Framus Mayfield Custom

Pololubová kytara

Ptají se mě neskromně v redakci: „Hraješ slušně na kytaru, tak proč nezkusíš napsat pro změnu test na nějaký nástroj?" V duchu jsem si říkal: „Nevím, asi jsem nenašel kytaru, která by mě tolik oslovila a hlavně mám pocit, že mezi dopisovateli se najdou lidé, kteří jsou ve věci konstrukce, použití materiálů a zpracování kytar více erudovaní než já." Zkrátka, mám pocit, že nemám tu správnou kvalifikaci. A tak podle rčení „víc hlav víc ví" jsem si na pomoc přizval kolegu kytaráře, který mi s recenzí nástroje Framus Mayfield Custom pomohl.

Vzhled a konstrukce

Již při letmém pohledu na kytaru je jasné, že se jedná o opravdu luxusní záležitost, ale nepředbíhejme a vezměme to pěkně po pořádku. Třeba skladbou použitých dřev. Zde to bude poměrně jednotvárné, protože celý nástroj je zhotoven z krásného žíhaného javoru (Flamed Maple). Přesněji je tedy kompletní korpus vyroben z překližovaného žíhaného javoru kvality AAA. Krk za korpusem nikterak nezaostává a je vyzbrojen taktéž poměrně hustým žíháním, což ve spojení s tělem vypadá při pohledu na celý nástroj naprosto úchvatně. Nedílnou součástí základní Thinline konstrukce korpusu je vlepený Sustainblock, neboli masivní javorový trámec, jenž prochází středem celého těla nástroje. Trámec zpevňuje celou konstrukci a vytváří tak ideální podmínky pro kvalitní připevnění kobylky a struníku jakož i zasazení snímačů. Jeho nezanedbatelnou funkcí je také eliminace možnosti vzniku zpětné vazby a celkově kladný vliv na zvukové vlastnosti celého nástroje. Tělo je tak rozděleno na dvě samostatné zvukové komory, z nichž každá je vybavena jedním ozvučným f otvorem s celuloidovou krémovou lemovkou. Obdobné lemování doplněné o dvojici černých linek nalezneme i kolem celé přední a zadní ozvučnice.

Vlepený javorový krk byl opatřen ebenovým hmatníkem, do něhož bylo zasazeno 22 Jumbo pražců a jednotlivé herní polohy pak ozdobeny Custom vykládáním z pravé perleti. Menzura nástroje byla zvolena na 24,75" (628 mm). Přední plocha hlavy barevně koresponduje se samotným hmatníkem a je vedle nezbytného firemního loga doplněna další vkusnou perleťovou výložkou a krytkou výztuhy krku. Pro ještě větší zvýraznění kresby dřeva byl celý Mayfield opatřen vysoce lesklou povrchovou úpravou v odstínu Honey Sunburst.

Hardware

Co se hardwarové výbavy tyče, nalezneme na nástroji taktéž velmi kvalitní díly. Pokud začneme od samotné hlavy, pak vězte, že o správný chod ladění se zde starají osazené zamykatelné firemní ladící mechaniky. V jejich blízkosti je osazen firemní sedlový nultý pražec Low Friction Nut, který se díky své zvýšené kluznosti také nemalou měrou stará o co nejdelší setrvání nástroje v naladěném stavu. Na protější straně je do korpusu pomocí kovových pouzder zavrtána klasická kobylka a struník systému "Tune-o-Matic". O bezpečné zavěšení nástroje na tělo hráčovo pečují zamykatelné závěsy popruhu, které zákazník vedle mnoha dalších užitečných věcí nalezne v přibaleném User Kitu firmy Framus.

Elektronickou výbavu nástroje tvoří dvojice originálních snímačů Seymour Duncan: SH-2 (krk), SH-4 (kobylka), které jsou voleny pomocí klasického 3polohového toggle switch přepínače a následně ovládány dvojící Volume a Tone potenciometrů. Výstupní jacková samice je osazena klasicky a to do lubu korpusu. Kompletní hardware je opatřen chromovanou povrchovou úpravou. Pro ochranu vrchní plochy ozvučnice a případnou možnost opření prstů pravé ruky byl na korpus namontován černý celuloidový pickguard.

Pro zajímavost ještě doplním, že nástroj byl seřízen na speciálním zařízení firmy Plek, které umožňuje různorodé přednastavení krku vzhledem k tvrdosti použitých strun a to i s ohledem na charakter způsobu hry.

Hra a zvuk

Tak jako kolega vyjádřil konstrukční kvality tohoto nástroje (ty estetické můžete částečně posoudit sami z obrázků), mohu i já rovnou a bez příkras konstatovat, že Mayfield Custom představuje luxus i v kategorii zvukové. Nástroj padne dobře do ruky – hlavně krk je vyroben velmi „vkusně" (čtěte: jako kdyby byl vyroben přímo pro mě) a i tělo padne jako ulité. První zvuková jistota, jak poznat, že jde o kvalitní nástroj, je jeho posouzení při hře na sucho. Kytara zní velmi hlasitě, což má samozřejmě svou logiku, neboť jde o lubovku se dvěma f otvory, zároveň jde pěkně do bříška... To by mělo mít za následek její kompaktnost a vyrovnanost v ekvalizačních pásmech i po zapojení do aparátu. To se také i děje. Na rovné korekce zní velmi vyrovnaně a okamžitě vás zaujme její specifický sound, který zní (například oproti klasické lubovce ES-335 od Gibson, jejíž odnože můžete slyšet v téměř každé lubovce i od jiných firem) velmi osobitě. Velký vliv na to také mají vhodně zvolené snímače od Seymour Duncan. Obzvlášť zadní SH-4 zní zejména ve zkreslení přímo fantasticky! Nerad přeháním, ale přepnutí na zadní snímač mě fakt dostalo!

Pojďme ale popořádku a nejdříve vyzkoušejme nuance na čistý zvuk. Zadní snímač zní (na to, že jde o kobylkový snímač) pěkně kulatě a zároveň průrazně. Samozřejmě, hlavní důvod, proč někdo kupuje lubovku, bývá většinou zvuk, respektive zvuky, které vyloudíte na přední snímač nebo na oba snímače najednou – zvuk oscilující mezi elektrickou a akustickou kytarou plus ještě „něco navíc". To „navíc" je velmi specifická záležitost.

Kytarista může z nástroje vyloudit onen pověstný houslový tón bez pomoci potenciometru a zároveň pořád znít pěkně „dřevěně". Mayfield tyto nuance splňuje na sto procent. Kytara díky tomu zní velmi univerzálně a můžeme na ní hrát všemi možnými způsoby. Přitom se nemusíme bát použít ji pro jakýkoliv hudební styl. Ano, lubovku si kytarista kupuje také pro její obrovský záběr, což jsem si okamžitě vyzkoušel.

Jako velký ctitel art rockové muziky, v níž se prolíná více hudebních stylů (rock, hard rock, blues, jazz, klasika a folk), vždy hledám či vyžaduji od nástroje velkou univerzálnost a zároveň funkčnost. Mayfield toto splňuje velmi dobře, a to se zatím bavíme pouze o čistém zvuku. Jazz či blues je v souvislosti s lubovým nástrojem vždy nasnadě. Mě tedy také zajímalo, jestli se na kytaru dá zahrát i klasika či folk. Ano, prstové techniky znějí díky „dřevěnému" charakteru velmi dobře. Hlavně střední poloha (oba snímače najednou) velmi lahodila mému uchu. Nemohu nepoznamenat, že mistři art rocku jako například Steve Howe (Yes) nebo Steve Hackett (Genesis) takové nástroje vlastní a v případě Howea patří dokonce k jeho základní výbavě. Ostatně, právě dílka těchto dvou pánů mi byla tak trochu pomůckou při testování tohoto nástroje. V jejich kytarovém rejstříku najdeme od klasiky (Howe - Mood For A Day, Hackett – Horizons) přes jazz rock (Howe - Yours Is No Disgrace), hard rock (Hacket -Supper’s Ready), folkové vyhrávky až po ragtime (legendární The Clap od Howea). Netroufám si tvrdit, že všechna zmíněná díla ovládám, nicméně nám jde o to, zda-li tato univerzálnost či zvukové variace jdou na Framusku zahrát a znějí tak, jak mají. A to, vážení funguje na 100%! Všechny možné kytarové techniky hrané na čistý kanál, které vás napadnou – vybrnkávání prsty i trsátkem, všechny typy flažoletů (přirozené, umělé i oktávové), ragtime, bluesové a jazzové vyhrávky jdou na Mayfield opravdu dobře zahrát (ovšem v „rámci hráčových možností", že) a znějí velmi věrně.

Ovšem ten pravý masakr nastane, když nástroj zapojíme do zkresleného módu - to je doslova říše fantazie! Už jsem zmiňoval, že hlavně zadní snímač je naprosto dokonalý a nabízí plný, kulatý a zároveň velmi průrazný tón. Světe div se, mohu hrát téměř jakýkoliv styl, dokonce i hard rockové šťavnaté riffy znějí na tuto lubovku dostatečně agresivně. Ač by to asi nikoho při pohledu na tento nástroj nenapadlo, lze z něj vydolovat i moderní kytarové techniky jako tappingy, arpeggia, všelijaké expresivní dvojhmaty nebo jedovatě umělé flažolety ve stylu Zakka Wyldea.

Občas zkouším hrát některá sóla mincí a i zde jsem tuto techniku vyzkoušel – to je opravdu poetická báseň namočená v tom nejjemnějším medu. Sóla znějí krásně kovově a zároveň velmi dřevěně – těžko to popisovat slovy. Při držení vibrát jdou pěkně do vazby. Opravdu nádherný zvuk, do kterého se okamžitě zamilujete. Pokud dám korekce na aparátu více na střed, mám pocit, že nehraji na lubovku, ale na Gibson SG. Nemůžeme opomenout zvuky, které vytvoříte v kombinaci s druhým snímačem nebo pouze na přední snímač. Zapojené oba snímače současně produkují klasický „lubovský" vintage sound zapojených humbuckerů, ale pokud máte high gainové zkreslení, zní Framuska také jako „tlustý" Gibson – ostatně, podobně to platí i u krkového snímače, který samozřejmě zní ještě více kulatě a mnohem více zpívá, než je u lubovek normálně zvykem. Zde jsem si zase zkusil pár taktů Parisienne Walkways od Garyho Moora – stačí trochu ubrat tónové clony a onen slavný nekonečný tón je zde! Pokud clonu ještě více zavřete a zkusíte si jen tak lehce jazzově jamovat, budete opět příjemně překvapeni, jak zní nástroj čitelně – obzvlášť při hraní jazzových arpeggií a stupnic.

Podobné je to s bluesovými vyhrávkami či při hraní klasických kadenčních postupů. Těžko něco dodat navíc...

Závěrem

Prostě a jednoduše, Framus udělal to nejlepší, co mohl, když osadil nástroj duncanovskými snímači. Jejich přítomnost z něj činí velmi univerzální nástroj, který snad jen kromě metalových odnoží (i když, člověk má vyzkoušet vše) poskytne hráči ten největší možný komfort nejen na poli muzikantském, ale také estetickém, neboť jde vskutku o nádherný nástroj i na pohled. Co dodat? Snad jen, že za kvalitu se mnohdy platí více než královsky, i když někdy zbytečně, což však ani náhodou není tento případ! Znovu bych vyzdvihl luxusní provedení nástroje a velmi vhodné osazení snímačů. Nástroj zní dobře na všech alespoň trochu dobrých aparátech (nejlépe lampových). Při živém hraní je vždy čitelný a jasně rozpoznatelný (a to dokonce i při zpětném poslechu na nekvalitní nahrávce z „chodící" videokamery!). Ladící mechanika chodí tak, jak má a nerozlaďuje se ani při agresivnějších technikách. Rovněž potenciometry pracují správně a houslový tón se tvoří opravdu lehce. Na závěr musím znovu vyzdvihnout neskutečnou univerzálnost a variabilitu nástroje. Dobrá, přiznávám, jsem z Framus Mayfield Custom nadšen a kdyby „pánbů" dal, okamžitě bych „do ní šel..."! Nu, pokud ji někde uvidíte, určitě neváhejte!