B.C. Rich Beast NT

Čtyřstrunná baskytara
Autor: 
Cena: 
18 694,00 Kč

Americkou firmu B.C. Rich s typickými ostře řezanými tvary svých kytar a baskytar vyhledávají a oceňují především vyznavači těžkotonážních stylů. Ani testovaný kousek pojmenovaný BEAST - tedy zvíře - designově a stylově nevybočuje z řady.

Již rozměry lichoběžníkového obalu z tvrdého kartónu naznačí, že v tomto případě nejde o standardní záležitost. Svou délkou i šířkou futrál překonává všechny své předchůdce, což se projevilo i při úporné snaze naložit nástroj do vozu. Heslo na obalu „Shape to Shock, Built to Rock“ tak odhalilo svůj další význam…

Vzhled, konstrukce, seřízení

Baskytara B.C. Rich Beast NT je i v porovnání s ostatními modely baskytar B.C. Rich tvarově zřejmě nejrozmáchlejší a nejvýraznější. (NT/průchozí krk). Čtyři špičaté rohy korpusu vybíhají „na všechny strany“. Chcete-li šokovat vzhledem, lepší basu si lze sotva představit. (Pokud by model Beast připadal někomu snad ještě ne zcela dravý, může zvolit další excentrický model Spider.) Extravagantní design je na 100% nadřazen některým praktickým stránkám hry. Baskytara vyniká celkovou délkou 1300 (!) mm a šířkou těla 465 mm. Vždy bývá delikátní s tvarem korpusu sladit také hlavici a myslím, že zde se to designérům podařilo - komplikované vykrojení hlavice harmonicky ladí s tvarem basy. Výrobce neponechal nic náhodě, a tak i barevné provedení s dominantní černou opět jednoznačně napovídá, komu je nástroj určen. Kromě bílých perleťových značek tvaru diamantu na ebenovém hmatníku a bílého loga výrobce na hlavici je vlastně vše černé: tedy jak vysoce leštěný černě lakovaný korpus, zadní strana krku či hlavice, tak také ladicí mechanika, jednodílná masivní litá stavitelná kobylka, dělené snímače typu „PB“ a knoby ovládající aktivní elektroniku.

Baskytara kromě nevšedního tvaru a povrchové úpravy má ale i konstrukční přednosti. Například průchozí krk zvyšuje pevnost tónu a prodlužuje sustain. Z důvodu masivního černého lakování se nedají přechody hlava-krk-korpus vůbec rozeznat a Beast tak budí dojem basy jakoby „vysoustružené z jediného kusu“. Korpus tloušťky 45 mm má původ ve „východním mahagonu“ uváděném někdy pod zkratkou „NATO“. Vyznačuje se poněkud nižší hustotou, než například obvykle čekáme u oblíbeného a náležitě těžkého mahagonu honduraského. Přes úctyhodné rozměry tak basa není nijak těžká - „pouze“ necelých 5 kg. Dalšími přednostmi baskytary jsou dvouoktávový javorový krk s ebenovým hmatníkem. Velmi tvrdý eben bývá používán na hmatníky téměř výhradně u nástrojů vyšších tříd, jednak z cenových důvodů a dále kvůli jeho obtížnějšímu zpracování. K pozitivním akustickým vlastnostem přispívá i poměrně ostré zalomení hlavice vzad (á la Gibson), takže obvyklé srážeče tahu strun nejsou nutné. Hlavice nese čtveřici „Custom made“ uzavřených ladicích mechanik s logem B.C. Rich, tuhost jejich chodu lze nastavit šroubem v ose, což jsem u dvou strun využil. Plné dvě oktávy zajišťuje čtyřiadvacet výborně začištěných „jumbo“ pražců (2,9 x 1 mm - tj. o rozměru, který mi asi vyhovuje nejvíce). Šířka hmatníku na nultém pražci dosahuje standardních 43 mm, na dvanáctém pražci potom 56 mm.

Co ovšem nemile překvapí, to je podle mne poměr délky a mohutnosti krku k relativně „lehkému“ (i když rozměrnému) korpusu. Při obvyklém zavěšení nástroje na popruh toto „rozložení“ způsobí „padání“ basy na hlavici vlastně až do vodorovné polohy. Neočekávám, že by někdo hrál metal, punk a podobné styly vsedě, a proto nevyvážení považuji za podstatnější nedostatek. Bohužel tomu nepomůže ani široký nehlazený řemen z přírodní usně, který „klouže“ nejméně ze všech běžně používaných materiálů. Je škoda, že tuto záležitost výrobce podcenil, protože jinak je relativně masivní krk s tloušťkou 22 mm na prvním pražci a 23 mm na dvanáctém pražci překvapivě přátelský.

Pohyb levé ruky po hmatníku i do nejvyšších poloh je bezproblémový (také díky mohutnému vykrojení korpusu), takže dovoluje hrát „běžné“ licky, laufy, groovy… dle ctěné libosti. Krk má profil blížící se více D než C, čímž je zajištěn dostatek hmoty pro potřebnou pevnost a konkrétnost zvuku. Ačkoliv relativně rozměrný korpus slibuje dosti místa pro oporu předloktí pravé ruky, přeci jenom kvůli poměrně hluboko do trupu zasahujícímu výřezu korpusu nalezení optimální pozice chvilku trvá. Zvíře se krotí těžko a v ergonomii se vzpírá obvyklým tradicím. Této baskytaře je třeba se přizpůsobit, není to tak, že ji vezmete do ruky a jako byste na ni hráli odjakživa.

Basa je osazena poměrně atypickou kombinací keramických snímačů 2 x P Bass. O upřesnění jejich původu výrobce mlčí a jsou rovněž signovány bílým logem B. C. Rich. Osazení 2 x PB je v tomto případě poněkud atypické (setkáme se s ním také u některých modelů baskytar Warwick) a rozhodně si umím představit pro metal jiné kombinace. I když jsou oba snímače umístěny poměrně blízko u sebe, rozdíly ve zvuku jsou překvapivě výrazné; samozřejmě krkový dělený „Precision“ je kulatější a basovější, zatímco kobylkový je ostřejší a slabší. Nejlepší zvuk pro mé ucho se dostaví (jak jinak) v obligátní poloze uprostřed polohy ovladače BLEND, tj. se signály z obou „fifty-fifty“. Zvuk dostane ty správné „koule“ a přitom je skvěle průrazný a zřetelný. Dalšímu dobarvení zvuku pomohou účinné korekce BASS a TREBLE.

Jednoduše, přehledně a logicky je vyřešeno ovládání aktivní elektroniky: nejbližší knob ke spodnímu snímači ovládá celkovou hlasitost; vedlejší v horní řadě nastavuje plynule poměr mezi oběma snímači; pod hlasitostí řídíme úroveň basů se zvýrazněnou mezipolohou ve středu zdvihu; podobně funguje poslední knob nastavení výšek. Aktivní snímače vyžadují napájení jednou 9V baterií přístupnou po demontáži 4 vrutů na spodní straně korpusu. Toto řešení mi dnes již připadá trochu nepohodlné. „Uvítal bych „zaklapovací“ plastové víčko snadno přístupné „odloupnutím“ pouze nehty. (Ve stylu patentového řešení fy Warwick). Rozteč strun na kobylce odpovídá 19 mm, ale vzhledem k charakteru nástroje a jeho určení slap asi příliš nepoužijete. I přesto, pokud se slap přece jenom rozhodnete občas nasadit, jde to hladce a zvuk je „velmi použitelný“. Masitá litá kobylka typu „Hipshot“ umožňuje nastavením kamenů v obou osách přesné doladění. Struny zde nejsou provlékány očkem, ale jednoduše „zaklesnuty“ do výřezu shora. (U některých typů strun, které mají zakončení strun kroužkem menšího průměru, než je standardem, může nastat trochu problém, zda bude struna v kobylce uchycena dostatečně pevně). Na druhou stranu, délka používaných strun u této baskytary není nijak kritická, jednak díky standardní kobylce (ne průchozí, která vždy vyžaduje délku „long scale“) a také díky symetrickému „kytarovému“ uspořádání ladicí mechaniky 2 + 2. Jako určitou nevýhodu tohoto typu kobylky bych viděl komplikovaný přístup k šroubům ladicích kamenů pro posun v podélném směru. Přeci jenom u klasické kobylky není přístup klíče nebo šroubováku z opačné strany omezen strunami a snímačem. Když to shrneme - masivní kobylka i průchozí a pevný krk zaručují přenos frekvencí do těla, nedochází však k zahuštění frekvenčního spektra nebo rušivému přeznívání (nežádoucí rezonanci jiných frekvencí vedlejších strun).

Struny a herní vlastnosti

Baskytara je výrobcem osazována strunami tloušťky 0,45“ - 0,65“ - 0,85“ - 1,05“, tj. běžnými „pětačtyříctkami“. Ladění z továrny bylo bez problémů, i seřízení nástroje (průhyb krku a výška strun) byly v pořádku. Díky konstrukci basa i s těmito strunami hraje dostatečně pevně a hutně, ale přesto jsem tušil, že by se z ní dalo vydolovat daleko více. Po čtrnáctidenním „šimrání továrních drátků“ jsem nástroj osadil strunami 0,60“ - 0,80“ - 1,00“ - 1,25“. Nový potah umožnil lehké i hlubší podladění proti obvyklému ladění E – A – D - G, které by metalistům mohlo vyhovovat lépe - mně osobně připadlo daleko inspirativnější. Zkusil jsem „podladit“ o jeden tón na D – G – C - F nebo dokonce o kvartu (odpovídá ladění 5 strunné baskytary bez G) H - E – A - D. Obojí má svá pro i proti, možná o trochu více se mi líbí ladění D – G – C - F, přeci jenom hluboké H (31 Hz) u ladění H – E – A - D není úplně intonačně jisté, ovšem je také možné, že nejnižší frekvence na struně H pouze dvanáctipalcové reproduktory 800 W bedny 4x12“ nestíhaly přenést s patřičnou jistotou. S bednou 1x15“ objemu cca 160 litrů byl výsledek podstatně lepší. Škoda, že výrobce nedodává provedení s prodlouženou menzurou na 35“ (890 mm).

Pokud jde o nastavení korekcí aktivní elektroniky, zdůrazňované frekvence pro basy i výšky se zdají být sice optimálně zvolené – ovšem ubírat mimo středovou polohu vlevo nebude zrovna časté, protože při jakémkoliv poměru snímačů se zvuk stává plytkým a méně výrazným. Točit příslušnými knoby od středové aretované pozice má smysl jedině doprava, tj. přidávat basy nebo výšky.

Díky aktivním snímačům je výstupní signál zcela čistý, bez šumu a dostatečně silný. Bystrý čtenář již vytušil, že bych uvítal instalaci aktivní elektroniky a pasivních snímačů s možností přepnutí do pasivního modu (push-pull přepínač). Zvuk z připojení do pasivního vstupu zesilovače se mi zdál subjektivně lepší než z aktivního. Zatímco ve zkušebně byl zvuk basy na zesilovačích Trace Elliot a Marshall špičkový, při živém hraní se ukázala jedna „drobnost“ - baskytara z aparátu generovala nepříjemné pazvuky. Vypadá to, že aktivní elektronika je poněkud citlivá na zadrátované a „překabelované“ pódium (bezdráty pro kytary a zpěv), nebo byla přetížená síť, zkrátka jsme příčinu neodhalili. To mě znovu utvrzuje v názoru, že baskytara buď pouze pasivní, nebo aktivní s možností vypnutí aktivní elektroniky do pasivního modu (pasivní snímače), je určitou jistotou. A samozřejmě - dynamika pasivních snímačů je o něčem jiném než u aktivních.

O kvalitách basy jsem se přesvědčil poměrně jednoduchým způsobem – na 400 W hybridním zesilovači jsem nechal základní korekce (basy, výšky) „narovno“ (12 hodin), vypnul grafický ekvalizér a volume otočil na 1/4. Perfektně čitelný a sytý zvuk jsem čekal i díky odpovídajícímu objemu bedny 4x12“, samozřejmě při podladění D-G-C-F. To samé se opakovalo u bedny 1x15“, jenom hutnost „D“ (původně struny „H“) byla ještě lepší. Pokud chceme kulatý a uhlazenější zvuk bez výraznějšího kovového ataku, stačí otočit „BLEND“ doleva a hrát jen na krkový snímač, naopak ostrý a středový tón útočí z kobylkového snímače, případně i za přispění výškových korekcí.

Baskytara BEAST díky optimálně zvolené rozteči strun a konstrukci exceluje ve hře prsty nebo trsátkem. Obě techniky (zvláště po výměně strun za silnější) zvládá bezkonkurenčním způsobem; k mohutnému a pregnantnímu tónu pomáhá dostatečně účinná aktivní elektronika. Na tomto místě měla být původně lehká polemika s osazením nezvyklou kombinací snímačů 2 x PB, ale nakonec jsem uznal, že i tohle spojení má něco do sebe a zvukové možnosti „pouze“ dvoupásmových korekcí naprosto stačí.

Souhrn

Několik baskytar mi rukama již prošlo, ale přeci jen od prvního pohledu bylo jasné, že tento metalový skvost bude - a po testu potvrzuji, že je - trochu jiná káva. Přestože BEAST NT byl vyroben v Číně, jak hlásí signatura na zadní straně hlavice, neshledal jsem žádné funkční ani kosmetické vady. Dokonce mohu prohlásit, že z pohledu řemeslného zpracování jde o jeden z nejlépe vyrobených nástrojů „Made in China“, které jsem měl v ruce. Nadchlo mne především zpracování ebenového hmatníku a pražců, které rozhodují o pocitu ze hry. Baskytara B.C. Rich BEAST NT kromě vzhledu vyniká také bezchybným zvukem. Design samozřejmě rozdělí basisty na dvě skupiny. Zatímco první bude okouzlena, druhá - konzervativnější - bude spíše rezervovaná a ke své škodě si ji neodváží ani vyzkoušet. Pro první „tlupu“ mám dobrou zprávu. Pokud vám imponuje zjev a nevadí „ergonomická“ nevyváženost při hře, pak baskytara B.C. Rich BEAST NT zválcuje všechny metalové kytaristy s fullstacky.