Carvin MTS3200 & VL100

High Society
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
Ceny v textu

„Konečně v Československu", hlásal jeden billboard po revoluci vstup nejmenovaného pracího prášku na náš trh. A tak jsem si to řekl i já poté, co jsem zaregistroval, že se tu konečně našel zodpovědný distributor této značky. Šest let už jsem doma zálibně prolistovával starý katalog tohoto hudebního giganta a říkal si - kdybych tak jednou mohl tenhle aparát vyzkoušet „na vlastní bulvy"!

A tak se doslova splnilo to o Mohamedovi – to jako mě – a té hoře (tak působí v tom starém katalogu foto full-range sestavy hlava+ boxy A a B). Čtyři týdny jsem mohl oprašovat, opečovávat a žhavit jejich pilotní produkty, hlavy MTS 3200 a Legacy s boxem.

Oba zesilovače jsou postaveny pravděpodobně na stejné platformě, mají téměř totožný „podvozek", ovšem svými užitnými vlastnostmi, tedy zvukem, se dost podstatně liší. Oba jsou to plné dvoukanály (kanál clean je důsledně čistý) s přepínáním výkonu 100/50 W, se samostatnými korekcemi EQ pro každý kanál, presencí a reverbem a v podstatě shodným zadním panelem. Tím ale už podobnosti končí – takže „hupky šupky" a pěkně popořadě.

Začneme tím lepším ...

MTS 3200 je 100 W hlava od základu odlišné konstrukce než cokoli jiného na trhu, máme-li věřit prospektu výrobce. Je navržena jako celolampová bez polovodičových prvků v signálové cestě zesilovače. Přední panel je proveden v zářivě bílém komaxitu s chromovanými ovladači s jednou malou značkou polohy na knoflíku, takže není úplně zřetelně na první pohled vidět, kolik máme tím kterým ovladačem „natočeno"; ovšem na trojnásobně drahém DualRectifieru je to vidět ještě hůř. Zprava doleva ovládáme nejdříve lead kanál s třípásmovým EQ. Mezi sekcí lead a čistého kanálu je osazen ruční přepínač kanálů, který musí být „on" pro ovládání přepínání přibaleným footswitchem. Indikace činnosti každého kanálu je provedena ostře svítící červenou ledkou, tedy červená i pro čistý. Kanál clean obsahuje vedle EQ pouze volume (bez masteru) a spínač presence. V master sekci najdeme celkový ovladač reverbu společný oběma kanálům a ovladač presence pro lead kanál. Zadní panel obsahuje dvě zdířky pro napojení reproboxů, přepínač impedancí boxů, přepínač výkonu s volbou aktivace mezi dvěma a čtyřmi koncovými pentodami a přepínač typu těchto koncových pentod. MTS je dodáván s osazením 2x 12AX7R Groove Tubes s puncem „the best of", 3x 7025/12AX7WA Sovtek a 4x 5881WXT taktéž Made in Russia. Ovšem platí, že pokud chcete vyměnit 5881 za EL34 a modifikovat tak zvuk, je nutné přenastavit i klidový proud (trimr P11 uvnitř šasi), ne jen cvaknout přepínačem. Na panelu dále následuje vstup pro line-out (s amp-simulatorem), vstup pro footswitch a send/return sériové efektové smyčky. Smyčka je navržena jak pro připojení bateriemi napájených zařízení (-10), tak pro rackové sestavy (+4) bez šumu a brumu a pracuje paralelně s reverbem. Co je ovšem nejpříjemnější je to, že je tu popis, kde je která lampa osazena a legenda, co má vlastně za úkol, jestli je to fázový invertor koncového stupně či lampa preampu. Jedním pohledem se tak i laik (já) může jednoduše přesvědčit, jestli všechny žhaví a je-li vše tak, jak má být.

Muzikantsky Totálně Skvělé,

jak by mohl znít variantní překlad „MTS". Na rozdíl od mnoha jiných zesilovačů nesdílí MTS lampy v preampu pro oba kanály, ale každý má tu svoji a to ještě tu nejlepší možnou – GT. To je záruka dlouhodobě neměnné kvality zvuku a zachování stálé „šťavnatosti" a drivu. Výběrové řízení u GT je svými normami kvality jedním z nejtvrdších. Nutno podotknout, že mnoho zesilovačů známých značek a mnohem vyšších cenových hladin nemá tak kvalitní lampy (pokud se původu a testování týká). Vím, že i mnoho majitelů multiefektů s integrovanými lampami právě tyto vyměňuje za značkové GT či M/B kvůli onomu drivu a téměř se neměnící kvalitě.

Pasivní korekce jsou také od běžné produkce laděny poněkud odlišně. Obvody jsou navrženy pro maximální zachování čistoty tónu. Basy jsou posazeny na 82 Hz místo obvyklých 100 Hz pro eliminaci nechtěných basových „plků" a pokud se nepletu, basové E má 81 Hz. Každopádně, když stáhnete basy na 0, dostanete zvuk identický se zvukem basové struny „na sucho", není to tak ploché a gumové jako u běžně nastavených korekcí. Středy pracují v rozmezí 600-700 Hz a můžeme tak eliminovat nechtěné a nepříjemné pazvuky z citlivé oblasti 500-700 Hz, které jsou běžně navrženými středy 1 kHz nezasažitelné. Výšky místo obvyklých 4-6 kHz ovládají pásmo až 10,5 –11 kHz a dodávají tak zvuku opravdu skleněnou jiskřivost a dynamické výšky. Zajímavě dotváří zvuk také spínač a ovladač presence, který pracuje na rozdíl od obvyklých rozsahů jiných zesilovačů jen v oblasti nejvyšších kytarových harmonických složek signálu 8-10 kHz, což je ideální rozsah pro akustické kytary. Dává tak tónu nepřehlédnutelnou čistotu a skleněnost, kterou běžný 3 kHz spínač bright, na rozdíl od tohoto řešení, nemůže obsáhnout a zanechává tak zvuk poněkud plochý. Na druhé straně tu zase nedostanete úplně lehce ten tlustý filtrovaný zvuk, jaký má třeba Matchless nebo Vox. To platí zvláště pro lead kanál, jemuž presence definuje opravdu samý okraj kytarového zvuku. Díky tomu je možné dosáhnout maximálních poloh a možností drivu – sametově hebký i nabroušený jako břitva.

Co mě ovšem překvapilo u MTS nejvíc, jsou koncové pentody 5881. Nevím, jestli je to výrobcem, nebo řešením a celkovým naladěním koncového stupně, ale zvuk je vynikající. Doteď jsem 5881 nechtěl ani vidět, poté, co je začali u Marshallů osazovat do řady SLX a 900 a jejichž zvuk mě, mírně řečeno, nenadchnul. Od té doby mám k M. (vyznavači prominou) averzi a měl jsem zato, že jsou na vině právě koncové lampy. Ostatně, ruku na srdce, existuje Marshall s čistým zvukem? Stále tam slyším, jako kdyby všechny lampy uvnitř měly „prasklé sklo". U MTS mi barva zvuku koncového stupně silně připomíná nedávno testovaný 300 W Crate s jejich 6550, které jsou, stejně jako 5881, zvukově tvrdší, méně ochotné ke zkreslení než oblíbené EL34, a celkově bych to zjednodušeně charakterizoval tak, že 6550 jsou zvukově silnější, nadupanější, blízko nich 5881 jsou studenější s méně harmonickými, pak dlouho nic, potom EL34. 5881 ovšem oplývají poměrně velikou dynamikou a vhodností k sólové hře a výrazu – když hrajete jemně, jsou tiché, poslušné a čisté; když však zaberete za struny, dovolí vaší kytaře „řvát" okamžitě. Celkově je MTS posazena, mám-li subjektivně přirovnat, mezi Mesa/Boogie Nomad a Marshall Plexi. Proto tolik zmiňuji Marshall, protože nemůžu pochopit, proč je Marshall chápán tak nějak jako legenda a měřítko, pokud to ovšem není léty na trhu (ostatně Carvin je tu s lampovými zesilovači už od roku 1949!!), když je jeho zkreslený zvuk tak tenký a „prasklý" ve srovnání s podobně hudebně zaměřenou MTS.

Shrneme-li si zvukovou charakteristiku MTS, máme tu jeden z nejlepších čistých kanálů na trhu (v dané cenové kategorii smete ze stolu všechny soupeře!!). Dynamický, pevný zvuk, který nijak nedeformuje charakter typu kytary a snímačů; je tu jen a jen přirozený zvuk vaší kytary. Plné basy, „nezahuhlané" a konkrétní, jasné středy, jiskřivé výšky, možnost ostrého nabroušení. Celou dobu, co mám MTS doma, mě při pohledu na něj napadá stále dokola to stejné – „nejpevnější" a nejkonkrétnější zesilovač v této kategorii. Moc by mu slušel třetí, resp. druhý kanál s první polovinou rozsahu lead kanálu, ale to už bychom byli trochu jinde. K lead kanálu nemám co dodat – je jasně posazený do blues-hardrockové kategorie, drive na 1 vám přiblíží staré „sixties" zesilovače, 2-3 pak nádherný akordický crunch, který by si zasloužil osamostatnit, a mezi 4 a 6 uslyšíte jeden z nejlepších saturovaných zvuků. Od 6 dále potom máte přeplněný drive; dravost a sustain, který z vaší kytary vytahuje úplné maximum. Zajímavě tu pracuje presence, která je do 6 jakoby nijaká, jemná, a pak od šestky začne to správné sólové „maso" – sustain a tón drží a drží a přechází o oktávu do jemného feedbacku, což zvláště od poloh XV. na hmatníku má skvělý účinek: tón to jakoby zesiluje a velmi pevně až drze se ten zvuk prořízne prostorem.

Je samozřejmě možné využít kvalit koncového stupně a vytvořit si alternativu clean kanálu – volume na 10 a drive na 1. Což zvláště v režimu 100 W má své osobité kouzlo. Celkově vysokou kvalitu podtrhuje reverb, přirozený, bez přílišného jiskření a hlavně přirozeně doznívající.

Ostatně – kdo chcete slyšet nefalšovaný plný Carvin v nahrávce, poslechněte si alba kapely Mad At The World z let 90, 91.

... a pokračujeme tím nejlepším!

Moje první setkání s Legacy proběhlo na veletrhu Muzika 2002 a měl jsem možnost během tří dnů strávit první dojmy také v sousedství několika ostatních značek. Výhoda byla, že sestava s boxem byla instalována bokem v oddělené místnosti a i když to bylo nastaveno pouze na půl plynu, přece jen jsme jej mohli občas zesílit. Mám zesilovač Legacy tedy o trochu víc „naposlouchán". Jeho pobyt u nás doma mě jen utvrdil v přesvědčení – ano, je to mimořádný zesilovač.

Je známo, že Stave Vai hrál na mnoho značek zesilovačů, Marshally počínaje a VHT konče. To, že zakotvil a rozhodl se najít svůj zvuk u Carvina, taky o lecčems svědčí. A jeho požadavky nebyly malé – zesilovač musí být něco extra od ostatních, ale zase ne tolik, aby to bylo jen pro pár „fajnšmekrů", ale i „pro Tondu a Láďu". Musí svým zvukem vyjadřovat a stanovit novou třídu a dát možnost k plnému vyjádření. A tak se zrodil Legacy. Je znát, že je to zesilovač „na míru", laděný do konkrétní podoby, a tak nemusí vyhovovat úplně každému, protože to rozhodně není jen běžný standart.

„Horních deset tisíc"

V první řadě upoutá krásné provedení, imitace kůže pod mřížkou vyvolává pocit „high-end". Vintage ovladače zcela ve stylu 5150 apod., zřetelná poloha knoflíku a ovladač presence přímo v sekci lead jsou uživatelsky příjemné rozdíly. Jinak je jeho vnější řešení podobné předcházející MTS. V čem se ale zásadně Legacy liší, je zvuk. To není nějaká varianta, odvozenina či modifikace výrobního programu. Jde o zvukově zcela jinou koncepci a je to hodně slyšet. Poté, co Steve s techniky Carvina vyzkoušeli nespočet variací obvodů, typů lamp a reproduktorů (včetně nějakých prototypů) a to všechna prohnali Stevovýma „high-society" ušima, padla volba na Celestion Vintage 30 (no, to se dalo čekat) v reproboxu a EL 34 Electro-Harmonix v koncovém zesilovači. Preamp zůstal totožný, co se lamp a jejich typu týká, jako u MTS. Totožný zůstal i zadní panel, jen přepínač typu koncových lamp nabízí možnost volby 5881 (pro méně zasvěcené – 5881 jsou ruskou vojenskou verzí elektronek 6L6GC, možno je tedy použít i ty).

A jak se na to hraje

Kdo si myslí, že skvěle, uhodl. Ale popořádku. Čistý kanál v intencích Carvinské čistoty má poněkud odlišný zvuk od MTS, je víc sevřenější, není tak doširoka rozmáchlý, je víc konkrétní ve středech a basech, není tak „skleněný". Pokud se chceme bavit o nějaké „slabině", tak je v tom, že tento kanál není zvukově tak univerzální jako má MTS – ovšem máme před sebou signature model. Oproti MTS se na něj zase mnohem lépe hraje s nějakými modulačními efekty ve smyčce, a to byl možná účel jeho naladění do této podoby. Korekce jsou navrženy ve stejných pásmech a rozsazích jako u předchozího modelu.

To nejlepší ovšem přichází při přepnutí na lead kanál. Obrovsky bohaté a doslova ušlechtilé zkreslení, jedno z nejlepších, jaké je možno na našem trhu slyšet, ne-li vůbec nejlepší. Ale tady už se projeví, že někdo radši vdolky, a jiný zase Legacy. Velikou měrou se na výsledném zvuku podepisují právě koncové lampy. Zvláště je to patrno při provozu naplno, tedy na 100 W. Pro oba Carviny je celkem typické (asi platforma Fender), že není potřeba příliš vytáčet volume pro kvalitní tón, ovšem podíváte-li se na firemní stránky a podsekci Vai, kde jsou Stevova preferovaná nastavení korekcí a drivů, je to víc než jasné: nejlepší výsledky jsou od šestky nahoru. Právě koncový stupeň se na velmi kvalitním tónu podepisuje nejvíce – neklade takový odpor při saturaci jako 5881 u MTS a to se pak hraje jedna báseň. Všechno, co jsem napsal u předchozího o pevném tónu, zde platí naprosto beze zbytku a celé je to umocněno nebývalou měrou přidanou hodnotou dalších sudých harmonických a doslova tučnou silou, se kterou se tón dostává ven z boxu. A pokud se vám nechce přepínat kanály a potřebujete zůstat jen na lead straně, jednoduše pracujte s volume na kytaře – škála čistých zvuků se rozroste a stačí pohyb malíkem, vytočit potenciometr a jste v rockovém ráji. A hraní akordů i při plném drivu je úplná nádhera, žádné slévání či hlcení, ale konkrétnost a - pokud to vaše ruce umí a kytara dovolí - noblesní čistota. Reverb to opět celé podtrhuje a je také jeden z nejlepších, co můžete slyšet. Má přesně to, co má správný reverb mít – zahrajete tón, vypnete reverb a přirozené doznívání prvního tónu splyne s dalším. Pohádka.

Velkou zásluhu na výsledném zvuku má Legacy box, který stále vidím jako vůbec nejlepší pro rockovou muziku (kdybych si chtěl rýpnout, řekl bych že i Marshall se s ním dal poslouchat, ale zůstanu objektivní a neřeknu to, aby si někdo nemyslel, že jsem zaujatý – ale ano, řeknu to, i subjektivní, byť možná zaujatý názor má v testu své místo). Svou roli tu asi hodně sehrává materiál a konstrukce ozvučnice, logicky, ovšem nejvíc se podepisují zakázkové Celestiony. Jasný, konkrétní tón, pevný „jak helvetská víra". Víc není co dodat, to se musí slyšet.

Závěrem

Vlastně je co dodat: jestli chcete mít zážitek, zahrajte si na Legacy komplet. Žádné kompromisy. Ta dvojka – hlava a box – je naprosto sehraná a sladěná. Napadá mě také, že zatím žádná digitální simulace nenabízí nějaký model Carvin. Takže – jestli máte chuť znít jinak, zkuste zaparkovat u Carvinů. Možná je to právě to, co hledáte. Přeji pevné ruce, otevřené uši a hodně dobré muziky.