DR strings jsou struny vyráběné ve Spojených Státech, a to prosím handmade. Vždycky je doprovázela pověst kvality. Přesto se na českých kytarách objevují jen sporadicky. Důvod tkví pravděpodobně v ceně, která skutečně není nízká, ale s tím my, prostí uživatelé nemůžeme nic dělat. V tomto testu pokusím zjistit, zda je poměr ceny a kvality vyrovnaný a vy se pak můžete rozhodnout sami, jestli koupit laciné “dráty” a karton Startek nebo pro jednou vyzkoušet, co vaše kytara dovede, když ji dopřejete struny luxusní.
Jeden z firemních hráčů Jeff Helay tvrdí, že struny DR vydrží nejdéle ze všech, které kdy zkoušel a jejich zvuk se mu líbí nejvíc. Asi to má ve smlouvě, ale zase – proč by kecal?
Obě sady, které mám tu čest zkoušet, jsou ručně vyráběné struny pro elektrickou kytaru třídy LEGEND s plochým opřádlem, čili jak se u nás odborně říká – hlazené. První sada Lite FL-12 je o rozměrech 0.12, 0.16, 0.24, 0.32, 0.42, 0.52 s opředeným "G" a druhá Medium FM-13 0.13, 0.17, 0.26, 0.34, 0.44, 0.54 také s opředeným "G". Z toho je asi zřejmé, že se jedná o struny určené především pro hraní jazzu.
Baleni strun je běžné, grafickou podobu vidíte na dokumentační fotografii, na zadní straně obalu se firma neopomněla pochlubit svými speciálními technologiemi založených na propojení nejnovějších formulí a tradičních postupů. Ale dozvíte se i pár zajímavých věcí, například, že struny jsou vyráběny systémem kompresního vinutí. Jde o to, že opředená struna má původně o setinu větší průměr, např. 0.43, načež se stlačí na výsledných 0.42. To způsobuje, že struny jsou tvrdší a kytarista zvyklý na třináctky může použít klidně dvanáctky, aniž by se změnil charakter tónu a přitom se tolik nenadře.
Uvnitř krabičky jsou struny balené v papírových obálkách každá zvlášť. To mi opravdu vyhovuje, osobně nesnáším balení do igelitových pytlíků, které se špatně trhají a všechny struny se vám najednou vysypou a nevíte, která je která a vůbec. Tento způsob balení mi připadá mnohem elegantnější a u výrobku této ceny bych ani nic jiného neočekával. Takže zatím spokojenost.
Dvanáctky jsem natáhl na pololubovku Ibanez AS 120 a poté na pololubovku Epiphone Sheraton II. Třináctky na klasickou tlustou lubovku Framus AZ 10, o které byla řeč již v letošním 6. čísle MS. Struny jsou hodně dlouhé, klidně by stačily i na kytaru s dlouhou menzurou. Pozitivní je, že je lze po navinutí bez obav zaštípnout. Opřádlo se neuvolní, tak jak se to někdy stává u levnějších značek, ostatně někdy i u těch dražších. Koncové kuličky jsou poměrně malé, takže bez problému zapadnou do jakékoliv kobylky či struníku. To je dobře, protože po světě se pohybují nejrůznější lubovky od drobných výrobců, které mají všelijaké systémy prostrčení strun a řeknu vám, že sám jsem tento problém už několikrát řešil za pomoci nářadí. Ukončení strun za kuličkou je precizní a ani kousíček drátku nečouhá, což opět ocení majitelé kytar s dřevěným struníkem. Už při natahování si všimnete, že struny mají příjemně matný povrch barvy titanu.
Nataženo, naladěno. Na sucho hrají struny pěkně konkrétně, jejich hlasitost je víceméně vyrovnaná, i když neopředené „e" a „h" znějí trochu výrazněji. To se ovšem srovná po zesílení aparátem. Síla signálu se oproti strunám s kulatým opřádlem vůbec nezměnila.
Jenom pozor na vyjeté pražce. Hlazené struny jsou mnohem citlivější na drnčení v těchto polohách než normální.
Zvuk strun je silný, plný a kultivovaný. Můžete si klidně dát action hodně nízko pro větší pohodlí a nebudou drnčet. Neslyším žádné nežádoucí vibrace, nenašel jsem žádné hluché tóny. Ploché opřádlo se logicky projevuje odlišnými vlastnostmi než kulaté. Hlavní rozdíl je kratší sustain, tak typický pro jazzové kytaristy. Taky je výraznější atak trsátka. Doporučuji použít tvrdší a špičaté. Ve zvuku je trochu méně středů a při hře prsty je opravdu sametový, hlavně na lubové Framusce. No a samozřejmě chybí vrzavý efekt při šoupání prstu po struně. Dají se dokonce lehce nakreslit a nezní to špatně. To je zase lepší na pololubovkách, hlavně na Ibanez AS 120. Při použití kobylkového snímače se hodně přiblížíte nenapodobitelnému zvuku Johna Scofielda, který ale používá třináctky s normálním opřádlem a neopředeným géčkem. Takže nebudete tak ostří. Ale podobně tlustě to zní i při použití různých modulačních efektů. Hlavní využití těchto strun bych ale přece jen viděl v čistém zvuku. Kroutil jsem korekcemi na všechny strany a pořád to znělo dobře. Struny nejsou přehnaně tvrdé a dvanáctky klidně o půltón vytáhnete. Ani opředené struny se pod prstem nekutálí, takže vytahování je bez problémů. I u třináctek to jde, ale spíš směrem dolů a je to už docela dřina. Ale třeba to fyzicky zdatnější jazzman zvládne.
Mé dojmy shrnuté heslovitě - líbí se mi jak hrají. Kvalita je znát. Poměr cena/výkon bych hodnotil jako adekvátní. Pokud jde o životnost, podle vlastního zaznamenaného chování nemám důvod nevěřit tomu co tvrdí Jeff Healey. Ani po několika dnech intenzivního hraní včetně dvou koncertů se zvuk neotupil. Z toho soudím, že DR strings opravdu vynikají kvalitou a vyplatí se do nich investovat.
T. F.
Hey, men, let’s go play jazz…
Americkou firmu DR strings, která si vydobyla, především díky své kvalitě, ve světě značné renomé, myslím není potřeba nijak zvlášť představovat. Před časem vyšel právě v MS o této firmě zajímavý článek, který určitě doporučuji přečíst (najdete tam vše potřebné nejen o vzniku firmy, ale hlavně jsou zde popsány i některé technologie, včetně hand-made, na kterých firma staví). Ze širokého sortimentu kytarových strun, které DR nabízí, si dnes představíme struny s označením „Legend" Flat Wound. Jen velmi stručné a obecné info pro ty z vás, kteří se s hlazenými struny setkávají poprvé - jde v podstatě stejně jako u „round wound" typů o strunu, která má kovové jádro, kolem něhož je opředení. Zde je však ale navíc toto opředení zbroušeno či vyhlazeno. Dělá se to většinou tak, že se vezme opředení, například jakoby ze čtrnáctek, a zbrousí se na hodnotu jedenáct. Struna (nebo abych byl přesný struny E, A, D) potom působí na dotek velmi hladce skoro tak, jakoby tam vlastně žádné opředení nebylo. U DR strings se celá technologie výroby dělá téměř klasickou starou metodou, a tím se snaží docílit co nejvíc vintage zvuku, které právě hlazené struny nabízejí. Vy všichni, kterým kdy učaroval onen velmi kulatý a tlustý přímočarý, téměř pianový zvuk jazzové kytary, určitě víte, o čem mluvím. Struna jakoby zabije na nástroji všechny harmonické, a docílí tím velmi tupého, ale zato pevného a tlustého tónu. Asi nejvíce se hlazené struny používají spíše v kombinaci s lubovými kytarami, kde spolu s nástrojem vytvářejí onen nádherný přirozený akustický zvuk. Tak toliko velmi stručně o hlazených strunách, a teď zpět k sadě Legend.
K dispozici jsem dostal na „hlazenky" velmi tenkou sadu o tloušťkách 11,14,22,28,38,48, což je nejtenčí rozměr, který firma jako hlazené struny nabízí. Silnější sady a systém balení popsal kolega výše.
Test
Posuzovat struny je velmi subjektivní a ovlivnit resumé může opravdu spousta veličin. Například od toho jaký nástroj používáte, až k tomu jakou máte rádi hudbu, na co je vaše ucho navyklé, a které frekvence vám jsou či nejsou příjemné, atd.. Já jsem se při testu zabýval převážně těmito aspekty: zvukové vlastnosti, a to i v porovnání s konkurencí (a té, co se týče hlazených strun u nás zase tolik není), ladění, pocit ze hry a koneckonců i jak dlouho si uchovají své zvukové vlastnosti. Ještě pro info, struny jsem natáhl na pololubovou kytaru z dílny Petra Procházky (kopie ES- 335 s olšovým blokem).
Struny se poměrně rychle po natažení na nástroj usadily, a mohlo se začít hrát. První dojmy z pocitu z hraní byly velmi pozitivní. Struny jsou, i díky plochému opředení, velmi příjemné na dotyk prstů a dobře reagují jak na trsátko, tak na prsty. Frekvenčně byl zvuk velmi vyrovnaný – žádná struna nikde nevyčnívala, a hezky až pianově, oddělovaly tón od tónu, jak při hře linek, a tak i od jednotlivých hlasů v akordech. Co si také myslím je důležité, je fakt, že výborně drží ladění. Myslím, že na rozdíl od některých jiných hlazených strun mají malinko měkčí jádro, což určitě přispívá k ještě více utlumenému (bez harmonických) řekněme vintage zvuku. Možná by to chtělo přece jen struny trochu širších rozměrů, aby ještě více rozehrály dřevo nástroje, ale i přesto nabízejí velmi tlustý, kultivovaný, kulatý a dynamický, řekněme, starý dobrý jazzový zvuk. Celkový sound bude myslím hodně závislý na výběru nástroje, u kterého struny ještě více zdůrazní jeho charakter. Já osobně mám raději trochu méně „zatlučený" zvuk, tak byla pro mne 335 tak akorát, pokud by jste ale chtěli ještě více „starobu", takový Gibson L4 bude úplně ideální.
Samozřejmě nejlépe se struny chovaly při čistém zvuku, ale snesou i menší zkreslení. Na „placku" (běžnou el. kytaru) myslím struny příliš nefungují, ale tím neříkám, že to nejde. Ostatně fantazii se meze nekladou, spíše naopak. Co se týče výdrže strun, mám je na nástroji nataženy už tři týdny, a pořád jsou v pohodě, tak uvidíme, jak to půjde dál…
Pokud hledáte nějaké hlazené struny pro jejich velmi charakteristický vintage zvuk, mohly by vám tyto DR strings „Legend" Flat Wound sedět. Jde o struny velmi slušné kvality, jejichž předností jsou zcela určitě zvukové vlastnosti. Smířit se musíme s tím, že za kvalitu se platí, ale popravdě - „třetí" cesta neexistuje.
T. Z.