Aria Sinsonido AS-100C

Cestovní – tichá nylonová kytara
Distributor: 
Cena: 
9 850,00 Kč

Je to čtyřdílné, dodává se v pouzdře i s potřebným příslušenstvím. Když se sestaví, vypadá téměř jako kytara a jako kytara hraje. Spatřilo světlo světa v čínské filiálce firmy Aria (ale je licenčním výrobkem firmy SoloEtte z USA), dodává se v několika provedeních (Nylon Strings, Steel Strings, Bass) a patří do rodiny tzv. Travel Guitars (cestovní kytary).

Popis

Aria Sinsonido Guitar AS – 100C nylon string model. Je opravdu kytara – malá, lehká, skládací, vzdáleně svojí konstrukcí připomínající yamahácké silent modely. Mahagonový krk je zakončen „rohatým" torzem hlavice se šesti otvory pro ukotvení strun (výrobce udává osazení ARIA US-440BE Ball-End). Na plastový nultý pražec navazuje palisandrový krk s 19 pražci kovovými. Prosté orientační značky (tečky) jsou umístěné na boku hmatníku. Krk kytary obsahuje výztuhu a je přišroubován k tělu ze stejného materiálu čtyřmi vruty, z nichž jeden současně posloužil jako držák pro rolnu na popruh. Druhá rolna je umístěna za „no name" černou otevřenou ladící mechanikou umístěnou ve dvou průřezech v těle, takže připomíná skutečnou hlavu klasické kytary (kolíky jsou ale umístěny obráceně, aby byla vůbec možná instalace strun a ladění kytary). Pohled zezadu odhalí plastové hnízdo pro 9 V baterii, která vyživuje elektroniku. Výstup zajišťuje samice jack. K tomu, aby si měl kytarista při hraní v sedě jak kytaru umístit na stehno a jak zapřít ruku (a také k dotvoření tvarové iluze lubu kytary) slouží tři hliníkové snímatelné gumou opatřené rámy (testovaný model je v provedení cutaway). Upevňují se zasunutím do plastových futýrek na bocích těla. Kobylku tvoří dřevěné černě mořené výškově stavitelné (umístění na matkách dvou seřizovacích šroubů) sedlo se šesti zářezy pro struny. V sedle je umístěn originál USA SoloEtte snímač – černý plastový váleček se dvěma kondenzátorovými mikrofony. Struny rozechvějí vzduch uvnitř válečku, mikrofony vlnění stereo sejmou. My kytaru zapneme do komba, sluchátek, PC, mixu (do jakéhokoliv zařízení, které umožní další přenos signálu), pomocí dvou otočných potenciometrů tone a volume srovnáme hladiny a můžeme (za 9 850,- Kč: kytara, futrál, manuálek, imbus, servisní osvědčení, low-end sluchátka) hrát.

Příprava na akci

Kytaru jsem nejprve podrobil zevrubné prohlídce. Řemeslně se zdá až na skutečné drobnosti vše v pořádku, první kontakt s hmatníkem je velice příjemný, nikde nic nepřekáží, pražce jsou zabroušené – až na plastový „nulťák". Tady to výrobci skutečně nedotáhli. Hrany jsou tak ostré, že při razantnější hře jde už o roztržení kůže. Nedomyšlený se zdá způsob uchycení strun v hlavici (podezření se časem bohužel potvrdilo – struny si prořezávají mahagonem vlastní cestičku, opletení se rozdírá, protáhnout struny skrz otvory je velmi obtížné), řešením by možná bylo vyložit otvory vhodným materiálem. Rámy se mi při veškeré snaze nepodařilo do futýrek zasunout tak, aby nebyl vidět hliník. Soudě dle fotografií, které jsem našel na netu to u jiných nástrojů jde. Jedná se ovšem pouze o vadu kosmetickou, v žádném případě nehrozí samovolné uvolnění rámů, drží „fest".

Samostatným odstavcem je bohužel stav, v jakém distributor kytaru zaslal k testování. Silně zašpiněný hmatník jsem si hravě vyčistil sám. Struny však byly ve stavu žalostném – na mnoha místech chybělo opletení, vlákna potrhaná. Kytara tudíž nenaladitelná, stav nehratelný. Ani opakované intervence ze strany redakce nevedly k zaslání originální náhradní sady. Struny by měl mít distributor k dispozici, protože specifické ukotvení na hlavici nástroje vyžaduje provedení ball-end. Na řadu přišlo náhradní řešení v podobě podomácku upravených nylonek Kyser Classical KC520.

Hra 

Struny jsou natažené, rámy vsazené. Takže ladíme: než si kytarista zvykne, neobvykle. Díky konstrukci ladíme buď „bekhendem" (levačkou hledáme na opačném konci kytary umístěnou mechaniku) nebo levou rukou rozezníváme struny a pravou ladíme (s nevýhodou rozdílného ataku strun levá x pravá ruka). Také pro samotnou hru je nutno si na nástroj zvyknout, či spíše s ním srůst. Vůbec nevadí, že kytara má tendenci přepadávat za hlavou. Guma na rámech je natolik protiskluzová, že při hře v sedě je kytara na noze i rukou dokonale fixována. Taktéž ve stoje na řemenu se ani nehne. Rozhodně nečekejte hru jako na klasickou nylonku. Krk je úzký a tenký. Díky konstrukci „rám, vzduch, dřevo, kabel" hrajete na odnož elektriky – ovšem se značným váhovým rozdílem (pověšení Sinsonida na krk po mahagonovém Les Paulovi se dá nazvat rehabilitací). Pravačkou se dá hrát jak po klasickém způsobu, tak i jinými méně vytříbenými styly. Například lze najít místo pro opření malíku, snad jen dlaň dokonalého „dřevorubce" může zapadnout do díry mezi rámem a tělem nebo se opřít o ladící kolíky. Nemožné je při hře po vzoru elektrických hráčů manipulovat malíkem s potenciometry, na to je i pro útlé prsty málo prostoru. Pro využití potenciometrů je ale potřeba kytaru někam zapojit, aby konečně hrála nahlas. Jako první řešení se nabízí využít přiložená sluchátka. Výrobce férově přiznává, že se jedná o low-ned zařízení (hi-end nabízí za příplatek) a podle toho taky vypadá i hraje. Takže si seženeme lepší sluchátka, postupně nažhavíme komba a připravíme mixák.

První, čeho si hráč při jakémkoliv zesíleném hraní všimne je skutečnost, že kytara hraje (sice potichu, ale hraje) i při stažení volume na minimum. Prakticky to vůbec nevadí, protože zpětná vazba nehrozí díky konstrukci nástroje ani při maximálním možném zesílení (i hodně nahlas hraje kytara čistě), ale osobně bych uvítal standardní možnost dokonalého utlumení.

Ať kroutíte oběma potenciometry jak chcete, zvuk klasické koncertní španělky z nástroje prostě nedostanete, ale to jsem ani nečekal – „skládačka" takhle hrát nemůže. I pocit ze hry je oproti klasickému nástroji odlišný, rezonance se nekonají, poklepávání či vyloudění jiných perkusivních zvuků je nemožné kromě poklepání na váleček – tady to mikrofony spolehlivě vezmou, ale je to docela „pecka" a působí spíše rušivě. Nejlepší zvuk je dle mého subjektivního mínění „narovno", tady je kytara doma: surová, neučesaná, ostrá. Má pěkně hutné basy, když si vezmete trsátko, basové struny zní jako kovové, vrchní nylonky s tímhle moc nekorespondují zvuk je trochu chemicky nepřirozený. Zařazením eq se dá se zvukem slušně pracovat, to už záleží na přání uživatele, já však preferuji onu zmiňovanou syrovost. Tento zvuk je originální a pokud je charakteristický pro všechny nástroje, stane se nezaměnitelným poznávacím znamením tohoto typu Arií. A to vidím jako největší plus nástroje. Pokud k tomu připočítáte lehkost, přenosnost, snadné sestavení, velikou výhodu v možnosti tichého (sluchátkového) cvičení (zde bych uvítal vstup pro CD, MP3, metronom…) můžete nechat ostatní cajky ve zkušebně a hodit si přes rameno bag se Sinsonidem. V klidu pak doma po vybalení můžete nerušeně (pro všechny zúčastněné) cvičit i zaznamenávat své nápady. Na pódiu se pak stanete díky nezvyklé konstrukci nepřehlédnutelní a díky absenci zpětné vazby a originalitě zvuku též nepřeslechnutelní. Kdo má fantazii, může jít ještě dál – zkuste nechat rámy ve futrálu, položte si kytaru na stehna a použijte slide. Pro nylonové struny se tato technika pravda 100% nehodí, ale když jsem zvuk projel bossáckým Bluesdriverem, tak výsledek získal obdiv i u mých spoluhráčů.

Subjektivní závěr

Nikdy jsem neuvažoval o koupi kytary tohoto typu s nylonovými strunami, ani tady mě zvuk nylonek jako celek nijak zvlášť neoslovil. Zatím jsem nenarazil na žádnou kytaru s nylonkama neklasického střihu, jejíž zvuk by se blížil nástrojům tradičně pojatým (originál SoloEtte se mi zatím pod ruku nedostal). O to více mě ale zajímá vyzkoušet Sinsonido AS-100S: Steel Strings. Pokud bude hrát stejně originálně jako nylonový model a bude zbaven výše uvedených nedostatků, tak za ty prachy o něm budu díky výše zmíněným výhodám uvažovat.