastavujete každý HPF a LPF nezávisle) do modu BOTH (kdy jsou související filtry „svázány", takže pokud nastavíte např. LPF spodního pásma na 100 Hz, HPF následujícího pásma se automaticky nastaví na stejnou hodnotu. Příjemné a užitečné - protože většinou pracujeme se „symetrickými" filtry, šetří to čas a práci. Pokud chceme vytvořit overlap nebo underlap, musíme ovšem přepnout do modu EDGE.) Dále můžeme v položce SETUP nastavit funkce, které se obvykle skrývají pod označením „utility": jednotky, v nichž je zobrazeno zpoždění (metry, milisekundy, stopy nebo frames), kontrast displaye, zamykání funkcí, MIDI parametry a podobně. Poslední nabídkou v setupu je DELETE PROG, jímž lze vymazat již nepotřebný preset.

Teprve máme-li vytvořený, v setupu nastavený a pojmenovaný preset, můžeme jej editovat do žádoucí podoby. Stiskem enkodéru PARAMETER listujeme v jednotlivých položkách (IN A, IN B, OUT 1, OUT 2, OUT 3…) a následně tlačítkem PREV vybíráme konkrétní parametry, které měníme pomocí enkodéru, nebo pomocí šipek (což je pohodlnější při jemném nastavení, protože enkodérem se někdy obtížně „strefuje" na přesnou hodnotu. Tlačítka označená šipkami tedy poněkud v rozporu s potiskem fungují spíše jako „nahoru a dolů", než „vpřed a vzad"). Na vstupech kupodivu není k dispozici gain, pouze delay a ekvalizace (maximální zpoždění je 635,417 ms pro pásmo „od vstupu k výstupu", tj. využijete-li je celé na výstupu, nemůžete již zpožďovat vstup a naopak). Na každém výstupu je potom možno pojmenovávat, nastavit zdroj, gain v rozsahu +/- 15 dB (což někdy nemusí být dostačující), práh limiteru, zpoždění, linkování delaye (rovněž velmi užitečná funkce), otáčet polaritu, nastavovat strmost a typ filtrů crossoveru (zde označeno jako SHAPE, přičemž v nabídce jsou klasicky filtry typu Bessel, Butterworth a Linkwitz-Riley a strmosti v rozmezí 6 - 48 dB/oct.), přechodovou frekvenci těchto filtrů a posléze můžeme pracovat s parametrickými ekvalizéry, o nichž již byla řeč. Co je velmi milé, zařízení při editaci setrvává v kroku, který jsme naposledy upravovali, a v kterémkoli okamžiku můžeme rozdělanou práci uložit stiskem SAVE. Ejhle, ono to má svoji logiku, vše je náhle přehledné a příjemné…vlastně se mi ten přístroj začíná docela líbit!

Již v prvních okamžicích, kdy jsem byl ještě trochu rozčarován z nezvyklého uspořádání menu, zkusil jsem připojit počítač přes RS232 - zda ovládání z PC nebude přehlednější. A - musím pochválit – bylo. Load a otevření ovládacího software (z přiloženého CD) bylo bezproblémové (na rozdíl od nejmenovaného, nedávno testovaného zesilovače, jehož ovládací software mi vytrvale shazuje systém i na stolním PC s taktovací frekvencí 2.1 GHz a s 512 MB RAM), k připojení není zapotřebí nastavovat žádný Baud Rate ani nic podobného – prostě zapojíte konektory, „uploadnete" aktuální nastavení z přístroje a ono to běží. Běží to dokonce i na prehistorickém notebooku Pentium I, který jinak používám jen jako psací stroj, k bití kolegů do hlavy a podobně. Designem software nezapře svůj vzor – evidentně je jím AudioCore, což pro mne osobně byla výhoda. K dispozici bohužel není stránka s grafickým zobrazením frekvenčních průběhů a – paradoxně přesně opačně než u XTA – na počítači zde není možno pojmenovávat jednotlivé výstupy. Pokud jakkoli „sáhnete" z PC do nastavení, display přístroje okamžitě přeskočí do základního okna, na displeji se ale neobjeví žádné upozornění (XTA v takovém okamžiku vypíše hlášku REMOTE EDIT, nebo něco v tom smyslu – omlouvám se za případnou nepřesnost, ale teď se zrovna nepodívám). Nicméně vraťme se k procesoru X-treme: chtěl jsem zdůraznit, že ovládání z PC je skutečně nezáludné a jednoduché – má vlastně o něco méně funkcí než z panelu.

V praxi

Jako v předchozích případech, i tentokrát šel přístroj nejprve „na stůl" do domácího studia. Zde se trochu nepříjemně projevila nepřítomnost regulátorů gain na vstupu – vybudit přístroj nesymetrickou linkou s úrovní hluboko pod 1 V činilo trochu problémy. Absenci vstupních gainů a malý rozsah regulace výstupní úrovně považuji za asi největší slabinu testovaného přístroje. V této souvislosti ještě upozorňuji na uživatelský manuál, kde je (opět v závěrečné sekci „Specifications") uvedeno: „INPUT GAIN: +/- 15 dB variable in 0,1 dB steps" a „OUTPUT GAIN +/- 21 dB variable in 0,1 steps" – tak zbláznil jsem se já, nebo chlapík, co psal ten manuál? Aha - o tři stránky dříve, v sekci 11.4, se doslovně píše: „Output channel gain is adjustable from –15 dB to + 15 dB in 0.2 dB steps." V sekci 10. (INPUT) o jakékoli regulaci úrovně není žádná zmínka. Takže JÁ to nejsem, kdo je magor…

Pokud se týče odstupu, další poněkud „polský" údaj ze specifikací – „Common Mode Rejection Ratio: Better than 50 dB (30 Hz – 20 kHz)" přístroj rozhodně splňuje. – No dobrá, to byl vtip: v reálu je odstup odhadem o 40 dB vyšší nebo ještě lepší. Alespoň testovaný kus tedy rozhodně nešumí více, než třeba srovnávaný LEM.

Při experimentování se mi zdálo, že za použití extrémně strmých filtrů (48 dB/oct.) se zvuk stává poněkud nepřirozeným. Může to být opravdu jenom můj pocit a nenechte se tím ovlivnit – jen upozorňuji, že nadále jsem pracoval jen s filtry se strmostí 24 dB/oct. Přístroj jsem používal pro dělení bi-ampových pódiových monitorů MP-152 (1.5" + 15") ve spojení se zesilovačem QSC PL-224, dále pro dělení EAW LA212 a 18" subwooferu (tentokrát byly použity zesilovače CROWN MICRO-TECH) a zkušebně si procesor „nadělil" i čtyřpásmovou sestavu EAW KF650/SB1000. Při živém hraní jsem s přístrojem neměl žádné problémy. Za celou dobu používání nikdy nenastala jediná závada, nemusel jsem jej „restartovat", vše spolehlivě fungovalo, což u řady konkurenčních zařízení není vždy pravidlem.

Ohledně zvuku vzhledem k cenové kategorii nemám žádných námitek! Nezkoušel jsem, pravda, žádné brutální vylomeniny - například jak přístroj hraje, pokud trvale svítí limitery, nepokoušel jsem se za každou cenu přebudit vstupy a podobně. Myslím, že normální uživatele spíše zajímá, jak přístroj funguje za běžných, nikoli extrémních podmínek. Pokud budu mít kupříkladu mixážní pult nižší střední třídy, nemá cenu zkoušet jej na vstupu přebudit na +22 dB. Přestože top modely firem jako je Soundcraft nebo Midas to snesou, náš levný pult již prostě s jistotou bude zkreslovat. Každé zařízení má své limity jinde, neboť jsou dané použitou technologií, která se zase promítá v prodejní ceně. Stejně tak tento speaker management procesor nemá cenu porovnávat po stránce odstupu signál/šum nebo v disciplině čistoty a průzračnosti zvuku s XTA DP448. Není to fér. Podstatné je, že těm oblíbeným přístrojům srovnatelné cenové kategorie, jako jsou dbx DriveRack PA nebo procesory LEM řady DX, myslím může být X-treme XT266 naprosto rovnocenným soupeřem.

Závěr

Docela zajímavé zařízení s trochu odlišnou filosofií pohybu v menu než je běžné a s jednoduchým, stoprocentně funkčním a uživatelsky přívětivým ovládáním z PC. Možná trochu zbytečně „ztrácí body za umělecký dojem" při prvním pohledu na panel. Uživatelský manuál obsahuje někdy nesmyslné, navzájem si odporující údaje, samotný přístroj si ale důvěru zaslouží. Hledáte–li cenově přístupný procesor solidní kvality, neopomeňte věnovat trochu pozornosti také X-treme XT266. Jo a pane šéfredaktore! Dovolte mi prosím jeden vzkaz kolegům zvukařům a technikům z klubu Abaton: „Deset je třicet dva!" Oni už vědí… :)