Německou firmu Framus mohli čtenáři MS „číst" na stránkách MS již víckrát; blíže představena pak byla např. v testu červencového čísla MS, kde na nás zasyčela skrze svoji Cobru, resp. jejími poctivými sty watty. Dnes se podíváme na neméně schopný aparát téže firmy, totiž na box 212 CS a na hlavu CS Top Black, kterou tento box směle nosí (nebo nést může).
Hlava CS Top
Hned zkraje je nutno uvést, že se skutečně jedná o „pořádnou" hlavu – to především co do hmotnosti. Snad už proto nás na první pohled může zaujmout hned trojité (sic!) „ouchování": totiž dvě krajní uši a jedno „středové", všechny důsledně kožené, každé přichycené čtyřmi křížovými vruty k vrchu hlavy. Ten je pokryt, stejně jako další strany (vyjma prostoru pro ovládací prvky s I/O a čela), černou koženkou. Tu na všech rozích chrání pochromované kovové krytky rohů. Čelní stěnu zdobí bíle olemovaná mřížkovaná textilie, nesoucí v levém horním rohu logo CS řady a dominantní vycentrované logo samotné firmy Framus.
Uvnitř hlavy se skrývá 30 W zesilovač třídy A; v tomto konkrétním případě máme díky němu k dispozici dva kanály se separátní ekvalizací, efektovou smyčku a reverb – to vše je třeba nějak ovládat, proto se nyní podíváme na ovládací prvky. Jak bylo uvedeno výše, potenciometry a vstupy jsou umístěny z vrchu hlavy a na zadním panelu. Celá tato ovládací „sestava" je vedená v duchu spíše klasickém, tedy zleva: kytarový vstup, potenciometry čistého kanálu v pořadí volume, bass, middle, treble; spínač zkresleného kanálu se zabudovanou LED signalizací sepnutí, dále pokračující řada potenciometrů v pořadí gain, bass, middle, treble; master volume potenciometr, spínač pružinkového reverbu, taktéž vybavený LED indikací aktivace reverbu, ovladač poměru reverbu do výstupnímu signálu, potenciometr pro efektovou smyčku, přepínače standby a power a nakonec hřejivě sympatická krytka LED indikace ON/OFF hlavy – krytka, kterou jen tak nepřehlédnete ani ve společnosti démona alkoholu. Nutno ještě zmínit jackové zdířky efektové smyčky, vstup pro footswitch, výstup do boxu, přepínač impendance a napájecí síťový vstup, vše přehledně umístěno ve vrchní části zadní stěny hlavy, která tak není kompaktně uzavřená, nýbrž je přepažena jednak spojovací deskou a jednak kovovou částí, která je společná jak pro zmiňované vstupy s výstupy, tak přes zalomení i pro uvedené kontrolní a signalizační prvky. Celkové technické provedení hlavy působí velmi robustně – resp. je robustní (to ostatně platí i pro samotný box).
Duší samotného zesilovače se stalo pět lamp 12AX7EH, jedna ECC81, čtyři klasické výkonové EL 84 a usměrňovací 5AR4 (ruské značení pro GZ34), převážně Electro-Harmonix a Sovtek Made in Russia, vyjma ECC81 ze slovenské stáje JJ. Nejen jejich záře je příjemná, příjemný je také charakter zvuku, k němuž se další řádky pokusí vyjádřit.
Úvodem je možná dobré říci, že ať již zvolíme jakoukoliv míru hlasitosti, aparát této třídy „zahraje" vždy, nicméně pokud nevytočíme potenciometr master volume alespoň na poledne, ochudíme svoji zkušenost o mnohé.
Čistému kanálu nelze nic vytknout; výrazně zvukově rozlišené spektrum tónu, jak při akordové hře, tak při rozkladech. Při vyšších hlasitostech je dobře patrná lampová brilantnost výšek a středů, stejně jako přirozený basový „témbr" spodních strun. Už na rovné korekce zvuk nic nepostrádá, a je tedy podle mne spíše otázkou nástroje a vkusu, jak razantní úpravy EQ použijete. Vždy však zůstává poctivý pevný a dynamický základ, bez ohledu na to, zda uděláte zvuk středový a temnější, či více do „véčka", s mohutnějšími basy a cinkavými výškami. Plejáda variací je nepřeberná, a to je to, co mám na aparátech rád.
Lead kanál zní dostatečně harmonicky vyrovnaně, při patřičném vyladění EQ jsou pak příjemné zvláště „šťavnaté" středy, podložené plnými basovými spodky. Při vyšších úrovních gainu se dostaneme až k opravdu kompaktnímu a hutnému, snad možná někomu až agresivně znějícímu zkreslení. Pokud tedy preferujete hutný kulatý sólový zvuk, jste schopni jej z této hlavy bez problémů dostat. Při správné hře nám tento fakt umožňuje mj. plynule a přirozeně přecházet dlouhými tóny až do samotné zpětné vazby. Ani při silném nakreslení nedochází k přehlcování mezi přechody ze struny na strunu, při patřičné práci pravou rukou jsme schopni akordových rozkladů, které jsou jak příjemně „highgainově" šťavnatě plné, tak zároveň ještě jasně čitelné.
Už tyto řádky naznačují jeden podstatný fakt, který i mne trochu překvapil. Vintage look aparátu podle mého názoru nekoresponduje s jeho charakterem, což nás ovšem přivádí k otázce, zda-li by vůbec měl být vzhled tím, co nás primárně v nabídce orientuje. Vždyť nakonec spousta mediálně slavných vyznavačů moderních stylům má „staromilecký" design ve velké oblibě.
Respektujíce jakýsi „voxovský" předobraz, ubírám gain na devátou hodinu a posílám CéeSko do říše lehčích crunch tónů. Zde bych řekl, že je třeba pečlivěji volit vzájemného poměru Gainu a Master volume, pokud příliš uškrtíme celkovou hlasitost a radikálně omezíme gain, mám pocit, že hlava ztrácí na dynamice o něco více než bych očekával. Vzhledem k širokému rozsahu zkreslení je to ovšem celkem logické. Navíc nízko-gainový, dynamický, crunch, s hlasitostí vhodnou do paneláku, jsou pojmy v podstatě neslučitelné, něco jako „konstruktivní, pozitivní satira". Možná bych v této souvislosti ocenil, kdyby záběr ziskové korekce byl o poznání plynulejší, myšleno, že vyšší gainy by skutečně nabíhaly až kolem „12. hodiny". Lépe by se pak s mírně nakreslenými tóny pracovalo. Co ale zůstává velmi příjemným i v těchto polohách zkreslení, je dobře zabírající ekvalizér, díky kterému si můžete najít bez problémů svou vlastní barvu.
Sympatická je také přítomnost pružinkového reverbu Accutronics, který nabíhá opravdu jemně a plynule, a tak se výrazněji projeví až při téměř polovičním „povolení". Pak na nás ale dýchne přirozeně znějící hall se vším všudy, příjemně tak obalující naši produkci klasicky znějícím prostorem, který i v maximu nemá nadměrnou tendenci k rozmazávání základního tónu.
V celkovém zhodnocení, alespoň z mého pohledu, disponuje Framus CS Top notným potenciálem ve smyslu jeho až univerzálního použití. Přesto, a to je pro mne nečekaným dojmem, je více „rybou ve vodě" v oblasti středních a dokonce i vyšších gainů. Zvukový charakter tohoto aparátu bych zařadil do prostoru někam za klasického Marshalla, avšak ještě před Mesa Boogie – rozhodně však nelze říci, že se jedná o standardní typ britského či naopak amerického zkreslení.
30 wattů je pak jako obvykle porce lampového výkonu, kterou naplno příliš často nevyužijete.
A tak jedinou podstatnou výtkou je signálová úroveň 0 dB, se kterou pracuje paralelní efektová smyčka, což i podle upozornění výrobce v manuálu, znemožňuje její použití s mnohými efektovými krabičkami a odkazuje nás do hájemství rackových profesionálních efektových jednotek. Myslím, že přepínač úrovně by měl výrobce zvážit!
CS 2 x 12" Box
Většinou každá hlava potřebuje krk, podobně pak kytarová hlava potřebuje box. Recenzovanou hlavu tedy posadíme na box stejné řady – také proto nijak zvlášť designově nevybočujícím oproti výše uvedenému popisu hlavy samotné. Opět tedy naše oko potěší černá koženka i bíle lemovaná průzvučná tkanina (i když jemně barevně odlišná od stejně koncipované látky hlavy), která v případě tohoto boxu kryje reproduktory a je také, stejně jako hlava, zdobená jednak vycentrovaným logem Framus, jednak logem řady CS, umístěným v pravém horním rohu. Boky boxu jsou vybaveny nezbytnými zapuštěnými uchy, což ocení každý šťastný majitel. Osazení tvoří dvojice 12palcových reproduktorů Celestion Vintage 30. Box „stojí" na klasických gumových nožkách. Jak již bylo uvedeno výše, je celá konstrukce robustní, i zde se nepřehlédnutelně podepisuje vyhlášená německá preciznost. Tato „dvoudvanáctka" z mého pohledu opět dává vyznít spíše modernějším typům zvuků. Zcela vesele si „chrochtá" i v podladěných „njůčkových a hácéčkových" kvartách a s bravurou za sebou nechá leckterého konkurenta střední třídy v konfiguraci 4 x 12". S kolegou v kapele se nám její zvuk velmi líbil, a sympatie umocňovala, i přes zmíněnou dobrou konstituci, nevelká hmotnost, značně zjednodušující, společně s rozměry, její transport. Pro dřevnější zvuky „old school" stylů bych ale preferoval osazení spíše Greenbacky.
Závěr
Popisovaný aparát patří do cenové roviny, kde bychom po právu mohli očekávat kvalitní „služby". Domnívám se, že v případě této sestavy dojde očekávání svého naplnění a osobně bych příliš neváhal, pokud by mi tento „kousek" byl nabídnut. Ačkoliv je možná výkonově určen spíše na pódia (a to ještě ta větší), zahraje s dostatečnou elegancí i razancí i při nižším volume, a použitelným je tedy i ve zkušebně. A když mu povolíte řádně se projevit, pak sami rozhodně uznáte, že tenhle „lampáč" prostě hraje.
