C. F. Martin & Co. DX1R

Akustická kytara
Distributor: 
Cena: 
11 990,00 Kč

Historie nejstarší americké kytarové manufaktury C. F. Martin & Company sahá až do roku 1833. V průběhu téměř dvou století se tato značka stala synonymem tzv. „flat top" nástrojů - akustických kytar s plochou rezonanční deskou, proslavila se modelem dreadnought i dnes hojně využívaným modelem žebrování (X-bracing). Před čtyřmi lety vzešla z jejich dílen miliontá kytara a letos společnost Martin slaví úctyhodné 175. narozeniny.

Troufám si napsat, že nástroje Martin jsou nejen ve světě akustických kytaristů natolik „profláknuté", že blíže se o nich rozepisovat by mohlo působit jako „nošení mahagonu do deštného pralesa". Velmi podrobné informace o dějinách firmy, obrazovou dokumentaci nevyjímaje, nabízí webové stránky www.mguitar.com. Komu by se snad nedostávalo výsady býti „on-line", stačí, když zalistuje třeba publikací „Všechno o kytarách” s nemalým množstvím pěkných obrázků „Martinek"…

Dlouho jsem přemýšlel, jak uvést na scénu nástroj, o kterém tento text bude. Nakonec mi přišel vhod trefný výrok muže jménem Dick Boak, který u C.F. Martin & Co řídí produkci signovaných nástrojů a limitovaných edic. Ze své spolupráce s hudební veřejností a umělci nabyl poznatku, který si dovolím použít jako motto následujícího článku (a nejen jeho): „Paradoxní je, že hudebníci sympatizují s ekologickými koncepty jen do té míry, dokud nedojde na jejich vlastní kytary..."

Popis

Akustická kytara Martin DX1R je představitelem série „X", která má v produkci Martin své místo již od roku 1998. Tyto nástroje hrají v sortimentu firmy roli cenově dostupnějších modelů, které ovšem, alespoň jak praví produktový katalog, i při použití alternativních a cenu srážejících materiálů mohou nabídnout dobrou hratelnost a kvalitní sound. DX1R na první pohled vypadá jako klasický dreadnought velikosti D-14 Fret (původně 14pražcový model 51 x 39,5 cm). Snad kromě vrchní ozvučné desky, žebrování a hmatníku tu však nezůstalo „dřevo na dřevě". Pro top zvolil výrobce ručně leštěný smrk Sitka opatřený klasickým slzičkovým pickguardem. Žebrování je rovněž smrkové. Dvacetipražcový hmatník je vyroben z východoindického palisandru a totéž platí i pro kobylku s Tusq sedlem.

Krk je vyroben z materiálu Stratabond (strata – vrstvy + bond – svazek), který se vyrábí vrstvením různě barevných dýh jedné dřeviny nebo syntetických materiálů (se Stratabond se můžete setkat také napřklad u pažeb pušek). Krk, připevněný způsobem dlab/čep, je namořen jemně do červena a působí velmi pěkně. Další alternativou „plnohodnotného" dřeva je materiál označovaný zkratkou HPL (High Pressure Laminates) nebo-li vysokotlaký laminát. Z HPL, který se mimochodem vyznačuje vynikající mechanickou pevností a odolností vůči povětrnostním vlivům, má kytara ušita záda, luby a přeplátování hlavice. Jejich povrchová úprava imituje indický palisandr a částečně koresponduje s hmatníkem. Pro nultý pražec byl zvolen bílý Corian - hmota vyrobená z přírodních materiálů (cca 75% drceného bauxitu). Jako pojivo slouží u DX1R látky na bázi metylmetakrylátů. Jedná se o pevnou homogenní masivní hmotu s rovnoměrně rozloženou barvou a texturou (v celém průřezu podobnou tvrdému dřevu).

Hledání rovnováhy mezi cenou nástroje a jeho zvukem neuniklo ani pověstné „martinovské” žebrování vrchní smrkové desky. Typ, který byl použit u testovaného modelu, je relativně mladý a firma jej využívá právě u cenově dostupnějších nástrojů. Jednodušší systém se v porovnání s tradičním žebrováním „elitních” Martinů liší vpodstatě ve všech ohledech. Výjimkou je hlavní výztuha, respektive „všudypřítomný” systém dvou nosných žeber do kříže, který vyvinul ještě před americkou občanskou válkou rodák z německého Markneukirchenu a zakladatel firmy Christian Frederick Martin. Žebrování nazvané „A-Frame" se vyznačuje menším počtem žeber a výraznějším ztenčením dvojice žeber křížových. Odlehčený systém má poskytnout dobrou odezvu v basech. Diky absenci diagonálních žeber se ovšem někdy připomíná také nepatrně menší komplexnost tónu „ve středech". Název tomuto typu žebrování však dává především dvojice žeber „tvořících" písmeno „A", která ústí do „bloku", v němž je zasazen čep krku, a která má přispět k jeho větší stabilitě.

Typická „martinovská" hlava nese název výrobce a je osazená šesti firemními chromovanými mechanikami, které dobře drží ladění. Kytara je také opatřena (dle mého názoru) kvalitními strunami Martin Studio Performance Light Phosphor Bronze (klasické „dvanáctky" .012 - .054). Strohý vzhled nástroje umocňuje jednoduchá rozeta, umístění orientačních značek (pouze na hraně hmatníku) i absence bindingu či jiných ozdůbek. V příslušenství kytary nalezneme pouze jednu platovou rolničku na popruh určenou k instalaci do předem připraveného otvoru na obvyklém místě v lubu kytary a tištěný univerzální Martin manuálek. Martin DX1R je vyrobený v USA v Pensylvánii a pyšní se U.S. patentem.

Hodnocení

Pouhý vizuální kontakt prozradí, že snahou konstruktérů bylo dopracovat se k co nejnižším výrobním nákladům. Přihlédneme-li ještě k použitým materiálům, zjevně se jim to vzhledem k ceně nástroje určené pro koncového zákazníka podařilo. Otázkou pro budoucnost zůstává výdrž úpravy horní ozvučné desky. Zde bude potřeba dbát zvýšené opatrnosti a vzít v úvahu, zda je takto vybavená kytara tím nejvhodnějším nástrojem pro perkusivní techniky a „hraní kytarou". Obdiv zaslouží precizní řemeslná práce, na kterou jsem zvyklý spíše u nástrojů mnohem vyšší cenové kategorie. Pouze ne zcela dokonalé zabroušení hranek nultého pražce lehce kazí celkový dojem jinak skvělého dílenského zpracování. Skutečnost, že při hraní v sedě kytara přepadává směrem za hlavici nástroje mě nepřekvapila tolik, jako nedostačující seřízení. Firemní nastavení bylo natolik benevolentní, že dovolovalo drnčet strunám o pražce již při běžném ataku strun. Kytaru jsem musel dát seřídit profíkům, protože moje imbusáky byly na daný úkol krátké – a to doslova (to vysvětluje i absenci klasického imbusového klíče v příslušenství).

Samotný zvuk nástroje nezapře konstrukci kytary. Je vyvážený s množstvím vyšších harmonických a s dlouhým sustainem. Nevím, nakolik je kytara díky použitým alternativním materiálům schopná vyhrát se a ještě více se tím přiblížit svým dražším a materiálově urozenějším sestřičkám. Zvuk kytary působí totiž nad očekávání (uvědomíme-li si, že se jedná o nový nástroj) kultivovaně. Kytara je zvukově přívětivá ke všem hráčským technikám, dobře ladí a na mě působí spíše více než méně univerzálně, což ji předurčuje k použití do všech hudebních žánrů. Nástroj se nevyznačuje příliš velkou hlasitostí. Tedy pokud do ní kytarista „neřeže" tak, že hovořit o nějakém výrazu kytary a její ušlechtilé duši už nemá smysl. Tato vlastnost může mít za následek horší neprosazení se například při společném jammování několika kytaristů (u nás příznačně nazývaným „les kytar").

Závěr

Martin DX1R je cenově dostupná varianta značkových kytar vyrobená v USA. Svého zákazníka zřejmě najde u movitějších začátečníků, či pokročilejších hráčů obdivujících konkrétní značku. Fajnšmekři a tradicionalisté zřejmě sáhnou po některém z vyšších, ale také o hodně dražších nástrojů. Instalace vhodného snímání vybídne k užití při live performancích. Vysloveně studiovým nástrojem se DX1R nejspíše nestane. Neznám statistiku prodejnosti modelů řady X... O tom, zda je cesta použití výše uvedených alternativních materiálů ta pravá, rozhodne čas a také „nejen cenová" dostupnost materiálů klasických.

Prubni a řekni

Nabídka zkusit si alespoň na chvíli akustickou kytaru firmy Martin patří k těm návrhům, které se neodmítají. Svým vzhledem tento nádherný nástroj (podrobnější popis již napsal kolega) evokuje dojem drahosti, i když tomu je ve skutečnosti jinak. Hlavně však vzbuzuje také dojem hratelnosti, což je záležitost, která nás určitě bude zajímat nejvíce...

Po naladění kytary mě příjemně překvapil plný sound, který jde „mocně" do bříška – jinak řečeno, když řekneme bas, tak jde opravdu o bas! Na to má samozřejmě vliv žebrování A-Frame, které má menší počet žeber a ztenčená křížová žebra. S tím přímo souvisí i nepoměr vůči středovému pásmu – kytara se jeví na první poslech jako „zahuhlaná" a basů se zdá kolikrát až moc. Další faktor, který dle mého nebyl šťastně vyřešen, jsou struny. Jako letitý hráč na kvalitní (i když drahé) struny Elixir jsem zvyklý na určitý standard a firemní „martinky" nejsou nic moc. Zdá se, že chci kytaru zazdít? Omyl přátelé! To jen popisuji první dojmy. Po chvíli testování jsem si zvykl a doznal, že DXR zní velmi dobře zejména ve vybrnkávaných figurách. Ač je na můj vkus slyšet méně středů nebo výšek (obzvlášť to vynikne při akordové hře), při vybrnkávání Martin nádherně reaguje na atak prstů. Dynamika je vůbec excelentní vlastností tohoto nástroje!

Pokud kombinujete klasické vybrnkávání akordů s přirozenými flažolety, hmmmm! Zkoušel jsem na DXR i spousty jiných kytarových technik nebo stylů, jako například akustické dvanáctitaktové blues, boogie-woogie, ragtime, klasiku, flamenco, „rockové štěky", folk i country a mohu říci, že jsem byl spokojen. Malým prubířským kamenem při hledání „ideální" akustiky je pro mě skladba od Led Zeppelin Stairway To Heaven, která začíná slaboučkým vybrnkáváním a postupně se dynamicky zvyšuje díky kombinaci akordů s vybrnkáváním, aby vyvrcholila v totální akordovou smršť. Moc nástrojů si s touto skladbou neporadí vůbec nebo zůstane na půl cesty. Martinovi bych dal za „dvě" - krom oné akordové smršti, jež zněla poněkud tupě, obstála na výbornou! Jako člověk, který rád překračuje hranice a zkouší pořád něco nového, jsem kytaru „zneužil" i k netradičním technikám či postupům. Připravil jsem si trsátko, minci, přeladil do Dropp D a zkoušel její možnosti - pokud výše zmíněný bas pomocí podladění tlustého „E" na „D" ještě více umocníte a hrajete si s netradičními stupnicemi jako je indická nebo španělská a navíc prohazujete trsátko s mincí – jak to říct? Prostě „chrocht". ;-) Ještě jsem zabrousil k technikám používaným spíše na elektrickou kytaru (jako sextolové vyhrávky s využitím prázdných strun a tappingy) a mohu opět zodpovědně říci, že mě nástroj oslovil – speciálně tříprstý tapping zní opravdu fantasticky! Pravda, vlastním už spoustu let akustického Fendera a pří přímém srovnání Martin trochu kulhá – je méně hlasitý a jak už bylo řečeno, má méně středů a výšek. Můj Fender je léty vyhraný, má duši a jsem na něho prostě zvyklý. :-) Co dodat? Když zkouším nástroj, nebo se rozhoduji při koupi, musím mít hlavně pocit, že mě bude inspirovat a dokáže mě zaujmout natolik, že se tzv. ponořím do hudby a nevnímám okolí ani čas – zde bych dal tomuto nástroji absolutorium!!! Za vše mluví to, že jsem po druhé hodince hraní složil nový song... Těžko říct, jestli (případně jak) se kytara tzv. vyhraje a vyrovnanost frekvenčních pásem bude v optimálním rozložení. Domýšlet mohu také, jak by DX1R hrála s lepšími strunami, nicméně jde o velmi slušný nástroj, který v této cenové kategorii může více než obstát – tím spíše, že jde skutečně o pravý Made In USA a ne o Made In China! Kytara vypadá výborně a hraje se na ni dobře. Co si vlastně přát víc? Ochutnejte!