„Hlavní důvod, proč mám tuto kytaru, je možnost mít k dispozici úžasný akustický i elektrický tón. AE 185 má mahagonové „semi-holow" tělo, které má podíl nejen na produkci skvělého akustického tónu, ale především tvoří tolik žádaný elektrický tón pololubovek, nenapodobitelný ve své podstatě."
Tak to jsou slova Angela Janottiho, firemního hráče Carvin a výborného muzikanta s širokým srdcem i přehledem. Má docela pravdu, měl jsem tuto kytaru na pár dnů v rukou a nerad, velmi nerad jsem ji vracel šťastnému majiteli.
Carvin Custom Shop
V materiálech a prospektech výrobce stále narážíte na jednu věc – všechny kytary jsou z tzv. „Custom shopu". A než se pustíme do kytary, zaslouží si právě pojem CustomShop trochu vysvětlení, protože může znamenat pro každého něco jiného. U Carvinů není tento pojem spojen s nějakým zvláštním výrobním a vývojovým oddělením, kde by se dělala ta nejlepší práce pouze pro určité lidi a za ty nejvyšší ceny, zatímco pro ty ostatní jsou určeny jen „normální" výrobky. U firmy Carvin je pojem CustomShop vyjádřením pro jediný možný způsob práce, vývoje a výroby nástrojů. Prostě pracují jen tím nejlepším možným způsobem, takovým, jaký je mnohde jinde určen pro ta zvláštní, „VIP" výrobní oddělení.
Jakmile u Carvinů projevíte přání mít kytaru právě od nich, je okamžitě zaveden váš požadavek jako nový výrobní úkol a od začátku provází váš budoucí nástroj nejen profi péče, ale jakýsi rodný list – a to až do okamžiku doručení nástroje k vám domů. Když si po několika letech vzpomenete, že chcete něco upravit či změnit to neb ono, je váš požadavek zpracován jednoduše právě podle rodného listu vašeho nástroje a vše je tak pod dokonalou kontrolou. Do nástrojů je osazován i speciální čip, který pomůže váš nástroj najít, bude-li ukraden půl roku po prodeji. Také to jsou rysy „Custom shop" v podání Carvin.
Kytary Carvin jsou typu „neck-thru", tedy průchozí jednolitý blok dřeva, ke kterému jsou jako křídla osazeny obě poloviny těla. Ostatně krk je tou částí nástroje, kterému je věnována nesmírná péče. Velmi přesné CNC opracování a několikanásobná kontrola operací je samozřejmostí. Kritická je právě tvarová a materiálová dokonalost celého bloku krku. To stejné platí o dokonalém opracování a kompletním zpracování materiálu hmatníku, který je z ebenu, velmi tvrdého dřeva, který nástrojaři nemají rádi právě pro jeho tvrdost a tím obtížnou koexistenci s ostatními materiály (nejčastěji javorem), které jsou pro nosnou část krku používány. Výhodou hmatníku z ebenu je jeho trvanlivost, nepromačkáte ho tak snadno jako palisandr a jiná dřeva, a navíc krásně rezonuje a násobí tak to, co se strunami přenáší do těla. Od jednoho konce krku ke druhému je dodržen přesně 15" radius. Všechny pražce z poměrně silného drátu jsou bezchybně opracovány do hladka, žádná ostrá hrana ani na jednom z nich. Jsou do hmatníku vsazeny ručně a poté tíhou 50 tun fixovány zalisováním. Tento postup docílí dokonalý a konstantní vzhled. Jestliže máte tuto práci před očima, opravdu nevycházíte z údivu a ať se podíváte po krku kam chcete, chybu nenajdete. Díky přítomnosti ebenu je nutno v krku zajistit dokonalejší vyztužení – a kromě centrální výztužné tyče, řídící zakřivení, jsou do krku vsazeny symetricky po každé straně grafitové pruty, přenášející negativní a nežádoucí tahy či zkrut vlivem přirozené práce dřev.
Součtem těchto vlastností je to, že krk zůstává geometricky neměnný po celou dobu životnosti nástroje, což je pro precizní hru a kvalitní tvorbu tónu nesmírně důležité. Konstrukční řešení průchozího krku navíc nabízí dokonalejší kontrolu nad celou problematikou řízení a stanovení výsledného dohmatu.
Konstrukce
AE185 je profesionální nástroj stejné kvalitativní třídy jako jsou kytary výrobců Gibson, Fender, Ibanez, Jackson, G&L … a mnoho muzikantů dokonce kytary Carvin upřednostňuje před PRS – tonálními možnostmi, hráčským komfortem a poměrem kvalita/cena.
Typově jde o aktivní elektrickou kytaru s rezonančním tělem a s kombinací elektrického a akustického snímání. Celý nástroj je vyroben z materiálu, který má punc „the best of…" - honduraského mahagonu, a to včetně krku, který u většiny ostatních kytar bývá javorový. Hlava nástroje má mírný sklon na podporu sustainu a eliminuje se tak nutnost použití srážeče strun. Ladicí mechanika je špičková - zamykací Sperzel Locking v úpravě zlatého pískovaného chromu; a funguje bezchybně. Sedlový pražec je grafitový a v místech průchodu strun je navíc aplikován teflon; napomáhá to tak udržet ladění i při razantní hře. Sedlový pražec je jako takový vyroben velmi přesně, jako z „nástrojárny", ostatně u tohoto konstrukčního řešení kytary to ani jinak nejde, hrají tu roli setiny milimetrů. Vlastně na celé kytaře nijak nenastavíte dohmat – je dopředu pevně dán. Sedlový pražec je osazen poněkud výše, než je u elektrických kytar zvykem, a action strun tu tak připomíná poměry u akustických kytar, kde je větší rozkmit strun i v prvních pěti polích hmatníku. Krk je řízeně zakřiven tak, že téměř v celé délce hmatníku jsou struny s hmatníkem rovnoběžné a při kontrole prohnutí krku, kdy se stiskne struna na nejvyšším pražci, vsuneme u XII.pražce pod strunu právě jen tu kartu (hrací, ne platební ani paměťovou) - tak jak to má být. Konstrukční řešení průchozího krku tak poskytuje nízký a zaručený dohmat v celém rozsahu hmatníku a vysoký hráčský komfort.
K bloku krku jsou osazeny oba díly těla, mám-li to tak nazvat – neboť tělo je spíš jeden záhadný labyrint mahagonu s otvory a kanálky, těžko to vůbec popsat, s jedním velkým rezonančním „f" otvorem, stejným jaké mají pololubové kytary světových výrobců nebo modely PGM od Ibaneze. Povrchová úprava byla u tohoto modelu zvolena vrchní smrkovou deskou Engleman (třída AAA) v barvě transparentní Deep Purple a spolu s béžovou barvou snímačů tvořila dle mého dojmu harmonický celek (materiálové složení a povrchové úpravy si zvolíte podle vašeho přání, chcete-li ořech, cedr, javor - je to přece Custom Shop…jen mahagon doporučuji neměnit, má tu svůj zásadní význam). Kobylka je pevná, z tvrdého ebenového dřeva jako na nejlepších akustických kytarách, struny procházejí skrz tělo, resp. krční blok, a jdou přes kobylkový pražec. Ten je ze speciálního super tvrdého materiálu Tusq, Je zešikmen pro jasný tón a najdeme tu také ladicí kompenzaci h a g struny. Při zkoušce oktáv na centové ladičce byly oktávy mírně, dva až čtyři centy podladěny, což je skvělý výsledek. Kdyby byly přesně, tak ten, kdo je zvyklý tisknout struny silněji, má problém; takhle jednoduše dointonujeme.
Pod kobylkovým pražcem je malý zázrak akustického snímání – piezzo L.R.Baggs, které je zárukou kvalitního tónu v plné barevnosti. Konstrukce a materiál kobylky, vrchní smrková deska, struny vedené skrz materiál těla a použitý typ piezzo snímání jsou jasným důkazem nekompromisnosti kytary Carvin v cestě za kvalitním akustickým zvukem. Nejde tu o žádná hybridní řešení, například Floyd s piezzo a podobně. Poctivá, kvalitně opracovaná a kotvená dřevěná kobylka, a ještě z tak tvrdého a rezonančně skvělého dřeva, jakým je eben, maximální možnou měrou přibližuje konstrukční a materiálové poměry, jaké najdeme u špičkových akustických kytar. Není pak divu, že zvuk je tak překvapivě věrný.
Ovládání
Tato kráska je koncipována stejně jako klasická dvouhumbuckerová kytara – třípolohový přepínač 1, 1+2, 2. První dva ze čtyř potenciometrů slouží k ovládání hlasitosti (master volume) a aktivní tónové „clony" (přesněji regulaci výšek), další dva jsou určeny k práci s akustikou – jeden jako Pan control určuje poměr mezi elektrickou a akustickou složkou v signálu, druhý má na starosti barvu tónu akustiky. Pan control má uprostřed rozsahu zarážku, což je výborné pro zpětnou kontrolu. Fascinuje mě právě to, že nejste odkázáni jen na jeden typ snímání, na pouhé přepnutí. Je to jako mávnutí kouzelným proutkem, kdy nejen volíte mezi akustickým a elektrickým režimem, ale co je nejlepší - plynule se mezi nimi můžete dle libosti pohybovat a jakkoli si je namíchat do výsledné barvy – s různým podílem jednoho a druhého zdroje signálu. Nehledě na předchozí kvalitativní vlastnosti nástroje, v možnosti „warpování", plynulého namíchání, Carvin jasně vítězí nad poměrně populární Ibanez 2020X. A aby toho nebylo málo, byl tento model vybaven i třemi malými přepínači, dva pro rozpojení snímačů C22 na singly, třetí pro přepínání fázování snímačů mezi sériovým a paralelním zapojením. Tam, kde obvykle bývá jackový výstup, jsou tentokrát výstupy dva, jeden hlavní a druhý, stereovýstup, pro případ, kdy chcete oba procesy zpracovat odděleně: akustický signál poslat na zpracování někam jinam než signál elektrický, na úplně odlišné aparatuře či pro individuální fáze a fráze hry či skladby.
Malé tajemství:
Ačkoli je kytara rodu ženského, není touto zkratkou míněno nic ve smyslu 75-B a podobně; je to firemní označení vlastních a hodně zajímavých snímačů typu humbucker, s možností rozpínání cívek a přepínání mezi paralel a series režimem zapojení. Snímačů vyrábí Carvin pěknou škálu ( s výrobou začali už v roce 1946!), a to od několika typů singlů po pět tříd humbuckerů, včetně snímačů pro sedmistrunné kytary a baskytary. Bylo by, dle mého názoru, klidně možné, aby tu vznikla i naprosto samostatná divize výroby snímačů; co se kvality týká jim není co vytknout a sortiment je také poměrně široký. Kromě keramických C26 a C13 pro sedmistrunné nástroje jsou všechny ostatní magnety snímačů ze slitiny Alnico a Alnico5, což samo o sobě zaručuje plné a bohaté snímání právě těch typických vlastností dřeva kytar ve spojení s teplým a sametovým tónem padesátých let. C22 se staly standardem na většině kytar Carvin. Je na nich uplatněna technologie „zestaření" magnetů, podobná alchymie jakou má patentovanou Seymour Duncan pod názvem „staggered". Možná jste si všimli ještě jedné vylepšenosti – a to jedenácti pólových nástavců, tedy vše pro to, aby se při bendingu struna nedostávala do okrajů magnetického pole pólového nástavce a neztrácela, byť jen minimálně, ani trošku drive. Magnetické pole kolejnice má přece jen pro výsledný tón trochu jiný efekt, takže 11 nástavců je velkou výsadou. Jedna z dvojic cívek, nebo u typů H a M i obě, má nastavitelné nástavce, takže můžeme kompenzovat rozdílnost signálu strun, třeba při přechodu na jinou sadu. Možná nosím dříví do lesa, ale doporučuji minimální vzdálenost strun D-e alespoň 3mm, lépe 4, u strun A a E ještě 1 až 2mm více, jinak dochází vlivem pole k tlumení přirozeného rozkmitu a částečně ke zkracování sustainu. Carvinské snímače mají ještě výhodu v tom, že můžeme dvěma šrouby na horní straně rámečku nastavit a regulovat sklon snímače vůči strunám – pro maximální komfort tónu věc velmi důležitá a jednotlivé detaily (slitina magnetu, vzdálenost strun, individuální nastavení pólů, sklon těla snímače a minimalizace úbytku drivu) se tak dostávají do vzájemné interakce a ve výsledku se násobí. Tím výsledkem je ze strany výrobce maximální snaha o získání a poskytnutí všeho, co může nástroj, materiál a jednotlivé díly pro vaši hru nabídnout. C22 tedy nabízí teplý vintage tón při zachování zvonivých a ostrých výšek a správného podílu jedovatých středů; zajímavé přitom je, že snímač u krku je Alnico, u kobylky pak Alnico5. Ano, ten rozdíl je právě v té správné míře ostrosti. Řečeno tonální výstupní charakteristikou desetibodové stupnice (Low-Lo mid-Hi mid-Hi): C22N je 8-8-9-8 a 7,4kW, C22T je 9-9-8-9 a 8,6 kW. Tak, a teď víte přesně, jak hrají. Překvapila mě ohromná tonální vyváženost, všechny tóny hrané v jakékoli poloze na hmatníku byly sejmuty a přeneseny věrně a bez znatelných výkyvů v síle a barvě. U mnoha kytar i snímačů se stává, a je to i hodně slyšitelné, že na e-struně ve výškách ubývá na síle signálu; to ovšem není případ snímačů a kytar Carvin. Jak jsem napsal – po celém rozsahu hmatníku dokonalý a věrný přenos všeho, co se na něm odehraje.
A jak hraje ??
Nejdůležitejší interakcí mezi nástrojem a kytaristou je feeling. U tohoto nástroje je úžasný feeling krku, těla, akustického snímání, fixního „action" strun a toho, co nástroj jako takový nabízí. Je skvělé vidět a slyšet tak kvalitní zdroj signálu pro další zpracování - ať na pódiu nebo ve studiu. Kvalita tónu je bez kompromisu a přesně taková jaká je nutná pro dobrou práci zvukaře.
Elektrický zvuk je velmi podobný feelingu LesPaulů, ale je o trochu více „nadupanější" a dravější, konkrétní hlavně v basech. Snímač u krku je méně kulatý, což je dáno 24 pražci, ovšem rozdíl mezi snímači je stále slyšitelný, na což má vliv nejen poloha, ale naladění N a T vzájemně. Tvoří spolu ideální dvojici a velmi dobře se doplňují v barevnosti i síle. Snímač u kobylky je poměrně agresivní a velmi, velmi zpěvný, výrazně přenáší celý tónový rozsah a zvláště v sólech je jeho velká síla, produkuje jasný břitký zvuk, který se v kapele neztratí. Komorová konstrukce těla navíc každému zahranému tónu přidává onu těžko definovatelnou éteričnost pololubových kytar, např. ES-175. pokud se týká stylů, měl jsem dojem, že tu půjde o určitou vyhraněnost, že s AE nepůjde zahrát všecko – a ostatně, proč by mělo. Po pár dnech jazzování, fusionování, funkyování, bluesování a také pěkného rockování jsem však dospěl k závěru, že v pohodě a s přehledem zvládne metal včetně nu-verzí. Chce si to jen pohrát s nastavením a je potřeba do toho trochu namíchat akustiky, tak jednu čtvrtinku. Právě mícháním dostáváte to nejlepší, co lze asi na tomto trhu slyšet – perkusivní attack, dlouhý sustain, nádherné harmonické. Je to opravdu „cool". Samozřejmě je třeba ctít při zkreslení zásadu méně akustiky je více, ostatně L.R.Baggs tam není pro to, aby dráždil lead kanály vašich aparatur. Skvělé barvy také dostáváte rozpojením snímačů na singly, téměř to nebručí, asi je tam druhá cívka v protifázi, ale iluze singlu je dokonalá a i „mezipoloha" je pěkně skleněná a cinkavá. Další volba mezi sériovým a paralelním zapojením cívek humbuckerů nabízí ještě více variant základních barev v samotné elektrické sekci zvukového spektra AE. Dá se říci, že už jen s elektrickým tonálním potenciálem AE v kombinaci s rezonančním tělem lze dosáhnout na téměř všechny myslitelné barvy, zvuky a herní styly elektrické kytary.
A to není vše. Piezzo posouvá hru na tento nástroj do další roviny. Každý, kdo někdy potřeboval střídat akustiku s elektrikou, ví, jakou pomocí je mít tyto možnosti pohromadě. Nejlépe se pozitivní vlastnosti piezza projeví buď v přímém zapojení do P.A. nebo při nahrávání či hraní přes soustavu s větším frekvenčním rozsahem, než mají běžné kytarové reproduktory, jejichž rozsahy končívají kolem 5-6 kHz. Ještě zajímavější bylo namíchat čistý akustický signál se zkresleným na úrovni overdrivu – zvláště pro éterická rocková kila. Povedlo se mi to smíchat na pásek sice doslova na koleně, ale pokus a zamotance šňůr stály za to – nepopsatelné. Mít to tak ve studiu k dispozici…
Škála zvuků a výrazových možností tohoto nástroje je ohromující a tak není divu, že početné zástupy kytaristů upřednostňují právě Carvin oproti mnohem u nás známějším a „světovějším" jménům. To nejzásadnější ale v celém procesu jsou samotní muzikanti. Vzájemná souhra hráče a nástroje, porozumění a velký cit pro muziku a hráčská dovednost – to je to jediné, co může tento nástroj využít v jeho celé nádheře a plnosti.
K té nádheře a plnosti udělali už velký krok u Carvinů – špičková kvalita a nepoměrně nízká cena. AE185 vám sice neodpustí jedinou chybičku, ale odmění se vám královsky neskutečnými zvukovými a herními možnostmi. Takže – vyzkoušíte?
