Právě křižujete celou Evropu, jak jde zatím život na turné? Máte tady stejně dobré podmínky jako v Americe?
Jde to dobře. Po Evropě jezdíme rádi, dobře vás tady nakrmí (smích). Místa, kde hrajeme, jsou skvělá, zvuk je dobrý, takže jsme spokojení. Podmínky jsou pro nás lepší než ve Státech. I když jste totiž menší kapela jako my, starají se o vás v Evropě, obzvláště v Německu, ale i jinde, velmi dobře. Jezdíme přitom normální dodávkou.
Jak se během turné udržuješ při smyslech?
Snažím se hlavně cvičit, dobře jíst a nepít až tak moc.
Část evropského turné jste absolvovali po boku kapely Meshuggah, je to něco jiného, když vystupujete jak headliner v menším klubu?
Ve skutečnosti byly některé z klubů podobné velikosti (jako pražské Rock Café) a Meshuggah většinu z nich vyprodali. Určitě je to jiné, protože dívat se na ně každý večer je jako být na koncertě.
Tady v Rock Café vlastně hráli před pár lety také, po vydání desky Obzen, a znělo to skvěle.
Tak to rád slyším.
S Animals as Leaders hrajete docela náročnou, komplexní hudbu. Je pro tebe snadné jít na pódium jen tak, nebo to chce trochu se rozehrát?
Ne, musím se rozehřát, nejmíň půl hodiny se potřebuji rozehrát.
Můžeš trochu přiblížit svůj postup? Rozhovor totiž děláme do časopisu pro muzikanty…
Bezva, takové rozhovory mě baví víc. Projdu si nějaká cvičení s metronomem, procvičuji si hlavně alternate picking, sweep picking, finger picking a slaping, to vše s metronomem.
Často používáš originální techniky, které buď nejsou pro kytaru vůbec typické, nebo je používáš tak trochu nekonvenčním způsobem. Jak jsi tyto styly rozvíjel, odkud to vlastně přišlo?
Hlavně pozorováním jiných hudebníků, například mého kamaráda Evana Brewera, což je baskytarista (který společně se mnou dříve hrál v kapele Reflux, dnes hraje ve Faceless), nebo dalších basistů. Protože hraji na osmistrunnou kytaru, začal jsem v nižších registrech, na basových strunách, používat slap, například techniku double thumping (dvojité údery palcem směrem dolů a nahoru, kombinované často s hammeringem). Rád ji ale používám v ne-funkovém, nebo ne-basovém kontextu, spíše vytvářím melodické motivy, nepravidelné, liché rytmy apod. Skoro vše ostatní, co používám, jsou už docela zavedené kytarové techniky – sweep picking, tapping atd.
Dříve jsi hrál v kapele se zpěvákem, jak ses vlastně dostal k instrumentální hudbě?
Byl jsem v kapele Reflux, která byla u Prosthetic Records. Šéf labelu tehdy přišel s nápadem udělat kytarovou deskou ve stylu Joe Satrianiho nebo Steva Vaie. V té době jsem ale měl pocit, že v Refluxu bylo kytar až až, dal jsem do něj vše, co jsem tehdy uměl. Když se pak kapela rozpadla, přihlásil jsem se na rok do hudebního programu, školy, a po jeho dokončení jsem měl teprve pocit, že je ten správný čas udělat takové kytarové album. Chtěl jsem ale dát dohromady skutečnou instrumentální kapelu, nejen pouhý sólový projekt.
Jméno Animals As Leaders zní zajímavě, jak jsi na něj přišel?
Je inspirovaný knihou My Ishmael od Daniela Quinna, je to něco jako kulturní kritika lidstva a jejich vlivu na planetu, ať už negativního nebo pozitivního. Zaujala mě myšlenka, že jsme něco jako lidská zvířata, máme společné bioevoluční počátky se zvířaty. Jsme velmi složité bytosti a někdy na to zapomínáme, a tak je dobré si to občas připomenout. Název Animals As Leaders je však těmito myšlenkami jen volně inspirován, není to nic vyhraněného.
První nahrávku jsi ale vytvořil prakticky sám, pomáhal ti jen Misha Mansoor, kytarista z Periphery, který desku produkoval…
To ano, Misha mi skutečně pomohl k tomu, aby se ze zvuku staly Animals As Leaders. Myšlenkou od začátku bylo dělat skladby tak, aby to i lidi, kteří nehrají na kytaru, bavilo poslouchat, aby něco cítili. A nejen rockeři…
Pravda je, že hudbu Animals as Leaders zdaleka neposlouchají jen muzikanti, kteří hrají v kapelách…
To jo, nečekal jsem to, ale těší mě to.
Výsledek má přitom k typickým kytarovým instrumentálkám Satrianiho či Vai docela daleko, jsou tady prvky moderního metalu, jazzu, klasiky i dalších stylů. Souhlasíš?
Ano. Ale stále tyto kytaristy poslouchám, byla to vlastně první instrumentální kytarová hudba, kterou jsem kdy slyšel, takže jsou rozhodně důležití.
Druhé album Weightless už jste ale nahrávali jako kapela a také jste si jej produkovali sami…
O produkci se postaral náš tehdejší bubeník Navene Koperweis a náš kytarista Javier Reyes album smíchal.
Byl proces jeho vzniku odlišný, když jsi měl už celou kapelu?
Přístup byl skoro stejný, ale namísto toho, abychom na to byli jen já a Misha, teď jsem mohl pracovat s Navenem a Javierem. Všechno ale bylo podobné, nahráli jsme kytaru do Cubase, naprogramovali jsme bicí a u některých partů, které chtěl Navene nahrát sám, jsme použili elektronickou sadu Yamaha, nahráli jsme MIDI a použili samply softwaru Tonetrack Drumkit From Hell.
Je poznat, že celkovému zvuku kapely prospělo, že jste na něm pracovali jako kapela…
Produkce, kterou dělá Misha Mansoor, má velmi specifický zvuk, chtěli jsme tentokrát něco trochu jiného, otevřenějšího.
Co se týká vybavení, Animals As Leaders jsou proslulí tím, že používáte modelingové preampy Fractal Audio Axe FX…
Teď jsou to Axe FX II.
Tato druhá verze používá novou generaci modelingu, namísto aby upravovala samotný signál pomocí wave shaperů, jako se to dělá při modelingu obvykle, simuluje samotné triody, které vytvářejí zvuk lampových preampů. Je zvuk od verze Axe FX či Axe FX Ultra, kterou jste používali dříve, odlišný?
Řekl bych, že je více realistický. Je silnější, takže můžete používat větší počet efektů a můžete s tím proto dělat více věcí. Kromě toho je ale způsob, jakým reaguje na hru, mnohem bližší skutečnému reproboxu a všechny modely zesilovačů zní podle mého názoru lépe. Verze Ultra byla úžasná, ale FX II je ještě úžasnější (smích). Je skvělá.
Používal jsi někdy obyčejný lampový zesilovač?
To ano, hrával jsem na Engl.
Jaký typ zvuku (model v Axe FX II) používáš nyní?
Jde o jiný typ německého zesilovače, model Dieselu. Axe FX II má mezi modely také zesilovač Cameron, což je, myslím, americký výrobce. Je to skoro jako marshallovský zvuk, takový modifikovaný, vylepšený Marshall. Ten kombinuji dohromady se zvukem Dieselu.
Používáš jen zkreslení samotného „zesilovače“, nebo si do signálu přidáváš „pedál“ pro overdrive?
Někdy ano. Protože používám dva zesilovače, na jednom nechávám méně zkreslení a pro druhý používám TubeScreamer TS808 v kombinaci se zkreslením preampu zesilovače, abych získal trochu větší atak, komprimovanější zvuk. Oba zvuky pak míchám dohromady.
Máš jiný zvuk pro rytmiku a jiný pro sóla?
Jelikož jsou to vlastně dva zesilovače hrající zároveň, jeden spíše jako Marshall Plexi s větším množstvím středů, druhý má dravější odezvu v basech, je pevnější, je výsledný zvuk dobrý jak pro rytmiku, tak pro sóla, pouze si pro ně podle potřeby nastavím trochu jiné parametry.
A co efekty, používáš jen ty v Axe FX II, kde je prakticky vše, nebo máš i externí?
Převážně ano, k ovládání mám nožní MIDI kontrolér Fractal MFC-101. Kromě toho používám Boomerang Plus pro tvorbu smyček a samplování frází. Už ho nevyrábějí, ale měli by – je opravdu dobrý.
Není programování takového zařízení dost složité?
Přijde na to. Myslím, že je to dobré, pokud nahrá- váš na počítači, protože jeho uspořádání je podobné plug-inům. Nezdá se mi to obtížně použitelné, druhá verze má ovládání navíc o něco jednodušší, takže je méně pracné získat dobrý tón.
Jelikož používáte modeling, nemáte na pódiu ani klasické kytarové bedny, co používáte namísto nich?
Hrajeme přímo do PA a používáme boxy Mackie HD-1221. Ty ani nevozíme s sebou, dohodli jsme se s výrobcem, že nám je vždy poskytnou na místě. K monitoringu používáme in-ear monitory Senheiser.
Při živém hraní je slyšet i elektronický podklad, jaký je i na desce, nebo basa – používáte naživo nahraný základ?
Ano, používáme nahrané podkladové stopy z desky a hrajeme do clicku se sekvencerem.
V kapele jste prakticky nikdy neměli baskytaristu, jak to tedy děláte?
Na první desce jsme použili jen čistou kytaru, hranou vždy na jednu strunu a podladěnou o oktávu. Tuto techniku tehdy používal Misha pro své nahrávky. Pro album Weightless jsme použili plug-in Native Instruments s názvem Massive, což je skutečná syntetizovaná baskytara. Během koncertu tak můžeš slyšet oba typy zvuků podle toho, ze kterého alba skladba pochází.
Přímo před tímto turné jste takřka ze dne na den vyměnili bubeníka, jelikož Navene se rozhodl odejít. Jaké to je skočit do toho rovnýma nohama?
Ze začátku to bylo docela stresující, protože Navene byl úžasný bubeník a odehrál s námi stovky koncertů. Je naprosto fenomenální bubeník, stále se zlepšuje a bylo těžké jej nahradit, ale Matt Garstka, náš nový bubeník, se do toho už postupně dostává.
Pokud jde o kytary, jsi vidět hlavně s osmistrunnými modely Ibanez. Co jsou nyní tvé hlavní nástroje?
Hraji hlavně na zakázkové kytary Ibanez, to je základ. Moje hlavní kytara má krk s menzurou 27 palců, dva humbuckery DiMarzio, tělo z bahenního jasanu a krk z palisandru (Indian Rosewood - Purpleheart). Celkově je ale tato kytara docela podobná produkčnímu osmistrunném modelu RG (RG2228 se se snímači EMG 808X, které Tosin používal dříve). Mám struny DR .010, sedmá struna má tloušťku .060 a osmá je basová .080. Používám trsátka Dunlup .60 mmm. Javier používá zakázkovou kytaru Ibanez RGA s tělem z bahenního jasanu a javorovým krkem.
Všiml jsem si, že tvoje kytara má klasicky šroubovaný krk, zatímco spousta hráčů vyžaduje průchozí krk. Proč jej preferuješ?
Mám vlastně i jednu kytaru Ibanez se semi-hollow tělem, která má průběžný krk, je také výborná. Ale z nějakých důvodů mám rád šroubované krky, zdá se mi, že mají větší atak. Průchozí krk je dobrý třeba pro akustické hraní a čistý zvuk.
Používáš ale myslím trochu netradiční ladění…
V podstatě je to standardní ladění A440, ale basovou strunu podlaďuji z F# do E, takže mám tři struny E, tedy EBEADGBE (prakticky dopped-E ladění). Na moji kytaru tak můžeš hrát jako na obyčejnou šestistrunnou, pouze si můžeš představit, že poslední tři basové struny tvoří akord o oktávu níže než je normální E. Na posledních třech strunách tak můžu používat pro kvintový akord hmat jedním prstem, navíc ale můžu hrát akordy přes všech osm strun současně. Když chci třeba zahrát durové A, použiji barre hmat v páté poloze přes všechny struny a na osmé struně mám pořád A, a můžu tak hrát na všech osm strun v jedné pozici.
Mezi tvým vybavením jsou vidět i docela netradiční nástroje, například kytary Strandberg…
Ano, jde o design bez hlavy a používá systém zešikmených pražců, takže má menzuru 26,5“ pro nejvyšší strunu a 28“ pro basovou strunu. Strandberg používá vlastní hardware a krk je licencovaný u amerického kytaráře jménem Rick Toon. Má profil trapezoidu – je štíhlejší na straně výšek a tlustší na straně basů. Snímače jsou od firmy Lace, nemají jednotlivé tyčinkové magnety pro každou strunu, ale dva příčné a konstrukce je velmi tenká. Je to unikátní nástroj, moc se mi líbí.
Jak u vás vypadá proces skládání?
Všechny skladby začínám jen s kytarou, obvykle používám loop pedál, abych mohl vytvořit více partů, a nakonec nahraji tři nebo čtyři myšlenky do kliku na počítači, poté naprogramujeme bicí a dávám dohromady sekvence. Jako software používám Cubase.
Co dnes posloucháš pro inspiraci?
Allana Holdswortha, Meshuggah… a také hodně jazzu, Kurta Rosenwinkela.
Je o tobě známo, že jsi začal hrát na kytaru pod vlivem kapel jako Nirvana, Green Day a podobně, posloucháš je ještě?
Ne, ne… ne (smích). Ale před patnácti lety to bylo vše, co jsem na kytaru uměl zahrát.
Když ses začal kytaře více věnovat, z čeho jsi vycházel? Používal jsi třeba instruktážní videa a podobně?
To ano, hlavně videa Paula Gilberta, Frank Gambale mě dostal do světa sweepingu a economy pickingu, velmi užitečné bylo video Johna Petrucciho, líbil se mi i Yngwie Malmsteen nebo Greg Howe.
Co bys poradil těm, kdo chtějí přejít na osm strun?
Je dobré umět identifikovat, kde jsou oktávy. Podobnými věcmi bych začal, zkrátka mapováním hmatníku, aby se osm strun nezdálo jako příliš mnoho. Pak je dobré si uvědomit, že se vše jen opakuje – ve stupnici je stále jenom sedm tónů. Podobné věci pomohou získat nad všemi osmi strunami kontrolu.
Zmínil jsi studium hudby na škole, co přesně jsi studoval?
Hraji už 17 let, do školy jsem chodil jenom rok a přihlásil jsem se na ni v době, kdy už jsem hrál 12 let, takže už jsem měl docela zvládnutou techniku hry. Ve škole jsem se učil hlavně o harmonii, stavbě akordů, hraní jazzových standardů, vedení hlasů (voice leading), naučil jsem se několik klasických kousků, aplikace stupnic pro improvizaci a podobně.
Používáš ve svých skladbách mnoho stylů od metalu až po jazz a klasiku a některé zajímavé prvky, třeba melodickou moll, která není v metalu používaná moc často. Je to výsledek toho, že jsi přičichnul k jazzu na škole, nebo z poslechu?
Na hudební škole jsem musel jazz studovat, a protože jsem jej studoval, začal jsem jej mít rád. A teď vlastně poslouchám víc jazzu než metalu. Odráží se to v mém přístupu k harmonii, je mnohem širší. Až když ji zasadím do metalového kontextu, zní to, myslím si, docela svěže. Kromě kytaristů se mi samozřejmě líbí i Coltrane nebo Adrian Terrazas-Gonzáles z Mars Volta, se kterým hraji v projektu T.R.A.M. Poslouchám ale i hodně elektronickou hudbu, její zvuk je akusticky velmi stimulující.
Na vaší hudbě je vidět, že se snažíš vyvíjet neustále dál, čemu se věnuješ dnes, kdy už do školy nechodíš?
Teď hodně studuji různé prstoklady pentatonik pro osmistrunnou kytaru, dá se říct, že si vytvářím své vlastní. Stále se snažím zdokonalovat v improvizaci. Vytvářím si akordové postupy, které jsou nediatonické, to znamená, že nemůžeš spoléhat jen na vlastní ucho, musíš znát i akordy. To mě nutí vytvářet si fráze či linky, které fungují nade všemi akordy. Dál pracuji také na technice, rozvíjím hru s thumpingem a snažím se dostat hlouběji do skladby a prstokladů akordů, používat inverze atd. Mám také zajímavou knihu Hybrid Picking, kterou napsal Gustavo Assis-Brasil, kde rozebírá různé zajímavé melodické linky pro tuto techniku, kdy například palcem a ukázovákem držíš trsátko a k tomu používáš při hraní všechny tři volné prsty. To se mi zdálo užitečné, protože mozek pak hraje na kytaru odlišně. Studium je ale jen jedna věc, nic se nevyrovná poslechu inspirativní hudby.
V hudbě AAL ale asi není moc místa pro improvizaci…
Ne, ne, všechno je zkomponováno. Motivy i sóla vycházejí z improvizací a pak z nich dávám dohromady skladbu. Jako hráč samozřejmě chci mít svoji kapelu, do které vkládám sám sebe, ale zároveň chci mít svobodu improvizovat na svém nástroji, myslím, že je to velice důležité.
Bylo to důvodem, proč jsi dal dohromady fusion projekt T.R.A.M., s nímž jste nedávno vydali první EP?
Přesně tak, hraji v něm já, Javier, bubeník Eric Moore. T.R.A.M. je super, vůbec jsem nečekal, že uděláme nový projekt, potkal jsem Adraina z Mars Volta, který hraje na flétnu a saxofon a začali jsme zkoušet, abychom udělali několik vystoupení v triu nejen striktně s mými kompozicemi.
Je tedy T.R.A.M. více založený na spolupráci?
Jsou to vlastně také moje skladby, ale nejsou dotažené úplně do posledních detailů. Myšlenkou bylo mít trio jen tak pro zábavu. Pak se nám to začalo líbit a začali jsme uvažovat, že bychom to měli nahrát, aby se to dostalo k lidem. Celý proces se neobešel bez potíží, takže výsledek není tak dokonalý, jak bychom chtěli. Nápady jsou ale dost vzdálené tomu, co děláme v Animals As Leaders, mají blíže spíš k bebopu, je to samostatný projekt.
Použil jsi v T.R.A.M. spíše materiál, který se nedostal na desku AAL, nebo jsi jej skládal speciálně pro tento projekt?
Hudba pro T.R.A.M. byla složená už asi rok před Weightless. Některé motivy skutečně měly být určené původně pro Animals As Leaders, jiné pro ně zase byly příliš swingové. Hudba, kterou skládám je taková, že ji můžu udělat více jazzovou nebo metalovou, nebo něco mezi tím. U T.R.A.M. jsem tak pouze chtěl, aby zněla spíše jazzově než metalově. Dalo by se ale ty skladby vzít a hrát je i ve stylu Animals As Leaders.
Dost odlišný zvuk tomu dává i odlišný bubeník Eric Moore, který působí v Suicidal Tendencies…
Je neuvěřitelný! Je to skvělý improvizační hráč.
Dovedeš si představit, že by tento projekt ovlivnil i další směřování AAL?
Trochu ano, protože Matt, náš nový bubeník, je svým stylem podobný Ericovi. Opravdu se mi líbí fusion bicí. V Animals vždycky převládaly prokomponované, metalově orientované bicí s kapkou fusion stylu. Matt na pódiu hodně improvizuje, líbí se mi to a v budoucnu je možné, že se to prosadí i v AAL.
Myslíš si, že se hudba Animals as Leaders v budoucnu změní, například víc k jazzu?
Bude se určitě vyvíjet, ale stále nechci, aby se z AAL stala improvizační kapela nebo přímočará metalová kapela. Jako hudebník stále rostu, takže zvuk se změní, ale vždy bude identifikovatelný jako Animals As Leaders.
Co vůbec Animals As Leaders čeká v budoucnu? Chystáš se něco skládat?
Už skládám, rád bych něco brzy vydal. Teď máme před sebou spoustu živého hraní, ale snad to bude před koncem nového roku.
Kolik času myslíš, že budete potřebovat, abyste desku dali do kupy?
Mohli bychom jít do studia klidně zítra, kdybychom chtěli.
Dovedeš si představit, že by ses v budoucnu vrátil k muzice se zpěvem?
Možná ano, ale byl by to určitě melodický zpěv, možná ženský. Spolupracoval jsem i s jednou zpěvačkou, jmenuje se Kelela Mizanekristos. Poslední dva, dva a půl roku jsme společně skládali muziku, zatím ji ale nikdo neslyšel.
Na youtube.com ale koluje klip, kde hraješ na kytaru a ona zpívá, je skvělá. Můžeme se těšit, že v budoucnu dáte dohromady celé album?
V klipu, o kterém mluvíš, zpívá Kelela do songu Animals As Leaders. Když ale zpívá v něčem, co jsme zkomponovali společně, je to mnohem lepší. Hodně improvizujeme – používám svůj loop pedál, vytvářím smyčky a ona do tohoto podkladu zpívá. Možná uděláme album v tomto duchu, jen my dva.
Vypadá to každopádně, že o instrumentální metalovou hudbu je poslední dobou docela zájem. Myslíš, že je pro ni dost prostoru?
Myslím, že prostor je pro všechno a je to jenom dobře. Metal, progresivní metal i progresivní instrumentální hudba je na vzestupu a to je dobré znamení.
V to také doufáme a děkujeme za rozhovor.