Když jsem tuhle kytaru vytáhl z obalu, bylo to jako kdyby k nám na vesnici přijela naleštěná luxusní limuzína. Samé třpytivé zlato, lesk, luxus a drahokamy.
Ten vizuální dojem je naživo opravdu úchvatný. A když po kytaře jezdíte rukama, máte pocit dokonalé německé práce. Už jen vdechnout jí ten správný život pořádným hraním.
Nástroj je svou konstrukcí trošku menší superstrat, v typickém framusovském designu.
Tělo kytary je z masivu bahenního jasanu, který je překryt dvoumilimetrovým plátem javoru jako top. Jasan je tvrdé, znělé dřevo, vhodné a typické pro rockové kytary, s pevným základním dřevěným zvukem; javor dodá dostatek průzvučnosti a jiskrné razance. Javorový top je v provedení „book matched", to zn. že javorový blok je rozříznut podélně na polovinu a poté rozevřen jako kniha, takže kresba dřeva je zrcadlová. Tímto způsobem jsou u Framusů provedeny všechny javorové topy. Materiál těla, bahenní jasan, je vhodný jak pro osazení singly, tak pro humbuckery, nezvýhodňuje nijak ani jeden typ snímače, přesto je ve všech tónech cítit dřevěná šťavnatost a pasuje tak tuto kytaru do dravějších stylů – i když vzhledově vypadá jako „hodná", studiová, poslušná a vyšlechtěná.
Veškerý hardware má zlatou povrchovou úpravu. Ladicí kolíky jsou uzavřené, systém na bázi oleje a, jak Framus rád uvádí, bezúdržbové. Všechny custom modely, včetně tohoto modelu, mají zamykací ladící kolíky, takže struna není několikrát omotána kolem kolíku, ale pouze jednou provlečena a poté šroubem uzamčena. To je pro pevné, trvanlivé ladění téměř ideální stav. Čím méně závitů na kolíku, tím méně prokluzů při tvrdé práci se strunou. Výborně drží ladění hlavně při rozmáchlých kilech a znění prázdných strun s velkým rozkmitem. Svůj podíl na dobrý zvuk sehrává i nultý pražec. Je z karbonové hmoty, snižující činitel tření, což je pro tuto část krku nezbytné; jsou tak eliminovány všechny potíže s laděním a nechtěnými skoky, zvlášť u nástroje s vibratovou kobylkou. Hlava je v takovém sklonu od krku, aby nebylo potřeba použít stromečky na srážení strun a struny za nultým pražcem měly dostatek potřebného tahu. Zároveň jsou ladicí kolíky umístěny tak, že jsou téměř v přímce za pražcem, a tak se optimálně přenáší rezonance.
Celá hlava nástroje je efektně ve zlaté, s grafickou intarzií, podobnou jako na hmatnících některých jiných typů kytar Framus. Na hlavě a potom i na okrajích těla je možné vidět dokonalost provedení povrchových úprav a spojení několika vrstev materiálů.
Krk nástrojů Framus je většinou z ovangkolu nebo javoru, Manhattan má krk z jednoho kusu javoru s palisandrovým hmatníkem. Perfektně začištěné pražce, orientační značky jsou z efektní umělé perleti ve tvaru symbolů jing-jang. Co je však hlavní – politura krku ze zadní strany je v provedení natural oil, kombinace jemných olejů zapečetěných voskem dává nejen vyniknout javorovému dřevu, ale hlavně máte při stisku krku velmi příjemný pocit z doteku dřeva – saténově hebký a „suchý" povrch usnadňuje hraní. Je to mnohem příjemnější než lesklé vrstvy polyesteru. Krk má již z výroby optimálně nastavenu křivost (0,25 mm na VIII. poloze při stisknuté struně na krku, staré osvědčené pravidlo) a dovoluje tak ideální rozkmit struny bez nadbytečného drnčení. Action strun je nastaveno standardně, tedy cca 1,5 mm na e struně a 1,8 mm na E ve XII. poloze. Tedy pro mě hodně, ale zase se na tom skvěle hrají riffy. Framus na svých nástrojích přivedl k dokonalosti ještě jednu záležitost - s jednou něměckou společností uplatňují na osazení pražců technologii „Plek", což je počítačem řízený proces osazení a usazení pražce ve vztahu k vibraci struny v jednotlivých polohách. Po osazení strun a vyvážení krku a výztuhy jsou jednotlivé pražce vyrovnány v příčném směru na setinu milimetru, potom politurovány a následně je action strun upraveno na pět rozdílných nastavení, od super nízkého po extra vysoké. To všechno na podporu „plug and play", po mém parafrázováno jako „kup a hrej".
Pražce jsou instalovány na hmatník polohově s přesností tisíciny milimetru a je to opravdu znát, ladění je výborné v celém rozsahu. Na krk Manhattanu se vůbec dobře hraje a mnohé riffy jdou úplně samy. Výborně se hraje tappingem a všechny příklepy a pull-offy se dělají pohodlně.
Ohledně spojení krku a těla je tu ještě jedna specialita – kytary s krkem šroubovaným mají viditelné pouze dva šrouby, spoj je pro pohodlí hry pěkně vyprofilován. Není tu žádný velký blok s kovovou deskou, jak je to často vidět na jiných kytarách (i na té mojí), takže palec a celá ruka mohou běhat nahoru bez překážek. Vlastní styčná plocha krku a těla je větší a celý blok je více zapuštěn dovnitř těla, kde jsou ukryty další dva šrouby; ty uvidíte, pokud vyjmete snímač u krku. Spoj je tak mnohem pevnější a bytelnější, s lepším vzájemným přenosem rezonancí.
Kobylka, opět celá ve zlatě, je model „Framus vibrato by Wilkinson". Vždycky jsem měl raději Wilkinsona, když už plovoucí vibrato, ten systém je jednodušší, méně překáží pod rukou atd. Ale to je osobní, technicky je Floyd na trochu vyšší úrovni a dají se s ním dělat úplné příšernosti, které zase dneska až tak nikdo nechce poslouchat, takže se mi dnes jeví využití floyda omezené. Mnohem raději bych i na Manhattanu viděl pevnou kobylku, to by se všechno to krásné dřevo ještě více rozezpívalo, ale budeme věřit, že u Framusu vědí, co dělají.
V modelech Manhattan, Diablo Pro a Spitfire Custom nabízí Framus unikátní řešení pro zvýraznění vlivu těla kytary na celkový tonální výsledek – tzv. Tone Chamber System, TCS. Dle jejich vlastních slov je to první krok směrem k plně rezonující kytarové ozvučnici (hollow body), jako je např. na jazzovém modelu AZ10. Zároveň si však kytara zachovává všechny výhody masivního provedení (sustain, plnost tónu, dravost) a spolu s částečně akustickou odezvou dostáváme velmi působivý výsledek. Systém TCS nepotřebuje ke své akustičnosti žádné „f" otvory, ale jde o soustavu malých komůrek v masivu, fungujících jako dodatečné rezonátory. Systém musí být velmi důkladně vyladěn aby podporoval jen žádoucí frekvence. Výsledný tón má charakteristiku velmi rychlé odezvy, jistého náznaku až perkusivnosti, a má v sobě průzračnost, čitelnost a srozumitelnost. Chvílemi mi to připomínalo zvuk telecastera na gibsonovském základě. Díky komůrkovému systému se do zvuku dostává mnohem více vlastní vibrace materiálu, což má vliv na skvělé rezonanční chování kytary.
Kytara je osazena snímači typu single coil, a to u krku Seymour Duncan SSL-1, u kobylky pak P-90. Singl u krku je napasován úplně ke krku, což je dobrá poloha pro ještě kulatější tón. Rozladilo mě trochu polohování magnetů, pólových nástavců tohoto singlu, že je u několika strun mimo, jako kdyby tam byla větší rozteč nástavců, nebo byl snímač osazen nepřesně. U nástroje této úrovně by se to stát nemělo, je to věc poměrně důležitá. U P-90 je vše v pořádku. Snímače se přepínají klasicky v kombinaci 1, 1+2, 2; ovladače jsou společné pro volume a tónovou clonu. Clonu tento nástroj příliš nepotřebuje, jiskrnost a průraznost je tak akorát.
Takže jak hraje
Na sucho je kytara velmi hlasitá, na čemž má lví podíl jistě komůrkový systém. Už samotný suchý zvuk je velmi kultivovaný, že si ho zamilujte, brilance a čitelnost je od začátku vysoká. Po zapojení do aparatury se neděje žádná nepříjemná změna, naopak, pozitivní dojem „nasucho" je zesílen. SSL hraje překvapivě nahlas, dokonce hlasitěji než moje vlastní SSL na topolové kytaře. Topol je nejspíš někde mezi olší fenderů a jasanem či mahagonem superstratů, ovšem kombinace jasanu s komůrkami vítězí kultivovaností a vyšší hlasitostí. Zvuk singlů mi vůbec singly nepřipomíná (kromě brumu) právě v té výstupní hlasitosti. Jestli je za tou jejich hlasitostí jen TCS tak potom klobouk dolů. Zvuk je pevný, jasný, průrazný. Úplně ideální se mi jevila kombinace obou singlů společně, kdy při variacích s volume dostanete nejvíc zvukových variant a barev, od hodně dřevěného akustického zvuku po nabroušený, průrazný a hlavně odlišně zabarvený tón, který bude jednoduché v celkové frekvenční skrumáži kapely posadit na to správné místo ve zvukovém spektru. P-90 je singlový zvuk, ovšem s humbuckerovskou šťávou jako řemen, škoda jen, že trochu brumí jako správný singl. Opravdu mě dravost a zdravá jedovatost zvuku překvapila. Dá se jednoznačně říct, že tahle kytara má vlastní, neoposlouchaný zvuk, zvuk s „vlastní tváří". Jisté je, že se nebude líbit každému, ovšem při testování překvapila nejen mě. Je velmi dobře slyšet každý tón akordů, má čitelné a pevné spodky a průrazné středy, prostě – „když do ní třísknete, tak to tam je". Není to vyloženě sólový nástroj; zahrát výrazné sólo chce vyvinout trochu úsilí na průraznost melodické linky, ovšem na všechno ostatní hraje za vás.
Vidím ji jako ideální nástroj pro úplně všechny beglajty, riffy, doprovody, vyhrávky, a to jak čisté a funky, tak hlavně crunchové a heavy. Pořídil jsem si několik nahrávek, jen tak přímo z komba (Framus Red Rogue tvořil výbornou dvojku s touto kytarou) a při poslechu referenčních nahrávek jiných nástrojů mě Manhattan okouzlil právě svou odlišností zvuku, velmi použitelného do mnoha stylů.
Dokonalá povrchová úprava, osobitý kultivovaný zvuk a celkově velmi vysoký dojem zpracování všech částí je ještě umocněn jedním nezbytným – obalem. Nástroj je dodán v Rockbagu, framusovském měkkém pouzdře s vypolstrováním a důmyslným uchycením nástroje tak, že je jak v bavlnce. Kromě toho je však ke kytaře přibalen i kompletní manuál v deskách s vyšitým logem Framus, sada klíčů a dokonce zamykací úchyty na popruh, samozřejmě ve zlatém provedení. Obal prodává, a v případě kytary Manhattan je co k prodeji.
Jednoznačně doporučuji zavěsit na krk a vyzkoušet! Možná vám právě tenhle zvuk v kapele chybí.
