Gibson Flying V Faded

Elektrická kytara
Autor: 
Cena: 
18 460,00 Kč

Véčko (jakožto tvar nástroje) obecně představuje spíše méně tradiční řešení. Takovou kytaru si prostě s žádnou jinou nespletete, jedná se zkrátka o jeden z nejrozpoznatelnějších tvarů vůbec. A navíc – pokud hrajete hard rock nebo metal, je vlastnictví takového nějakého „véčka“ více, než jen málem povinným „řešením“ vašeho image. K výjimečnosti tvarové si navíc připočtěte perfektní zpracování spolu s nezaměnitelným zvukem Gibsona (tedy vše, co se obyčejně od této firmy očekává) a na řádné „natěšení se“ na test je „zaděláno“.

Ačkoliv tento model neměl od svého počátku „na růžích ustláno“, v kytarovém světě se nakonec neodmyslitelně zabydlel. Poprvé byla tato kytara na trh uvedena už roku 1958 (sic!), pak ale přece jen zapracovala konzervativnost kytaristů (futuristické pojetí Teda McCartyho přišlo zřejmě příliš brzy), takže se po zastavení výroby v následujícím roce vrátila na světlo až poté, co si ji na krk zavěsilo víc, než jen několik známých kytaristů (třeba blues-rockový Lonnie Mack nebo bluesmann Albert King ji už tehdy používali skoro nepřetržitě). Takovéto opětovné uvedení na trh roku 1967 se tak stalo logickou odpovědí na rostoucí zájem o tento typ kytar. Vedle již zmíněných tomu také měrou velkou napomohl Jimi Hendrix, hledající jednak výrazný zvuk, a druhak i neotřelý tvar. Tedy právě to, čím Flying V doslova „oplývá“. K popularizaci „véčka“ samozřejmě hodně napomohly i mnohé další známé osobnosti, třeba Billy Gibbons, Marc Bolan, Johny Winter, Wishbone Ash, později také Lenny Kravitz, Michael Schenker a další a další a další...

Konstrukce a provedení

Konstrukčně je kytara provedena v klasickém Gibson stylu, což znamená lepený krk, tělo skloněné od krku pod úhlem 13°, hlavice pod úhlem 17°, to vše pro zvýšení jiskrnosti a sustainu. Co do materiálu je nástroj řešen většinou mahagonem, ačkoliv na mnoha modelech je možné vidět také dřevo korina, což je obchodní název pro limbu (korina je ceněná pro svoji lehkost a strukturovou i zvukovou podobnost s mahagonem).

Mnou testovaný nástroj je mahagonový doslova od „hlavy“ až po „patu“. Krk a hlavice jsou z jednoho kusu (kromě úplného kraje hlavice u kolíků pro obě dvě e-struny, který je doklížen). Výroba krku a hlavice z jednoho kusu si vyžaduje fortel a je časově náročná, ale oproti obyčejnému sklížení hlavice a krku se „ztráta času“ při výrobě z jednoho kusu vrátí v podobě zvětšeného přítlaku strun na nultém pražci. To napomáhá stabilitě usazení struny a také to omezuje ztráty energie vibrací strun v oblasti mezi nultým pražcem a ladicím kolíkem. A toto všechno jsou právě takové ty „malé momenty“, vytvářející společnou kompozici, která se jmenuje dlouhý sustain.

„Mezi krkem a tělem”

Výztuha krku je kryta nápadným bílým krytem s nepřehlédnutelným logem Gibson ve zlaté barvě. Krk nástroje krásně zobrazuje strukturu dřeva mahagonu, zvláště v oblasti „patky“ a v místě napojení na tělo. Profil krku je cosi mezi přechodem mezi klasickými profily „50´s“ a „60´s“, tedy čerpá vždy to lepší z obou světů: je dostatečně kulatý kvůli sustainu a posazení tónu a zároveň je přiměřeně tenký a „rychlý“. A protože je každý krk Gibsona tak trochu jedinečný (po vsazení do těla je dopracováván ručně), je tohle přesně ten důvod, proč si vybírat z více kusů a „připasovat si“ tak nástroj k obrazu svému. Hmatník nástroje je z tvrdého palisandru, jehož tvrdost a kvalita jsou přísně hodnoceny ještě před výrobou a osazením na nástroj. Všechno je podřízeno maximální stabilitě a vyváženosti. Radius krku 305 mm umožňuje perfektní bending bez jakýchkoliv mrtvých tónů. Vlastně jsem na krku nenašel žádné hluché místo, a to jsem si dal opravdu záležet a prošel všechny polohy, kdy jsem v každé tón po tónu povytáhl struny po čtvrttónech až tam, kam to šlo. V každé poloze je tón zcela jasně definovaný, stejně silný, čitelný, zřetelný, artikulovaný, nepřeslechnutelný. I v těch opravdu vysokých polohách, zvláště na „tenkých drátech“, zní tento nástroj až jedovatě jasně a přesně s takovým tím typickým V-boostem. Nevím proč, ale čím víc jsem na tuhle kytaru hrál, tím víc mi „přirůstala“ k tělu a bylo moc moc těžké přestat hrát. Všechny pražce jsou výborně začištěné a ručně vsazené (strojně se pouze dokončí zalisování do dřeva). Technologie Plek zde sice použita není, ale nezdálo se mi, že by to mělo nějaký negativní dopad na kvalitu hraní. Ostatně Gibson staví své kytary mnohem déle, než jaké je stáří této technologie, proto asi dobře ví, jak na to, aby vše bylo „OK“. (Gibson se samozřejmě technologie PLEK zcela nezříká a na některé své nástroje ji aplikuje.) Vlepení krku do těla představuje u Gibsona klasické a ověřené řešení, zajišťující věrný přenos frekvencí mezi krkem a tělem, tedy tak, jako by se jednalo o jeden celek. Je tak zajištěn dostatek sustainu i kulatosti a zároveň se eliminují „vlky“ (nástroje se šroubovaným krkem jsou mnohem více perkusivní už od své podstaty). Od Gibsona tak sice nemůžeme čekat twangový zvuk, „summer-sound“ nebo nějaké prskavé jiskření, zato ale tučného dlouhého zpěvného tónu tu máme nepřeberně. Tělo a jeho V tvar má jednu velkou nevýhodu – nelze hrát vsedě. Respektive lze, ale jeden roh musí „putovat“ pod koleno při klasickém držení, nebo se opřít o gauč. A nebo lze na spodní stranu nalepit suchý zip. Kytara je ovšem až „negibsonovsky“ lehká, takže není problém hrát a cvičit vstoje – no ale vždyť se stejně metal ani hard´n´heavy vsedě hrát nedá... Výhodou V tvaru je pohodlný přístup do nejvyšších poloh na hmatníku a také to, že tento tvar (alespoň ve mně) okamžitě navozuje určitý typický styl hry, totiž: „dravé riffy a žádné mazlení se s tím!“.

K ovládání a hardwaru

Ovládací knoflíky se otáčejí trochu ztuha, nejde si jen tak „použít“ hranu malíčku, jak jsem tomu zvyklý. Máme tu dva ovladače volume pro každý snímač a jeden pro společnou tónovou clonu. Docela mi vadí umístění přepínače snímačů až za knoflíky, nejde mi tak totiž přepínat bleskově z krkového na kobylkový snímač jedním rychlým švihem ruky (hrajeme přece metal a to je rychlé, no ne?). Model Explorer má rozmístění těchto prvků pořešeno lépe a vůbec nejlíp to podle mého názoru vyřešil Stratocaster… Kobylka a struník jsou klasické, jejich konstrukci vymyslel již zmíněný bývalý president Gibsonu Ted McCarty už v oné polovině padesátých let. Kromě tremolo systémů a Wilkinsonova řešení už se toho ohledně kobylky a struníku mnoho nového nevymyslelo, což ukazuje, jak nadčasové to bylo řešení. Nastavení ladění a action strun je záležitostí minuty, všechno funguje jednoduše a spolehlivě. Povrchovou úpravu dřeva kytary obstaral nitrocelulózový lak, který umožňuje dřevu dýchat, nezavírá póry (což je pro porézní mahagon hodně důležité) a dřevo tak může svobodně rezonovat.

Flying sound

Snímače na „Flyingu“ jsou keramické, tedy 500T u kobylky a 496R u krku. Na to, že tyto snímače byly navrženy už téměř před 40 lety, jsou stále ještě pořádně „hot“. A jelikož se jedná o keramiku s mohutným výstupem, nelze čekat žádné stratovské sklo, ani nic tenkého nebo „upištěného“, ale spíše tlustý, pevný, tvrdý a až „drzý“ tón plný dravosti a šťavnatosti. A opravdu: takových barev je tu hodně. Krkový snímač je mírně slabší, ale stále ještě s přehledem válcuje zbytek ostatních modelů na trhu. Oproti alnicovému 490R, který je na mém Customu, je více čitelný v basech a rozhodně mu chybí sametové polohy. Není také tak kulatý, jako jeho alnico bratranec. Vyjádřeno „ekvalizeristicky“: je téměř rovný s mírnou kladnou vlnou ve středech a celkově vyšším zdvihem. Kobylkový humbucker je velmi blízký tomu, co pro Gibson udělal Bill Lawrence (později tento zvuk najdeme v modelu OTT); to jest nadupaný ostrý „břit nože“, po kterém ještě „stéká šťáva ze steaku“: obrovský sustain, průrazná jasná čitelnost akordu i jednotlivého tónu v něm. Jiskrné výšky, pevné basy, rozžhavené středy a nádherný crunch, přesně to je základní barvou tohoto snímače. V „mezipoloze“, kdy hrají oba dva snímače společně, vznikne naprosto univerzální barva, která snese jak čistý lampový zvuk (téměř až jazzově hladké podbarvení), tak především crunche a rockově nakopnuté zkreslení. Nedivím se, že tuhle kytaru mají rádi také i blues-rockeři. Ono totiž vedle hard zvuku dostanete z Flyinga i krásný „kilový“ drive s twangovým podtónem. V tomto směru je Flying V čitelnější, nabroušenější a „drzejší“ než například Custom, který je „tučný“ a sametově kulatý (také „nese“ o centimetr víc mahagonu na svém těle). Je to (jednoduše vyjádřeno), jako když si dáte dobře propečený toast – ten jeden s česnekem a sýrem, a ten druhý s máslem a se šunkou. Takže to je Véčko a Custom.

Hodně mi zvuk Flyinga připomínal typově Les Paul Junior s alnico snímači, ovšem jako kdyby byl ještě připojený enhancer a tonal booster. Stále je slyšet dřevěný podtón, snímače svojí silou neválcují mahagon, přesto je kytara dravá, hlasitá a hlavně: nepřeslechnutelná. Máme tu zkrátka nástroje, které nelze nahradit – z důvodu kvality jejich tónu, vstupujícího do řetězce „tvarování“, zesilování a úprav. Flying V není zajímavý jen svým tvarem, není to účelově zkonstruovaný nástroj, ale jeho zvuk je nezaměnitelný a pro některé druhy muziky nenahraditelný. A je také třeba dodat, že za málo peněz dostanete dobrou kvalitu zpracování, materiálovou stabilitu i zvukovou originalitu – a to vše ze stáje Gibson. Ostatně, sami vyzkoušejte a „vyhodnoťte“ - podle mého názoru za to model Gibson Flying V Faded stojí.