Společnost Framus založil Alfred Andreas Wilfer v roce 1947. Je to tedy šedesát let zkušeností, na které mohou navázat současní kytaráři této firmy, a já jsem zvědav, do jaké míry se to projeví u nástroje, který mám nyní pro vás otestovat.
Kytara se jmenuje Framus Tennessee Custom a je to jeden z tzv. hollowbody modelů - tedy pololubovka, jejímž základem je mahagonové dutinové tělo s nosným blokem. Tento korpus kryje vrchní deska z masivního žíhaného javoru (výrobce uvádí AAA) s klasickým „f" otvorem. Krk Tenessee Custom je vyroben z ovangkolu (což je dřevo se zvukovými vlastnostmi podobné mahagonu), hmatník pochází z východoindického ebenu. Na něm se kromě perleťových polohových značek nachází 22 pražců. Co se týká technických údajů o krku a hmatníku, mohu uvést menzuru nástroje 25,5" (tedy 648 mm) a rádius krku 305 mm (podrobné specifikace ovšem naleznete na webu výrobce). K dřevěným komponentům snad jen ještě fakt, že materiál vrchní desky se používá rovněž pro binding (lemování) nástroje.
Veškerou mechaniku si Framus dělá sám a konstrukčně se podle mého názoru podobá tomu, co vidíte na kytarách firmy Gibson.
Tenessee Custom v tomto případě využívá pevnou kobylku typu Tune-O-Matic, za příplatek je ovšem možné ji nahradit typem Roller-Bridge s vibrátem Bigsby B7 nebo s trapézovým závěsem strun.
Co se týká snímačů, zvolil německý výrobce modely z dílny Seymour Duncan, a to snímače SH-1 (v pozici krk) a SH-4 (kobylka). Jejich zapojení je standardní, jednotlivé snímače či aktivaci obou volíte páčkovým třípolohovým přepínačem. Pod snímači, jejichž pouzdra jsou – jako v případě veškerého hardwaru –provedena v chromu, je umístěn pickguard kombinující perleť a celuloid. Podle tohoto předběžného popisu to vypadá, že se konstrukčně jedná o klasickou (!) hollowbody kytaru. Avšak při pohledu na zadní stranu nástroje zjistíme, že je tomu jinak. Krk totiž není jako obvykle k tělu přilepený, ale přišroubovaný (zcela po „framusovsku dvěma skrytými a dvěma viditelnými šrouby). Takové řešení fixace krku je u pololubovek opravdu netypické. Ještě se k tomu vrátíme při popisu zvukových vlastností. Ale teď jsou na řadě…
Zpracování a design
Kytara je vyrobena perfektně a to nepřeháním. Všechno je tady dokonalé - krk je rovný a pražce zarovnané tak, jak jsem to snad ještě na žádné kytaře neviděl, nic nedrnčí, mechanika a potenciometry (hlasitost a tónová clona) fungují hladce. Nástroj rovněž ladí tak dobře, jak je to vůbec u kytary možné.
Klobouk dolů. Co se týče vizuální (naprosto subjektivní) stránky, testovaný kousek v povrchové úpravě Antique Tobacco a vůbec celková koncepce Tenessee Custom se mi velmi líbí. Nejedná se totiž o Xtou „odvozeninu" od Gibson 335, ale o originální pojetí, Kytara není ani příliš extravagantní a teoreticky by mohla být navržena klidně i ve třicátých letech minulého století.
A teď už jen zvuk
Popsat zvuk kytary je asi tak jednoduché, jako vyjádřit tancem chuť míchaných vajíček na cibulce… Takže s chutí do toho. Všeobecný pocit ze zvuku Tennessee Custom je velmi dobrý. Mými argumenty jsou především dlouhý sustain a výrazné změny barvy zvuku při dynamickém hraní. Kvalitu je tedy nejenom vidět, ale i slyšet. Uši mi říkají: „pozor, tohle není levný nástroj!" Tedˇ zkusím popsat zvuky této kytary trochu detailněji. Nevyhnu se srovnávání s kytarami od jiných výrobců, ale myslím, že mi to pomůže v popisu a vám k tomu, abyste už konečně pochopili, jak chutnají míchaná vajíčka na cibulce. :) Framus Tenessee Custom má ve všech třech snímačových polohách jasnější zvuk než třeba výše zmíněný Gibson 335, který reprezentuje - pro mne klasický (dovolím si říct) archetypální - zvuk pololubovky. Důvod této jasnosti vidím zejména ve šroubovaném krku, protože právě touto odchylkou se Tenessee Custom ocitá někde mezi nástroji Gibson a Fender, jejichž charakteru se blíží počáteční attack kytary. Například v zapojení obou snímačů najednou a také při hře na samotný kobylkový snímač kytara lehce připomíná Fender Telecaster. Teď mi pomalu dochází, kam asi tak mohu umístit filozoficky tuto kytaru. Klíč je, řekl bych, již v jejím samotném názvu. Dovolím si tvrdit, že záměr lidí z Framusu byl postavit kytaru, která bude mít některé atributy jak klasické pololubovky, tak Fender Telecastera.
Z toho také začíná být více zřejmé, pro koho by mohl být Framus Tennessee Custom zajímavý. Já si myslím, že tento nástroj je řešením pro neortodoxní jazzmany, pro neortodoxní countrymany a pro naprosto ortodoxní popmusicmany…
