Doug Wimbish

Sound System

„CinemaSonics“ je název druhého sólového alba baskytaristy Douga Wimbishe. Jeho první album vyšlo v roce 1999 pod názvem „Trippy Notes for Bass. Doug jenejvíce známý jako baskytarista rockové kapely Living Colour, oceněné Grammy Award. Na novém albu vsadil na své hudební základy, které získal již před více než 30 lety - v době, kdy byl členem originální house kapely Sugar Hill Records. S kytaristou Skipem McDonaldem a bubeníkem Keithem Leblancem složil a nahrál hodně originálních hip-hop skladeb jako „The Message“, „White Lines“ a „That´s the Point“.

Krátce potom se s McDonaldem a Leblancem odstěhoval do Londýna a s anglickým producentem Adrianem Sherwoodem zformoval legendární industrial funk band s názvem Tackhead.

Dalším důležitým obdobím Douga Wimbishe bylo spojení back vokalisty Rolling Stone Bernarda Fowlera s kapelou Tackhead. Doug se stal více známý a jeho umělecká cesta rychleji stoupala. Rychle dosáhl pověsti jako žádaný nájemný hráč. Jeho renomé rostlo také díky spolupráci na nahrávkách a koncertních turné se stovkami umělců, jako The Rolling Stones, Jeff Beck, Bruce Springsteen, Herb Alpert, B. B. King, Annie Lennox, Carly Simon, Madonna, Seal, Joe Satriani, Georgie Clinton či Mos Def. Dlouhý čas spolupracoval s vokalistou Vinxem a bubeníkem Willem Calhounem z kapely Living Colour, v kapelách Jungle Funk and Headfake. Doug také produkoval ve východní Evropě populární bassově-bubenický projekt „Dub“ . Pro nový titul „CinemaSonics“ Doug oslovil mnoho svých dlouholetých hudebních přátel. Na albu se odráží jeho hluboká zásoba talentu, vlivů a filmových vzpomínek, čímž vznikla maximálně osobní nahrávka. Album „CinemaSonics“ je zcela dle očekávání nahrávkou plnou Dougovy virtuozity, elektroniky a charakteristických zvuků, zároveň však ukazuje na jeho často přehlížené melodické textové a skladatelské schopnosti. Album „CinemaSonics představuje komplexní a stylově hudební dokument, mapující Dougův dosavadní umělecký život. Album „CinemaSonics vyšlo 24. dubna u vydavatelství Enja Records (Yelllow Bird) pro Evropské země. V Americe album vyšlo v červnu 2008 u Dougova vydavatelství Novasound. V souvislosti s jeho vydáním vznikl i následující rozhovor...

Vydal jsi své druhé sólové album „CinemaSonics“. Můžeš říct více o jeho vzniku a v čem je odlišné oproti tvému prvnímu sólovému „Trippy Notes for Bass“ z roku 1999?

Hlavní rozdíl je v tom, že Trippy Notes byla instrumentální nahrávka - většina melodií na „CinemaSonics“ je zpívaná. V průběhu několika let jsem pracoval s hodně talentovanými zpěváky a pomáhal jim v jejich vyjádření. Myslím, že nastal čas ukázat lidem, co chci říci já.

Tvé CD nese název „CinemaSonics“... Můžeš to nějak přiblížit? Proč právě „CinemaSonics“?

Mnoho hudby vyjadřuje moje vzpomínky na sledování televize a filmů, když jsem byl ještě dítě. Od skladeb „The Sound of Music“ a „James Bond“, ke skladbám „The Godfather“ and „Superfly“... Filmová hudba na mne měla veliký dopad, a to i v podobě vizuální.

Na albu se kromě tebe autorsky podílelo více hudebníků a skladatelů. Jedná se skutečně o autorství nebo spíše o aranže atd.

Mezi těmito lidmi jsou hodně dlouholetí přátelé, se kterými jsem dělal před léty a hodně mi pomohli dotvářet nahrávky. Nezáleží na tom, jak moc kdo zasáhl do jednotlivé skladby, jejich výkon mi pomohl k mému vyjádření, za což jim jsem maximálně vděčný a moc jim za to děkuji.

Na albu s tebou spolupracovalo mimo jiné několik bubeníků... Jedním z nich, resp. hráč na perkuse, je i český perkusista Milan Cimfe. Jak vznikla vaše spolupráce?

Produkoval jsem album kapely Gulo Čar ve studiu Sono. On je zvukař a nahrával jejich album. Seznámili jsme se a pak jsem ho slyšel hrát na bicí. A bylo to. Miluju, jak hraje. Rozumí nahrávání, je rychlý, bez problémů a má zkušenosti.

Proč sis vybral ke spolupráci právě Gulo Čar?

Došlo k zajímavému společnému setkání… Oni jsou myslím jedna z nejlepších kapel tohoto období. Zpět k tvému projektu – právě jsi dokončil turné se svým sólovým projektem nazvaným Doug Wimbish Sound System.

Hrál jsi solové koncerty a otevíral i koncerty Tarji Turunen. Můžeš nám říci, jaké to bylo a jestli plánuješ další turné na podporu alba „CinemaSonics“. A jak pojednáš skladby z tohoto alba živě?

Jako v případě jiných náhravek vidím „CinemaSonics“ jako základ pro živá vystoupení. Základní struktura je tu, ...s prostorem pro improvizaci a následuje prostor pro specifické momenty. V hudbě dost záleží na tom, s kým hraješ. Je to koncepce „Sound System“. Baví mě hrát CinemaSonics, jak mě osobně, tak i s mými kamarády. Své vlastní skladby z alba jsem představil fanouškům už díky kapelám Living Colour, Little Axe, Tackhead či Head>>Fake; hrál jsem je i sólově. Jak jsi zmínil, otevíral jsem hodně koncertů Tarji Turunen.

Bude to vysloveně tvoje kapela, sestavená s muzikanty, se kterými jsi pracoval na albu, anebo se bude jednat o najmuté hráče na turné?

Nemám v úmyslu zakládat novou kapelu pro turné „CinemaSonics“, muset vybírat co budu s každým zkoušet atd. Místo „přitáhnutí“ muzikantů k mé muzice se snažím přinést mou hudbu muzikantům. Proces nahrávání může být ukončen, ale hudba se dál vyvíjí a každý do ní vždy může přinést ještě něco nového.

Když někdo hraje v uznávané a známé kapele a dělá vlastní sólovku, může to být proto, že má jednoduše v zásobě písničky, které se nehodí do jeho domovské kapely. Jak to bylo ve tvém případě?

Co bylo inspirací pro tvé sólové album?

Inspirací je mi sama duše hudby, její podstata a nekončící vývoj. „CinemaSonics“ je mix nových skladeb a přearanžování mých starých oblíbených věcí, které jsem vybral, vybraných protože se do příběhů „CinemaSonics“ dobře hodí.

Album má hodně zajímavé aranže i zvuk – jak dalece jsi měl možnost ovlivnit konečný zvuk?

Vážím si vkladu každého, kdo se zúčastnil, specielně mých starých přátel Bernarda Fowlera, který napsal „Scary Man“ text, a který nazpíval „Homeless“, dále producenta Adriana Sherwooda, který dal nahrávce tolik důležitý sound. Ale měl jsem nad tím kompletní kontrolu, jak bude album vypadat.

Můžeš závěrem prozradit, na jaké nástrojové vybavení hraješ?

Je toho hodně, podívej se na http://www.dougwimbish.com, kde mám vše podrobně popsané.

Děkuji za rozhovor...

Nástroje: 1987 Spector 4-string [brown], sn/1409, 2000 Spector 5-string fretless [blk], 1987 Spector 5-string [blue], sn/0009 2000 spector 6-string bass [blue], sn/014, Ibanez Doug Wimbish mo. basses [4, 5, & 6-string], 2000 electric upright bass [natural], sn/99095

Struny: Rotosound

Zesilovače: Trace Elliot

Podlahové efekty:

  • T.C. Electronics 2290 Digital Delay, Sans Amp D1 Bass Driver, Sans Amp GT2, Sans Amp Vintage, Danelectro Daddy-O, Digitech Whammy Pedal Dunlop Crybaby, Boss Bass Synth, Boss Flanger, Boss Digital reverb/delay, Boss DD3 Digital Delay, Boss FV50 Volume pedal Boss TU12 Chrom. tuner, Voodoo Lab Proctavia, Voodoo Lab Micro Vibe, Voodoo Lab Analog Chorus, Voodoo Lab Pedal Power, D.O.D. Envelope Filter, Line 6 Delay

Rack (live):

  • Digitech 2112 Delay unit, Digitech IPS33B pitch transposer, Digitech 256XL Yamaha REX50, Planet Phatt, Senheisser Wireless Units, Line 6 distortion Line 6 modulator

"Domácí" studio:

  • Yamaha RM1X Remix sequencer, Korg Triton, Pro Tools 5.1, Roland JV 1080, Yamaha QY70, Apple G4, Glyph hard drives, Korg 05R/W Mark of the Unicorn midi timepiece