Dynacord DSP 600

Speaker management procesor
Kategorie: 
Výrobce: 
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
35 415,00 Kč
Dynacord DSP600

Předmětem naší recenze bude procesor Dynacord DSP 600, který lze definovat jako reproduktorový management s konfigurací 2 vstupy – 6 výstupů. Přístroj je „jednovaječným dvojčetem“ procesoru Electro-Voice Dx46 – tedy abychom byli přesní: firma Dynacord vyrábí procesory (a zesilovače) nejen pro sebe, ale i pro firmu Electro-Voice, jejíž produkty se potom liší pouze designově. 

Proč se o tom zmiňuji? Totiž Dynacord DSP 260 jsme vlastně již měli možnost poznat v recenzi kolegy Michala Brůny – ovšem pod označením EV DC-One. Dovolím si předem prozradit, že ačkoliv dražší model, tedy DSP 600, vypadá na pohled téměř identicky jako levnější bratříček DSP 260, zdání klame. Uvnitř skříně se totiž skrývá zcela jiný přístroj, disponující vyšším výkonem DSP a v řadě ohledů podstatně širšími možnostmi.

Přístroj jsem k testování neobdržel v originálním balení (takže o balení nemohu poreferovat), nýbrž v docela pěkném pevném plastovém 2U racku od firmy SKB. Když už na něj přišla řeč, tak přestože není předmětem dnešní recenze, dovolím si o něm tři poznámky. Dvě z nich jsou „plusové“. Přestože jsou transportní madla racku řešena stejným způsobem, jako u konkurenční Boschmy, tento rack se v jedné ruce přenáší mnohem, mnohem lépe – Boschma má madla natolik masivní, že ani moje poměrně velká pracka není s to příčku pořádně sevřít kolem dokola, a přenášení racku Boschma na větší vzdálenost je tak doslova utrpením. U racku SKB nikoli. Dále se mi velmi zamlouval systém „prolisované plastové peroplastové drážky“, kterým do sebe navzájem zapadají víka a korpus racku. Je to mnohem sympatičtější, než subtilní a poněkud „fórově“ vyhlížející naohýbaná Al lišta u Boschmy (přeci jen zkušenost firmy SKB, která case v Kalifornii vyrábí už od roku 1977, je znát). 

No, abych ovšem při této úvodní odbočce pouze nechválil: jako většiny výrobků z měkčeného plastu, i tento rack má tendenci se samovolně prohýbat (horní a spodní stěna je mírně „vyboulená“ směrem dovnitř), takže zasunout například druhou jednotku je trochu problém – jde to jen „těsně suvně“. Přístrojem vlastně musíte odtlačit vnitřní stěnu racku, a pokud z přístrojů koukají například hlavy šroubů, je to o strach, že přístroje o sebe navzájem odřete (já jsem svou zvukovou kartu Focusrite raději olepil gaffou, aby nezanechala na krásném novém Dynacordu nějaké nežádoucí stopy). Pojďme ale již k testovanému zařízení!  

Popis

Jako převážná většina ostatních speaker managementů, je i tento proveden v 19“ rackové mechanice 1HU (44,5 mm) vysoké. Za své peníze dostaneme skutečně „něco do ruky“: hloubka přístroje je poměrně značná – maličko přes 350 mm, a hmotnost 4,8 kg také pocítíme. Design, mechanika i její zpracování, lak a potisk, to vše je naprosto perfektní a provedeno s pověstnou německou precizností. 

Na předním panelu nalezneme – bráno odleva doprava – malé firemní logo, které se při zapnutí přístroje rozsvítí a slouží tak i jako síťová kontrolka – hezký a elegantní detail. Pod ním se nachází USB konektor typu B, následují sloupcové osmibodové LED indikátory vstupní úrovně (-40 až +12 a Clip) a okénko s takřka luxusně vyhlížejícím víceřádkovým bodovým displejem (bílé písmo na modrém podsvícení). Mimochodem – při zadávání názvů presetů nebo pojmenovávání vstupů a výstupů přístroj „umí“ i háčky a čárky, takže odpůrci angličtiny mohou používat hezká česká slova! Vpravo od displeje narazíme na dvě řádky nízkozdvihových tlačítek (VALUE nahoru a dolů, COMPARE/Edit, SELECT vpřed a vzad, tlačítka pro přímý vstup do PROCESSING MENUS – USER (PEQ, GEQ, Delay a Array) a SPEAKER (PEQ, X-Over, Delay a Level) a konečně tlačítka Setup, Store a Recall (jež, myslím si, nevyžadují komentáře). Následující a poslední část panelu zabírá šest sekcí ovládacích prvků jednotlivých výstupních kanálů. Každý výstup má své tlačítko MUTE a svůj indikátor vybuzení tvořený osmi LED (-40 až 0, Clip). V těsné blízkosti každého indikátoru je umístěn další sloupek, v němž spodní čtyři zelené LED indikují to, jaké pásmo daný výstup zpracovává (Hi, Mid, Lo, Sub, přičemž může být rozsvíceno i více LED najednou a u fullrange výstupů svítí všechny). To považuji za naprosto skvělý nápad. Horní čtyři žluté LED sloupce indikují (směrem shora dolů), o kolik dB „zatahují“ limitery (-3 až -12). Veškerá tlačítka na panelu mohou být bíle podsvícena a jas podsvícení lze regulovat v menu UTILITY. Při zařazení funkce MUTE se příslušná tlačítka rozsvítí červeně, rovněž tak Store a Edit, Setup nebo Recall oranžově. Hned na tomto místě mi dovolte konstatovat, že pro uživatelskou přívětivost a přehlednost ovládání učinila firma Dynacord podle mého názoru maximum. Veškeré editace „z panelu“ jsou sice pomalejší než přes PC, zato ale naprosto „user-friendly“. 

Když už se věnujeme popisu, dejme přístroji povel „čelem vzad“ a pokochejme se (podobně jako u ženy) pohledem na pozadí. Zde nás čeká: IEC napájecí konektor s integrovaným kolébkovým vypínačem a pojistkovým pouzdrem v jednom bloku, šestipinový „phoenix“ konektor CONTROL PORT a pozor – pod ním se nachází jedna z těch „malých velkých odlišností“: dvojice RJ45 konektorů pro ethernetové kabely sítě IRIS-Net. Následují již jen samé XLR konektory, šest analogových audio výstupů, AES/EBU digitální vstup a výstup se zelenou LED LOCK (výstup je popsán THRU, jde tedy o paralelní výstup, který je dle údajů výrobce bufferován a pro případ výpadku napájení přístroje opatřen relé, takže je pro digitální signál stále průchozí) a dva páry analogových paralelních vstupů a výstupů, doplněných o signalizaci zařazeného PAD -6 dB (žlutá LED) společného pro oba kanály. To, že veškeré konektory nesou logo Neutrik, mají zlacené kontakty a jsou pečlivě uchyceny do zadního panelu imbusovými šroubky, by snad u zařízení německé provenience v této cenové třídě ani nebylo třeba zmiňovat.

Čím se tedy čelní panel „šestistovky“ liší od DSP 260? Navenek vlastně jen výraznými nápisy DSP 600 FIR-TUNE SOUND SYSTEM PROCESSOR, logem IRIS-Net v okolí displeje a nepatrně jiným potiskem… 

Útroby

Jak už obvykle bývá úlohou „zlého muže“, vnikl jsem opět do ledví přístroje, abych se přesvědčil, co se skrývá pod jeho krásným kabátem. První překvapení mne čekalo hned po demontáži, při níž se nekonaly žádné laciné samořezy do plechu, ale celkem 14 torxových šroubků M3! „To je ta zatracená skopčácká důkladnost“, jak prohlásil poručík Goodbody. V každém případě – přístroj by klidně mohl být o deset centimetrů méně hluboký! Prakticky veškerá elektronika včetně spínaného zdroje se nachází v zadní části přístroje, poté následuje (přesně změřeno)14 cm volného prostoru (přes který vede jediný plochý vodič, tzv. „kšanda“), a potom je zde ovšem svislá deska za čelním panelem, nesoucí displej, indikátory a ovládací prvky. Nehledal bych za tím ale žádné „špatné úmysly“, jako snad předstírání, že toho přístroj obsahuje více než ve skutečnosti. Prostým a logickým důvodem bude nejspíše fakt, že po montáži do racku s koncovými zesilovači je k „mělkým“ přístrojům zezadu velmi špatný přístup a třeba jen vypojit XLR konektor může být leckdy v takovém případě „pekelný opruz“!

Po technické stránce si ovšem opravdu není na co stěžovat. Mainboard je osazen kombinací klasických a SMT součástek, nepatrnou kritiku bych možná věnoval trochu „vrávorajícím“ elektrolytickým kondenzátorům. Analogový signál je zpracováván moderními nízkošumovými operačními zesilovači s bipolárními tranzistory typu MC33078, na jednotlivých výstupních kanálech pro změnu nalezneme oblíbené a lety prověřené dvojité „operáky“ NE5532D s logem ON semiconductors. A/D konverzi obstarává „hi-endový“ převodník AKM AK5388EQ. Na rozdíl od levnějšího modelu DSP 260 zde nenalezneme SHARC procesor Analog Devices, nýbrž dvojici výkonných DSP typu Motorola DSPB56724AG od Freescale. Přestože tedy DSP 260 a DSP 600 zvenku vypadají skoro stejně, uvnitř se jedná o úplně jiný přístroj… D/A konverze je realizována trojicí převodníků Cirrus Logic CS4398. Po inspekci hardwaru se upřímně řečeno trochu i divím, že se procesor pohybuje v takové, i na české poměry docela snesitelné, cenové hladině. 

Funkce

Přístroj disponuje všemi funkcemi běžnými u podobných zařízení, o čemž se lze snadno přesvědčit na blokovém schématu. K tomu má ovšem navíc ještě speciality, které už tak zcela běžné nejsou, nebo se obvykle vyskytují až u zařízení ve vyšší cenové třídě. Téměř všechny funkce lze editovat z čelního panelu, ovšem činit tak z notebooku pomocí ovládacího softwaru je samozřejmě pohotovější a přehlednější. Snad mi tedy odpustíte, že než se vrhneme na funkce přístroje, napřed si povíme o možnostech dálkového ovládání přístroje – o řídícím softwaru. Schopnostem a funkcím přístroje se tak budeme věnovat „přes připojené PC“…

K dispozici máme celkem tři možnosti, kterými lze pracovat „na dálku“. Tou první je přepínání již hotových, uložených presetů pomocí kontaktů Control Portu. To je výborná věc zejména pro trvalé instalace, jako jsou hotely, letiště a podobně, protože vystačí se zcela laickou obsluhou. Druhou možností je kompletní editace parametrů pomocí softwaru IRIS-Net, avšak s využitím USB vstupu na čelním panelu. 

K tomu, abychom získali přístup k softwaru, se musíme nejprve zdarma zaregistrovat na stránkách www.dynacord.com. Zde získáme přístupové heslo, vlastní stažení je potom již bezproblémové. Malý problém nastane pokud používáte připojení jen po USB, protože budete v tom případě nuceni vlastníma rukama a vlastní hlavou vyhledat ve stažených souborech driver a nainstalovat jej, jinak nám totiž počítač po připojení USB procesor sice nalezne, ale nebude komunikovat. 

Takto ovšem můžeme pracovat pouze s jedním připojeným přístrojem a jsme omezeni možnostmi USB – kabel můžeme vést jen do vzdálenosti řádu metrů. Tím se dostáváme k jednomu z nejpodstatnějších rozdílů mezi DSP 260 a DSP 600, kterým je možnost síťového připojení LAN. Tímto způsobem nejenže můžeme pomocí TCP-IP kabelů ovládat zařízení stovky metrů vzdálená, ale především lze takto společně řídit velké možství nejrůznějších komponent z produkce firem Dynacord či EV a díky novému rozhraní Omneo v budoucnu i další. Zatím můžete v síti IRIS-Net provozovat např. maticové kontroléry P64, komponenty systému Promatrix8000, procesorové zesilovače Dynacord série PowerH, ale i řady DSA (pokud jsou osazeny IRIS-Net modulem RCM-810), zesilovače EV sérií TourGrade (pokud jsou doplněny o kartu RCM-26 nebo RCM-28 s DANTE), CPS (s modulem RCM-810), série Precision a samozřejmě také procesor EV Dx46, tedy DSP 600 oblečený v kabátě EV. Software (podobně jako konkurenční HiQ Net firmy Harman, či ovládací software d&b audiotechnik R1) umožňuje vytvářet uživatelské ovládací panely, na které si můžete naskládat nejrůznější prvky – tlačítka, slidery, fadery, LED kontrolky, indikátory apod. a ovládat jimi libovolné funkce, a to i sdruženě pro celé skupiny. přístrojů (samozřejmě i přístrojů různého typu). To je obrovská výhoda (a dnes už také takřka nezbytnost) u velkých systémů a instalací, kdy máme nejen centrální přístup do všech komponent, ale rovněž dostáváme hlášení o stavu systému, např. závadách, u zesilovačů o vybuzení, přehřátí, okamžitém odběru z rozvodné sítě, okamžité zatěžovací impedanci, vypnutí ochran… Zároveň je možné nastavit i několik „hladin“ přístupu pro různé uživatele, tak aby někteří neměli k vybraným funkcím přístup (totéž se týká i jednotlivých přístrojů při editaci z čelního panelu). Pokud použijeme WiFi router, můžeme k nastavování systému, ekvalizaci apod. použít i notebook a volně se pohybovat po prostoru. 

Zajímavé je také to, že pokud máte u počítače k dispozici příslušné převodníky, můžete pracovat i se zařízeními ovládanými pomocí RS485 (jako je např. starší procesor Dynacord DP244) nebo pomocí průmyslové sběrnice CAN. To ostatně není nic zas tak udivujícího, uvědomíme–li si, že tvůrcem CAN bus (Controller Area Network) byla právě firma Robert Bosch GmbH., která je vlastníkem Dynacordu. I když systém vzniklý v roce 1987 může dnes někomu připadat archaický, jeho obrovskou výhodou je takřka absolutní spolehlivost a veliké rozšíření v průmyslové sféře.

Jak už je mým zvykem, podrobil jsem editační software „testu uživatelské přívětivosti“ a sebe „testu inteligence“. Doporučuji, je to výborné cvičení na hlavu, občas to ovšem poněkud podrývá sebevědomí. „Kvestík“ je následující: Dokážu „rozchodit“ ovládání všech funkcí přístroje z počítače, aniž bych okem nahlédl do manuálu? Tentokrát zní odpověď ANO. Že mám v okně Objects kliknout na Dynacord Controllers a posléze na DSP 600, to se rozumělo samo sebou. Že označenou položku je třeba vytáhnout myší na background, aby se dal rozbalit čelní panel, na to mne připravily podobné programy, takže zde jsem zaváhal jen sekundu. Nepřehlédnout tlačítko ON LINE bylo rovněž snadné, a tak už jsem vesele mutoval a tahal za úrovně. Chytrá maličkost je třeba také tlačítko FIND. Když na něj klikneme, připojený přístroj začne blikat všemi LED a na displeji svítí laškovný nápis „Hello, it’s me!“ – věřte, že když pak máte ve větším systému s více amp racky najít, „který procesor je který“, je to velice užitečná věc. 

Pak jsem se ovšem chtěl dostat k dalším ovládacím prvkům a hezkou chvilku brouzdal po různých „tools“ a „settings“, než jsem přišel na to, že je nutno rozkliknout okno na malém obrázku panelu a zde vybrat poslední položku – DSP 600 UI Dialog (nebo stačí kliknout na šipečku DSP vpravo dole). Otevře se nám tmavošedé okno Configuration Panel a z něho už můžeme záložkami ke všem funkcím.

První záložkou je tedy Config & Info. Zde máme možnost zkontrolovat verzi firmwaru, počet naběhaných hodin(!), nastavit síťovou adresu a MAC adresu, eventuálně zvolit, zda bude přístroj Master či Slave (pokud je v síti připojeno víc DSP 600, mohou se nechat řídit z jednoho čelního panelu). V další sekci máme možnost výběru mezi analogovým a digitálním vstupem, k dispozici je nastavení gainu (-60 až +12 dB), a to i v případě, kdy pracujeme s digitálním vstupem AES/EBU. Za zmínku jistě stojí fakt, že digitální vstup je schopen pracovat s libovolným samplerate v rozsahu 32-192 kHz. 

U analogových vstupů je zde ještě 6dB PAD, který brání přebuzení přístroje, respektive jeho A/D převodníků. (Mimochodem, zařazení této funkce „interně“ označují u Dynacordů jako „DJ MODE“. Proč asi?) Ve třetí sekci potom můžeme pojmenovat přístroj i jeho vstupy a výstupy (pozor, vždy je třeba potvrdit stiskem ENTER, což ostatně platí pro veškeré změny v prostředí IRIS-Netu). V sekci čtvrté můžeme vybrat pět presetů, které bude možné přepínat externě pomocí Control Portu.

Druhou, velmi obsáhlou záložkou, je DSP, v níž se klikáním na jednotlivé funkční bloky nebo na tlačítka na liště dostáváme hlouběji do nastavení. Co je ale mimo moje chápání, to je odpověď na otázku: Proč jsou na „blokovém schématu“ vstup B jako první-horní a A jako druhý-spodní a výstupy shora dolů od 6. po 1.? Jsme snad v Arábii, nebo kde to čtou odzadu dopředu? Nějaký důvod to nejspíš má, pravděpodobně související s rozložením pásem továrních presetů pro firemní systémy, ale dokud si člověk nezvykne, je to tedy zatraceně nepřehledné.

Desetipásmový plně parametický ekvalizér na vstupu (s možností použít na kterémkoli pásmu také lo shelving/hi shelving anebo lopass/hipass filtry prvého nebo druhého řádu), stejně jako třetinooktávová „grafika“ představují určitě nadstandardní výbavu. Zpoždění až 1000 ms s možností volby jednotek (čas, vzdálenost, počet vzorků) a s  kompenzací dle zadané teploty(!) je více než dostatečné a komfortní. Zde si mimochodem na výše zmíněnou nepřehlednost tak trochu naběhl sám výrobce, protože v okně na monitoru opět máme kanál B jako prvý (zelený) a kanál A jako druhý (oranžový), ale za kanál B – haha – „taháme“ okénkem A (zeleným…)! Už jsme na to s panem Šafaříkem z firmy Audiopro, která v naší zemi značku Dynacord zastupuje, upozornili výrobce a ten nám poděkoval s tím, že chyba bude promptně odstraněna. Podotýkám, že se jedná o drobnou chybu v poslední verzi ovládacího softwaru (v předchozích verzích se tato chyba nevyskytuje), nikoli v přístroji! 

Pokud se týče routingu, tedy přiřazení vstupů a výstupů, můžeme vybrat z šesti předdefinovaných konfigurací (2-Way Stereo + FR, 3-Way Stereo, 4-Way + FR, 5-Way + FR, 3-Way Stereo-MonoSub + FR a 4-Way Stereo-Mono Sub / LF) a položky Free Configuration, kde jsou veškeré volby na uživateli. K dispozici máme dvě úrovně přístupu k editaci parametrů – STANDARD a FULL EDIT. Zde jsem narazil na určitý háček. Pokud totiž zvolíme Free Con-figuration, máme samozřejmě možnost nejen libovolného routingu výstupů ke vstupům (kterýkoli výstup lze budit z A, B, anebo sumárním signálem A+B), ale můžeme klikáním na „LED kontrolky“ Hi/Mid/Lo/Sub na monitoru také vyznačit, jaké pásmo nám daný výstupní kanál zpracovává, což je naprosto super. Co ale nelze, je docílit spřažení kanálů pro stereo ovládání. Pokud chceme mít vstupní, eventuálně některé výstupní kanály ovládány společně, musíme vyjít z některé z továrních stereo konfigurací, ale v takovém případě je nám ale zase odepřeno editovat LEDky zobrazující označení pásem… Pokud tedy vycházíme při editaci z nějaké přednastavené konfigurace, LEDky zůstanou „hloupě“ svítit dle ní, i když celý crossover úplně překopeme (což lze a není nám v tom ničím bráněno). 

Rovněž mi přijde hloupé, že spřažení kanálů pro společné ovládání ve stereu nelze dosáhnout jinak, než že editujeme některou z továrních „stereo“ konfigurací. Tak si „free configuration“ po pravdě řečeno nepředstavuji. Například AudioCore XTA má k dispozici okno „channel ganging“ a lze tu spřáhnout libovolné vstupní i výstupní kanály. Je možné to provést dokonce i přímo z panelu, i když poněkud nešikovně, méně přehledně a zdlouhavěji. Tato funkce mi u DSP 600 citelně chyběla, a dobrý nápad s indikací navoleného pásma přišel také trochu vniveč. Přiznám se, že tím jsem byl trochu zklamán, zato jsem byl potěšen reakcí firmy Dynacord, která nám odepsala, že zavedení funkce ganging již připravuje.

Při použití více kusů přístrojů a jejich řízení přes IRIS-Net lze vytvářet GROUPs, tedy skupiny přístrojů se společným ovládáním vybraných parametrů. Bohužel mezi volitelné parametry ZATÍM nepatří grafické ekvalizéry dvou DSP 600 (typická konfigurace – jeden procesor pro pravý a jeden pro levý kanál). Společného ovládání ovšem nakonec lze (i když na můj vkus trochu složitě) dosáhnout tím, že si na uživatelskou plochu IRIS-Netu vytaháme dostatečný počet faderů (sliderů) a přiřadíme k nim jednotlivá pásma obou GEQ, případně lze nastavení překopírovat. Ale prý už se i na tom pracuje. Ostatně, přiznejme si, že například dvě XTA DP426 zrovna tohle také neumí, leda tak, že jim oběma přiřadíme shodné ID, a ony se pak tváří jako jeden přístroj (což má ale také i celou řadu nevýhod…).

Pojďme ovšem zpět k jednomu kusu DSP 600 a pokračujme dále. Hned následující sekce ARRAY CONTROL (kterou mimochodem levnější DSP 260 postrádá) je jednou z věcí, které činí tento procesor výjimečným. Obsahuje další pětipásmový EQ, tentokrát dokonce i s allpass filtry a další zpožďovací jednotku s nastavením parametrů jednotlivých výstupů.

Veliká výhoda tohoto řešení je, že v sekci SPEAKER můžeme mít trvale standardní preset (ať už tovární nebo vlastní) pro konkrétní reproduktorový systém, do něhož nebudeme zasahovat, a potřebné změny při konkrétní aplikaci (např. jen v tomto sále) realizovat v sekci ARRAY, aniž bychom si preset „rozkopali“.

Ta nejzásadnější „advantage“ (čti výhoda) tohoto přístroje se však nachází ve výstupní sekci – zde označené SPEAKER, která kromě šestipásmového plně parametrického EQ a filtrů crossoveru obsahuje ještě FIR filtry. Co je to FIR filtering, jaké má výhody, proč se používá a proč jsme se s ním nesetkávali i dříve?

V digitální doméně můžeme pracovat se dvěma typy filtrů. IIR (infinite impulse response) jsou vlastně emulacemi klasických analogových filtrů (bessel, butterworth, linkwitz-riley) se všemi jejich nectnostmi – obtížnou realizací filtrů vyšších řádů a s neodstranitelnými fázovými problémy, jež se navíc zhoršují s narůstající strmostí. Ještě k tomu se tyto filtry v digitální podobě matematicky definují poměrně obtížně. Naproti tomu filtr typu FIR (finite impulse response – tedy s konečnou impulsní odezvou) se dá matematicky poměrně jednoduše popsat, a tudíž se snáze programuje. Může mít velmi vysokou, prakticky „nekonečnou“ strmost, a přitom neovlivňuje fázi signálu (analogově se takový filtr pro změnu vůbec realizovat nedá). 

Protože smysluplné použití FIR filtrů vyžaduje řadu měření a optimalizací, využijeme jich zejména tehdy, když pracujeme se systémy Dynacord nebo EV, k nimž jsou vytvořeny presety tuto filtraci obsahující. Zlepšení zvuku je však markantní, patrné je zejména na čistotě a vyrovnanější směrovosti vícepásmových beden (pokud vás tato problematika zajímá, na Youtube najdete na toto téma několik zajímavých přednášek od pánů z EV i od jiných). Takovou vymožeností, jakou jsou FIR filtry, disponují zpravidla až opravdu drahé speaker management procesory, a to zejména proto, že jejich zpracování vyžaduje poměrně výkonnou DSP jednotku. Napřiklad i do XTA řady 4XX lze „naloudovat“ firemní presety některých výrobců beden s FIR filteringem, avšak jen za cenu vyřazení GEQ (právě kvůli omezené kapacitě DSP). A samozřejmě do presetů obsahujících FIR filtering nelze uživatelsky vstoupit. 

„Blokové schéma“ DSP 600 pokračuje dalším zpožďováním (opět až 1000 ms), sofistikovanými limitery s firemní technologií TEMP (s možností zadávat zisk použitých zesilovačů a maximální napěťovou úroveň, časové konstanty lze zadat buď manuálně, nebo lze použít čtyř přednastavených továrních hodnot dle dedikovaného frekvenčního pásma), no a konečně regulací výstupní úrovně (-60 až +6 dB) a mute. Ještě bych upozornil, že pokud potřebujeme vstoupit do nastavení parametrů limiteru z čelního panelu přístroje, je třeba stisknout a držet tlačítko LEVEL (a to docela dlouho, odhaduji 3 sekundy), což je docela dobrá ochrana proti „neautorizované“ nebo nechtěné editaci.

Ovládání DSP 600 pomocí software IRIS-Net je velmi přehledné, rychlé a pohodlné. Řadu parametrů lze ovládat „tažením myší“ přímo na grafickém zobrazení, zároveň lze změny realizovat i přímým zadáním numerických hodnot. Ocenil jsem např. grafické zobrazení zpožďování, zobrazení fázové odezvy (to umí málokterý z podobných softwarů od konkurenčních výrobců) a zobrazení přenosové charakteristiky celého řetězce (zahrnutí jednotlivých sekcí lze i vypnout). 

V praxi

Přístroj jsem „otestoval“ nejprve v improvizovaném domácím studiu – v tomto případě byl zdrojem signálu CD transport TEAC VRDS T-1 a také DAT TASCAM DA-30 MkII. V prvním případě jsem používal pro převod z S/P DIF na AES/EBU „trafíčko“ Neutrik, „datel“ má přímo AES/EBU výstup. Při nastavení dvou výstupů „všechno rovně – full range skrz“ byl pro moje ucho zvuk lepší, o kousíček „hladší“ a lépe definovaný, než při použití převodníků v DATce. Další aplikací bylo buzení bi-ampových monitorů, zde byla referencí starší XTA DP224 a musím konstatovat, že nebylo možno postřehnout rozdíl ve zvuku – tady bych řekl „plichta“. Nejčastěji mi DSP 600 posloužil jako „master EQ a master limiter“ v Paláci Akropolis. Normálně zde tuto funkci plní digitální ekvalizér Klark Teknik DN9340 Helix ve spojení s analogovým kompresorem dbx 162SL – ano, to je takový ten purpurově eloxovaný zázrak s frézovanými duralovými knoby. Přístroje to jsou dohromady bratru za nějakých 120 až 130 tisíc korun. Jestliže si tedy troufám tvrdit, že Dynacord DSP 600 se jim v této aplikaci postavil na roveň, je to asi největší poklona, jakou mu mohu složit.

Závěr

Reproduktorový management DSP 600 je precizně zpracovaný přístroj s nadstandardní výbavou a výborným zvukem, přesahující pomyslnou hranici své cenové kategorie. Zvláště ve spojení s reproduktorovými systémy značek Dynacord a Electro-Voice, kdy lze plně využít výhod firemních presetů, je prakticky bezkonkurenční. (Mimochodem, jedná se také o vůbec nejlevnější DSP vybavený FIR filtry, jaký lze na našem trhu najít.) Jak samotný přístroj, tak ovládací software snese bez problémů srovnání i s dražšími konkurenty (XTA a jejich AudioCore, Lake LM26 a Lake controller, BSS Omnidrive 366). Takže doporučuji…

Dynacord DSP600 - IRIS-Net
IRIS-Net umí také na povel zobrazit celkovou výslednou kmitočtovou odezvu systému se zohledněnými filtry a dokonce i vlastnostmi reproboxů.
Dynacord DSP600 - IRIS-Net
IRIS-Net: background se dvěma procesory