Dalším přírůstkem do řad všech možných signovaných modelů kytar, ať už současných či legendárních, žijících či bohužel na nebi odpočívajících umělců, je tentokráte nástroj dceřiné společnosti Gibson firmy Epiphone – Les Paul Special Bob Marley. A tak, jak jsme si u nás na „Epifonky" zvykli, že jsou jakousi o dost levnější náhražkou za těžko dostupné originály od Gibsonu, i tento model není výjimkou. (Pozor levnější náhražka ani náhodou neznamená horší zvukové vlastnosti). Epiphone tak reaguje na kdysi vydanou, tuším, pouze 200 kusovou sérii Gibsonu Les Paul Bob Marley, který si firma ve svém custom shopu nechala vyrábět.
Bob Marley vychází tedy z modelu Les Paul Special, který Gibson vyrábí od šedesátých let jako variantu levné kytary. A právě na tento model, který se osazoval, tuším, snímači P-90, dlouho hrál i samotný otec reggae - jak je často mistr Marley nazýván.
Jak se tedy poprali v korejském závodu Ephiphonu s nástrojem, který nese jméno jednoho z nejúspěšnějších jamajských umělců?
Konstrukce
Tělo nástroje opisující křivky klasického Les Paulu je vyrobeno ze tří kusů, spíše lehčího masivu mahagonu bez klenutí, o šířce 4 cm, jehož domovinou bude nejspíše vzhledem k váze a pórovitosti dřeva, nějaká ta oblast Asie. Materiál je zabarven do takzvané Worn Brown (zašlé - opotřebované hnědé), jak tento odstín výrobce nazývá, což spolu s matným lakem dodává celému nástroji jakousi příjemnou patinu a určitou syrovost. Čí je černě namalovaný obličej v zadní části korpusu vás nechám hádat (pokud však do tří sekund neodpovíte, vraťte se na začátek článku) :). Mám takový dojem, že předlohou k této kresbě byl label k CD Rebel Music.
Krk tohoto speciálu o gibsonovské menzúře 24,75" je vyroben rovněž z mahagonu (i když tentokráte se jedná o jiný druh než u korpusu) a je ke krku připevněn, jak jinak než, metodou lepení. Hmatník osazený dvaadvaceti pražci je vyroben z palisandru a je opatřen orientačními, nebo v tomto případě, vzhledem k cirkusu, který na hmatníku je, spíše dezorientačními značkami v barvách jamajské vlajky. Nic proti těmto barvám, které se staly jakýmsi synonymem reggae, spíše naopak, ale nějak mi na tomto nástroji nesedí, i když věřím, že pro opravdu skalní vyznavače reggae to může být ohromující.
Tak trochu nevšední záležitostí této kytary je vlastní nultý pražec, který je vyroben podle originálu z mosazi a měl by nástroji dodat kovovější zvukový charakter.
Neměl bych ještě opomenout na hlavu nástroje, která je ozdobena, krom loga společnosti Epiphone, tříbarevným nápisem „One Love" a nesmí chybět ani jméno samotného signatáře.
Co se týče hardware – nástroj je osazen stříbrnými ladicími mechanikami firmy Grover a klasickou stříbrnou kobylkou typu Tune-o-matic se struníkem systému Stop Bar. Možnosti a způsob seřízení nástroje je zde velmi standardní, a tak myslím, že ho není potřeba popisovat. Velkou změnou oproti originálu je výběr samotných snímačů. Tento model je oproti P-90 či P-100 osazen dvěma Alnico humbuckery s označením '57 Classic Alnico-V pickups, na jejichž ovládání se také nic oproti ostatním modelům Gibsonu či Ephiphonu nemění. Takže třípolohový přepínač a hlasitost a clona pro každý snímač zvlášť.
Škoda, že nenechala firma na kytaře původní singly P-90, které by se, dle mého, k tomuto modelu hodily možná poněkud víc, navíc i zvuk by se blížil více barvě, kterou používal Bob M. I když na druhou stranu s těmito humbuckery je nástroj přece jen trochu více univerzálnější.
Pokud bych se mohl ještě zmínit o celkovém řemeslném zpracování, nástroj je na první pohled velice dobře řemeslně zpracován bez jakýchkoliv konstrukčních vad, včetně začistění spojů a pražců. To, jestli mu sluší konečný design se symboly reggae, nechám alibisticky pouze na vašem vkusu.
Tak ještě bych neměl opomenout příslušenství, které tvoří krémový gigbag s logem firmy a obličejem Boba Marleho, který je vyroben z konopí! Když jsem si tuto informaci na webových stránkách přečetl, okamžitě jsem všeho nechal a rozběhl prohledávat všechny kapsy gigbagu. Ach jo…. Bohužel žádné množství výše zmíněné rostlinky jsem tam nenašel. Samozřejmě jsem nečekal množství „větší než malé" ale aspoň něco…no ani papírky ani balička součástí příslušenství není. :-(
Herní vlastnosti a zvuk
Díky spíše silnějšímu krku s velice příjemným profilem mi nástroj hodně rychle padl do rukou, takže se dalo na něj bez jakéhokoliv dlouhého zvykání začít hrát. Pokud si dáte kytaru na popruh a postavíte se, určitě oceníte nižší váhu, zvlášť pokud s ní budete poskakovat v rytmu reggae víc jak dvě hodiny. Tato nižší váha korpusu a masivní ladící mechaniky grover mají sice za důsledek, že Bob trošinku přepadává na hlavu, ale dá se to snést. Ostatně to je nešvar všech nástrojů tohoto typu, například některého Sgéčka atd.
Zapojuji tedy „Epifonku" do zesilovačů Mesa F-30 a hand made pana Horkého amp HOT a začínám si s ní hrát. Samozřejmě jsem se neubránil a hned první co jsem začal hrát bylo pochopitelně reggae nebo aspoň pokus o něj. Kytara plní mé očekávání. Středový, spíše syrovější zvuk s kovovým zabarvením ve výškách, které zvuku dává nejspíš mosazný nultý pražec. Nástroj docela dobře reaguje na dynamiku úhozů a dobře prolézají všechny perkusivní zvuky, které na nástroji vytváříte. Nejsem kdovíjaký znalec stylu Boba Marleyho, ale myslím že by se tento speciál do reggae muziky, díky výše zmíněným vlastnostem, docela dobře hodil.
I když jsem byl zprvu trochu skeptický k výběru snímačů, nakonec musím přiznat, že se k tomuto nástroji a řekněme i k hlavnímu účelu, ke kterému je kytara určena, docela dobře hodí. Příjemný je určitě i fakt, že oba snímače jsou hlasitostně poměrně vyrovnané, takže měníte pouze barvu zvuku, a že je použitelný dobře i kobylkový snímač, který někdy u „levnějších nástrojů", moc nefunguje – hlavně tedy ve spojení s čistým zvukem.
Co se týče zkresleného zvuku, slušel nástroji asi nejvíce, díky vintage charakteru oněch snímačů lehce nakreslený zvuk ala 60.,70. či 80. léta. Pokud jsem na zesilovači pomalu přidával gain (zkreslení), tón se začal postupně zahlcovat v basech a výsledná barva mi nějak moc neladila do ucha. Takže žádného Zakka Wilda od tohoto nástroje nečekejte. Ovšem třeba na hard rock či blues nebo podobné styly hudby by mohl Bob docela dobře posloužit. Ještě bych se zmínil o jedné vlastnosti, a to je, že tento nástroj patří díky všem jeho prvkům spíše mezi kytary, ze kterých musíte hezký tón vytvořit opravdu jen pomocí svých rukou a hlavy. Myslím, že vám kytara příliš nepomůže a každou sladkou notu musíte z Boba opravdu vydolovat. Pokud se vám to však podaří, budete příjemně odměněni.
Mým ještě jedním testem nástroje je vždy naprosto nezávislý a ničím neovlivněný názor mých žáků ve škole. Jejich pohled je totiž většinou naprosto odlišný než ten můj. Nezkoumají totiž z čeho je nástroj vyroben, jak je vyroben a vlastně ani jak hraje. Jen je prostě osloví nebo ne. No, k mému překvapení oslovil a to i ty nejskalnější rockery, kteří vlastně ani Boba Marleyho moc neznají. A tak se celý den z učebny ozývalo dokola "střelil jsem šerifa es tata es tatata…"
I přes kladnou odezvu žactva, měl asi největší radost z tohoto kusu můj kamarád s barvou pleti Jimmyho Hedrixe Ali, který sice není z Jamajky, ale kdesi z Gambie, zato je však velkým fanoušem reggae se vším všudy. Jeho rozzářené oči nad tímto kusem a věta jeho svahilskou češtinou „ Ty Tomislav, ty muset kytara Bob Marley nechat"…mluví za vše. Bohužel mou odpověď, že já nemůžu jen tak klidně Bob Marley nechat, ale zaplatit, a ty, Ali, vysvětlit zdravotní pojišťovně, Telecomu, finančáku a dalším organizacím, že nějakou dobu ze mne nedostanou ani korunu, už ale nepochopil. :-)
Závěr
A kdo další bude mít z této kytary velkou radost? Pochopitelně všichni ti, co se do stylu reggae hudby a Boba Marleyho zamilovali. Myslím, že pro ně by mohl být právě tento nástroj spolu s dredy a jamajskou vlajkou jedním z neodmyslitelných prvků jejich image. Nástroj je dobře vyroben, pro určitou skupinu kytaristů má skvělý design, zvukově zapadá a lehce přesahuje hranice daného žánru, a jeho cena okolo 17 tisíc je myslím adekvátní.
I Shot the Sheriff …es tata, es trrrrrrata, es ta ta ta, ou réééggééé.
