Redakce má občas sklony dělat si z nás testovacích “králíků” šprýmy. Pravidelně zasílají k recenzování malé osmikanálové mixy v půli června, kdy začíná venkovní festivalová sezóna a je jasné, že se žádný slušný zvukař v nejbližších třech měsících nemůže ukázat mezi lidmi s méně než čtyřiadvaceti šavlemi. Koncem září zase druhdy pošlou na test kondenzátorový vokální mikrofon, který by byl skvělý právě na ony čerstvě skončené festivaly, ale do v tu dobu ožívajících rockových klubů se příliš nehodí...
Tentokrát se však redakce trefila úplně přesně a zaslala mi na test předváděcí sadu bezdrátových mikrofonů Beyerdynamic zrovna v období firemních večírků, vánočních party, plesů a podobných příležitostí k povyražení prostého pracujícího lidu, kdy přesně takové zařízení potřebuje zvukař ke svému životu. Vždyť právě zde se prověří bezdrátové mikrofonní systémy nejlépe - na akcích, kde nejeden oblíbený moderátor regionálního rádia rád zaperlí vtipným slovem a jimž větší či menší hvězdy doby současné i minulé dodávají patřičný lesk.
A v dnešním případě nejde o systém ledajaký. Série Opus 900 je nejvyšší, nejdražší a tedy logicky i nejprofesionálnější bezdrátovou řadou německého Beyerdynamicu.
Předváděcí sada se skládá z několika částí. Tou největší a nejdůležitější je dvoukanálový, plně diverzitní rackový přijímač NE 900D, k němuž byly přiloženy dva ruční vysílače S 900M a tři vyměnitelné mikrofonní kapsle DM 969S, DM 960S a CM 930S. To vše bylo úhledně a prakticky nainstalováno v dokonalém racku SKB.
Opus 900 obecně
Opus 900 je zcela nová bezdrátová řada, jejíž funkce plně odpovídají profesionálním požadavkům, zejména s ohledem na případný současný provoz většího počtu bezdrátových systémů. Proto mezi jednotlivými komponenty s logem Opus 900 najdeme mimo jiné externí antény s příslušnými slučovači a zesilovači, a proto také lze všechny komponenty síťově ovládat prostřednictvím PC. To dává uživateli možnost „kočírovat" až 64 bezdrátových systémů současně.
Série je rovněž velmi rozsáhlá a náročnému zákazníkovi nabízí na výběr tři přijímače (jedno-, dvoj- a čtyřkanálový), tři typy ručních vysílačů, z nichž jeden má místo obligátních baterií integrované dobíjecí články, dva typy opaskových bodypacků a čtyři mikrofonní kapsle (dvě dynamické, jednu elektretovou a jednu kondenzátorovou) ve dvou barevných provedeních.
My se pojďme nyní podívat na pět kousků určených k dnešnímu testování.
Přijímač NE 900D (32.909,50 Kč)
Dvoukanálový přijímač umístěný v kovovém šasi rackového formátu (19"/1U) se vyrábí v několika variantách lišících se od sebe přiděleným frekvenčním pásmem. Ten „můj" pracoval v rozsahu 774 – 798 MHz.
Zařízení je určeno pro příjem signálu ze dvou vysílačů současně a pracuje v plném diverzitním režimu. To znamená, že každý z obou kanálů má dva zcela nezávisle fungující přijímače, které zpracovávají signál zachycený na dvou společných flexibilních 3/4vlnových anténách. Řídící jednotka poté vyhodnocuje, který přijímací obvod je obdařen kvalitnějším signálem a na základě této informace mezi nimi plynule přepíná.
Přístroj je napájen přímo ze sítě, prostřednictvím „Euro" konektoru na zadní straně. Za to budou jistě vděční všichni ti, kteří podobně jako já nenávidí adaptéry. Jeho zdroj se automaticky přizpůsobuje napájecímu napětí v síti a je tedy tzv. „celosvětový". Až pojedu na celosvětové turné, určitě za to budu moc rád...
Jelikož je u duálního přijímače velice nepravděpodobné spojení s kytarovým či jiným nástrojovým aparátem, jsou konektory realizovány pouze ve formátu XLR (paralelní jackový výstup má pouze jednokanálový model NE 900S). Taktéž na zadní straně jsou umístěny dva anténní konektory BNC, (antény mohou být podle potřeby uživatele namontovány zepředu i zezadu; u NE 900D jsou priloženy i rackové packy s průchodkami a anténními konektory) a vstup a výstup signálu dálkového ovládání RJ-11.
Přední strana zařízení je o poznání zajímavější. Vedle síťového vypínače a druhého páru anténních konektorů jsou zde dva samostatné displeje a kolečko/tlačítko Jog-Dial, řídící funkce obou kanálů. Zvukař může ovládat jak jednotlivé předvolené skupiny frekvenčních kanálů, tak i samotnou nosnou frekvenci. Může také nastavit parametr Squelch, nebo-li vysokofrekvenční gate a může upravovat výstupní hlasitost v krocích 0, -10, -20, -30 dB a Mute. Kanál je možno libovolně pojmenovat a přiřadit dálkovému ovládání z PC.
Displej podává zcela vyčerpávající informace, jak o nastavení všech výše uvedených funkcí, tak i o úrovni příchozího VF i NF signálu, aktuálně zvolené anténě diverzitního příjmu a stavu baterie ve vysílači. Podsvícení displeje (s převládající modrou) je dobře čitelné za všech podmínek, výrazné barevné odlišení zobrazení důležitých funkcí zaručuje, že uživateli neunikne žádná informace podstatná pro provoz zařízení.
Přestože je možné nastavit nosnou frekvenci ručně, dá se s výhodou využít automatické scanování éteru a IR synchronizace s vysílačem. Pravdou je, že tyto užitečné a pohodlné funkce jsou dnes již prakticky standardem a kdo je nemá, „ten je Out".
Uvedené informace jsou zatím pouze popisné, nyní přidám i něco vlastních zkušeností z provozu. Přehlednost displejů i v temných a zakouřených podmínkách rockových klubů je naprosto bezkonkurenční, automatické vyhledávání volné frekvence a synchronizace rychlé a příjemné. Ovládání základních parametrů Jog-Dialem s integrovaným tlačítkem potvrzení volby je v podstatě jednoduché a středně zkušený uživatel jej zvládne i bez hlubšího studia návodu.
Malinký problém však nastává v okamžiku, kdy je třeba aktivovat nějakou sofistikovanější funkci, pro jejíž činnost je nutné podržet některé z tlačítek delší dobu, případně stisknout předem danou tlačítkovou kombinaci. Tady je Opus 900 dosti háklivý na pořadí stisku, přesnou délku držení atd., a tak například souboj o rychlou aktivaci/deaktivaci funkce „Lock" na kanále č. 2 jsem pravidelně prohrával se skóre 1:3. Zajímavé je, že na kanále č. 1 Lock pracoval bezproblémově.
Pokud je zvukař zvědavý na holý a nepřikrášlený pěvecký výkon, má možnost jej studovat na sluchátkovém výstupu s nastavitelnou hlasitostí, kterému lze přiřadit signál z jednoho či druhého kanálu. To je velice šikovná funkce například do divadla, kde mikrofonista musí před vstupem herce na scénu zkontrolovat, zda je zvuk v pořádku.
Jelikož se dnes musím věnovat i dalším komponentům Opus 900 a nechci článek zbytečně natahovat, vynechám záměrně papírové hodnoty a tomu, kdo je na ně zvědav doporučím studium firemních stránek www.beyerdynamic.de. Jen ke zvuku přístroje dodám, že odpovídá TOP kategorii, je tedy zcela prostý jakéhokoli zkreslení, má plnohodnotný dynamický i frekvenční rozsah a nijak signál nezabarvuje, zkrátka zvuk 1:1.
Vysílač S 900M (8.378,80 Kč)
Ruční vysílač S 900M v kovovém pouzdře zachovává obvyklý falický tvar mikrofonní „handky", ovšem s našroubovanou kapslí dosahuje rozměrů takřka „afrických". Je napájen dvojicí 1,5V AA baterií skrytých pod kovovým šroubovacím víčkem. Zhruba v místě styku s mikrofonní vložkou se nachází displej, jehož informace jsou o poznání chudší, než ty na přijímači. Zjistíme z něj pouze zvolený kanál, skupinu, k níž náleží, aktuální stav baterie a případně chybový stav přístroje. Víc ostatně z pozice interpreta není nutné vědět.
Přímo naproti displeji je umístěn senzor IR synchronizace a celý pás v okolí displeje a senzoru je zdrsněn příčnými zářezy. Pravděpodobně proto, aby mikrofon neklouzal v ruce. To je však vymoženost pro naše končiny zcela zbytečná, neb jak známo u nás drží všichni experti mikrofon za bambulku, že...?
Závit kapsle překrývá otočný ovladač, na němž můžeme prostřednictvím minišroubováku nastavit úroveň audio signálu. Má čtyři polohy 0, 10, 20, 30. Z předchozí praxe (a také z firemní dokumentace) jsem předpokládal, že čísla znamenají hodnotu útlumu v dB. Opak je však pravdou a jde víceméně o hodnoty zesílení signálu, tudíž „0" je nejslabší a „30" nejhlasitější. No co už... v Izraeli jdou také hodiny zprava doleva a nikomu to příliš nevadí.
Na každý pád je nutné nastavení tohoto prvku předem vyzkoušet a raději zvolit hodnotu nižší, neb v případě, že to s úrovní přeženete, může vokalista se silnými plícemi lehko přebudit vstupní obvody vysílače a tohle zkreslení vám už pak nikdo neodpáře.
Vysílač je ukončen krátkou anténkou, která rovněž poskytuje azyl posuvnému vypínači celého systému. Umístění vypínače zrovna zde je trochu dvojsečná zbraň. Sice se takto zabraňuje tomu, aby byl přístroj omylem vypnut méně zkušeným uživatelem, na druhou stranu i protřelí moderátorští matadoři často marně pátrali po tom, jak z mlčícího mikrofonu udělat mikrofon mluvící. Takže rezultát je jasný „...když opravdu nechcete, tak ho nevypnete, ale i když opravdu chcete, tak ho občas nezapnete, respektive si nevzpomenete na to, kde ho zapnout". :o)
Na výstupek kryjící anténku je možné nasadit barevnou čepičku, s jejíž pomocí lze větší počet mikrofonů navzájem opticky rozlišit.
Zajímavou hodnotou je výdrž baterií. Jelikož jsem firemní materiály nestudoval předem, očekával jsem, že baterie odejdou po nějakých těch 8 - 12 hodinách, jak je tomu běžné u konkurenčních výrobků. O to víc jsem byl překvapený, když jsem měl Opus už asi na páté akci a baterie stále nechtěly umřít, ba ani nejevily známky sebemenší stařecké slabosti a vyčerpanosti. Z tabulek jsem poté vyčetl, že životnost alkalické baterie je výrobcem udávána v délce 20 hodin, což se s ohledem na množství sofistikovaných funkcí nedá označit jinými slovy než: „...zázrak, velebnosti zázrak...!!!". Z vlastní zkušenosti však mohu potvrdit, že tomu tak doopravdy je a výhoda ve formě uspořených peněz za baterie je zjevná.
(Pozn. redakce: vysílač se vyrábí i v provedení S 900C s plastovým tělem za 5.384,80 Kč)
Mikrofonní vložka DM 969S (4.788,60 Kč)
Dynamická kapsle DM 969 vychází ze standardního „drátového" mikrofonu vyšší střední kategorie Opus 69. Svým zvukovým charakterem i superkardioidní směrovostí by se dala přirovnat k nezpochybnitelnému etalonu této třídy mikrofonů, oblíbenému Shure Beta 58A.
I přes čtyřdecibelový zdvih v oblasti 5 kHz se však zdá být oproti Betě o něco méně brilantní, méně citlivý a nemá tak průrazně „hranatý" a konkrétní zvuk. Podíl na tom zřejmě nese mimo jiné i rychlý pokles odezvy v oblasti nad 10 kHz.
Na druhou stranu má Opus 69 poměrně malý Proximity efekt, což se dobře uplatní ve všech hudebních stylech, kde má zpěvák s ohledem na menší přeslechy možnost s mikrofonem více pracovat – tedy v jazzu a popu a také při snímání mluveného slova. Díky pružnímu zavěšení vložky je mikrofon také docela imunní vůči manipulačnímu hluku.
Zajímavostí je, že kapsle má o poznání větší průměr, než je běžné u konkurenčních značek Shure, AKG či Audix, což s sebou přináší očekávání solidního frekvenčního rozsahu zvláště směrem dolů, který dosahuje tabulkové hodnoty 35 Hz – 16 kHz.
Mikrofon nabízí útlum 22 dB v úhlu 140 st., jeho odolnost proti zpětné vazbě i filtrace přeslechů ze stran je i vzhledem ke směrové charakteristice spíše průměrná. I přestože by superkardioida měla být širší, než hyperkardioida druhého testovaného DM 960, zdálo se mi, že při snímání mimo osu je zvuk výrazněji zabarvený právě u DM 969.
Celkově vzato se jedná o dobrý, ale ničím výjimečný mikrofon.
Mikrofonní vložka DM 960S (8.975,- Kč)
Druhá testovaná kapsle, tentokrát s hyperkardioidní charakteristikou vychází z prémiového dynamického mikrofonu TG-X 60. Až do této chvíle jsem s tímto modelem neměl možnost pracovat a byl jsem dost zvědavý, jak si povede. Zajímavý mi přišel už svým vzhledem, zvlášť když jeho vnitřní kapsle má v průměru téměř dvojnásobek toho co Beta či Audix. Nezvykle je konstruovaná i krycí bambulka, která postrádá obligátní molitanovou vložku a místo toho používá k rozptýlení zvukových rázů až čtyři vrstvy jemné drátěné síťoviny.
S ohledem na avizovanou hyperkardioidní směrovost, očekával jsem od DM 960 podobný výsledek, jako od mých oblíbenců Audix OM5 a OM7, které pro jejich specifické vlastnosti používám rád ve stísněných podmínkách rockových klubů. Nicméně „Beyer" je poněkud odlišný. Na rozdíl od jmenovaných Audixů zpěvákům odpustí kdejaký prohřešek v práci s mikrofonem a vůbec na ně neuplatňuje pověstnou německou přísnost. Má sice citelný útlum signálu kolmo po stranách vložky, ale nevyžaduje striktně zpěv přímo v ose. Naopak i v úhlu 45 st. od osy není zvuk výrazněji utlumený ani zabarvený. Zda je to výhoda záleží na konkrétní situaci. V malém rockovém klubu je z hlediska separace vokálu rozhodně vhodnější Audix, ale na větším pódiu, kde nehrozí tolik přeslechů je Beyer pro zpěváka určitě příjemnější. Zvukově je DM 960 průraznější, čistší a citlivější než předchozí model. Má nápadný zdvih v pásmu 2 – 12 kHz, takže pokud zavazbí, bývá to obvykle právě v tomto pásmu, kde se vazba snadno identifikuje a rychleji odstraňuje.
Proximity efekt je silnější než u DM 969, ale pořád se drží spíš v úrovni jevu, jímž lze obohatit zvukový výraz, než aby jakkoli komplikoval zvukaři život. Maximální útlum 25 dB v úhlu 110 st. je mezi mikrofony s „hyper" charakteristikou standardní a všeobecně dobrou hodnotou. To se při dodržení nezbytných zásad (umístění odposlechů právě v úhlu 110 st.) odrazí ve vyšší odolnosti proti zpětné vazbě, zvláště v porovnání s častěji používanými kardioidními a superkardioidními konkurenty.
U zpěváků a řečníků s výraznějšími rázovými souhláskami (B, P, T...) jsem občas ve zvuku zaznamenal mírné zapraskání. To bude zřejmě výsledkem kombinace velké membrány a chybějícího molitanu. Vše vyřešil klasický „windšus".
Nejedná se o žádný zvukový extrém vhodný jen pro speciální případy, ale o nástroj s velice dobrým praktickým uplatněním, zvláště na středních a větších pódiích. Pokud bych měl v plánu koupit bezdrátový systém Beyerdynamic a požadoval od něj schopnost univerzálního použití a současně nadstandardní zvukové vlastnosti, zvolil bych kombinaci právě s tímto mikrofonem.
Mikrofonní vložka CM 930 (15.556,90 Kč)
Největší lahůdkou z dnešního menu pro mě byla kondenzátorová vložka CM 930. Na přitažlivosti jí přidalo i to, že v době, kdy jsem s testováním začínal (počátek listopadu 2007) tento model vlastně ještě ani nebyl oficiálně v celosvětové distribuci.
Z konstrukčního hlediska se jedná o opravdový unikát. Jde totiž o skutečný externě polarizovaný kondenzátor (nikoliv o elektret) vycházející z malomembránového studiového mikrofonu MC 930 a něco takového se v bezdrátových systémech vyskytuje opravdu jenom výjimečně.
Krytka elegantního soudkovitého tvaru opět postrádá molitanovou výplň. Místo toho se o protivětrnou ochranu kapsle stará dvouvrstvý vnější drátěný kryt, třívrstvý vnitřní drátěný koš a samotnou vložku ještě překrývá něco, co bych označil jako „porézní kov".
Mikrofon má kardioidní směrovou charakteristiku a jeho zvuk pokrývá pásmo 20 Hz – 20 kHz, s nepatrným zdvihem okolo 3 kHz a výraznějším hrbem v oblasti 10 kHz. Proximity efekt je sice slyšitelný, ale opět kreativně využitelný a nikoliv nepříjemný. Navíc se dá potlačit integrovaným filtrem nízkých kmitočtů.
Teprve po vyzkoušení CM 930 jsem si uvědomil, jak jsou i ty nejlepší dynamické mikrofony zvukově nedokonalé, zkreslené, úzké z hlediska dynamického i frekvenčního průběhu... Toto se těžko popisuje, je lepší si to poslechnout. Prostě z kondenzátorového Beyerdynamicu byla slyšet opravdová realita. Ničím nezabarvený zvuk (ani při snímání mimo osu), všechny detaily, nádechy, šepot i chraplák, přesně tak, jak jsme zvyklí ze studiových nahrávek. Podle mého názoru zvukově překonává i „drátová" provedení podobně konstruovaných kondenzátorových mikrofonů jako je Audix VX10 a Rode S-1, které mám rovněž „v uchu". O elektretových handkách jako je SM86, Beta 87 nebo AKG C-5 ani nemluvě.
Při jeho testování jsem měl štěstí na schopné vokalisty, kteří svým hlasem i mikrofonní technikou dokázali plně využít jeho předností. Ostatně za vše mluví výrok jedné nejmenované jazzové zpěvačky, která při tom co mi jej po vystoupení vracela prohlásila: „...pane zvukaři, tohle je výbornej mikrofon...".
Jeho neobvyklá konstrukce s sebou nese jedno možná nečekané specifikum. Jelikož je kondenzátor polarizovaný pouze externě, trvá delší dobu, než po zapnutí začne fungovat – tedy než se patřičně nabije, nebo chcete-li nažhaví. Tato doba podle času uplynulého od předchozího vypnutí může trvat i více než 10 sekund!!! a i v následující vteřině či dvou po naběhnutí signálu může jeho zvuk vykazovat náznaky zkreslení. S tím je třeba počítat a instruovat v tomto směru dopředu zpěváky i moderátory, neb jinak se nevyhnete udiveným pohledům nedobrovolně oněmělých umělců směrem k mixážnímu pultu.
Shrnu-li své poznatky, musím prohlásit, že čistě ze zvukového hlediska je „devětsettřicítka" nejlepším mikrofonem, který se mi kdy dostal do ruky, zvlášť pokud od mikrofonu žádáme co nejvěrnější sejmutí zdroje signálu a nikoliv zakrytí hlasových nedostatků či umělecké neschopnosti. Z jeho vlastností jsem byl natolik nadšen, že jsem ho nakonec vyzkoušel i v tom rockovém klubu s malým pódiem, kam se jinak vůbec nehodí. A i tam fungoval, sice trochu víc vazbil, bral hajtku, kytaru i rytmičák z přeslechu, ale použít se dal.
Závěrem
Nový bezdrátový systém řady Opus 900 je zařízením, které nemá asi žádnou viditelnou technickou slabinu, na níž by křivý prst potměšilého a škodolibého pisálka mohl poukázat. Je takovým Mercedesem či dokonce Rolls-Roycem ve svém oboru. A s těmito vozy má společnou i jedinou věc, která mi na něm z pohledu nájemného zvukaře s aparátem střední velikosti vadí. A tuto chybu si prosím najděte sami, v ceníku dovozce...
Ovšem, pokud by si ale v mém diáři zamluvil termín božský Karel, nebo paní Helena, tak neváhám ani minutu. :o)
