Který kytarista by někdy nezatoužil polaskat legendární kytarový krk? Jestliže však legendární znamená ceněné nejen z hlediska historického, není leckdy jiného zbytí, než vztáhnout svou ruku alespoň na model modelu. Po čtyřiačtyřiceti letech vyšla v duchu této (spíše obvyklé) nevyhnutelnosti vstříc všem svým potenciálním zájemcům a obdivovatelům také firma Danelectro. Ta na trh uvedla reedici svých kytar Dano ´59 a Dano Pro. Nakolik se pak v dnešním věku proliferace simulací nápodobu legendy podařilo uvést do života dosvědčí – snad – text následující.
Firma, kterou před více než čtyřiceti let založil pan Nathan Daniel, zůstala věrna původním a pro Danelectro především typickým tvarům. U modelu Danelectro Dano Pro to znamená tedy spíše obdélníkový tvar bez cutawaye, což samozřejmě přináší jistá omezení při snaze vystoupat i do vyšších poloh hmatníku. Zachována samozřejmě zůstala rovněž – pro kytary Danelectro signifikantní – koncepce dutého těla, překrytého masonitovými deskami. Právě tento masonit, lisovaný dřevovláknitý materiál, který přejal své jméno po svém tvůrci, jímž je William H. Mason, přispívá, vedle vlastní konstrukce nástroje, k typické zvukové charakteristice kytar Danelectro, onomu tzv. „twang" zvuku.
Na první pohled upoutá bok kytarového těla, který je po celém svém obvodu obepnut páskem, který byl – za účelem většího přiblížení se „dobovosti" – „zdůvěryhodněn" šelakováním. Ten u původních modelů ukrýval spoj dvoudílného provedení. U modelů současných pochopitelně slouží již jen jako evokace „starých dobrých časů". Ve stejném barevném provedení jako pás – a také stejným materiálem – je pak pokryt i pickguard kytary. Za materiál pro krk s rádiusem čtrnácti palců byl zvolen javor; pro devatenácti-pražcový hmatník byl vybrán palisandr. Krk je k tělu přišroubován čtyřmi seriozně působícími šrouby na způsob bolt-on. Méně seriózně již možná působí přišroubování zadní plastové krytky potenciometrů s přepínači snímačů. Ta totiž projevuje více vůle, než by se snad dalo čekat. Jistě by nebylo od věci srovnat, jestli také u původních nástrojů tento kryt (doslova) „hrkal" a pokud ano, tak zda-li stejně svobodně a nespoutaně, jako je tomu u modelu testovaného. Podobně i šrouby, které vystupují ze zadní části těla kytary pod snímači, nejeví přísnou snahu vypadat „řádně zašroubovaně". Ovšem na druhou stranu: „vše drží"; jedná se tedy spíše o přijetí této věci na způsob prostého faktu (tzn.: prostě to tak je.).
Dva zesílené Alnico snímače „Lipstick Sweet Baby" zůstaly stylově věrny původním krytům snímačů, které, jak dnes už každý jistě ví, byly vyráběny (konečně napovídá to sám jejich název) z obalů na rtěnky. K přepínání mezi snímačem u krku a snímačem u kobylky slouží třípolohový přepínač a ve stejné linii, jen směrem dolů k výstupnímu konektoru nástroje, jsou umístěny i černě provedené, plastové, po svém obvodu vydrážkované kryty potenciometrů hlasitosti a tónové clony. Může se stát, že přepínač snímačů bude, vzhledem ke svému umístění, při razantnějším beglajtu pravé ruky relativně snadno atakován a přepnut; jde však spíše o potřebu vzít tuto možnost v úvahu, než ji chápat jako nějakou nepříjemnou nutnost.
Jistým moderním vylepšením je, oproti původnímu modelu, instalace pevné kobylky s individuálně laditelnými segmenty pro každou strunu, spolu s použitím odlitých, olejových strojků ladicí mechaniky. Kobylka se snímači je poniklovaná, stejně jako ladící mechanika, rozložená po třech ladicích kolících z každé strany hlavy nástroje.
Hlavu samotnou pak zdobí vertikálně vyvedené logo firmy Danelectro. Pro úplný popis snad ještě dodejme, že Danelectro Dano Pro je vyráběna v barevném provedení black, keen green, royal blue, burgundy, gold, red, tangerine, aqua – viz foto – tan a peach.
Popis bychom tedy měli skončený a jak je to tedy se zvukem a s pocity? Kytara je především zajímavě lehká - na nízké váze se samozřejmě podílí konstrukce dutého těla, která není u tohoto typu kytary něčím samozřejmým.
Dokonce by se dalo napsat, že konstrukčně jsou v tomto smyslu kytary Danelectro určitou raritou; spolu s volbou masonitu coby materiálu. Za další plus pak lze bezesporu počítat fakt, že při relativně příznivé ceně je možné získat skutečně „vintage sound". Především snímač u krku produkoval měkké a přesto výrazně barevné tóny, zvukově vhodné pro melodické, jen jemně nakreslené, neakordické doprovody z dob dávno minulých. Mimořádně dobře se „táhnou" slide skluzy, hodně příjemně zní – především na zadním snímači – otevřené akordy. Pro rychlé stupnicové běhy tato kytara primárně určená není, proto ani nelze očekávat, že by při nich měla chuť nějak zvláště spolupracovat. Na druhou stranu se ale nesnaží ani příliš protestovat, jestliže muzikant zatouží po rychlejším riffu. Dělá zkrátka jen to, co by dělat měla a dělá to dobře. Lze ještě dodat, že i bez zapojení do aparatury, tedy „na sucho", zní Dano Pro příjemně a harmonicky vyrovnaně a – relativně – hlasitě. Osobně bych ji i přes uvedená pozitiva volil spíše jako druhou kytaru, určenou pro konkrétní skladby nebo pro konkrétní party, než jako sólový nástroj. Ovšem jako kytara, které má poskytovat ten téměř autenticky správný „vintage sound", bude svému majiteli sloužit opravdu velmi věrně. Nu a nakonec je také třeba přihlédnout k tomu, že se síla celé „devětapadesátkové" reedice odkazuje především na svou původní historicky nemálo významnou minulost. V polovině šedesátých let byly tyto kytary všeobecně důvěrně známy a u řady muzikantů se těšily značné oblibě. Už tehdy byly snadno dostupné, dostatečně kvalitní a především: byly „své". Bylo by tak škoda nahlížet dnes na tyto nástroje z reedice jen a pouze jako na reedici nějaké další legendární kytarové řady. Na našem současném domácím kytarovém trhu, zaplavovaném řadou tuctových, byť třeba i dražších – což nutně neznamená vždy kvalitnějších – nástrojů, se tyto kytary mohou pochlubit tím, že mají svůj nezaměnitelný face a svůj vlastní výraz. Že ho opravdu mají, to pak docení především „vintage kytaristé" nebo sběratelští fajnšmekři. A ovšemže ne nutně pouze oni, ale každý ten, kdo by rád polaskal opravdový legendární kytarový krk.
A tak lze na závěr napsat, že se skutečně jedná o věrnou nápodobu modelu z jiných časů – a že nejen samotný zvuk toto tvrzení jednoznačně dosvědčí.
Prubni a řekni
Jakožto velký „milovník" starých dobrých vintage zvuků, jsem byl požádán, jestli bych nenapsal pár slov o kytaře, která se po mnoha letech dočkala svého „obrození". Jde o legendární model Dano Pro firmy Danelectro, který asi nejvíce proslavil Pan Zeppelin - Jimmy Page. Hlavní test na tento „neskutečný" kousek už napsal kolega, já se budu snažit pouze doplňovat.
Jelikož vím, že tento model nikdy nedisponoval nějak zvlášť silným zvukem ve zkreslení, ale byl hojně používán jako doprovodná kytara na čistý kanál, zkusím se na to i více zaměřit. Ostatně, už jen počet pražců (19) dává tušit, že nejde o kytaru vhodnou pro sólové běhy. Mr. Page také tento nástroj používal při svých „předváděčkách", kdy měl kytaru naladěnou do alternativních ladění a hrál na ně tehdy téměř nepoužívané a do té doby neslyšené akordy. Nutno podotknout, že používal dva typy těchto kytar. Známější asi bude nástroj, jež měl na kytaře dvě barvy, černou a bílou, v provedení notoricky známého znaku jing a jang. O to však nyní nejde – nám jde o to, jestli se opravdu dají z tohoto reissue modelu „vyždímat" ony legendární zvuky, inspirované indickou meditativní hudbou jako například ve skladbě Kashmir...
Na „sucho" zní, díky konstrukci, velmi hlasitě a jde pěkně „do bříška". Po zapojení do signálového řetězce se okamžitě z aparátu line velmi signifikantní vintage sound, který obzvlášť při připojení efektů, zní „setsakra" inspirativně! Pokud si člověk navíc uvědomí cenu nástroje, jde už téměř o kultovní záležitost! Ale pojďme dále. Díky kovovým snímačům zní zkreslený sound čitelně a středově – zkoušel jsem nástroj i při živém hraní a můžu garantovat, že pěkně „proleze" zvukovou koulí a zároveň si pořád udržuje svůj charakter.
Ovšem ten pravý „vintage orgasmus" nastane, když si začnete hrát s efekty (stačí delay a chorus, případně flanger) na čistém kanálu, přepnete na oba snímače a začnete si hrát s alternativním laděním. Nu, nelenil jsem, pro začátek naladil do „dropp d" a začal si jen tak „pinkat" v indické stupnici. Ten sound bych vám opravdu přál slyšet – chvílemi to zní jako kdybych hrál na sitar; chvílemi jsem se přistihl, že si „šepotám v stínech, v tichu výkřiků"; pak jsem se přenesl na Nový Zéland k ohňům maorů… Na chvíli jsem přeladil do standardního ladění a zkusmo zahrál klasické postupy stylu reagge. Zkrátka, velmi inspirativní nástroj, který může obohatit váš sound. Samozřejmě jsem si vyzkoušel i onen legendární riff Led Zeppelin, Kashmir. Tentokrát jsem přeladil do modálního ladění Dsus jinak známého jako „dadgad", trochu přidal zkreslení, basů a zahrál pár taktů… Dámy a pánové, je to tam! Těžko něco dodat více. Ačkoliv kytara vypadá poněkud nevábně, je to jako s některými ženami – je tak ošklivá, až je krásná. „Milovníci" netradičních nástrojů a „hledači" inspirativních nástrojů, tohle si určitě zkuste!
Richard Roučka
