Nejste spokojeni s tím, jak vám hraje váš zvukový systém a nemáte na to, nebo se vám nechce pořídit si nový? Nelíbí se vám zvuk té či oné nahrávky na CD, nebo DVD, který se zvukoví inženýři pokusili dotáhnout k dokonalosti už při masteringu? Zdá se vám, že tomu stejně něco chybí? Pak, pokud jste nedosáhli uspokojivého výsledku pomocí běžných grafických či parametrických ekvalizérů, možná nastal ten pravý okamžik sáhnout po nějakém procesoru, který vám umožní „vyladit" zvuk přesně podle vašich představ. Procesor, vyvinutý právě pro takový účel, se nazývá enhancer.
Teorie
Myslím si, že neuškodí si hned v úvodu připomenout, že anglický název enhancer je odvozen od slovesa enhance, jehož některé z českých překladů jsou: zkrášlit, zlepšit, rozšířit, obohacovat (vyberte si sami). Enhancer je pak tedy česky něco jako: zkrášlovač, zlepšovač, rozšiřovač, obohacovač (opět si vyberte sami). Ať však procesoru přiřadíme jakýkoliv český název, jedno zůstává: vždy jde o procesor určený k úpravě frekvenčního spektra zvukového snímku. Předmětem takových úprav většinou bývá horní část zvukového spektra a to z důvodu celkového oživení zvukového snímku zvýšením rozlišení a zlepšením lokalizace na stereo bázi. Obdobné úpravy se provádějí také na opačném konci zvukového spektra, tedy v pásmech nízkých frekvencí, kde vhodně provedené obohacení může zvukový snímek zpevnit, zlepšit podání hloubky prostoru a podání dynamiky nahrávky. Na čem jsou takové úpravy (neboli obohacení) založeny, si zkusíme popsat dále na příkladu konkrétního procesoru, který nám k dnešnímu testu, prostřednictvím tuzemského distributora, nabídla americká firma Crest Audio. Řeč bude o modelu CPS-1203,ze série Performance, jehož plný název zní: Sub-Harmonic processor and high frequency enhancement system.
Jak bývá v našich testech nepsaným pravidlem, nejprve začneme popisem mechanického provedení a ovládacích prvků.
Stavba
Procesor CPS-1203 je instalován v standardní rackové krabici o výšce 1U. Zadní strana přístroje nese konektory všech vstupních a výstupních míst. Jedná se o stereo procesor a tak jsou k dispozici vstupy a výstupy levého a pravého kanálu, navíc ještě výstup pro subwoofer. Všechny vstupy a výstupy jsou symetrické, osazeny paralelně konektory XLR a 1/4"TRS, s výjimkou výstupu pro subwoofer, který je osazen pouze konektorem 1/4" TRS. Na zadní straně je také konektor pro síťovou šňůru, po jejímž připojení k zásuvce napájení se procesor rovnou zapne (žádný síťový vypínač).
Na přední straně jsou pak veškeré ovládací prvky přístroje. Od leva to jsou: tlačítko System Bypass, kterým se vyřadí systém z činnosti a je tak možné okamžitě porovnat původní a „obohacený" zvuk. Následuje potenciometr vstupní úrovně, který je doplněn indikačními LED diodami 0 a + 10 dB. Ty umožňují orientační kontrolu vybuzení zařízení. Potenciometr vstupní citlivosti je funkční vždy, i když je jinak procesor vyřazen tlačítkem System Bypass mimo provoz. Za ním v řadě jsou další dvě tlačítka, červené slouží ke směrování signálu upravených spodních frekvencí: zamáčknuto = signál odchází jak do výstupů pro levý a pravý kanál, tak i do výstupu pro subwoofer, vymáčknuto = signál odchází pouze do výstupu pro subwoofer, v levém a pravém kanálu je pouze signál upravený na vysokých frekvencích. Druhé z tlačítek přepíná frekvenci, kolem které úprava ve spodní části spektra probíhá. Za těmito dvěma tlačítky dále následují otočné potenciomtery, kterými se řídí vlastní proces spektrální úpravy procházejícího signálu. První potenciometr, označený Sub Harmonic Enhance náleží k té části procesoru, kde se k původním basovým frekvencím, obsaženým v procházejícím audiosignálu, generují syntetické basové frekvence vždy o oktávu nižší. Zmíněným potenciometrem pak řídíme, jak hodně takto vygenerovaných nízkých frekvencí k původnímu signálu přidáme. Druhý potenciometr nese označení Low Frequency Enhance. V této části procesu dochází k úpravě signálu okolo určité basové frekvence (kterou lze změnit pomocí tlačítka Frequency Shift), která leží o oktávu výše, než synteticky generované subharmonické frekvence. Potenciometr opět slouží k nastavení množství upraveného signálu. Třetí potenciometr je označen High Frequency Expanse. Jeho pomocí se řídí současně dva parametry procesu. Postupným otáčením doprava se jednak zvyšuje množství harmonických vysokých frekvencí přidávaných k původnímu signálu a zároveň také dochází k subjektivnímu rozšiřování stereobáze. Posledním potenciometrem, zcela vpravo na čelním panelu je pak potenciometr označený Sub-Woofer Output Level, který, jak název naznačuje, slouží k nastavení hlasitosti na výstupu pro subwoofer. Tolik tedy provedení enhanceru Crest CPS-1203.
„Tož včíl prakce“
Nyní k praktickým poznatkům. Hned v úvodu musím říci, že tento procesor je svým způsobem docela nebezpečný. Ptáte se proč? Především proto, že lidské ucho si za chvilku zvykne na cokoliv a obohacování pak nebere konce. Samozřejmě, také jsem si hezky vyzkoušel „co to umí" a můžu říci, že i moje malolitrážní dvoupásmovky hrály jako PA systém na hiphop párty. Nejsem si však jist, jestli se v takovém případě ještě jedná o obohacení zvuku. To jen tak na okraj o tom, kam až se lze s takovým procesorem dostat. Ale zpět. Pro test jsem si nejprve připravil cédéčka se starými nahrávkami, konkrétně ranné nahrávky Beatles. Nahrávky skladeb jako například She Loves You, A Hard Day’s Night, Can’t Buy Me Love, Eight Days A Week z dnešního pohledu neoplývají příliš velkou dynamikou ani úplně ideálním frekvenčním rozsahem a proto se mi jevily jako dobrý materiál na „obohacování" (skladby pocházejí z výběru Beatles Forever, který vyšel jako příloha časopisu RollingStone – uvádím to proto, že je možné, že existují technicky lepší verze na albech, ze kterých původně pocházejí).
Tak tedy: potenciometr, který má na starosti přimíchání synteticky generovaných spodních frekvencí na většině zmíněných nahrávek téměř „nezabral". Vytočení potenciometru na maximum k nahrávce přidalo jen jakési dunění, které nahrávce příliš neprospělo. O poznání lepší účinek měla úprava pomocí potenciometru Low Frequency Enhance. Zde už byl při přepínání mezi neupraveným a upraveným zvukem zřetelný posun směrem k lepšímu (potenciometr však musel být vytočen na maximum). Úprava procesorem v této části spektra neovlivnila ani tolik Ringův kopák, ale hlavně basu Pavlíka McCartneyho, která se v nahrávce slušně zvýraznila, místy zněla jako kontrabas. Úprava na vysokých frekvencích byla při postupném přidávání pomocí potenciometru High Frequency Expanse mnohem znatelnější, než ve spodních pásmech. Už v polovičce dráhy potenciometru byly nahrávky velmi výrazně „obohaceny", nejvíce se v nahrávce zvýrazňovaly činely a virbl, vokály zůstaly překvapivě téměř beze změny, spíše se jen jakoby rozjasnily. Při vytočení potenciometru na maximum už činely zněly nepřirozeně a celý snímek se díky převaze vysokých pásem jakoby ztenčil. Neupravený zvuk proti tomu zněl jak z pod deky, ale plněji a vyváženěji.
Téměř stejná situace se opakovala při pokusu vylepšit některé ze starších nahrávek Elvise Presleyho. V klasice Heartberak Hotel účinkoval i generátor subharmonických frekvencí a to na basovou linku, jinak jak říkám, průběh stejný jako u nahrávek Beatles.
Nyní přeskočme o několik desetiletí vpřed. Do přehrávače jsem vložil aktuální album docela ostrý holky. Anastacia. Sotva se rozběhly první takty úvodní skladby už bylo jasné, že u této současné nahrávky se každý případný upravovač vyřádí. Všechny tři potenciometry mají dostatečnou účinnost k ovlivnění nahrávky podle individuálních představ. Když přidáváte subharmonické frekvence, dělá to dojem, jakoby nahrávka naráz hrála přes bednu s mnohem, mnohem větším basovým reproduktorem. Při velkých hlasitostech by vám to určitě rozhýbalo vnitřnosti. Při aplikaci obohacení pomocí prostředního potenciometru Low Frequency Enhance jsem měl spíš pocit jakoby se jednalo o dynamickou úpravu okolo určité dané frekvence (komprese v určitém vymezeném pásmu?). Tady dochází k znatelnému „vyrovnání" jednotlivých prvků zvukového snímku a tím k poslechovému „zpevnění". Při obohacování na vysokých frekvencích je lépe méně, než více. Velmi brzo je efekt obohacení (alespoň pro mne) nepřirozený. Vyzkoušel jsem si všechna maximální nastavení a pak jsem se vrátil k pokusům opravdu nahrávku vylepšit. Nakonec se mi osvědčil následující způsob: vždy jsem nejprve vytočil každý potenciometr na maximum (postupně každý zvlášť) a za neustálého přepínání upraveného/neupraveného signálu jsem postupně ubíral, až byl poslechový rozdíl mezi oběma polohami minimální, spíše jen pocitový. Tuto polohu jsem si poznamenal, potenciometr jsem stáhl na minimum, aby nastavení neovlivňovalo práci s dalším potenciometrem a takto jsem pro danou nahrávku nalezl, pro mě, vhodné polohy potenciometrů, na které jsem pak všechny tři potenciometry (Sub Harmonic Enhance, Low Frequency Enhance a High Frequency Expanse) zpětně nastavil. Výsledkem pak bylo decentní vylepšení poslechu zvukového snímku, který se až tak moc svým charakterem nelišil od neupravené verze. Byly to nepatrné nuance, ale po aktivování procesoru bylo možné říci: ano, tohle je lepší. Takový byl můj způsob práce, ale kdokoliv jiný může upřednostnit zcela jiný přístup. Ve hře je nejen kvalita zvukového snímku jako takového, ale i kvalita reprodukčního řetězce, kde výraznější úpravy enhancerem mohou pomoci subjektivně vylepšit poslechový vjem. Tím je vlastně také řečeno, k čemu je možné takový enhancer, jakým je například mnou testovaný Crest Performance CPS-1203, použít a využít.
Použití
V prvé řadě použití na moderní, profesionálně masterované nahrávky v podstatě postrádá smysl i když např. režiích rádií se mezi výstupními procesory s tímto typem zařízení potkáte. Na druhou stranu je zcela jistě možné vyzkoušet ho při vylepšování starých záznamů na audiokazetách nebo videokazetách (samozřejmě zde pouze u zvukových stop). Snad nejšikovnější se mi ve studiové práci jeví pro oživení smíchané nahrávky, pokud se nepočítá s masteringem (demonahrávka, záznam z vystoupení apod.), kde výsledek zní příjemně „našlápnutě" a současně čitelněji, živěji.
Své nejlepší služby pravděpodobně poskytne při živém ozvučování na malých a středních P.A. systémech, speciálně při špatných akustických podmínkách, kdy každé zlepšení poslechového vjemu přijde určitě vhod. Vyslovil bych ale domněnku, že vlastníte-li kvalitní moderní P.A. systém, je výraznější obohacování spektra basů subharmonickou syntetikou spíše kontraproduktivní - lépe najít jen vhodné „zpevnění" basů. Osobně bylo pro mne příjemnější, a pro celkový zvuk přínosnější, jen lehké „přikrmení" středovýškového pásma našeho malého systému HK Audio. Vše závisí také na stylu muziky, která se z pódia line. Výraznější pozitivní výsledek v této aplikaci jsem zaznamenal při ozvučování sálu pro cca 200 lidí staršími „samodomo" kompaktními boxy a v sestavě několika 2 x 15"+1" boxů, kde původně tvrdé až chudé basy dostaly nový rozměr a prostor. Pro vrchní část pásma platí předchozí, což pomohlo výrazně lepšímu prosazení vokálů. Totéž platí určitě i o diskotékách, kde patřičná míra dunění a pohybů vnitřností rozhodně neublíží. V neposlední řadě také přinese jistě skvělé zážitky milovníkům „přeletů kosmických korábů" pokud nevlastníte přímo špičkové audio zařízení domácího kina a našlápnete tak např. běžný hi-fi systém či jiné jednodušší ozvučení.
V nástrojových aplikacích jsme s kolegou odzkoušeli některými muzikanty opěvované „přizdobení" elektrické kytary. U 1 x 12" komba Mesa Boogie jsme zaznamenali pro čistý i zkreslený kanál v podstatě shodný výsledek – vyšší definovanost horního pásma, která byla zvláště u čistého zvuku velmi příjemná, ale neublížila ani zkreslení, které se rozhodně nestalo uječeným. Téměř nulovou odezvu však mělo obohacení basů. V tomto spektru prostě kombo nehraje a úprava byla tak téměř nepostřehnutelná. Poněkud odlišně reagoval half stack. Zde při využití vyšší frekvence úpravy basů byl zvuk „mocnější", ve zkušebně dobře doplňoval basovou kytaru, ale nepřekrýval se s ní. Přesto jsme se shodli na faktu, že pro pódiové aplikace je poněkud „plošší" středově přirozenější zvuk kytary vhodnější a eventuelní obohacení signálu by mělo přijít až v P.A. systému, kde zvlášť v moderních, na ostrých riffech založených stylech, může CPS vytvořit to „pravé peklo".
Fantazii a tvořivosti se meze nekladou. Přeji vám hodně „obohacených" hudebních zážitků.
