Epiphone Les Paul Junior

Elektrická kytara
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
2 990,00 Kč

Ti, u jejichž jesliček nehýkal otřásající se oslík, ale kteří jsou přesto vábeni tvary odkazujícími do legendární říše pana Gibsona (a tedy spíše do říše mnoha nul na visačkách cenovek nástrojů), mají možnost ukojit své vášně hrou s kráskami, signovanými logem Epiphone. Stáj tak zůstává stejná, ceny se však mění.

Další řádky se budou zabývat modelem kytary, kterou budou znát především příznivci kapely Green Day. Jedná se totiž o model Epiphone Les Paul Junior, tedy o kytaru, která vychází z originální předlohy signovaného modelu, na který hraje Billy Joe Armstrong z tohoto jmenovaného bandu.

Zrozená v Indonésii, připutuje testovaná „juniorka" ke svému potenciálnímu majiteli v klasické „papundeklové" krabici. Přiložený list srozumitelnou češtinou sděluje kupci postup, jakým způsobem lze v případě potřeby doladit krk nástroje. Spoluúčastni jsou šňůra jack-jack (na jedné straně zakončená „elkovým" jackem) a imbusový klíč pro případné post-tovární nastavení krku. Tolik k vlastnímu uložení kytary a příslušenství nástroje.

Popisovaný model je v barvě „vintage sunburst", s chromovaným provedením hardwaru, černým snímačem „vintage" vzhledu a tradičními „skleněnými" krytkami potenciometrů. Celek vyznívá harmonicky vyrovnaně a dle mého názoru „to celé prostě ladí".

Olšové tělo v single cut tvaru, podle některých pramenů překryté javorovým plátem či dýhou (což se mi v našem případě nezdá - bohužel firemní stránky neobsahují o tomto modelu jedinou zmínku!) je osazeno jednocívkovým snímačem model P-90 Dogear. Snímač v těle drží dva vruty a výškové nastavení tedy není možné.

Kombinovaná kobylka a struník používá kompenzaci strun, které jsou samozřejmě uchyceny systémem obtočení wraparound. Kobylka má možnost nastavení zdvihu strun za pomoci dvou bočních šroubů, které jsou zezadu doplněny dalšími dvěma menšími šroubky tmavé barvy, pro případné lehké „hromadné" doladění v oktávě.

Průběh otáčení toliko dvou potenciometrů - výstupní hlasitosti a barvy zvuku - je hladký, nicméně dostatečně „odporující" ruce muzikantově natolik, aby si bylo možno vyhrát např. s houslovým efektem. Část těla kryje plastový bíle lemovaný černý pickguard, přichycený vruty a výstupní jackovou zdířku výrobce umístil na obligátní spodní hraně nástroje.

Podle dostupných informací je mahagonový krk s tělem sešroubován čtyřmi poctivými šrouby přes kovovou krytku ve spojení „bolt on". Standardní palisandrový hmatník je osazen dvaadvaceti pražci s orientačním „tečkovým" vykládáním na příslušných pozicích. Jak napovídá již jméno výrobce kytary, jedná se o profilově spíše širší krk, po kterém se ruka možná nebude tak snadno pouštět do sólových běhů jako je tomu u krků štíhlých, z toho ale určitě nelze vyvozovat, že se hráč při hře bude trápit. Možná naopak.

Ladící mechanika, uspořádána 3 + 3, je ve shodě s již uvedeným hardwarem pochromovaná, strojky jsou konstrukce otevřené s plechovou krytkou a podle mého názoru snad až příliš snadno „chodící". Jejich případné dotažení trochu stěžuje fakt, že jsou krytka i vlastní ladící strojek chyceny k hlavici dvěma společnými vruty. Možná bych u takto levné kytary přivítal i zcela odkryté strojky s přímým přístupem k dotažení a promazání převodu. Příliš silné experimentování se strunami mechanice nesvědčí, ale jistě není možné napsat, že mechanika nedrží ladění (zvláště pokud neodzkoušíme některé ověřené značky strun – přepravní potah není tím správným etalonem). Je však třeba zohlednit možnosti mechaniky a vlastně i zaměření celého nástroje této kategorie.

Nu a jak tedy „juniorka" hraje? Už „na sucho" se projevuje překvapivě hlasitě a poměrně příjemně tónově vyrovnaně, byť s lehkým plechovým přídechem. Po zapojení do aparatury se rozezní sice zřetelně entry-level, přesto velmi slušný rockový nástroj. Není to kytara k „řešení" zvuku, ale instrument pro nadšené mladíky ve stylu zapoj, otoč volume a hraj! V pravdě punkový nástroj s čistým zvukem orientovaným lehce do středových frekvencí a nejlépe pracující se zkreslením od crunch po střední gainy. Prostě přesně tam kde je doma Billy Joe a většina rozesmátých, melodických a současně apelu plných, sociálně „rozervaných" neo-punkerů. Single coil má své přednosti i nedostatky, je třeba počítat s brumem, nepřekračujícím však obvyklou mez, nižší výstupní úrovní, na druhou stranu ale nabízí dobře čitelné rozklady akordů i při hře se zkreslením. Ještě k výstupnímu signálu. Možná to bylo kombem Framus Red Rogue, solidní lampa udělá své, ale signál nebyl nepříjemně slabý a zvuk harmonicky tenký, jak jsem u této cenové kategorie předpokládal. Musím uznat, že mne mile překvapil - tato symbióza fungovala.

Samotný pohyb ruky po hmatníku je pak bezproblémový, pražce považuji za dostatečně začištěné, a kupodivu i sólové běhy nejen že nečiní žádný problém, ale dokonce mají i zajímavou, lehce „nakváknutou" barvu, která jim dává příjemnou expresi. A tak jsem si kromě známých „grýndejovských" songů When I Come Around a Basket Case, zanotoval i „ejsíkovskou" Higway to Hell, a neznělo to vůbec špatně.

Jediné co zaslouží okamžitou výměnu jsou struny, kterým bendy, pull-offy a razantní pravačka opravdu nedělají dobře. Let’s start rock’n‘roll!