Podle Einsteina je vše na světě relativní. Například takové Rakousko…300 let bylo všude kolem nás ať jsme chtěli nebo ne, o něco později pak na 40 let bylo zase neskutečně vzdálené, přestože jsme ho měli přímo za humny…a při tom Vídeň po celou tu dobu leží na Dunaji a nikam se nehýbe.
Ovšem ve dnešním globalizovaném světě můžeme kousek typického Rakouska najít i v daleké východní Asii, kde jsou lidé navenek žlutí a uvnitř rudí, při čemž jódlování ani konzumaci kulatých houskových knedlíků nepovažují za svou národní tradici. Předchozí věta samozřejmě platí pouze za předpokladu, že k typickým atributům našeho jižního souseda řadíte kromě 80% alpského rumu a zmíněného jódlování, také mikrofony značky AKG.
A jak jsem již nenápadně naznačil, i tato značka pomalu přesunuje část své výroby do zemí s levnou pracovní silou, konkrétně do Číny.
Samozřejmě zde nevznikají prestižní výrobky určené pro přední světová studia (jako např. můj oblíbený mikrofon C-414), ale produkty, jejichž cílem je zaplnění i těch oblastí trhu, kde bych si donedávna cokoli s tak špičkovou značkou jako AKG dokázal představit snad pouze v rámci filozofie vietnamských trhovců: „…čím víc pruhů, tím víc Adidas…", kterážto by pro tento případ mohla znít: „…čím víc ledvinek, tím víc AKG…".
Ovšem mikrofony série CCS (Crystal Clear Sound), které jsem obdržel pro testování nesou ve znaku ledvinky pouze tři a tudíž je můžeme považovat za právoplatné reprezentanty své značky v kategorii „budgetových" a „low-end" výrobků. Stejně je to od těch našich sousedů vychytralé – nasadit proti Asiatům zase Asiaty.
Nyní se pojďme těmto šesti mikrofonům podívat na zoubek, respektive na kapsle.
D44s a D55s (990,- Kč / 1.290,- Kč)
Jako první přijdou na řadu dva víceméně totožné mikrofony D44 a D55, které jsou z celé sady nejlevnější. Oba mají stejnou kapsli a tedy i stejnou kardioidní charakteristiku i frekvenční průběh a oba jsou vybaveny vypínačem. Jejich nejnápadnějším znakem je napevno připevněná, 5m dlouhá šňůra zakončená 3,5 mm zlaceným konektorem TRS (alias „Malý Jack"). Součástí balení je i kvalitní šroubovací redukce na běžnější konektor TRS 6,3 mm (v hudebním podsvětí známý jako „Velký Jack"). Hlavní odlišnost obou mikrofonů spočívá v tom, že zatímco D44 má tělo plastové, D55 disponuje odolnějším tělem kovovým. Jisté nepodstatné rozdíly jsou rovněž ve tvaru, provedení a materiálu krycí „bambulky".
Výrobce se u těchto mikrofonů „pyšní" citlivostí 2,5 mV/Pa a především frekvenční charakteristikou 70 Hz – 18 kHz, což vypadá velmi dobře, ovšem pouze do té doby, než pohlédneme na graf (který je pro jistotu dostupný pouze na internetu). Podle něj je v oblasti 70 Hz útlum až o 15 dB!!! a přijatelných -6 dB křivka dosáhne až zhruba v oblasti 250 Hz. Kolem 1,5 kHz následuje mírný vzestup, vrcholící +5 dB kolem 7 kHz a zpátky pod –6 dB se graf ponoří cca na 13 kHz.
Přestože u grafu není možno vysledovat rozdíl mezi blízkým a vzdáleným snímáním (tzv. proximity efekt), předpokládám, že graf zobrazuje spíše snímání vzdálené. Každopádně je reálný frekvenční rozsah těchto výrobků roven spíše 200 Hz – 13 kHz, což už tak povzbudivé není.
Důležitější než nudná čísla je ovšem to, jak mikrofon zní. Rovnou přiznám, že tyto dva kousky jsem testoval jen ve zkušebně, protože vzít produkt této kategorie na reálný „kšeft" si jako zvukař dovolit nemůžu, minimálně kvůli té pevné šňůře s Jacky. Zvuk víceméně odpovídá popsanému grafickému průběhu, dává tedy důraz spíše na oblast srozumitelnosti řeči, než na rovněž podstatnou oblast nižších středů, kde má hlas při zpěvu zase o něco více energie. Zvuk je tedy poněkud tenký, ovšem s výbornou srozumitelností. Přestože je u obou typů kapsle uchycená do těla prakticky napevno, bez nějakého viditelného pružení, je manipulační hluk na přijatelné míře, což bude opět dáno sníženou citlivostí v oblasti nízkých kmitočtů.
Zajímavá úvaha mě napadla, když jsem přemýšlel o tom, komu jsou tyto modely určeny. Výrobce sice udává jako vhodné použití domácí HiFi a Karaoke, což je samozřejmě možné, ale mě na mysli vytanula jedna ještě zajímavější potenciální skupinka uživatelů. A to jsou DJs!!!
Všechno to do sebe totiž náramně zapadá – technicky, zvukově i marketingově.
Technicky proto, že DJ mixážní pulty na rozdíl od ozvučovacích mívají zpravidla mikrofonní vstup ve formátu TRS (čili Jack).
Zvukově proto, že diskotékové aparáty mají v 99% případů na „Master" ekvalizérech vytažené basy a výšky, zatímco středy jsou náležitě utopené a tak s většinou běžných mikrofonů slyší návštěvníci diskotéky místo hlasu DJe jen nesrozumitelné „huhly huhly". Ovšem s D44 a D55, které akcentují právě to pásmo, jež těmto aparaturám chybí by situace mohla být úplně jiná.
No a marketingově? DJs na rozdíl od ošuntělých rockerů mívají v oblibě „značkové" věci. A AKG je přece „značka" ne?
D77s (1.790,- Kč)
Dalším a předpokládám, že i zajímavějším mikrofonem v pořadí je univerzální vokálně-nástrojový D77. Mikrofon má kovové tělo, vypínač a krycí bambulku připomínající palcát.
Standardně odnímatelný 5 m dlouhý kabel XLR-TRS je součástí dodávky, stejně jako úchytka na mikrofonní stojan se závitovou redukcí. Existuje i verze s kabelem XLR-XLR.
Směrová charakteristika mikrofonu je kardioidní, citlivost 2,5 mV/Pa.
Výrobce opět udává „optimistický" frekvenční rozsah 40 Hz – 20 kHz (to by bylo slušné i na kdejaký levnější kondenzátor). Skutečnost je samozřejmě poněkud jiná, i když ne tak drastická jako u předchozích. Použitelný rozsah začíná cca na 60 Hz (-6 dB) a křivka je poměrně vyrovnaná až někam k 1,2 kHz, kde začíná plynulý nárůst vrcholící v oblasti 4 kHz (+8 dB). Kolem 14 kHz již je křivka zpátky na –6 dB.
Mikrofon najde poměrně široké uplatnění jak při snímání nástrojů, tak i zpěvu. Výrobce ho sice doporučuje především pro doprovodné vokály, dle mého názoru je však vcelku dobře použitelný i pro sólový zpěv. Jeho typickou vlastností je důraz na srozumitelnost, opět za cenu poněkud méně energických nižších středů. Špatnou výslovnost samozřejmě nespraví, ale některým více „ubručeným" zpěvákům docela pomůže. Manipulační hluk při držení v ruce odpovídá kategorii levných mikrofonů, čili trošku rámusu nadělá, ale přežít se to dá. Odolnost proti zpětné vazbě je taktéž průměrná. Při snímání elektrické kytary se projevil jako bezproblémově použitelný, obzvláště zkreslená sóla s ním získala výraz i čitelnost. Na bicích jsem ho vyzkoušel při snímání snare bubínku. Zvuk byl docela agresivní a razantní s převahou síťky s menším podílem těla bubnu. Pro některé druhy muziky velice vhodný (metal), pro jiné (jazz) spíše nepoužitelný. Trumpetky ani jiné žestě jsem neměl možnost v průběhu testu zvučit, takže znalostmi v tomto oboru neposloužím. Podtrženo sečteno, jde o levný univerzálně a bezproblémově využitelný mikrofon. Pokud bych byl začínajícím zvukařem a ohlížel se po mikrofonu vhodném skoro „na vše", byl by tento jedním z mnoha favoritů. Můj oblíbený Shure Beta 57 sice nenahradí, ale je zase téměř 3x levnější. Z celé řady AKG CCS mi D77 přijde jako druhý nejpovedenější.
D88s (1.790,- Kč)
Zpěvový D88 disponuje naprosto stejným tělem i výbavou jako předchozí D77, jen krycí bambulka je tradičně kulatá.
Má v současnosti oblíbenou superkardioidní směrovou charakteristiku, tudíž snímá v o něco užším pásmu a je tedy méně náchylný na přeslechy ze stran, ovšem vyžaduje za to od uživatele vytříbenější techniku práce s mikrofonem. Udávaná citlivost 2,5 mV/Pa je u řady CCS zřejmě povinná.
Frekvenční rozsah udávaný výrobcem je lehce nadsazený, stejně jako u všech ostatních mikrofonů této řady (40 Hz - 20 kHz). V reálu dosahuje křivka hodnoty –6 dB přibližně na 70 Hz, mezi 200 Hz a 1,5 kHz je nádherně vyrovnaná „nula". Nad touto hodnotou začíná pro řadu CCS typický „kopec srozumitelnosti", vrcholící na 4,5 kHz hodnotou +8 dB. Zpět k „nule" se křivka dostane na 15 kHz a pod –6 dB ještě o další 3 kHz výše. Myslím, že takový frekvenční rozsah je v této cenové kategorii pořád docela slušný.
Při reálném nasazení se D88 projevuje jako kvalitní vokální mikrofon, který na rozdíl od předchozího, dává hlasu kromě brilantní srozumitelnosti i nějakou tu „váhu" v nižších středech. Zvukově je tedy relativně dobře použitelný, hlavní důvod, proč není zařazen do vyšší cenové kategorie spatřuji především v opět dosti rigidním zavěšení mikrofonní kapsle a z toho plynoucí citlivosti na manipulační hluk (samozřejmě myšleno ve srovnání s dražšími typy). Rozhodně je lepší mít tento mikrofon ve stojanu. O správném držení mikrofonu apod. se radši nebudu zmiňovat, stejně zpěváky asi ani hrozba mukami pekelnými neodradí od toho, aby mikrofon drželi za bambulku či na něj zpívali mimo osu snímání.
Odolnost proti zpětné vazbě je lepší než u D77, ale přesto Shure či Audix stejné cenové kategorie budou vždy pískat o něco málo později. AKG zase nabízí o něco větší barevnost zvuku, takže pokud chci levný mikrofon na metal, asi bych sáhl spíše po Shure PG58 či Audixu Fusion, pokud se věnuji funky, country, folku či jazzu, nebál bych se zvolit třeba i tento AKG. Záleží také samozřejmě na barvě hlasu, takže doporučuji ho minimálně vyzkoušet.
D22 (2.290,- Kč)
Předposledním ze šestice CCS je instrumentální mikrofon D22. Od předchozích se liší provedením – má krátké tělo, integrovaný držák se snadno nastavitelným kloubem a hranatou bambuli. Jako výbavu k němu obdržíte pětimetrový kabel XLR-XLR a pružnou úchytku na ráfek bubnu se šroubem.
Směrová charakteristika je klasicky kardioidní, citlivost opět 2,5 mV/Pa.
Mikrofonní kapsle je zde výrazně lépe odpružená, než u typů D77 a D88, zřejmě s ohledem na očekávané zásahy bubenickou paličkou.
Udávaná frekvenční charakteristika je 60 Hz – 18 kHz, reálná 85 Hz – 15 kHz (-6 dB) s mohutným zdvihem +8 dB v oblasti 5 kHz.
Díky této charakteristice je mikrofon obzvláště vhodný pro „tomy", kterým dodává moderní „pleskavý" zvuk doplněný o značnou dávku agresivity ve výškách. Pro zvučení bubínku se dá rovněž bez problémově použít s tím, že v ještě větší míře platí to, co jsem uvedl u D77s, tzn. zdůrazněné pružiny a méně těla bubnu. Výrobce jej doporučuje i pro snímání kytarových aparátů. Vyzkoušel jsem si to, a příliš nadšený jsem z výsledku nebyl. Mikrofon zdůrazňoval spíše okrajové části spektra kytarového zvuku. Nástroj byl sice slyšet, ale už méně bylo zřejmé, co kytarista vlastně hraje. Jelikož šlo o zkušeného hráče a aparát Mesa Boogie, problém byl spíše v mikrofonu. Ostatně po namontování původního mikrofonu Beta 57 bylo vše zase v pořádku. Zkráceně řečeno, tomuto mikrofonu chybí pro snímání kytary takové ty „podstatné" středy, což ale bývá častým problémem mikrofonů, které jsou primárně určeny pro snímání bicích.
Ještě malinkou výhradu bych měl k dodávané úchytce, jež má sloužit k upevnění mikrofonu za ráfek bubnu. Jelikož je mikrofon poměrně mohutný a úchytka zase dosti krátká, je velmi obtížné instalovat tento mikrofon na bubny menších průměrů. Například u tomů o rozměrech 10 – 12" mikrofon bubeníka docela omezuje při hře. Určitě by byla vhodnější úchytka na níž by se dala nastavit vzdálenost mikrofonu od bubnu. Takhle jde upravovat pouze sklon mikrofonní kapsle, což není zcela ideální.
Celkově se mi D22 jeví jako nástrojový (převážně bubenický) mikrofon u nějž cena nepatrně převyšuje kvalitu. Při odpovídajícím způsobu použití od něj však lze očekávat poměrně moderní a dravý zvuk, vhodný pro rockovou a tvrdší muziku s nímž bude většina potenciálních uživatelů zřejmě spokojena.
D11 (2.990,- Kč)
Na závěr jsem si nechal „kopákový" mikrofon D11, který se liší nejen provedením, ale i zemí původu. Jako jediný z celé série totiž není vyroben přímo v socialistické Číně (PRC – People Republic China), ale na Taiwanu, což je sice rovněž Čína (ROC – Republic Of China), ale kapitalistická.
Po designové stránce mi lehce připomíná mikrofon Sennheiser E602. Proti D22 je pochopitelně několikanásobně mohutnější, je vybaven plastovou „nožkou", která kromě stojanového závitu hostí rovněž výstupní konektor XLR. Pod respekt budící ochrannou mřížkou najdeme docela slušně odpruženou mikrofonní kapsli, jejíž zvláštností je cívka vystupující nad povrch krytu membrány.
Směrová charakteristika mikrofonu je kardioidní, citlivost opět 2,5 mV/Pa.
Frekvenční rozsah udávaný výrobcem je 20 Hz – 20 kHz. Pokud nahlédneme do grafu, jenž začíná bůhvíproč až hodnotou 50 Hz, můžeme se pokochat nepatrně zvlněnou, ale celkově dosti vyrovnanou křivkou, která nabízí první mírný zdvih o cca +4 dB na 2 kHz a druhý, výraznější +6 dB v pásmu 6 – 10 kHz. V oblasti 15 kHz se křivka znovu dotýká „nuly".
Zvukově se takto koncipovaný mikrofon projevuje velmi moderním „mlaskavým" zvukem kopáku, který ve značné míře obsahuje ono proslulé „Ť", vyžadované zejména metalovými bubeníky. Na rozdíl od vyhlášeného „vajíčka" AKG D112, jehož zvuk by se dal charakterizovat spíše jako dřevní „BUM", klade D11 mnohem menší důraz na hluboké basy, což je sice trochu handicap při snímání kontrabasu, ale kdo dneska v době snímačů vůbec ještě snímá kontrabas mikrofonem že?
Zajímavé je, že i když návod radí něco zcela jiného, funguje tento mikrofon velmi dobře i při umístění na hraně otvoru rezonanční blány a nemusí tedy být nutně uvnitř bubnu, jak doporučuje výrobce. Díky tomu zvukařům odpadá nepopulární práce gynekologa/ inseminátora, nutná k umístění mikrofonu do útrob kopáku.
Tento mikrofon bych si docela klidně pořídil i do své výbavy a nebojím se jeho zvuk charakterizovat jako víceméně profesionální. Přestože maximální přípustný akustický tlak výrobce neudává, nesetkal jsem se v průběhu testu s tím, že by zvuk byl nějak zkreslený, nebo mikrofon jiným způsobem nestíhal. Na druhou stranu přiznávám, že jsem ho testoval pouze na slabší „klubové" max 2 kW aparatuře a je možné, že na 12 kW někde venku by se zvuk jevil jinak.
Závěrem
Nová série Crystal Clear Sound firmy AKG má prakticky jediný cíl, a to je otevřít této renomované firmě i ty segmenty trhu, které doposud byly rájem především levných asijských výrobců. U AKG se zřejmě rozhodli porazit protivníka jeho vlastními zbraněmi a tak kromě výroby v zemích s levnou pracovní silou zvolili i poněkud „asijský" způsob interpretace tabulkových hodnot. Je docela zajímavé podívat se na stránky AKG a zjistit, že na první pohled „papírově" dosahují tyto low-end mikrofony často lepších parametrů, než jejich několikanásobně dražší profi sourozenci (např. D88 40 Hz – 20 kHz zatímco více než 3x dražší D3800 50 Hz – 20 kHz). Ale budiž, nebudu se pasovat do role škarohlída ani zlého jazyka a prostě se smířím s tím, že v tomto tržním segmentu je to prostě běžné, navíc většina potenciálních uživatelů ani přesně netuší co zmíněné hodnoty ve skutečnosti znamenají.
Uznávám, že snad s výjimkou nejlevnějších D44 a D55, jejichž cílová skupina zřejmě ani nepatří mezi čtenáře časopisu pro hudebníky, jsou ostatní mikrofony na slušné úrovni a dva z nich D11 a D77 dokonce velmi dobré. Na druhou stranu musím ale připustit, že znám i výrobky, které dokáží „…za méně stejně, nebo za stejně více…" a to především ve srovnání s D22. A tak je na konec jen na zákazníkovi, zda si vybere určitou průměrnou a garantovanou kvalitu, která je dána těmi třemi ledvinkami a logem AKG, anebo bude experimentovat s neznámými výrobky, předem neurčitelné a nejisté hodnoty a třeba i s pochybnou zárukou či pobídkou typu „…fém si tši a dám ti slévu…".
