V předchozím vydání MS kolega s úspěchem recenzoval VOX Satchurator, patřící k trojici efektů, které se zrodily ze společného počinu dvojice VOX a Joe Satriani. Další (ne docela úplně) drobek, který k nám doputoval z japonské továrny a který do této trojice náleží, je dual-mode delay Time Machine. Pojďme se v rámci následujících vět blíže seznámit právě s ním.
Vzhledově, co do tvaru, nás tento delay podle všeho nijak nepřekvapí, zvoleným barevným layoutem nás ovšem rozhodně uklidní. Příjemně metalizovaná zelená, místy překrytá přísnými bílými popisky jednotlivých aktivních prvků činí z tohoto, jinak svou řemeslnou poctivostí robustního „hranáče“, sympatického parťáka do kterékoliv podlahové jednotky. Velikostně vzato je Time Machine krabička o rozměrech 143 (W) x 121 (D) x 58 (H) mm, vážící ne úplně lehkých 600 g. Konstrukčnímu zpracování skutečně nelze nic vytknout, kvalita provedení je patrná na první pohled. Celá vrchní (a zároveň) většina šasi je z jednoho kusu plechu, místy s ohledem na vstupně - výstupní periferie nebo kontrolní prvky perforovaného, zatímco spodní díl, s hlavním prvkem šasi spojený čtyřmi vruty, překrývá protiskluzová „podrážka“ z černé tvrdší pryže. Právě na této spodní části najdeme štítek s výrobními hodnotami, které doplňují další jinak běžné údaje (polarizace externího napájení apod.). A přesně nad ním uvidíme krytku úložiště devítivoltové baterie. Samotné „lůžko“ tohoto úložiště potvrdí preciznost firmy VOX, protože samotný prostor pro baterii oddělují celuloidové stěny, které – přestože se ve finále nejedná přímo o hermeticky uzavřenou část – jistě znepříjemňují cestu případnému prachu do útrob zařízení. Krytka úložiště slouží zároveň také jako držák baterie, takže po jejím „zasazení“ tato zůstává pevně fixována, což možná není nic, co by bylo nutné považovat za nějakou extra věc, nicméně i takovéto řešení vypovídá o tom, že konstruktéři z dílny VOX myslí opravdu na všechno.
Při pohledu na Time Machine z ptačí perspektivy je možné zahlédnout sestavu čtyř hlavních ovládacích prvků v přesně takové kombinaci, jakou lze u zařízení tohoto typu, totiž delaye, očekávat. Jedná se o knob LEVEL, ovlivňující úroveň výstupního signálu, dále o čtyřpolohový přepínač D. RANGE, který umožňuje výběr ze čtyř přednastavených rozsahů delaye (125 ms, 250 ms, 500 ms, 1000 ms), dále pak o knob nadepsaný TIME, určující délku zpoždění a nakonec zbývá knob, uvedený jako FEEDBACK, jimž je určován počet opaků, nebo chcete-li, ech. Nabízí se nám také i možnost, v případě, kdy tuto eventualitu zapojíte do produkce nebo skladby, manipulací knobem TIME během znějícího opaku vytvářet skutečně neskutečně „psychedelicky“ laděné plochy. Nejen jemně krémový nádech krytek potenciometrů, kdy byl vybrán tvar známý pod označením chicken-head, nutně evokuje všechny možné retro pocity a silně přispívá k vintage naladění tohoto ne docela úplně přesně vintage zařízení. Světle krémovou barvu, jak lze vyčíst z manuálu, si přál sám pan Joe, především z důvodu snadnějšího ohlídání ovládacích prvků i na spořeji osvětlených placech. Mezi D. RANGE a TIME je nepřehlédnutelně umístěn dvoupolohový přepínač Hi-Fi – Lo-Fi, který přepíná mezi dvěma módy: zatímco Hi-Fi volba nijak nemění delayovaný signál a ponechává jej v jeho plně frekvenčním, původnímu signálu odpovídajícímu rozsahu, při volbě Lo-Fi je aplikován na zpožděný signál kombinace vysokofrekvenčního a nízkofrekvenčního filtru, což by ve výsledku mělo posadit delayovaný signál z kytary přesně na takové místo, aby se v mixu s ostatními nástroji bez problému prosadil a aby se zároveň také minimalizovalo možné nežádoucí překrývání. Výsledný poměr zvoleného finálního low-hi filtru by přitom měl odpovídat výsledku, ke kterému se Satriani dopracoval v rámci dlouholetého hledání optimálního nastavení. Podotkněme snad jen, že případná výraznost tohoto prvku je samozřejmě poplatná celkovému nastavení; jinak se ekvalizace projeví u kobylkového snímače, jinak na snímači u krku a podobně taktéž i ve variaci humbucker, single.
Pod již uvedenými ovládacími knoby blikají nebo svítí (podle aktuálního stavu) dvě LED diody: nad přepínačem ON jde o běžnou indikaci ON/OFF stavu zařízení, kdy jako další indikační „stav“ k přepínači náležející ledce snad lze také ještě přisoudit i indikaci slabé baterie (totiž případ, kdy ledka „svítí“ mdle), zatímco nad přepínačem, který je víceznačně popsán nejen jako TAP, ale také popisky MODERN/VINTAGE, může dioda signalizovat stavů vícero. Prvně je již z popisku přepínače zřejmé, že se v případě TAP switche jedná o možnost „natapovat“ si delay tempo „mechanicky“, tedy pohybovat se v rámci volby vybrané prostřednictvím D. RANGE knobu. Vedle této sympaticky jednoduché možnosti nastavení delay tempa je však nutné zmínit především možnost téměř šestinásobně delšího delaye, který lze použitím tohoto switche získat. Z uvedeného plyne, že D. RANGE knob poskytuje delay v maximální délce 1000 ms, zatímco TAP switch „dává“ delay o maximální délce 5800 ms. Aktuálně „natapované“ tempo je samozřejmě indikováno ledkou nad switchem. Vedle této funkce (pohodlné nastavení delay tempa nohou) slouží tento switch (a indikace ledky) i k přepínání mezi dvěma již v rámci popisku uvedenými módy „vintage“ a „modern“. V případě „vintage“ modu se jedná o (co do zvukové charakteristiky) nápodobu původních (analogových) páskových ech, „modern“ mód odpovídá současné technologii delaye a s tím spojené přesné (digitálně věrné) kopii původního signálu. Delším stiskem switche TAP dochází k aktivaci „modern“ módu, což je indikováno zeleným zabarvením signalizační diody, červená naopak signalizuje „vintage“ mód, do něhož se lze přepnout opět delším stisknutím TAP přepínače. Přestože rozdíl mezi oběma módy mně osobně nepřipadal nijak výrazně nápadný, jako tomu je třeba u některých konkurenčních modelů, které také nabízejí tuto možnost, lze snad napsat, že výběr mezi „modern“ a „vintage“ charakterem přináší zajímavý benefit, jak celkově rozšířit výrazové spektrum hry.
Dalším příjemným funkčním obohacením obvykle jednoznačně postaveného delay zařízení je výstupní část Time Machine. Vstupní IN najdeme na pravé straně zařízení, v podobě klasického 1/4“ vstupu, zatímco levou stranu perforují výstupy dva. Jedním je obvyklý OUT, kterým bude vystupovat delayovaný signál, zatímco druhý, označený jako DRY, bude opouštět signál čistý, nezefektovaný. Vedle jednoduché možnosti roztáhnout delay do sterea se tak nabízí možnost poslat signál do dvou různých aparátů a nebo prostě jen další přeposlání signálu a jeho kombinace v rámci dalších zapojení. To je využitelné jistě nejen ve studiu, ale i v případě živé produkce.
V závěru tak nelze než vyzdvihnout především praktické a snadné (to znamená především rychlé a intuitivní) ovládání celé krabičky, dále pak poctivé zpracování do nejmenšího detailu i neproblematickou funkčnost celého zařízení. Jistou cenu za komfort v rovině ovládání snad možná představuje již přednastavená ekvalizace v rámci Lo-Fi volby, což ale nepovažuji za nijak drastické omezení. Délka delay je v případě použití TAP switche více než dostatečná, ba dalo by se jistě říci, že téměř výjimečná. V případě „modern“ módu je delayovaný signál skutečně digitálně věrnou kopií, naopak „vintage“ vnáší jistou úroveň jinakosti, která v případě na AD/DA převodníku založených delay zařízení určitě samozřejmá není.
Ohlíží-li se proto příznivec mistra Satrianiho po koupi nějakého delaye, jistě by měl do svého výběru v rámci hledání zahrnout také tento, Satrianim signovaný a ve spolupráci s firmou VOX „vymazlený kousek“, jímž je Time Machine.
