Drawmer TS1

Ojedinělá kombinace
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
Ceny v textu

Firma Drawmer se občas ukáže na stránkách odborného tisku, a také ani v Music Store není poprvé. Tedy, pokud se chcete dozvědět něco o zázemí téhle anglické firmy, jistě naleznete zdroj dostatečných informací minimálně na jejich internetovém odkazu www.drawmer.com. Onehdá jsem tuším napsal, že se mi líbí jejich stabilní program, ale krom toho je zřejmé, že situace s potencionálními zákazníky se v průběhu času mění, a tak jen hloupý by nereagoval potřebou oslovit něčím novým.

A tak se u Drawmeru zrodily dvě nové velmi podobné věcičky, sloužící na zpracování, nejlépe užitečného akustického signálu. Jednu z nich si tedy trochu proberme.

TS 1 k okouknutí

Tahle „trubková stanice" je klasickou devatenácti palcovou škatulí výšky 1U. Kromě, pro Drawmer typickým prvkem designu, tedy černého podkladu s bílými, technicky velmi podrobnými popisy, hodlá zaujmout červenými grafickými doplňky. Alespoň tedy pro mě je to už možná příliš veselé a obrázek malé kytarky nad vysokoimpedančním konektorem je přímo legrační. Samozřejmě, vůbec nehodlám polemizovat o tom, že jde o velmi seriózní provedení, které může velmi dobře oslovit a navíc jistou tvář si firma stále zachovává. Oč tedy jde a co lze připojovat, i následně ovlivňovat? Dle mého soudu jde o unikátní kombinaci nahrávacího kanálu. Je zde sice pouze univerzální preamp a kompresor se samostatnou lampovou saturací, ale (!) unikátnost tkví v tom, že kompresor funguje v single režimu za preampem při nahrávání, nebo-li nabírání a ve stereo režimu při míchání. Navíc, není třeba přepojování kabely, protože na vše jsou zde samostatné konektory a jediným přepínačem lze přístroj překonfigurovat. To je velmi chytré a myslím, že mnohá menší i střední digitální studia zajásají, protože netušily, že v podstatě nic víc nepotřebují. Heslovitě tedy přední panel zleva: 6,3" Jack pro přímé připojení kytar apod. se vstupní impedancí 1MOhm, přepínač vstupu buď ze zmíněného Jacka, nebo ze zadního XLR3 mikrofonního vstupu a pod ním dvě LED indikující právě navolený stav. Další blok, patřící taktéž preampu, tvoří ovládací prvky: větší potenciometr pro zisk a to pro oba typy signálu. S ním souvisí LED nazvaná CLIP a signalizuje možné přebuzení za vstupem. Další dvě tlačítka s indikací jsou pro zapínání Phantomu 48V a obracení fáze na vstupu. Vpravo od nich je již menší ovladač pro horní propust „HI PASS" v rozsahu 15 Hz až 250 Hz a zvláštní funkce potenciometru H.F.Contour frekvenčně upravuje horní část spektra od původního po nějakou plusovou hodnotu a je spíše na vás kolik si hodláte zvolit. Za logem se nachází již zmíněný přepínač stavu pro kompresor opět se světelnou indikací, který určuje zdroj signálu buď z preampu, nebo přímo ze samostatných konektorů. Ten se již nachází v sekci kompresoru kde je společně s dalšími třemi potenciometry a řadou LED indikující „gain reduction" komprese, ale i limitace. První, opět velký potenciometr má trochu zvláštní funkci. Prostě „COMPRESS" v hodnotě 1 až 10 malinko připomíná ovládání Levelerů. Doprava přidáváme signál (GAIN)do kompresoru a tím se přibližujeme pevně nastavenému prahu (Threshold). Další dva, tentokrát menší potenciometry, jsou určeny pro ovládání obálky ATTACK a RELEASE ve velmi dobrém rozsahu. Počet LEDek pro G.R. je osm a naprosto stačí pro kontrolu odebírané dynamiky. Navazující, ale samostatná sekce se jmenuje výmluvně TUBE. Obsahuje jeden velký potenciometr DRIVE a jedno aktivační tlačítko s indikací stavu. Poslední sekcí je výstupní sekce a obsahuje řídící funkce dvou menších potenciometrů, kde první, označený GAIN –TRIM pracuje v rozsahu –30 až +5 dB a je zapojen mezi sekci kompresoru a „tube" obvodu. Druhý, podobný potenciometr (ANALOGUE OUTPUT), je již konečným regulátorem analogového výstupu v rozsahu nekonečno až +16dB. Mezi těmito potenciometry se nachází červená LED indikující práci napevno zadrátovaného limiteru na úrovni thresholdu +16 dB. Pod oběma potenciometry jsou dvěma řadami (Horní Levá, dolní pravá) instalovány další LEDky opět v počtu osmi, které signalizují dle tlačítka BYPASS, buď úroveň vstupu do kompresoru, nebo výstupu z „mašinky". Jejich horní rozsah je u analogového procesoru trochu nezvyklý, protože sice začíná –35 dB, ale končí 0 dB. Pravděpodobně to bude kvůli nadstandardnímu A/D převodníku. Nakonec už je jen tlačítko BYPASS pro kompletní přemostění tak, že pokud máte nainstalován A/D, mimochodem s označením DC1, můžete přístroj používat jako čistý stereofonní převodník. A úplně nakonec je kolébkový vypínač sítě a to je dobré, protože už mnohokrát jsem se pozastavil nad přístroji, které ten den nebudu používat a nelze je inteligentně vypnout. Nevím proč mám 10 až 15 hodin topit 200 watty nebo dělat Brouka Pytlíka někde vzadu v racku!

Zadní panel, tentokrát zprava doleva: XLR-3F pro připojení mikrofonu. Pouze nevím, z jakého důvodu firma neuvádí impedanci vstupu. Dále dva 6,3" Jacky, kdy horní (PREAMP OUT) slouží pro vyvedení neporušeného signálu, a po něm je teprve inzert (send/return) na druhém, spodním JACKu. Za nimi je následně detekce úrovně a signalizace v podobě červené LEDky atd. Je to logické, ale nejsem si jist, jestli tuto logiku najdete úplně všude. Možná a nejen možná, by slušelo přístroji rozsáhlejší indikace na vstupu, která v podstatě chybí, a já bych osobně oželel některé indikace vycházející už z polohy přepínačů a věnoval bych tuto indikaci zmíněnému vstupu. Další dva konektory v podobě XLR-3F (tedy symetrické) jsou určeny pro připojení přímo do kompresorové části, tedy LINE IN L&R. Po nich zde máme opět dva XLR-3, tentokrát M, protože se jedná o analogový výstup z celého zařízení. Mezi těmito „canony" je ještě jeden 6,3" stereo JACK nazvaný SIDE CHAIN. A samozřejmě jedná se o klíčovací bod pro kompresor, z něhož tedy za pomocí externího ekvalizéru vyrobíme de-esser apod. Bohužel na předním panelu není KEY LISTEN (pro poslech nastavovaného pásma) ani KEY BYPASS (pro „nemechanické" odepnutí externího ekvalizéru). Je zde ale myslím vše co se sluší a z takovéhoto přístroje dělá variabilní pracovní nářadí. Téměř vlevo je pak zaslepený panel, kde je možné dokoupit modul A/D převodníku a dle manuálu, celkem jednoduše doinstalovat. Modulík DC1 jsem neměl k dispozici, ale dle manuálu není nijak primitivní, protože nabízí čtyři standardní samplovací frekvence (od 44,1 do 96kHz), sice jen (?!) 24 bitů, ale výstupní formáty AES/EBU na XLR-3M a S/PDIF koaxiál na konektoru CINCH. Kromě toho je tu koaxiální konektor pro synchronizaci vzorku. Pak je už jen eurozástrčka pro napájecí kabel.

Doufám, že nejsem nikterak přehnaně perverzní, když mám pocit, že je třeba, pokud možno, vždy nahlédnout do střev testovaných obětí. Pravda je, že nebývám občas o moc poučenější, nechci ale tvrdit, že nespokojený. Jak tedy káže dobrý mrav, otevřel jsem i tuto „trubkovou stanici" a zjistil jsem, že přístroj je celkem těžký pro skrývající se pěkné, poctivé toroidní trafo. Že pro teplo každého kanálu na nás mžourá lampička jménem ECC83A . Že VCA kompresor pracuje pod nejmodernějšími „šváby" THAT, že k mému velkému potěšení vstup netvoří standardní moderně integrovaný „operák", ale vybíraná čtveřice Fettových tranzistorů. Nerad bych se jednou přesvědčil, že jde o mou malichernost, ale prostě mě se ten zvuk z klasických párovaných tranzistorů zdá příjemnější. A také, že všechno je velmi poctivě provedené a samozřejmě vymyšlené. Viděl jsem i prázdný „flek", kam se eventuálně vejde kartička s A/D převodníkem. Tedy, krabička je to vskutku velmi poctivá, ale to se u Drawmeru dá očekávat. Je balená do profilovaných polyestyrenů a do papírové krabice, jak je už dobrým zvykem. K přístroji je ještě přehledný anglický manuál i s doporučeným nastavením pro některé aplikace a síťový kabel.

TS 1 k poslechnutí

No, a tak to máme zase tady. Nuže, předám vám neobratnou češtinou několik mých postřehů. Sekci kompresoru TS1 jsem zkoušel porovnávat s UREIem 1178 a přeci jen k němu bližším (cenou i podstatou) dbx 166.

Jako „Channel Strip" jsem ho zapojil vedle Focusrite ToneFactory, a to systémem DIRECT. Začneme-li odzadu, tedy od kompresoru, tak lze říci, že ovládání je sice nezvyklé, leč velmi jednoduché a rychle se nechá zvyknout. V podstatě lze říci, že stačí nastavit ovladač „Compress" podle indikátoru G.R. i podle sluchu a totéž, tentokrát spíš podle sluchu, provézt s časovými konstanty kompresoru. Nezapomeňme, že ovladačem „Compress" můžeme i zeslabit procházející signál oproti „Bypass" stavu. Parametry kompresoru (Threshold, Knee a ratio) jsou tedy do značné míry předurčeny a v porovnání s dbx166-tkou odpovídá subjektivní (poslech) i objektivnější (práce G.R.) posouzení na, spíše vyšší Ratio – asi 1:5 a ostřejší koleno. Tedy blíže Hard Knee než typ Overeasy u 166. Samotná komprese u TS1 se zdá být vzdušnější. U 166 je při plnějším „zabrání" plošší. To ale neplatí v porovnání s UREIem 1178, kde i dost tvrdá práce se signálem je vidět toliko na indikátorech, ale UREI je v principu bezvadný limiter a TS1 udělá spíše takové kompresorové „zatloustnutí". Také UREI zachovává stereobázi, kdežto TS1 i 166 trochu zužují, a více patrné je to při zapnuté lampové sekci na TS1. Další sekce na TS1 „TUBE", je „bernou mincí" sama o sobě, protože za prvé: jedná se o nezávislou a přirozenou kompresi svého druhu. Za druhé: je zapojena až za kompresor a za třetí je zapojena jako lampová saturace s dorovnáním zesílení. Tedy, pokud přidáváme „Drive", nemění se hlasitost, ale pouze vzrůstá komprese s přirozeným zabarvením lampy. Je zřejmé, že s otáčením regulátoru doprava, lehce vzrůstá i šum, ale jedná se o naprosto předvídatelný jev, který navíc v případě TS1 není nikterak razantní. Alespoň pro mne, se jedná o nejlepší řešení, protože sekci „Tube" mohu použít samostatně bez kompresoru na „vylepšení" např. rock. vokálu, basové kytary, malého bubnu apod., a naopak kompresor samostatně na akustické signály náchylné na zkreslení. Samozřejmostí je i kombinace obojího. Limiter a výstupní sekce je trochu zapeklitější i když, nechá se zvyknout na vše, ale pro potřebu okamžitého nastavení je to, jak jsem řekl. Dost tedy závisí, kolik nastavíte na potenciometru TRIM. Závisí na tom úroveň, kterou pouštíte do „TUBE" i do interního Limiteru. Při některých signálech (klavír) se mi občas stalo, těsně před a v limitaci, že z jednoho kanálu se ozvalo lehké, jakoby digitální(?) lupnutí, ale může se jednat o méně šťastné nastavení právě tohoto kusu. Analog OUT už je jasný, a tak se pojďme podívat na vstup.

Při použití přístroje jako kompletního procesoru s využitím Direct vstupu, je snadné, komplexní a dává velmi dobré výsledky. V porovnání s Focusritem je zvuk TS1 masívnější, více rockový. ToneFactory dává jakoby konkrétnější, ale i prázdnější, řekl bych, funky zvuk. Pro objektivnější posouzení byl na obou přístrojích nastaven pouze, samozřejmě co nejpodobněji, kompresor. Ten samozřejmě se podílí na těchto výsledcích nemalou měrou, protože u TS1 zvuk „zatlustí", kdežto optokompresor na ToneFactory jakoby dodá údernosti. Další věc na TS1, která již byla zmíněna, je jakási korekce. Pro elektrické kytary od čtyř strun výše jde o velmi dobrý podpůrný prvek, který plní funkci jakéhosi enhanceru. Přidá čitelnosti tónům, možná trochu drsnosti a živosti. Pracuje hlavně v oblasti prezence a vůbec bych neřekl, že jde o úplně normální jednoduchou korekci. Tento element je v podobné formě i na dražším modelu 1960. Filtr typu „horní propust", pracuje dobře a nelze se k tomu, kromě velmi důležitého faktu laditelného prvku, vyjádřit jinak, než že jde o další bod pro TS1. Další body jistě posbírá za mikrofonní vstup, který je velmi tichý a příjemný na poslech.

TS 1 a verdikt

Drawmer představil nový procesor, který není svým způsobem až tak novým. V mnoha rysech navazuje na dosti slavný model 1960, který je ale díky jistým skutečnostem, pochopitelně dražší. Ty skutečnosti se týkají hlavně faktu, že 1960-tka navazuje na původní řešení takovýchto zařízení a TS1 je ryze moderní konstrukce s využitím těchto zkušeností. Rozhodně si myslím, že za svou cenu se nemusí stydět, protože jde o zařízení, které je možné využívat flexibilně a tím se investice mohou rychleji vrátit. Také si myslím, že značka dává jistou záruku, obchodní zastoupení Drawmeru dává další záruku serióznosti, a tak vlastně, co víc chtít?