Line6 Spider 212

Arachnománia
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
35 680,00 Kč

Nejpřístupnější řada komb firmy Line6, průkopníků to digitálního modelování kytarových, a dnes již i basových aparatur, se po předchozích modelech Spider o výkonu 50 W a osazení jedním 12" či dvěma 10"reproduktory, rozrostla o model posílený jak ve výkonu, tak ve vyzařovací ploše. Na trhu je tedy „Pavouk (Spider) s 2 x 12 nohama".

Na téma kvality digitálního modelingu bylo napsáno mnoho značně rozporuplných odborných pojednání, pochvalných článků i nactiutrhačných pamfletů. Běžný uživatel, myšleno kytarista, se v takovémto bludišti velmi těžko orientuje. Ani já jsem z toho nebyl moudrý, ale vycházel jsem z poznatku, že pěkná řádka našich kytarových kapacit simulace v některých případech využívá. Je asi nesporným faktem, že existuje spousta zvuků a aplikací, kde nenahradíte zvuk tranzistorového aparátu, stejně jako případů kdy je nezastupitelná „flaška". I takto rozdělené pole je však stále značně široké, a jen opravdu velmi málo lidí mělo možnost odzkoušet celé spektrum aparatur a posoudit tak jejich přednosti i nedostatky. Nehledě na fakt, že lidská paměť má nectnost zapomínání a zkreslování skutečnosti a pro přímou konfrontaci by bylo nutné mít aparatury vyrovnány pěkně vedle sebe. Proto se těmto soudům a konkrétním srovnáním naprosto vyhnu a zaměřím se především na obecnou charakteristiku zvuku, hráčskou přívětivost jednotlivých simulací a užitné hodnoty celého komba. Dalším faktem je, že i v případě, že simulace nejsou úplně precizně věrné, stále zůstává předností obrovská variabilita vašeho zvuku, snadný převoz (tahejte si na hraní čtyři lampové aparáty), a relativní finanční únosnost tohoto ampparku.

Základní popis

Spider 212 je kombo osazené dvěma výškově nesymetrickými 12" reproduktory s obchodní značkou Tubetone software amp models, které pocházejí z produkce firmy Eminence a jsou, pokud vím, dodávány právě jen pro Line6. Jejich hybnou silou je stereofonní zesilovač o deklarovaném výkonu 2 x 50 W. Protože jsou reproduktory osmiohmové, předpokládám, že výkon je udáván právě pro tuto zátěž. Vycházím i z faktu, že nejsou přítomny jacky pro externí reprobox. Přední deska aparátu, pod již klasickým červeným ovládacím panelem, je kryta stříbřitě prošívanou průzvučnou tkaninou, přičemž zadní strana je otevřena. Potah tvoří profilovaná černá koženka, v rozích chráněná masivními a houževnatými plastovými rohy, od kterých se dá očekávat, že vám jen tak neprasknou a budou plnit dlouho svou funkci. Hmotnost 24,5 kg není na jednoho člověka málo, ideální je využít při transportu pomoci kolegů z kapely. Lví podíl na tom nese masivní konstrukce boxu a reproduktory, jelikož samotná „střeva" jsou, jak je vidět na fotografii, spíše nehmotná. Nenajdeme tu skoro nic, výjimku tvoří napájecí trafo.

Základ zvuku tvoří 6 presetových modelů aparátů, Clean, Twang, Blues, Crunch, Recto a Insane, volitelných pomocí otočného přepínače. U každého z těchto továrních nastavení je možné v reálném čase měnit hodnoty jejich parametrů, které samozřejmě korespondují s ovladači na panelu. Jsou to odleva za vstupním jackem Drive, Bass, Mid, Treble.a hlasitost zvoleného presetu. V tomto oddíle nalezneme též čtyři tlačítka A, B, C, D pro volbu uživatelských kanálů či chcete-li pozic. Ukládání libovolně editovaného zvuku je zcela prosté, stačí tlačítko podržet po dobu 3 sekund.

Už z továrny obsahují některé zvuky efektovou složku, tedy i tu je možné pomocí ovladačů, tzv. Smart Control FX upravovat. Máme zde jako první kruhové přepínání modulačních efektů. Po směru hodinových ručiček Flanger, Chorus a Tremolo. Jako další následuje stejným principem přepínaná zpožďovací sekce s digitálním delayem, emulací analogového páskového echa a ping-pong delayem. Pro oba ovladače platí, že otáčením postupně vmícháváte do čistého signálu efekt až do jeho maxima a poté dochází k přepnutí na efekt následující, s nastavenou minimální hodnotou. Zapnutí příslušného efektu, vždy signalizuje odpovídající červená LED. Bílý rozšiřující se potisk dává přehled o přibližné intenzitě efektu. To samozřejmě platí pouze v případě editace v reálném čase. Sekce zpoždění je navíc doplněna tlačítkem Tap, jako obvykle sloužícím k synchronizaci tempa opaků s hranou skladbou. To by bylo pro živé hraní poněkud nepohodlné a tak je tato funkce provázána s podlahovým spínačem o němž se zmíním později. V efektové sekci je poslední položkou potenciometr reverbace. Nabízený prostor je zde sice jediný, ale pracuje přesně tak jak bych očekával u běžného aparátového hallu. Ovládací panel je zakončen celkovou regulací hlasitosti, „telefonním" konektorem pro ovládací pedál a sluchátkovým výstupem současně sloužícím jako Direct out pro nahrávání. To je samozřejmě možné díky firemní technologii A.I.R., simulující vzájemné chování reproboxu a snímacího mikrofonu. Zcela posledním prvkem panelu je síťový kolébkový vypínač. Pokud nechcete kombo ovládat pouze rukou, o čemž silně pochybuji, máte možnost volit mezi jednodušším footswitchem FB4 se čtyřmi spínači pro kanály A, B, C, D nebo velkým floorboardem s kontinuálním kontrolerem. Tady budou limitujícími nejenom potřeby, ale zřejmě i „kešénky" v peněžence. Rozdíl v ceně je celkem markantní, bratru devět tisíc. Na druhou stranu se vám podstatně rozšiřuje počet uživatelských pozic pro ukládání, ze 4 na 12. Přes board máte tedy k dispozici 3 banky se 4 patch. To už je solidní kapacita i pro zvukové experimentátory, zvláště uvážíme-li možnosti práce s kontrolerem.

Klapka! ... Akce!!!

Zapnutí kombíčka se dá oproti jiným obdobným výrobkům přibližně charakterizovat pojmem soft start, tzn. ozve se pouze velmi jemné lupnutí (poněkud odlišná situace nastane při vypínání, kdy je lupanec výrazně silnější). Následují, bez ohledu na roční období, Vánoce. Postupně se rozsvěcují veškeré kontrolky až nakonec zůstane svítit posledně zvolený preset či kanál. Začínám volit tovární přednastavení a upravuji jejich parametry. Ani ne z důvodu špatného nastavení, v podstatě jsou použitelné hned, ale spíše ze zvědavosti a hlavně z povinnosti odzkoušet co který ovladač umí. Hned z kraje stojí za uvedení že veškeré zvuky mají poměrně masivní spodek, v některých případech jsem měl pocit, že až příliš. Ovšem velmi rychle mě vyvedlo z omylu porovnání hry ve zkušebně, kdy je kombo pouhých 20 centimetrů od zdi a při živém hraní s umístěním aparátu ve volném prostoru. V tu chvíli člověk zjistí, že výrobce dobře věděl proč, ten který zvuk nastavil s tímto množstvím basů. Nakonec ani v prvním případě nejsou spodky na obtíž, zjednodušeně řečeno, zvuk se za vámi pěkně „valí".

U presetu Clean, nabízejícího jak „rozsvícený" průrazný tón, tak sametový měkký zvuk (oba se opravdu pěkně váží s chorusem), reaguje Drive ovladač asi do dvou třetin svého rozsahu nárůstem brilantnosti a tím i konkrétnosti signálu. Za touto hranicí naopak dojde k útlumu výšek a středů se současným důrazným posílením basů. Jak už jsem naznačil, korekce nabízejí značně široké možnosti změny charakteru zvuku, kde si snad téměř každý najde vyhovující polohu. Následující tovární zvuk Twang poskytuje uživateli také značnou variabilitu. Zde do zvuku více zasahuje nastavení Drive ovladače, který po polovině rozsahu přidává do barvy znatelné crunch středy. Snad i proto nečekejte při práci se středovou korekcí nějakou výraznou změnu charakteru zvuku (na rozdíl ob basů a výšek). Velmi pěkně zní zvuk s větším množstvím výšek a důraznými basy. Country kytaristé si dle mého soudu přijdou na své.

Blues preset už svým názvem napovídá, jaký charakter zvuku očekávat. Temný zvuk od čistého do hutného, měkkého overdrivu, s plynule pracujícími korekcemi. Velmi zajímavě podle mne zní zvuk se zkreslením za polovinou, se staženými výškami, středy na maximum a basy v jedné třetině rozsahu. Příjemný středový, neřezavý overdrive. Dalším v pořadí je Crunch. Už při nastavení na rovno má velmi podmanivý charakter s drivem od velmi mírného chrunche po masivní. S úrovní nabuzení stoupá podíl basové složky, za polovinou je zvuk až huhlavý. Basová korekce spíše přidává než ubírá hlubokých tónů, ostatní pracují standardně.

Recto – prostě klasika. Zdá se mi sice nepatrně hlasitostně slabší, ale při běžném hraní se to vůbec neprojeví. Drivem se pohybujete v rozmezí chrunch až krásná plné, táhlé, řeknu sametové zkreslení. Tóny se krásně pojí k sobě a měkce se tvoří. Výborně zvuk reaguje na úhoz trsátka. U Drivu už za půlkou zkreslení téměř nestoupá, korekce mají naprosto pravidelný a logický průběh. Kdo máte rád AC/DC zkuste zkreslení na 9 hodin a ekvalizaci narovno nebo jen sdrobnou úpravou dle vkusu a myslím, že budete mít co jste chtěli. Tady milovníci hard rocku či metalu (jak klasiky tak i moderních mutací) najdou opravdu vše co potřebují. Nádhera, špica, prostě jsem K.O.

Chudáci „hácéčkáří", deathmetalisti a podobní. Na ně se jako obvykle zapomnělo. Ó nikoliv! Navolte Insane a spustí se opravdové peklo. Břitký ultragain „véčkového" charakteru s vysokou kompresí, ze kterého zvuk jen teče. Drive pracuje od jemného distortionu po turbo, s plynulým nárůstem celého frekvenčního pásma. Středy téměř neovlivňují průběh, zato basy a výšky výrazně. Zvuk je to vpravdě průrazný, jen obsahuje v porovnáni s ostatními, naprosto tichými simulacemi, drobné ruchy, což je ale pří této míře zkreslení v pohodě omluvitelné a v poměru k aktivnímu signálu naprosto zanedbatelné. „Black metal is not death" pane Kodym.

V modulační sekci jsou efekty jednoduché a mile příjemné. Nejsem zrovna hráčem, který by si liboval ve velkém experimentování s efekty, ale přesto je rád používám a tak mi toto jejich strohé nastavování dost vyhovuje. U Flangeru ovládáte parametr speed, a v jeden okamžik mi připadlo, že i resonanci (feedback), Chorus (takový to měkký zvuk se mi moc líbí) disponuje změnou hloubky depth, a pěkně splyne i se zkresleným zvukem. Překvapilo mne Tremolo, nikdy jsem příliš tomuto efektu nepřišel na chuť, ale tady jsem ho několikrát při hraní s ochotou použil. Jemné, přirozené, unlock, prostě vintage pohoda s ovládáním rychlosti.

U zpoždění se můžete pomocí Tap dostat až na třísekundový interval opaků (tedy pokud jsem správně měřil). Mému gustu více vyhovovala emulace analogu v podobě Tape echo než digitální Delay, který však na druhou stranu vykazuje důraznou konkrétnost opaků a jistě má do určitých zvuků vhodnou podobu. Pokud by byl snímán aparát do sterea zní i Ping-Pong delay díky stereofonnosti skvěle. Jinak potenciometrem u všech zpoždění mícháte poměr čistého signálu s efektovanou složkou. O reverbaci jsem se již zmínil, měnitelnou má hloubku, charakterem dle mého připomíná klasické pružinové jednotky. Plně mi tento styl hallování vyhovoval.

Resume

Oproti továrním nastavením jsem v prvopočátku ubíral na basech u všech zvukových modelů. Při původním nastavení se mi zdály basy přehlcené. Hodně rychle jsem se však vrátil k původním hodnotám. Je znát že lidé, kteří presety odlaďovali nebyli obrazně řečeno „inženýři", ale osoby s pravděpodobně bohatou muzikantskou praxí. Na skutečnost, že se jedná o kombo, navíc zezadu otevřené, je zvuk opravdu plný a vezme hezky za břicho. Výkonově je aparát opravdu dobře dimenzován i na velmi hlasité aplikace, čemuž hraje do noty i průrazným charakterem zvuků. Odhaduji že tato vlastnost souvisí i se vzájemným sladěním komponent tvořících samotný zvuk. Počínaje simulacemi, přes konstrukčně přizpůsobený zesilovač, až po odpovídající reproduktory (zde jsem se informoval, a bylo mi sděleno, že Spidery používají levnější variantu reproduktorů oproti Flextonům. Pak tedy klobouk dolů, i tak hrají velmi pěkně). Trochu se zastavím u Master Volume s drobnou výtkou. Knoflík rozhodně nemá lineární průběh. Technici asi řeknou, to je přece v pořádku, ale já mám spíše na mysli jeho nepřesvědčivou reakci v počátku dráhy, kdy je poněkud obtížnější nastavit rozsah menších hlasitostí. Potenciometr poskytuje pouze krátký úsek dráhy pro jemnější nastavení. Poté hlasitost stoupne jakoby skokem. Za první třetinou už je pak průběh zcela adekvátní. Při transportu na pódium apod. by dvě madla usnadnila manipulaci, nejsem žádná sušinka, ale přeci jen záda dostanou i za pár kroků „co si zaslouží". Už dříve se u modelů Spider objevila námitka ke kombinaci sluchátkového výstupu a Direct out v jednom. Trochu škoda že tato věc není stále ošetřena a připojením linky odpojíte reproduktory. Ale znáte to. Zlaté české ručičky…

Zaujalo mne umístění síťového vypínače pod úrovní ovládacího panelu. Kdo má trochu tlustší prsty, bude se do prohlubně obtížněji dostávat, mně se ale řešení líbí, “síťák” tak často nepoužíváte a rozhodně si aparát nechtíc nevypnete.

Efektová sekce se dobře kombinuje s veškerými zvuky a nezaniká ani pří velkých hlasitostech, je i při hře celé kapely (a ne zrovna potichu) výrazná.

U konektorů k pedálu mám trochu strach aby se mi při hrubším pohybu nerozlomily, ale když je firma dělá neustále asi k tomu má dobrý důvod(doufejme). Celkově vyznívá kombo zvukově super, „ať si kdo chce co chce říká, já si koupím lajnsixtíka". Opravdu si mne získalo, na jiné se mi nikdy tak dobře nehrálo, budu muset odzkoušet i většího bratra, prý je ještě výrazně lepší. A cena? Mohla by být nižší, uvážíme-li ještě cenu floarboardu (i když není úplně nutný), je to dost na pováženou. Ale pokud vystačíte se čtyřmi pozicemi pro uložení vašich zvuků, pak máte vskutku kvalitní aparát se snadnou a logickou obsluhou a velmi variabilním zvukem.