Allen&Heath Qu-24

Digitální mixážní pult
Výrobce: 
Distributor: 
Cena: 
70 990,00 Kč
Allen & Heath Qu-24

Tak jsem se tedy konečně dočkal a po toužebném očekávání se do mých zvukařsko-divadelních spárů dostal digitální mix Qu-24 od britské firmy Allen&Heath. Můj zájem vzbudil již jeho menší „bráška“ Qu-16, který byl na trh uveden, pokud se nemýlím, o necelý rok dříve, coby součást současného trendu v ozvučovací technice, kdy se digitální mixy dostávají ke slovu i v menších firmách a na menších koncertech…

Qu-24 si dovolím uvést jako kompaktní digitální mixpult s lehce futuristickým designem. Jeho rozměry 632 x 500 x 186 mm (Š x H x V) a hmotnost 14 kg předem napovídají, že manipulace s tímto mixem nebude nijak problematická. K pultu lze pomocí konektorů XLR a TRS připojit až 24 mikrofonních nebo linkových mono vstupů, stereo vstupy jsou zde tři. Výstupy jsou zastoupeny jednak hlavním stereo výstupem (Main L-R v provedení XLR), ale také čtyřmi pomocnými mono výstupy (Mix 1-4, XLR) a třemi pomocnými stereo sběrnicemi (Mix 5-6, 7-8, 9-10, XLR). Jako výstupy lze také využít podskupiny (Group outputs 1-2 a 3-4, XLR) a matici (Matrix outputs 1-2 a 3-4, XLR). Když k tomu připojíme 25 motorizovaných faderů, dotykový barevný display, 4 efektové procesory, 2 typy USB portů, konektivitu pomocí protokolu dSNAKE, a v neposlední řadě možnost dálkového ovládání z iPadu, zjistíme, že Qu-24 je opravdu velmi zajímavý mixážní nástroj. Skoro bych řekl, že mám před sebou takový digitální audio „švýcarák“.

Design

Při prvním pohledu zaujme mix svým designem. Pozornost přitahuje především ne zcela obvyklé konstrukční řešení „těla“ mixu, které je dobře patrné při pohledu z boku. Zjistíme, že deska mixu je v horní části ohnuta o 90° směrem dolů, čímž vytváří prostor pro zadní připojovací terminál. Také ten je zahnut ve stejném úhlu směrem pod mix, čímž jeho konstruktéři vytvořili podstavec, díky kterému je pult uživatelsky přívětivě nakloněn směrem k obsluze. Podobné konstrukční řešení jsem v minulosti osobně zaznamenal například u stařičkého analogového mixu Soundcraft Spirit Studio LX, nebo u pultů Allen&Heath řady Wizard. U mixů Allen&Heath řady Qu je ovšem tato forma dotažena takříkajíc „k dokonalosti“, a to díky až asketicky „ostrým“ hranám a celoplošně zachované tloušťce desky. Podle výrobce umožnilo právě toto uspořádání uchladit vnitřek mixu přirozeně, bez ventilátoru. Celkově funkční dojem ještě podtrhuje černý matný lak, doplněný bílými a zelenými popiskami. Detail obrazu pak dotváří logo Allen&Heath na úzké bočnici mixu.

Pracovní plocha

Podíváme-li se pozorněji na rozložení hlavní pracovní plochy mixu, zjistíme, že vlevo nahoře umístil výrobce odkládací plochu pro iPad mini. Uprostřed horního segmentu se potom nachází sekce processingu, která je poskládána z kontrolerů pro ovládání preampu, high pass filtru, ekvalizéru, gate, kompresoru, grafického ekvalizéru a panorámy. Vpravo od těchto ovladačů narazíme na dominantu – barevný dotykový displej s úhlopříčkou 5“ a rozlišením 800 x 480 bodů. Pod ním je v logickém uspořádání rozeseta skupina tlačítek pro ovládání parametrů zobrazených na displeji. Řadu zahajuje funkční klávesa „Fn“ v modrém poli, která otevírá další ovládací okna displeje. Následující dvě tlačítka (šedé Copy a červené Paste) pak mají poměrně jednoznačný účel a pomáhají kopírovat nastavení audio processingu mezi jednotlivými kanály. Tlačítkem Reset můžeme resetovat nejen nastavení ekvalizéru. Jediný otočný kontrolér pod displejem má proměnlivou funkci a slouží k ovládání vybraného parametru na displeji. Pro názornost s ním lze ovládat například delay vstupního nebo výstupního kanálu. Skupinku tlačítek, která slouží k přepínání zobrazovacích režimů displeje, najdeme po jeho pravém okraji. Tato tlačítka jsou ještě doplněna diodou, která svítí, pokud je aktivní příslušný mód zobrazení. 

Zcela nahoře je zelené tlačítko Processing. Jeho stiskem vyvoláme obrazovku pro nastavení processingu na jednotlivých kanálech. V takové situaci displej zobrazuje aktuální nastavení na vybraném kanálu. Zde je v jednom okně přehled o nastavení jednotlivých procesorů celého channel stripu, který je poskládán z preampu, high-pass filtru, gate, ekvalizéru a kompresoru. Zeleným tlačítkem Routing vyvoláme okno routingu. V něm je například možné nastavit sílu odcházejícího signálu na vybraném kanálu do jed- notlivých mixů. Tlačítka Processing a Routing jsou zelená proto, aby bylo na první pohled patrné, že jsou vázána na tlačítka Sel na jednotlivých kanálech, která jsou provedena ve stejné barvě. Následující čtveřice šedých tlačítek zpřístupňuje další režimy zobrazení displeje. Tlačítko Home vyvolá okno s pěti záložkami: Home, User, Meters, RTA a Qu-Drive. V záložce Home najdeme informace o aktuální verzi Firmwaru, o momentálně přihlášeném uživateli, čtveřici mutovacích tlačítek pro mutovací skupiny 1-4, velmi důležité červené tlačítko Shut Down pro softwarové vypnutí mixu, a žluté tlačítko Lock Surface. To je zde pro případ, že si od mixu odskočíte a netoužíte po tom, aby vám ho nějaký nenechavec „rozkroutil“. 

Záložka User, jak už název napovídá, slouží k přepínání uživatelů. Tady je asi nejdůležitější informací, že uživatel Admin má oprávněný přístup ke všem funkcím mixu. 

Meters – to je název následující záložky okna Home a umožňuje rychlý náhled na metry všech vstupů a výstupů. Metry barevně indikují signál od -30 dB do +10 dB. Tuto úroveň již samozřejmě indikuje „v červených“, neboť hrozí přebuzení vstupního kanálu, případně sběrnice.

Záložka RTA patří spektrálnímu analyzéru. Je zde možné sledovat frekvenční průběh signálu na zvoleném vstupním kanálu nebo sběrnici. Poslední záložka v okně Qu-Drive je rozdělena na další dvě záložky: Stereo a Multitrack. V těchto záložkách lze nastavit záznam nebo přehrávání z USB portu Qu-Drive. Záznam nebo přehrávání lze volit mezi stereo formátem a multitrackem. Mix nahrává do for- mátu WAV o bitové hloubce 24 bit a samplovací frekvenci 48 kHz. V režimu multitrack lze zaznamenat 18 stop. V záložkách Stereo i Multitrack jsou umístěny transportní panely pro ovládání záznamu a přehrávání.

Ano, stále se ještě zdržujeme u sekce Touch Screen a ještě chvilku tu vydržíme. Prostřednictvím tlačítka FX vyvoláme na displeji efektové procesory. Najdeme zde hned pět záložek: FX1, FX2, FX3, FX4 a modrou Front Panel. Pokud není některý z efektů nahrán, rack je prázdný a zobrazení díky postranním lištám evokuje klasický efektový rack. Pokud chceme nahrát FX do prázdného racku, stačí stisknout Fn Library a vybrat z knihovny efektů požadovaný procesor. Na výběr máme Reverb, Delay, ADT (slap back delay), Chorus, Symphonic Chorus, Flanger, Phaser a Gated Verb. Pokud stiskneme modrou záložku Front Panel, zobrazí se zadní strana procesoru, kde je možné propojit efekt hned několika způsoby: Mix-Return (pro vstup do FX je využívána příslušná FX sběrnice), Ch-Return (jako zdroj signálu je využit direct out výstup zvoleného kanálu). FX procesor je možné zařadit i do insertu.

Stiskem tlačítka Scenes vyvoláme na displeji zobrazení uložených scén. V tomto módu se objeví tři záložky: Scenes, Global Filter a Safes. V záložce Scenes najdeme seznam uložených scén, kterých může být až 100. Tyto scény zde můžeme ukládat (Store), vyvolávat (Recall) a mazat (Clear). Také je zde popisová lišta pro pojmenování scén. Poslední funkce, kterou zde najdeme, je Reset Mix Setings, která vrátí mix do výchozího stavu. Pro aktivaci je nutné tlačítko podržet déle než 1 sekundu. V záložce Global Filter lze nastavit blokování vybraných parametrů proti přepsání nastavení při vyvolání následující scény. Podobnou funkci má záložka Safes, která chrání proti přepsání celé vstupní nebo výstupní kanály. Máme-li na mixu aktivní některý výše popsaný typ, rozsvítí se v záložce Global Filter červená tečka. V záložce Safes bude svítit modrá.

Posledním ovládacím prvkem této sekce je tlačítko Setup, které má v zásadě dvě funkce. Pokud ho podržíme a budeme současně otáčet vedlejším enkodérem, budeme ovládat jas displeje a světelných diod na ovládacím panelu mixu. Pouhým stiskem tohoto tlačítka změníme zobrazovací režim displeje pro funkci Setup. V tomto módu dominují displeji hned dva řádky záložek, přičemž dolní záložky jsou podřízeny horním: Audio, Control, USB Data, Output Patch a Utility.

Záložku Audio tvoří ještě další tři „listy“, a sice PAFL, Talkback a SigGen. PAFL je monitorovací sběrnice, jejíž označení naznačuje, že zde máme co dočinění s režimy PFL (pre fader listening) a AFL (after fader listening) – česky jde o kontrolní poslech signálu „před klikou a za klikou“.

V menu Talkback můžeme u Qu-24 nastavit to, do kterých výstupů bude TB odesílán (Mix 1-10, LR). Je tu také možné pustit phantom, nastavit Gain a HPF. V případě signálového generátoru SigGen pak volíme to, do jakých výstupů bude signál posílán (a jaký typ signálu). Na výběr máme sinus s volbou frekvence, bílý šum, růžový šum a „band pass noise“ (zvláštní typ růžového šumu). Uživatel si zde může také nastavit úroveň testovacího signálu a je zde také Mute tlačítko signálu pro všechny výstupy.

V záložce Control na nás čeká stránka nazvaná Custom Layer, na které si nadefinujeme, co má být kterým faderem ovládáno v uživatelské vrstvě. Jinými slovy: zde je možné si fadery poskládat, jak se nám zlíbí. Zvláštností je tu možnost využití této vrstvy pro ovládání DAW pomocí MIDI v připojeném počítači. Pro zablokování obou standardních vrstev slouží funkce Custom Layer Only. Přepnutím na stránku SoftKeys se potom dostaneme k nastavení funkcí programovatelných tlačítek. Qu-24 jich má 10 a dají se k nim přiřadit funkce Mute Group, Tap Tempo, Recall Scene, Scene Store Current, Scene Recall Go, Scene Next, Scene Previous a PAFL Clear. Do záložky Control umístil výrobce také rozhraní (Network) pro nastavení síťového připojení. Najdeme zde IP Address, Subnet Mask, Gateway, zapínání DHCP a název jednotky v síti. 

V menu MIDI lze nastavit dva MIDI kanály – a to MIDI Channel a MIDI DAW Control Channel. Ovládání DAW lze využít pouze u počítačů Mac s OS X 10.6 (a vyšším), protože Apple nepotřebuje pro přenos MIDI po USB instalaci dalších ovladačů. To je důvod, proč platforma Windows není aktuálně podporována. Předpokládám ovšem, že v některém z následujících updatů se dočkají i uživatelé počítačů s Win.

Namíříme-li si to do záložky označené jako USB Data, čeká tu na nás možnost kopírovat scény z pultu na USB disk (menu Scenes), přenos knihoven audio processingu na USB disk (Libraries), a také možnost přes toto rozhraní exportovat a uložit celé nastavení pultu (Show). V tomto případě dojde k uložení všech scén, všech datových souborů a celkové nastavení pultu. Jednotlivá show lze ukládat a znova vyvolávat. Podmínkou pro uložení show je pouze připojený a naformátovaný disk v portu Qu-Drive.

V Output Patch se potkáte se stránkami Surface (zde se nastavuje to, z jaké sběrnice bude odesílán signál do výstupů Alt Out a AES Out), dSNAKE (informace o stavu datového propojení s audio rackem; pokud není žádný připojen, jsou zobrazeny dva prázdné porty dSNAKE; v opačném případě se objeví konektorový panel příslušného stage boxu), dSNAKE protokol funguje principem plug'n'play.

Monitor (k pultu Qu-24 lze připojit pomocí protokolu dSNAKE osobní odposlechový systém ME-1 a tímto způsobem lze posílat až 40 kanálů, přičemž všechny tyto kanály jsou pevně nastaveny a jejich směrování nelze měnit) a USB Audio (v této záložce lze nastavit výstupní směrování signálů do Qu-Drivu a USB B). V poslední záložce – Utility – má Qu-24 připraveny užitečné nástroje, ať už diagnostické (Diagnostics – na tomto místě dostaneme celkový přehled o stavu pultu, včetně aktuální verze firmwaru), kalibrační (Calibration – v této záložce jsou umístěny nástroje pro kalibraci displeje a motorových faderů), a další (Qu-Drive – tady najdete nástroj pro formátování disků zapojených do slotu Qu-Drive; Firmware – zde je přístup pro upgrade firmwaru).

Poté, co jsme se propracovali přes bohaté možnosti nastavení skrze dotykový display, horní část pultu uzavírají dva sloupcové indikátory s rozsahem od -40 dB do + 12 dB. Indikátory jsou doplněny červenými diodami Peak (červená dioda znázorňuje také aktivní funkci PAFL) Pod metry je ještě umístěno tlačítko pro aktivaci Talkbacku. Zajímavostí je tu bezpochyby přítomnost třetího stereo vstupu, který je vyveden na horní panel pomocí konektoru Jack 3,5 mm. Ten je ideální pro připojení mp3 přehrávačů, telefonů, iPodů, iPadů a jiných tabletů – zkrátka všeho, co dnes přehrává nějakou formu audia a lze propojit malým Jackem. Pod tímto konektorem je umístěn USB port Qu-Drive. Sem zapojíte klasický flash disk nebo externí pevný disk pro přenos dat a pro multitrackový záznam (až 18 kanálů). 

Z disku lze za určitých podmínek pouštět i zpětný playback. Pod USB slotem najdeme sluchátkový konektor Jack 6,3 mm a potenciometr pro nastavení hlasitosti poslechu ve sluchátkách. O trochu větším potenciometrem se pak ovládá hlasitost výstupu Alt Out. Pod těmito potenciometry se nachází deset programovatelných tla-čítek Soft 1 až Soft 10, o jejichž programingu jsem se zmínil při popisu displeje. Ještě než se dostaneme k ovladačům jednotlivých šavlí, zastavíme se u velmi zásadních ovladačů pracovní plochy mixu, a sice u modrých tlačítek pro mixy do jednotlivých sběrnic. Zde se nabízí hlavní mix LR, mono mixy 1 až 4, stereo mixy 5-6, 7-8, 9-10, efektové sběrnice FX1 až FX4 a podskupiny Grp1-2 a Grp3-4. Při stisknutí kteréhokoliv z nich se fadery přepnou do režimu send pro zvolenou sběrnici. Jako příklad uvedu situaci, kdy budu chtít do sběrnice Mix 1 poslat signál z kanálu 16. Stačí stisknout světle modré tlačítko Mix 1 a faderem kanálu 16 poslat potřebné množství signálu. Stejně to funguje i u ostatních sběrnic. Aktuální sběrnice, do které právě mícháme, je zvýrazněna světelnou diodou na příslušném tlačítku.

Jednotlivé motorové fadery jsou vybaveny černým jezdcem a dráhy faderů jsou opatřeny bílými popiskami. Nad každým faderem je trojice diod monitorujících přítomnost signálu, hodnotu 0 dB a přebuzení preampu. To je znázorněno červenou diodou Pk (Peak). Mezi fadery a diodami jsou popisky pro každou vrstvu. Uživatelská vrstva má místo popisků prázdné místo pro popisky uživatele. Tady mě napadl jednoduchý zlepšovák. Díky tomu, že materiál čelního panelu mixu je feromagnetický, lze tyto popisky nahradit předepsanými kartičkami z magnetické fólie. 

Nad diodami je každý kanál vybaven trojicí podsvícených tlačítek: Kulaté PAFL (sólo tlačítko, nebo PFL a AFL), zelené oválné selektovací tlačítko Sel a obdélníkové tlačítko Mute. Zcela vlevo jsou ještě dvě oválná tlačítka Layers pro přepínání mezi oběma továrními vrstvami. Do vrstvy Custom se lze dostat současným stisknutím obou tlačítek.

Zadní panel a připojovací terminál

Horní polovina zadního panelu je vyhrazena pro 24 analogových vstupů, přičemž každý vstup je vybaven mikrofonním vstupem s konektorem XLR (Neutrik) a linkovým symetrickým vstupem s konektorem TRS (Jack 6,3 mm). Zcela vlevo v úrovni linkových vstupů najdeme konektor pro připojení lampičky. Pod ním se nachází mikrofonní vstup Talkbacku. Pod řadou mikrofonních konektorů XLR je ještě další řada konektorů, zleva: Stereo in 1 a 2 představuje dvojici symetrických konektorů TRS. AES out je digitální 2kanálový výstup s konektorem XLR. Hned vedle jsou výstupy 2TRK out a Alt out, oba výstupy jsou zde realizovány dvojicí symetrických konektorů TRS. Hlavní výstup Main LR je v provedení dvojice XLR konektorů v bílém poli. Hned vedle je deset výstupních XLR výstupů z mixu (9-10, 7-8, 5-6, 4, 3, 2, a 1). Výčet dále pokračuje sekcí Group outputs – tedy 3-4 a 1-2 a Matrix outputs 4, 3, 2, a 1. Všechny tyto výstupy jsou zde v provedení XLR. Spodní řada konektorů obsahuje dSNAKE s konektorem etherCON, ethernetový konektor RJ 45 včetně žluté světelné diody a USB B konektor pro USB streaming mezi počítačem a mixem. Na zadním panelu najdeme ještě také QR kód, modrou Led diodu signalizující zapnutí přístroje, vypínač, vstup pro napájecí kabel a slot pro pojistku. 

 

Qu-24 na pitevním stole

Abych mix co nejlépe poznal, rozhodl jsem se ho nejprve intuitivně vyzkoušet v divadelním prostředí. Proto jsem mix nejdříve zapojil ve zvukové kabině, kde mi jako poslechové monitory posloužily reproboxy Genelec 8020. Zkusmo jsem zapojil dynamický mikrofon a začal zkoumat signá- lovou cestu a ovládání mixu. Nejprve bylo potřeba se přesvědčit, zda je vstupní kanál správně „napatchován“. Proto jsem zabrousil do okna Processing a pomocí zeleného funkčního tlačítka jsem vyvolal obrazovku s názvem Source. Tady jsem ve velmi přehledné tabulce vybral pro požadovaný kanál patřičný vstup. Chtěl jsem mít na prvním kanále připojen fyzický vstup číslo 1 ze zadního panelu. Funguje to tak, že vybereme číslo kanálu a pomocí enkodéru nebo prostým ťuknutím na displej vybereme požadovaný zdroj. Je to opravdu velmi jednoduché a snadné. Hned mě napadlo, jestli mohu mít stejný zdroj signálu „napatchovaný“ do více vstupů. Občas tento princip využívám při divadelních představeních u konkurenčního pultu velmi podobného formátu. V případě Qu-24 toto bohužel možné není. Architektura mixu je postavena tak, že každému vstupnímu kanálu jsou vyhrazeny konkrétní vstupy. Na výběr jsou zde zadní vstupy (Local), dSNAKE (pokud je připojen) a USB, přičemž USB lze globálně přepínat mezi USB B a Qu-Drive. To může být možná trochu omezující, ale na druhou stranu: kolik zvukařů má potřebu posílat stejný mikrofon do více vstupů? 

 

Při přepínání tlačítka se symbolem USB v sekci preampu se mění také barva virtuálního knobu Gain na displeji. Při aktivním USB vstupu se barva tohoto ovladače změní z červené na modrou. Dobře to pomáhá při orientaci v mixu. Kromě toho je nad virtuálním gainem také pole pro možnost vlastního popisu jednotlivých kanálů. Tady se musím zmínit o tom, že toto pult umí až od verze Firmwaru V1.50.3619. V předchozí verzi šlo pojmenovat kanál pomocí aplikace Qu-Pad na iPadu, ale tato informace nebyla zobrazována na displeji mixu. Opět se potvrzuje, že se vyplácí aktualizovat Firmware. Trochu mi možná vadí, že popiska kanálu může obsahovat pouze šest znaků. Ale budiž, s tím se dá žít, nehodlám tam ostatně zapisovat romány. Při seznamování se s pultem jsem také zjistil, že vlastní vybuzení preampu lze ovládat hned třemi způsoby. Jednak ovladačem Gain v sekci pre-ampu, jednak dotykem na virtuální gain nebo číselnou hodnotu vybuzení preampu na displeji a dále multifunkčním knobem pod displejem. Naopak ovládací prvky pro nastavení zpoždění signálu nebo zapnutí phantomového napájení či otočení fáze lze ovládat pouze přes displej.

Dále jsem se zaměřil na práci s high-pass filtrem a ekvalizérem. Princip ovládání je velice podobný jako u preampu. K ovládání jsem si mohl vybrat fyzické ovladače na mixu, nebo jednotlivé parametry ovládat na displeji pomocí multifunkčního enkodéru. Pro lepší přehled je ještě dobré rozbalit displej EQ – prostým klepnutím do pole ekvalizéru. High-pass filtr lze nastavit od 20 Hz do 2 kHz. Graficky je znázorněn fialovou barvou. Parametrický ekvalizér nabízí čtyři pásma, která mají všechna stejný rozsah nastavení. To zna-mená, že pro každé pásmo lze nastavit střední frekvenci od 20 Hz do 20 kHz s rozsahem gainu +/-15 dB. BW, neboli šíře pásma, je zde v rozsahu od 0,1 do 1,5 oktávy. Je zcela na obsluze mixu, jak si jednotlivé frekvence v ekvalizéru rozmístí. Přesto bych asi doporučil, pro přehlednost, zachovat postupnou posloupnost od nízkých frekvencí k vysokým. Za zmínku ještě stojí, že každé pásmo je u Qu-24 graficky znázorněno barevným šrafováním v zelené, světle modré, tmavě modré a červené barvě. Ekvalizér funguje velice pěkně a přehledně a ve zvuku jsou okamžitě slyšet změny v jeho nastavení. Osobně jsem (na rozdíl od některých mnohem dražších mixů) nezaznamenal prakticky žádnou zpožděnou reakci. Pokud bych měl přeci jen ekvalizéru něco vytknout, byla by to asi nemožnost vypnout jednotlivá pásma samostatně. Naopak se mi velmi líbila práce s knihovnami nastavení, a to nejen v případě ekvalizéru, ale celého cha-nnel stripu. Do této záložky jsem vstoupil pomocí zeleného funkčního tlačítka při rozbaleném displeji. Tady lze nastavení ukládat, přepisovat a zpětně vyvolávat. Opět jen drobnou připomínku si dovolím k počtu pouhých osmi znaků při ukládání presetu. Předpokládám totiž, že do těchto osmi znaků bude potřeba zakódovat minimálně funkci a typ mikrofonu, neřku-li možná ještě zkratku interpretova jména. Ještě že my zvukaři máme svůj vlastní jazyk, který se skládá v podstatě jen ze samých zkratek…

Po HPF a EQ jsem se zabýval gatem a kompresorem. Gate, neboli šumová brána, je zde zastoupen jediným kontrolérem a bypass tlačít- kem. Tento ovladač je pevně přiřazen k parametru Threshold. To znamená, že pomocí něj nastavujeme, při jak silném signálu se gate otevře a pustí signál dál. Threshold lze nastavit v rozsahu od -72 dB do + 18 dB. Pro další parametry jsem si musel rozbalit na displeji fialovou sekci Gate. Tím se mi zpřístupnila číselná tlačítka Depth a časové konstanty Attack, Hold a Release. Tyto funkce se opět ovládají společným kontrolérem pod displejem. Z pohledu ovládá-ní je kompresor řešen zcela identicky jako gate. 

Threshold má opět svůj samostatný kontrolér a ke zbytku funkcí jsem se dostal klepnutím na sekci kompresoru na displeji. Threshold zde lze nastavovat v rozsahu od -46 dB do +18 dB. Kompresní poměr Ratio nabídne rozsah poměrů od 1:1 do nekonečna, tím by měl být poměr    :1, což je poměr limitace. Dále jsem zde našel funkce Gain pro dorovnání hlasitosti po nastavení komprese, a časové konstanty Attack a Release. Způsob chování časových konstant lze ještě up-ravit pomocí volby typu kompresoru. V nabídkové liště najdeme dva typy s manuálním nastave- ním a dva s automatickým nastavením časových konstant. Pro vokál a mluvené slovo mě nejvíce zaujal kompresor typu opto s jemně nastavenou kompresí s ratiem do cca 2:1, který začínal zabírat v oblasti asi -10 dB. Požadovaný typ kompresoru se mi nezřídka podařilo vybrat až na podru- hé. Na vině může být nejen má nešikovnost a och- ranná fólie na displeji, ale také absence potvrzovacího tlačítka, které by mohlo být řešeno pomocí softwaru na displeji. Místa je zde více než dost.

 

Qu-24 na prknech, která znamenají svět

Protože jsem ponejvíce divadelní zvukař, nedalo mi to a pokusil jsem se na Qu-24 dívat především jako na mix v divadelním provozu. Vzal jsem si za vzor jedno z našich pohádkových představení pro děti, které bylo vytvořeno na téma Krkonošských pohádek. Představení má přibližně 2 x 45 minut a obsahuje cca 120 audio příspěvků, které odbavujeme ze systému QLab na počítačích Mac. Aby toho nebylo málo, jsou zde ještě čtyři mikroporty a celá řada efektů. 

Jedna z prvních věcí, kterou jsem udělal, byla konfigurace Custom Layeru na mixu. Mám rád vše přehledně po ruce, a tak jsem kanály 1 až 16 přiřadil lokálním vstupům na zadním panelu. Kanály 17 až 19 jsem přiřadil ke všem třem stereo vstupům a kanály 20 až 22 sloužily jako FX returny z procesorů 1 až 3. Poslední dva fadery jsem vyhradil groupám 1-2 a 3-4. Nejprve jsem se zajímal o propojení QLabu s Qu-24. K tomu jsem využil zadního USB portu B a všech třech stereo vstupů. To znamená: na kanálech 17 až 19 jsem zapnul USB vstup a v globálním nastavení vybral USB B streaming. Tím byl mix připraven pro příjem audia po USB a nyní byl čas nastavit streaming audio dat v softwaru QLab. Toho jsem docílil v záložce Preferences propojením virtuálního kabelu pro Patch 1 a Qu-24 Audio a správným nastavením routovací matice v záložce Edit Device. Tady bylo potřeba si uvědomit, jak má mix řazené stereo vstupy. Sterea jsou až za mono vstupy, takže v routovací matici bylo potřeba výstupy 1-2 poslat do vstupů 25 a 26, 3-4 do 27 a 28, 5-6 do 29 a 30. Tímto krokem jsem dosáhl toho, že hudební čísla, jako základy písní, předěly a podkresová hudba, byly přehrávány do kanálu 17 (Stereo 1), ruchy a efekty do kanálu 18 (Stereo 2) a konečně služební hlášení a gongy do kanálu 19 (Stereo 3). Toto rozdělení mělo své opodstatnění v tom, že ne všechny audio příspěvky je potřeba posílat po celém divadle. Například do baru či do foyer stačí poslat gongy a není potřeba tam přehrávat podkresy písní či hromy Krakonoše. Některým návštěvníkům divadelního klubu by to dokonce mohlo i uškodit... Toto propojení mixu, Maca a softwaru fungovalo bez nejmenších problémů. Odpadla tím navíc zvuková karta, která v tomto případě již nebyla potřeba. 

Mikroporty, které jsem pro představení použil, jsem připojil do lokálních vstupů na zadním panelu. Tady se mi velmi osvědčily nástroje jako EQ a kompresor. Protože při představení je potřeba přenést čistý zvuk z mikroportů, které jsou vystaveny velkému dynamickému rozsahu ze strany herců, prakticky vždy sahám alespoň po jemné kompresi. Tento dynamický rozsah si nejlépe uvědomíme, když vezmeme v úvahu, že v jednu chvíli mají herci předepsaný třeba šepot a o několik stránek dále ve scénáři je to už expresivní řev, za který by se nemusel stydět ani tygr v indické džungli. Právě v tom spočívá výhoda digitální mixáže, kdy máme kompresory přímo na mixu, na všech kanálech, a s možností ukládat prakticky všechny parametry mixu. Nejinak tomu je i v případě Qu-24. Já jsem použil lehkou kompresi okolo poměru 1,5:1 na cca -10 dB. Rovněž ekvalizér výborně posloužil k dobarvení jednotlivých hlasů. Jediné, co mi trochu při práci s mikroporty scházelo, byl de-esser. Mikroporty vinou malé membrány, a také kvůli svému umístění, mají tendenci zvýraznit sykavky, což ještě v kombinaci s některým typem hlasu může být dost nepříjemné. Lze tomu odpomoci změnou umístění mikrofonu, anebo právě de-esserem. Nutno však podotknout, že absenci tohoto typu processingu na mixu této cenové relace lze asi očekávat.

Co by to bylo za představení, kdyby zvuk z mikroportů nebyl dobarven pomocí efektových procesorů? Já jsem potřeboval použít hned tři. Hlavní procesor měl na starosti „do-hall-it“ mikroporty v písních. Toho jsem dosáhl pomoci FX 1, na který jsem nasadil hall s presetem Hall 480, u kterého jsem zkrátil parametr Decay Time asi na 1,6 s a Predelay asi na 10 ms. Dále jsem potřeboval vytvořit velký efekt pro mluvené slovo postavy Krakonoše. Trochu jsem si zahledal v presetech, až jsem se vrátil k presetu Are- na 2, a ten jsem upravil postavě na míru. Zkrátil jsem dobu dozvuku, zmenšil dozvukový prostor a zkrátil delaye. Poslední processor, který jsem využil, byl FX 3 a obstaral delay ve scéně, kde hajný a Trautenberk volají do studny. V tomto případě jsem sáhl po processoru 2 Tap Delays. Po chvíli laborování jsem si nastavil jednu opakovačku na 260 ms a druhou na 130 ms. Obec-ně musím přiznat, že delaye se mi u Qu-24 líbily hned od začátku, naopak na hally jsem si musel trochu zvyknout a pohrát si s nastavením. Po delším čase, s větším odstupem, jsem nabyl dojmu, že FX processory jsou v mixu Qu-24 více než jen použitelné a svou kvalitou působí celkem nadstandardně. V režimu Expert navíc najdeme dostatek parametrů pro editaci. Baví mě i jejich grafické ztvárnění, které připomíná vyspělé plug-iny z DAW. Ve skutečnosti je to stejný processing, jako v A&H mixech vyšší řady – iLive.

V rámci divadelního použití mixu se ještě podí-váme na možnosti ukládání show a jednotlivých scén. Show jako takovou je možné uložit pouze na USB disk v portu Qu-Drive. Čili – pokud není zapojen disk, nemáme přístup k jednotlivým show (představení, koncert, fesťák). Už jsme si řekli, že tato data je možné spravovat v Setup/USB Data. Každou show je možné rozdělit až do 100 scén. Já jsem si pro pohyb ve scénách naprogramoval tlačítka Soft 8-10. Ve scénách jsem se pohyboval pomocí funkcí previous (Soft 8) a next (Soft 9). Pro vyvolání scény jsem zvolil Soft 10, protože mi přišlo, že je dobře po ruce. Pohyb ve scénách usnadňuje stavová lišta, která je vidět ve všech oknech. Na liště pak vidíme aktuální scénu pod označením Curr:; a ná-sledující pod značkou Next:. Je to přehledné a člověk má tak kontrolu nad nadcházející scénou. Mně osobně na tomto systému chybí možnost naprogramovat k Soft tlačítku funkci GO and Next. Tím mám na mysli možnost „odpálit“ změnu, aby se přitom připravila „k odpalu“ (vyvolání, Recall) následující. Škoda. V tomto směru se mi zdají některé pulty od konkurence pohodlnější. Snad poslední nedostatek ve scénách je nemožnost scény pohodlně mezi sebou přesouvat nebo mezi ně vkládat podscény. To je v divadelním provozu s některými režiséry více než žádoucí. Mám především na mysli režiséry typu: „nevím, co chci, nevím, jak se to jmenuje, ale budu tak dlouho prudit, dokud to nedostanu“. 

I přes tyto výtky je pro běžný divadelní provoz Qu-24 více než dostačující pult s bohatou výbavou a snadnou USB konektivitou pro vícekanálový streaming audia z počítače do mixu. Snad jen na muzikál bych sáhl po větším kalibru. Například GLD, nebo iLive. Qu-24 ani není pro tak náročnou aplikaci zamýšlen. Na druhou stranu s halfplaybackem... Nikdy neříkej nikdy.

Qu-24 a DAW Control

Zajímavým využitím pro Qu-24 může být ovládání DAW. Jinými slovy: můžete jím ovládat aplikace, jako je Cubase, Pro Tools, Logic či jiné. Já jsem se toto spojení rozhodl vyzkoušet s programem Reaper společnosti Cockos. Sice obvykle pracuji s Pro Tools, ale když jsem psal tuto část testu, neměl jsem u sebe svou zvukovou kartu, která funguje jako hardwarový klíč. Jak už jsem výše zdůvodnil, je pro tuto funkci podporována pouze platforma Mac. Prvními kroky, které jsem musel absolvovat, bylo stažení a instalace softwaru DAW Control přímo ze stránek Allen&Heathu. S tím nebyl sebemenší problém. Po jeho spuštění se zobrazí černobílá ikonka v horní liště sytému. Pomocí ní jsem se dostal až do záložky Show Preferences, která je vlastně samostatným programem, který vypadá jako malé okénko s několika řádky. Hned v prvním horním je potřeba zvolit připojený mix. Z nabídky jsem tedy vybral Qu-24. Dále je potřeba zvolit příslušný MIDI kanál, na kterém bude probíhat komunikace. Pro komunikaci s DAW je defaultně přednastaven kanál č. 2. Neméně důležitý je také protokol pro komunikaci. DAW Control zvládá dva, Mackie Control a HUI. Protokol je potřeba zvolit podle DAW. Já vybral pro Reaper Mackie Control. Dále je potřeba zatrhnout MIDI ports nebo TCP/IP. Pokud jste počítač s pultem propojili, jako já, přes USB B port, je potřeba zvolit MIDI ports. V opačném případě je potřeba propojit Maca s pultem pomocí ethernetového konektoru RJ45 a připojit se pomocí IP adresy mixu. Vrátím-li se k MIDI portům, je ještě nutné nastavit správné MIDI vstupy a výstupy s mixem. Nyní přišel čas na nastavení MIDI v DAW. Proto jsem si otevřel Reaper a v preferencích zvolil MIDI Devices. Tady už Reaper viděl nejen MIDI port samotného mixu, ale i tři porty aplikace DAW Control. Ty musí zůstat v režimu disabled. Pak bylo potřeba vybrat záložku Control Surfaces a přidat zde tři ovladače na protokolu Mackie Control. Každému z nich je nutno přiřadit ovladač MIDI Control 1 až 3. Jakmile jsem první z nich potvrdil tlačítkem OK, Qu-24 ožil a prvních osm faderů se přesunulo do pozice, kterou jim nadiktoval Reaper. Komunikace byla navázána a já jsem se svistu faderů trochu lekl. Takto to vše vypadá velmi jednoduše, ale věřte mi, že než jsem přišel na to, jak to rozpohybovat, dalo mi to chvíli zkoušení a hledání. Nakonec stejně musel přijít na pomoc přítel internet. Zde musím pochválit jednak výrobce za skvěle napsané návody, a současně také českého distributora, firmu Prodance, za profesionální překlad manuálu ke Qu-24 do českého jazyka. Budiž jim za to dík. 

Pro vyzkoušení ovládání DAW pomocí Qu-24 jsem do Reaperu natáhl vícestopý záznam skladby Let čmeláka (N. A. Rimskij-Korsakov) v obsazení tympány, xylofon, vibrafon, marimba a zvonkohra. Qu-24 mi umožnil pomocí faderů ovládat hlasitost jednotlivých stop, mutování, sólo poslech a selektování jednotlivých stop. Fadery mi také posloužily pro zápis automatizace mixáže. Po přepnutí do režimu read se fadery samy pohybovaly tak, jak jsem automatizaci dříve zapsal. Popravdě řečeno, při počtu 24 stop se v mixu v DAW přeci jen hůře orientuje a 24 fyzických klik pod rukou je určitě ku prospěchu. Naopak bych ještě uvítal, pokud bych mohl pomocí Qu-24 ovládat v DAW i panoramy či ekvalizéry. Do DAW je možné také nahrávat pomocí zadního USB B konektoru, a to až 32 stop. Tady bych se jen krátce pozastavil u zvoleného rozhraní USB namísto (dnes již ustupujícího) FireWire 400. Předně si je potřeba uvědomit, že Qu-24 používá rozhraní USB 2.0. Přenosová rychlost tohoto rozhraní je 480 Mbit/s, přičemž přenosová rychlost FireWire (IEEE1394), který byl dříve často použit na mixážních pultech, je 400 Mbit/s. Z toho jasně vyplývá, že nad USB pro přenos audia není potřeba „ohrnovat nos“. 

Qu-24 a Qu-Pad

Bezdrátové ovládání mixů řady Qu – to je funkčnost, bez níž si dnes digitální pulty Allen&Heath ani neumím představit. Stejně tak asi nikoho nepřekvapí, že se Allen&Heath orientoval na zařízení iPad od firmy Apple. Proto jsem zabrousil s iPadem do App Storu a poohlédl se po aplikaci Qu-Pad. Bez problémů jsem ji velmi rychle našel. Drobná potíž nastala až ve chvíli, kdy jsem chtěl „apku“ stáhnout. Bohužel chyba byla zcela na mé straně, protože jsem starý sklerotik a nepamatuji si takové jednoduché a běžné věci, jako je heslo k mému Apple ID. Naštěstí u Applu s podobně beznadějnými případy, jako jsem já, zatím počítají, a tak jsem mohl díky linku na iForgot zresetovat své heslo. Díky Bohu! Teda vlastně Applu! Pak už bylo stažení a instalace Qu-Padu otázkou jen několika vteřin. Instalace proběhla na jedničku. Poté jsem propojil ethernetovým kabelem Qu-24 s routerem a na iPadu se v preferencích přehlásil do WiFi sítě příslušného routeru. Po spuštění aplikace Qu-Pad se zobrazila uvítací obrazovka, která nabídla v demo režimu všechny tři pulty řady Qu (Qu-16, Qu-24 a Qu-32). Mě však zajímala realita, a tak jsem pomocí gesta z demo režimu vyskočil. Pod nabídkou Other... už iPad viděl mnou testovanou Qu-24. Nezbývalo nic jiného, než stisknout tlačítko Connect. Po několika vteřinách se na „kachličce“ (tak kolega Petr vtipně iPadu přezdívá) objevila pracovní plocha mixu. Prakticky od této chvíle bylo možné ovládat pult z iPadu. Jako první se zobrazily vstupní kanály 1-8 a Main LR výstup. Selektování je zde umožněno pouhým klepnutím na příslušný kanál, který se po výběru zeleně podsvítí. Z iPadu je možné nastavovat USB streaming, otočení fáze, Gain, zapínání phantomu, delay od 0 ms do 84,3 ms, přiřazení k jednotlivým mutovacím skupinám a pojmenování daného vstupního kanálu. Číslo editovaného kanálu je ještě zobrazeno nad záložkami vedle pracovní plochy preampu. Pod zobrazením čísla kanálu jsou záložky Gate, PEQ a Compressor. Všechny procesory je možné editovat pomocí displeje na mixu. Drobným, přesto zásadním rozdílem, je možnost ovládání gestem přímo v grafickém znázornění jednotlivých funkcí. Takto lze například ovládat EQ na mixech iLive přímo na vestavěném displeji. 

Vlevo od faderů jsou záložky Inputs, Mix, FX, DCAs, Mute Group a Custom 1 a 2. Zase je to velmi podobné uspořádání jako na fyzickém mixu. V záložce Mix jsou fadery pro Group 1-2 a 3-4, Mixy 1-10, LR hlavní výstup a matrix 1-2 a 3-4. Grupy a mixy dovolují přiřazení k mutovacím skupinám a všem výstupům je zde dovolen přístup pro nastavení delaye v rozsahu od 0 ms do 170 ms, což odpovídá zpoždění, které vznikne na vzdálenosti cca 60 m. Z aplikace Qu-Pad je ještě možné ovládat parametrický ekvalizér, grafický ekvalizér a kompresor. Zvlášť nastavení GEQ mi přijde z iPadu velmi pohodlné a zároveň i praktické – například při ekvalizaci odposlechových monitorů nebo efektových repro boxů v divadelním provozu. Drobná výtka mě napadá při pohledu na nastavení efektů. K dispozici na iPadu jsou pouze 4 fadery pro FX returny a 4 FX sendy. Pouze delay umožňoval Tap pro levý a pravý kanál returnu, případně ještě funkci Link. Domnívám se, že je to pro efektové procesory málo, a že je tu určitě ještě prostor pro vylepšení. Dost možná, že na tom již vývojáři Allen&Heath pracují. 

Zcela v pravé části aplikace je sloupeček virtuálních tlačítek pro mixáž do jednotlivých sběrnic. Najdeme zde LR, FX 1-4, Grp 1-2 a 3-4 a Mix 1-10. V horní liště aplikace je tlačítko pro odhlášení od fyzického mixu, stav baterie iPadu, čas, zelená záložka – aktuálně zvolená – pro processing a šedé pro Setup a Metering. Všechny funkce, které jsem doposud v Qu-Padu popisoval, patřily do záložky Processing. Po přepnutí do záložky Setup se příslušná ikonka červeně podsvítí a aplikace nám dovolí vstoupit do nastavení záložek Custom 1 a 2, které se pak ovládají v záložce Processing. V Setupu jsem si tak mohl nasta- vit dva custom layery dle své libosti. 

Zde musím upozornit, že custom vrstvy v Qu-Padu a custom vrstva na fyzickém mixu jsou dvě rozdílné věci, které spolu navzájem nekooperují. Jiné nastavení můžu mít na mixu a jiné na tabletu. Poslední záložka Metering zpřístupní pohled na všechny VU metry vstupních kanálů, pomocných sběrnic, efektových sběrnic, pomocných výstupů, hlavních výstupů a metrixů. Kromě toho jsou zde ještě informace o záběru jednotlivých kompresorů, o zamutovaných a „vysólovaných“ kanálech. Aby toho nebylo málo, je zde ještě pohled na spektrální analyzér hlavní stereo sběrnice mixu. 

Qu-24 v rockovém „vohozu“na klubové scéně

Jelikož by byl hřích nevyzkoušet Qu v terénu na live akci, poprosil jsem svého kamaráda, kolegu a zvukaře Roberta Pánka, jestli bychom mix nezkusili v klubu Na rampě, kde je jeho domovská scéna. Robert rád souhlasil také proto, že se o Allen&Heath Qu-24 zajímal už dříve a byl zvědav, jak se s mixem v „reálu“ pracuje. Jako příležitost k testu jsme využili vystoupení kapel The Scoffers a Bayer ve jmenovaném jabloneckém klubu. P. A. bylo sestaveno z třípásmových aktivních boxů RCF 4PRO 6001A a ze subwooferů RCF 4PRO 8002AS. Jako monitory posloužily boxy RCF ART 310A. Kapely hrály v obsazení basa, bicí, kytary, klávesy a zpěvy. Celkem byly použity čtyři monitorové cesty, které byly „krmeny“ z mono výstupů Mix 1 až 4. Kapely na pultě zabraly asi 20 kanálů, takže bylo možné použít v custom layeru ještě čtyři fadery pro FX návraty nebo pro podskupiny. Mix fungoval zcela bezchybně a kolega Robert si ho velmi pochvaloval. Zvláště pak ekvalizéry a práci s nimi. Velmi pěkně je na mixu vyřešen přístup ke grafickému ekvalizéru. Při vybraném výstupu stačí stisknout tlačítko Fader Flip a fadery mixu pak slouží k ovládání jednotlivých frekvenčních pásem. Vlastní grafický ekvalizér je rozdělen do 28 pásem od 31,5 Hz do 16 kHz. Jednotlivá frekvenční pásma lze přidávat nebo ubírat v rozsahu 12 dB. Vzhledem k tomu, že Qu-24 má jen 24 faderů a pásem je třeba ovládat 28, je potřeba se ke zbylým čtyřem frekvencím dopracovat opětovným stisknutím tlačítka Fader Flip. Mě osobně trochu mrzelo, že fadery v nulové pozici nemají nastavený protitah. Díky tomu uživatel nepozná pouhým citem, že je v nule. Tento stav je zde signalizován rozsvícením zelené diody na tlačítku Sel. Pokud toto tlačítko stiskneme, fader se automaticky přemístí právě do nulové pozice. Je to velmi zajímavé řešení. Grafický ekvalizér lze přiřadit k master výstupu LR, Mix 1-10 a k podskupinám Grp 1-4. Nastavení jednotlivých GEQ lze samozřejmě ukládat do knihoven. To je velmi užitečné, pokud člověk opakovaně jezdí stejné sály. Pochvalu sklidila také sekce FX procesorů. Kolega si velmi oblíbil Gated Verb, který občas použil na bicích. Pochvaloval si i věrnost simulace gated reverbů z osmdesátých let. 

Qu-24 v sakrálním prostředí jabloneckých kostelů

Další koncertní příležitostí pro test Qu-24 v našem magazínu bylo vystoupení v kostele sv. Anny v Jablonci nad Nisou. Na koncertě s názvem Zaniklý svět Oskara Seibta a Heinricha Schwana vystoupili varhaník Drahoslav Gric, violoncellista Jan Žďánský a sólová klarinetistka Regine Müller z Německa. Během večera zazněly skladby nejen Heinricha Schwana, ale také J. S. Bacha, F. Poulence, L. Janáčka a L. Vierne. Mimořádnou a zajímavou událostí bylo uvedení Andante pro violoncello a varhany Hermanna Huttera. Koncert byl ozvučen mimo jiné proto, že zvuk byl přenášen pro velký zájem také před kostel. K ozvučení varhan byly použity kondenzátorové jednopalce AKG C 3000 umístěné v prostoru. Zvuk violoncella a klarinetu byl snímán zvlášť samostatným mikrofonem AKG C 1000. Tady se Qu výborně upla- tnil mimo jiné tím, že bylo potřeba posílat diametrálně odlišný mix do PA umístěného v kostele a jiný do boxů před kostelem. Pro mix do interiéru kostela byl použit hlavní LR výstup, pro exteriér pak pomocný stereo mix 5-6. Výborně se zde také uplatnila možnost ovládání pomocí Qu-Padu, kdy bylo snadné s iPadem vyjít před kostel a z něj velmi pohodlně doladit mix přímo v místě, kde byli posluchači. V kostele Nejsvětějšího srdce Ježíšova jsme s Qu-24 absolvovali ještě jeden koncert klasické hudby, a to kytarový recitál Karla Jiroše a Vojtěcha Jelínka. Také zde Qu fungoval výborně a bez sebemenšího zádrhelu. Obě kytary byly snímány pomocí AKG C 3000. V obou případech – vzhledem k tomu, že šlo o klasickou hudbu – nebyla nijak upravována dynamika audio signálů.

Ve všech případech live uplatnění se ukázalo, že Qu-24 je na koncertech jako ryba ve vodě. Tento pult je prostě pro takové využití vymyšlen. Poskytne dobrý zvuk, snadné ovládání a šetří vaše záda.

 

Během testování Qu-24 na koncertech nám bylo pouze líto, že jsme k testu neměli zapůjčený ještě některý ze stage boxů, případně systém pro řízení osobního odposlechu Allen&Heath ME-1. Obojí jsou firemní periferie, které rozšiřují použití Qu-24, proto bych se jim rád krátce, informativně věnoval. K mixu lze aktuálně dokoupit digitální stageboxy, a to AR84 a AR2412. Oba jsou určeny pro mixážní pulty Allen&Heath řady GLD a fungují i s mixy Qu. První z nich disponuje osmi mikrofonními nebo linkovými vstupy a čtyřmi výstupy. AR2412 je poněkud větší a poskytne 24 mikrofonních či linkových vstupů a 12 výstupů. Vše je řešeno konektory XLR. Oba stageboxy se propojují pomocí kabelu CAT5 a fungují na protokolu dSNAKE. Maximální doporučená délka digitálního páráku po CAT5 je 120 m. Tady je vidět, jak digitální stage boxy ulehčují práci. Jen si představte, kolik váží a jak je velký analogový párák o 36 kanálech a délce cca 30 m! Druhý a větší z obou stage boxů nabízí také rozšiřující dSNAKE port pro odposlechový systém ME-1, pomocí kterého si mohou muzikanti nastavit svůj odposlech, jak sami potřebují (v Music Store jsme ho testovali poměrně nedávno). Ještě bych chtěl podotknout, že pomocí zmíněných stageboxů připojených po dSNAKEu nelze vstupy Qu-24 rozšířit, pouze lze pro daný kanál zvolit zdroj signálu (1. lokální vstup na zadním panelu, 2. dSNAKE, je-li připojen stage box, 3 USB streaming). Třetí a nejnovější stage box AB168 nabízí 16 vstupů a osm výstupů. Také zde je zajištěna konektivita s ME-1. Ovšem na rozdíl od předchozích modelů nabízí ještě u každého vstupu diodu, která informuje o přítomnosti phantomového napájení.

Qu-Drive

Qu-Drive je USB port na předním panelu mixu, který slouží pro ukládání parametrů mixáže, jako jsou jednotlivá show, scény, nebo knihovny a stereo nebo vícestopý záznam. Manuál doporučuje pro přehrávání a záznam (jak stereo nebo multitrack) použít místo USB klíčenky externí pevný USB disk. Rovněž nás nabádají k naformátování disku přímo pultem. Je to proto, že pult si na disku vytvoří vlastní strukturovaný adresář s názvem AHQU, se kterým pak pracuje. Do něj ukládá a následně čte audio data. Současně je zde vytvořen adresář pro ukládání dalších dat, jako jsou show, scény či knihovny. Tato data je možné ukládat i na flash disk, který nemusí být příliš velký. Pomocí flash disku v portu Qu-Drive je také možné provést update firmwaru. Během psaní recenze jsem tak z důvodu nové verze učinil celkem dvakrát a upgrade proběhl vždy bez sebemenšího problému.

Z čiré zvědavosti mě napadlo, jestli je možné provést také downgrade, to znamená, jestli je možné vrátit se k nižší verzi firmwaru. Přesto, že jsem v mixu měl nejnovější verzi 1.5, nakopíroval jsem na disk verzi starší 1.4 a pokusil jsem se provést „update“ obvyklou cestou. Bohužel mix na disku neviděl soubor pro instalaci firmwaru V 1.4. Nejprve jsem si myslel, že novější verze prostě nedovolí instalovat starší. Pak jsem si ale vzpomněl, že jsem soubor nakopíroval do adresáře AHQU, což by mohl být důvod, proč mix instalační soubor nevidí. Svou chybu jsem napravil a soubor přesunul mimo systémový adresář přímo do kořenového adresáře disku. Mix instalační soubor hned našel a nabídl spustit update. Po potvrzení se operace spustila. Na mixu se rozblikaly diody panoramy a žlutá dioda u Qu-Drive portu poblikáváním signalizovala činnost disku. Když byl update hotov, mix naběhl a hned při prvním pohledu na obrazovku processingu na vstupních kanálech jsem viděl, že chybí pole pro zadání názvu kanálu. Přesně tak, jako tomu bylo v předchozí verzi firmwaru. Mohu tedy prohlásit, že na mixech Qu-24 je možné se jednoduše vrátit ke starší verzi firmwaru. To pro případ, že by vám z nějakého důvodu novější verze nevyhovovala. Jako příklad mohu uvést náš divadelní Soundcraft SI Compact 24, kde při instalaci novějšího firmwaru výrobce varuje před nemožností čtení starších show vytvořených v předchozí verzi firmwaru. To je při divadelním provozu docela velký problém a od updatu to může docela slušně odradit – a to tím více, pokud návrat k předchozí verzi firmwaru je pro běžného uživatele nemožný. Co je zajímavé, mixážní parametry zůstaly na Qu-24 zachovány i po downgradu firmwaru.

Během live koncertů jsme se s Robertem po-kusili pořídit vícestopý záznam pomocí funkce Qu-Drive. Základní nedostatek spatřuji v počtu kanálů, které lze do Qu-Drivu nahrávat, a kterých je jen 18. U mixu, který disponuje dvaceti čtyřmi kanály, to vnímám jako určité omezení. Další problém pak vidím při samotném záznamu. Pokud je některý kanál nevyužit, případně je zamutován, Qu-Drive nahrává i „ticho“ tohoto kanálu. Ovšem takto nahraná stopa tak jako tak zabírá zbytečně místo na disku. Je to z mého pohledu plýtvání místem na disku. Je otázkou, jaký smysl Qu-Drive pak vlastně má, zvláště pak když mix ještě disponuje portem USB B, který dovoluje záznam až 32 kanálů? Jaké je tedy jeho využití? Tak předně nám dovoluje záznam bez počítače přímo do pevného disku. Pokud máme připojený a předem v mixu naformátovaný disk, je přístup k vícestopému záznamu v omezeném rozsahu docela rychlý. Záznam je možné pak dále zpracovat v běžném DAW, nebo jej využít k virtuální zvukové zkoušce. Defaultně je Qu-Drive stream nastaven tak, že se zaznamenává na kanálech 1-16 signál za preampem a před processingem v režimu pre fader. To je ideální pro záznam živého vystoupení. Kanály 17-18 jsou defaultně přiřazeny master sběrnici post fader. Lze jim ovšem přiřadit i jiné vstupy, například 17 a 18. Toto lze nastavit v Scenes/Output Patch/USB Audio. Přesto se nedokáži ubránit dojmu, že Qu-Drive byl vymyšlen pro starší mix Qu-16. Protože tam je pak počet kanálů vícestopého záznamu zcela logický. Qu-16 disponuje, jak z názvu vyplývá, šestnácti vstupy.

Qu-Drive se mi zdál jako ideální médium pro přehrávání audia. Představoval jsem si situaci, kdy zvukař dostane audio na flash disku před vystoupením a prostým zapojením do USB slotu Qu-Drive toto audio jednoduše přehraje přímo do vstupu Ste 3. Tato představa se ukázala jako zcela mylná hned z několika důvodů. První je, že Qu-Drive přehrává pouze formát WAV v rozlišení 16 bit/44,1 kHz nebo 24 bit/48 kHz, přičemž výrobce výslovně říká, abyste nepoužívali formát BWF (broadcast wave format). Osobně nic proti WAVu nemám a přijde mi zcela v pořádku, ale vysvětlujte například baletkám, modelkám či jiným uživatelkám hudby, že neberete z výše zmíněných důvodů mp3, WMA, OGG ani FLIP. Druhým problémem je skutečnost, že disk musí být naformátován pultem, a audio, které chcete přehrávat, musí být umístěno v příslušné složce. Z toho vyplývá, že pokud chcete Qu-Drive použít pro přehrávání audia, musíte si to předem připra-vit. Na akci těsně před vystoupením je už pozdě. Proto mi pro přehrávání audia přijde lepší laptop s vhodným programem. 

Na závěr této části bych ještě rád Qu-Drive velmi vzdáleně přirovnal k systému M.A.R.S. (multitrack audio recording system) na mixech Eclipse GT od francouzských Innovason. Ovšem tento systém je zcela z jiné, nejen cenové kategorie. Podstata myšlenky však zůstává prakticky shodná. Jde o záznam a playback přímo z mixu. Myslím si, že by ještě stálo za to na Qu-Drivu zapracovat. Jako velmi zajímavá se mi jeví myšlenka přepracovat playback Qu-Drivu pro potřeby divadelních představení, kde jsou audio příspěvky velmi oblíbené. Jde o možnost práce s playlistem, kde lze definovat to, jak se který track má chovat po přehrání předchozího, případně mít možnost vkládat textové poznámky a narážky pro jednotlivé tracky. To celé by mohlo být propojené se scénami v jednotlivých show. Obávám se ale, že pokud by se v Allen&Heathu odhodlali k takto propracovanému systému, nechali by jej pravděpodobně pro své vlajkové lodi typu iLive.

Slovo závěrem

Musím se přiznat, že jsem si k mixu Qu-24 za dobu psaní této recenze našel velmi pozitivní vztah. Mix si mě získal svým zvukem a rozsahem možností propojení a využití. Jako člověka od divadla mě velmi baví přímý stream audia z počítače do digitálního mixu s možností ukládání parametrů mixáže do scén, a to i přes drobné výhrady. Asi nejsilnější stránkou mixu je koncertní live využití na postu FOH. Při tom všem je však nejdůležitější cena. Qu-24 lze pořídit za přibližně 70 000 Kč. Za tuto cenu dostanete velmi dobře vybavený mix, který velmi dobře obstojí v různorodých situacích, do kterých se jako zvukaři můžete dostat. V obchodní kategorii malých digitálních mixů je už celkem plno. Přímými konkurenty mohou být například Soundcraft Expression 2, Presonus Studio Live 24.4.2 AI či Behringer X 32. Během testu jsme Qu-24 celkem intenzivně srovnávali s pulty právě od Presonusu a Soundcraftu. Obecně mohu náš výsledný názor popsat asi takto: 

Pro toho, kdo dělá převážně live a bude mu stačit na mixu 16, 24 nebo 32 kanálů, je mix Allen&Heath řady Qu ideálním řešením. Tím víc, že Qu je možné používat bez prvotního nákupu stage boxu s vaším stávajícím párákem, čímž lze investici rozdělit. Jsem ale přesvědčen, že se s přibývajícími roky nákupu stageboxu neubráníte. Je to prostě pohodlné. Zároveň se zde rýsuje budoucí expanze vaší firmy, neboť když už budete vlastnit stagebox, možná budete pokukovat po mixu řady Allen&Heath GLD. S jídlem roste chuť! GLD navíc nabídne rozšíření až na 44 kanálů. V případě, že by to bylo málo, jsou tu ještě konzole iLive. To už je ovšem zcela jiná, nejen cenová kategorie.

Mix Qu-24 považuji za velmi zdařilý a univerzální nástroj, u kterého klady převažují nad zápory. Velmi kladně mohu zhodnotit i poměr cena/výkon. Při celkovém pohledu na dnešní trh s malými digitálními mixy je více než zřejmé, že se Allen&Heathu podařilo uvést na trh vskutku zajímavý produkt. Pokud by přidal ještě v současné době chybějící off-line editor pro osobní počítače, případně program pro vícekanálový záznam z USB B portu, své postavení by si tak ještě více upevnil.