Bugera 333XL & 412H-BK

Celolampový kytarový zesilovač s boxem
Distributor: 
Cena: 
Ceny v textu

Pokud je nějaký produkt nejlevnější v určité oblasti, zcela automaticky vyvolává jistou dávku nedůvěry a mnohdy je zcela neoprávněně zatracován. V tomto testu se podívejme, jak je na tom zesilovač Bugera 333XL spadající pod istribuci koncernu Behringer.

Bugera 333XL je výkonný (120 W) tříkanálový lampový zesilovač, od výroby „naládovaný“ elektronkami EL34 v koncovém stupni a čtyřmi lampami 12AX7 v předzesilovači. Disponuje digitálním reverbem, šumovou bránou, efektovou smyčkou a několika drobnými vychytávkami navíc…

Vzhled a konstrukce

Výrobce zvolil pro tento zesilovač moderní vzhled, za který model vděčí především dvěma kovovým plátům na předním panelu. Pokud byste sundali tyto dva kusy kovu a vyměnili krytky potenciometrů za „kuří“ hlavy, rázem získáte vintage vzhled (schválně se mrkněte na Bugeru 6260). Přední panel 333XL je rozdělen logicky do několika bloků. Zleva jsou to dva páčkové přepínače Power a Standby s příslušnými indikačními diodami v modré barvě. Následují korekce společné pro všechny kanály (Master, Presence, Reverb, Fx loop). Třetí blok ovládá oba zkreslené kanály, takže se tu v řadě pod sebou dublují: Volume, Tremble, Mid, Bass, Gain a přepínače XL. Další blok obsahuje již vyjmenované korekce, ale tentokráte pro Clean kanál, takže zde chybí pouze knoflík Gain. Poslední věc, kterou na předním panelu naleznete, jsou vstupy Low a High, přičemž o 6 dB hlasitější High slouží pro zapojení většiny kytar, zatímco Low použijete v případě kytary s velmi silným výstupem (anebo, pokud prostě chcete snížit hlasitost).

Na zadním panelu se dá nastavit impedance podle použitého reproboxu, úroveň signálu zasílaného do efektové smyčky i úroveň výstupu z efek- tové smyčky. Můžete zde připojit footswitch, reprobox, pedál či procesor do efektové smyčky a eventuelně i poslat signál dále například do jiného zesilovače (i zde je možnost nastavení úrovně signálu, který je přeposílán).

Pěkně „čistě“ působí vnitřek zesilovače. Samotná střeva jsou uschována v plechovém šasi, do kterého jsou vsazeny patice s elektronkami a zároveň jsou zde přišroubovaná dvě trafa. Podrobnější pohled zezadu odhalí přepínač 6L6/EL34. To nám může napovědět, že výrobce počítal s možností záměny těchto dvou typů elektronek. V případě „přelampování“ je nutné nastavit předpětí (k tomu slouží zásuvka Bias Test a ovladač Bias Adjust).

Celá konstrukce zesilovače je relativně pevná. Aparát je potažen černou koženkou. Rohy zesilovače jsou proti poškození chráněny chromovaným „kováním“. Celá tahle bedna váží něco málo přes dvacet kilo, takže žádná odlehčená verze (aspoň co se materiálu týče). Jediným mínusem v tomto směru je provedení ovladačů. Už pouhým dotekem jsem zjistil, že se dají mírným tlakem vychylovat, což je způsobeno pravděpodobně dlouhou osou k samotnému potenciometru. Nemusí to nic znamenat, ale minimálně tento způsob uchycení součástek vypadá trochu křehce (u jiných zesilovačů cítíte, že krytky knoflíků jsou doslova nalepeny na panelu, takže s nimi nehnete jinak, než otáčením…).

Vzhledem k tomu, že Bugera nabízí i zesilovač bez přídomku „XL“, tedy aparát s názvem Bugera 333, neuškodí stručné srovnání. Zmíněná odlehčená verze je především vybavena elektronkami 6L6, neobsahuje knoflík Presence a také přepínače XL.

Ovládání a zvuk

Clean kanál disponuje zvukem, který většina kytaristů od takového kanálu očekává. Čistý tón nás provází jak při hře akordů, tak při vybrnkávání. Při hraní akordů se docela razantně projevují poslední tři (tenké) struny. Pro mě to bylo chvilkami až moc, proto jsem raději stáhnul jak vysoké frekvence pomocí knoflíku Treble, tak i Presence, abych se některým pronikavějším zvukům vyhnul. Tóny Clean kanálu jsou pevné a lze u nich pozorovat i určitý perkusivní nádech (a to i na kytaře se staršími strunami). K lehkému zkreslení dochází až při vysoké hlasitosti. V tu chvíli důrazně zahrané akordy znějí již lehce rockově, nicméně neřekl bych, že zesilovač v tuto chvíli produkuje nějaký svůj charismatický „nakopnutý“ zvuk. Nakopnutý zvuk bychom měli hledat spíše na kanálu Crunch, ale ono je to trochu jinak. U zesilovačů tohoto typu je běžné, že míra a charakteristika zkreslení se na jednotlivých kanálech postupně zvětšuje. Běžně tedy Clean dodá opravdu čistý zvuk, Crunch disponuje nakopnutým, rozervaným zvukem, no a Lead to už je prostě pila. V případě Bugery XL si troufám tvrdit, že oba kanály (Crunch i Lead) jsou prostě hi-gain, tedy vysoce zkreslené. Jaký je tedy mezi nimi vlastně rozdíl? Zaslechl jsem názor, že Crunch kanál je příkladem britského zkreslení, zatímco Lead má blíž spíše k tomu americkému. Tohle by mohl být příměr, který rozdíl mezi kanály obrazně vysvětluje. Podle mě Crunch kanál disponuje jednoznačně šťavnatějším zvukem, zatímco zvuk Leadu je sušší, bzučivější, ale také o něco prostorovější. Tak či tak, Lead je zároveň hlasitější a možná proto byl prostřední kanál označen jako Crunch (rozdíl v hlasitosti je jasně patrný v případě totožně nastavených korekcí). Rozdíly mezi těmito dvěma kanály jsou vůbec tak trochu ošidné. Hned v několika momentech se mi totiž podařilo vyloudit z obou kanálů velmi podobný charakter zvuku. Jednou jsem toho docílil korekcemi, jindy zapnutím „Boost“ na Crunch kanálu.

Funkce Boost je mimochodem velice elegantně vyřešena. Řešení je založeno na tom, že zesilovač umožňuje připojení externích efektů do smyčky. To u lepších aparátů není nic neobvyklého, nicméně Bugera tuhle věc ještě kapku inovovala. Pokud přímo nevyužíváte efektovou smyčku, aktivace režimu FX Loop/Boost zapříčiní, že se zvuk skokově zesílí a získá ještě větší objem. Vzhledem k tomu, že efektová smyčka je ovládaná z nožního přepínače, získáváte tak krásný „jump“ pro sóla, přičemž míru skokového zvýšení hlasitosti si navolíte podle potřeby díky knoflíkům určeným k zvyšování/snižování úrovně signálu pro efektovou smyčku.

Aby to nevypadalo, že na Bugeru je možné hrát pouze hi-gain vypalovačky, podotýkám, že s gainem zesilovače se dobře pracuje. Míru zkreslení signálu lze snadno a především plynule zredukovat pomocí příslušného knoflíku. Takže o možnost zahrát si méně hutné a méně zkreslené pasáže určitě nikdo nepřijde a prostor pro méně nakopnuté zvuky zde existuje.

K drobné modifikaci zvuku na zkreslených kanálech slouží dva přepínače „XL“. Ty přidávají do hry více basů a zvuk je pak samozřejmě o něco mohutnější. Většina kytaristů bude mít asi tendenci nastavit maximální basy natrvalo, ale neřekl bych, že to je výhra. Některé tóny, respektive riffy či beglajty, zní lépe s menší mírou basů.

Hlava 333XL nabízí k použití také Noise gate. Šumovou bránu by mělo jít aplikovat na oba zkreslené kanály. Osobně jsem si její funkce všimnul hlavně když jsem … nehrál! Pokud je Noise Gate na nule, pak zcela jednoznačně slyšíte šum. Aplikací šumové brány se šum znatelně sníží. Během hry jsem však žádný účinek Noise Gatu nijak nepociťoval. Objevil jsem i informaci, že právě takto by zde měla Noise Gate fungovat – snižovat šum v pauzách mezi tóny, ale samotným doznívajícím tónům nijak nebránit. Pokud je tomu tak, pak mnoho kytaristů hodnotilo tuhle Noise Gate mylně – jako nefunkční. Tahle brána prostě neusekává tóny, napískávání apod. (Na kanálu Crunch však z neznámých důvodů Noise Gate nefunguje ani tak, jak je výše zmíněno. Otáčení knoflíku NoiseGate totiž v tomto případě šum nijak neovlivňuje.)

Jako mnoho aparátů je i Bugera 333XL vybavena jedním dozvukovým efektem – digitálním reverbem. V našem případě efekt nemá žádnou charakteristickou vlastnost. Hledači ideálních zvuků by určitě mohli namítat, že reálný pružinový reverb zní jinak a tato variace je příliš sterilní, ale podle mého názoru zde Reverb plní bez námitek svoje poslání a dokáže vhodně vylepšit jak sólové party na zkresleném kanálu, tak melancholické vybrnkávání jednotlivých tónů na Clean kanálu. Efekt si navíc pamatuje, jestli byl na konkrétním kanálu minule zapnutý či nikoliv. Já bych ještě uvítal možnost vypínat Reverb přímo z nožního přepínače, ale tuhle možnost nám výrobce nenabídnul.

Hodnocení

Bugera 333XL je plnohodnotný lampový aparát. Zvuk vytavených elektronek z něj lze cítit každým coulem – tedy za předpokladu, že se nespokojíte s minimální hlasitostí. S hlasitostí je tu trochu problém. Přece jen těch 120 Wattů je až nad hlavu, takže „vytavit“ dostatečně aparát v menší zkušebně je skoro nemožné (osobně jsem měl problém dostat se na větší volume než je „dvojka“). Naopak na pódiu vás tím pádem zesilovač podrží a zcela jistě budete mít ještě rezervu (pokud vás dřív za takový randál neseřve zvukař). Po zvukové stránce je zesilovač 333XL srovnatelný s aparáty, které mají o něco zvučnější jména a které lze pořídit za dvojnásobnou či trojnásobnou cenu. Obavy z toho, že by měl takto levný aparát hrát nějak špatně, tedy nejsou na místě. Některé konkurenční produkty tahle mašina nejspíš zvukově i předčí.

„Lampový“ zvuk se zde projevuje tak, jak je běžně zvykem - malá snaha při hře na kytaru nechává vyniknout technickým nepřesnostem a spoluhráči vás rychle obviní z toho, že na kytaru jen „šmrdláte“. Naopak přesnost, rytmika, stejnoměrné údery, cit pro různou sílu s jakou hrajete - to jsou věci, které umí lampový zesilovač zužitkovat při produkci dynamického zvuku, který se krásně „houpe“ a který umí ve vhodných chvílích pořádně zaburácet. (Pokud čekáte srovnání například s americkým hi-gainem, třeba rovnou se známou Mesou DR, pak vězte, že Dual Rectifier má v důsledku ještě o něco burácivější, sušší a trhavější zvuk. To jen alespoň pro malé srovnání, protože Bugera má svůj vlastní charakter zvuku, který vůbec není k zahození.)

Ovládání zesilovače je promyšleno velmi dobře: kvalitní heavy-duty nožní přepínač jako součást balení, logická struktura ovladačů, barevné značení kanálů, velmi použitelná funkce Boost pro zesílení sóla. Největší klad celého zesilovače je však bezesporu poměr cena/výkon. V dané cenové kategorii totiž nenachází konkurenci (snad jen kromě Peavey ValveKing). Zvukově není co vytýkat (možná jen nevhodné pojmenování kanálu Crunch). Funkčně také nebyl zesilovač o nic ochuzen (taková efektová smyčka není u všech zesilovačů samozřejmostí), na počtu korekcí se rovněž nešetřilo. Z pohledu dlouhodobějšího užívání tedy zůstává pouze jediná neznámá, a to kvalita zpracování, kterou v rámci tohoto testu nelze dost dobře prověřit.