Možnost otestování elektrické kytary, která nese logo legendární firmy Gretsch, to je nabídka, která se neodmítá… Téměř vždy totiž kontakt s takovým nástrojem znamená radost a potěchu všech muzikantových smyslů.
Nástroj z „klasické” produkce kytarových „legend” si bezesporu zaslouží „úctu”, a proto se o své dojmy z nového modelu Gretsch Electromatic podělíme dva. Nejdříve ovšem přijde na řadu ještě nezbytná lekce z historie…
Firmu Gretsch založil německý přistěhovalec Friedrich Gretsch v Brooklynu roku 1883. V době, kdy se Gretsch pustil do výroby, byl rock’n’roll ještě „na houbách” a elektrická kytara s ním. V malém obchůdku této newyorské čtvrti vyráběl Friedrich Gretsch bendža, bicí (velmi dobré a používané), perkuse… O několik málo dekád později přišly s produkcí elektrických kytar Fender a Gibson. Přidal se i syn starého pana Gretshe, Fred Gretsch. Jeho kytary se dostaly do povědomí a rukou mnoha kytaristů. „Zlatými” byla pro firmu zejména léta zahrnující druhou polovinu padesátých a první polovinu šedesátých let. Prvními úspěšnými nástroji se staly modely White Falcon a 6120 Chet Atkins. Gretsch již tehdy nabízel osobitý zvuk a efektní povrchové úpravy (zatímco konkurence sázela pouze na sunbursty a custom úpravy). A když v roce 1964 George Harrison zahrál na nástroj Gretsch při vystoupení Beatles v dnes již legendárním americkém televarieté Ed Sullivan Show, zájem o značku stoupl natolik, že firma brzy nabrala v plnění objednávek roční zpoždění.
O několik málo let později byl však Fred Gretsch, který nemohl najít vhodného dědice, nucen prodat firmu společnosti Baldwin Pianos. Následující léta nebyla ovšem nijak úspěšná. Hudební „hrdinové” konce 60. let hráli především na Les Pauly a Stratocastery a milióny „mladých” je v tom následovaly. 70. léta byla pro Gretsch pravým opakem předešlého období a pověst těchto nástrojů velmi utrpěla (Chet Atkins v roce 1979 dokonce ukončil svůj „endorsement” (přestal svým jménem podporovat firmu Gretsch)). Svůj podíl na tom měla i slabá kontrola kvality produkce pod novým majitelem, který výrobu kytar v podstatě ukončil počátkem 80. let. Neslavné období firmy Gretsch přesto přineslo do sbírek fajnšmekrů několik ceněných modelů (i přes komerční neúspěch) - 7686 Chet Atkins Super Axe a Atkins Axe.
Jméno Gretsch se podařilo znovu vzkřísit „již” roku 1988, o rok později se vrátila značka opět do rukou rodiny Gretsch. Jejich nástroje měli ve sbírkách kytaristé jako Steve Howe, Brian Setzer nebo David Gilmour, a také díky nim (zejména pak díky posledním dvěma jmenovaným) se znovu probudil zájem o tyto nástroje. „Obchodním” impulsem nové éry byl pro firmu Gretsch rok 2003, kdy kontrolu nad výrobou a distribucí nástrojů zaštítila korporace Fender Musical Instruments. Růst poptávky a současné trendy „donutily” Gretsch vyrábět také cenově dostupnější nástroje (jak jinak než) ve „východních provinciích”, odkud se k nám dostává i výroční model Gretsch Electromatic. Výroční nástroje samozřejmě „sedí” především v domácí produkci (na naše poměry) drahých profi nástrojů, na ty by však naše konta zřejmě nestačila, tedy alespoň pokud bychom nebyli odhodláni čelit útokům rozezlených manželek a přítelkyň.
Nyní k samotnému nástroji. (Odbornost níže uvedené kapitolky zajistí svým příspěvkem „enfant terrible” pardubické kytarářské školy, Pavel Hlaváček.) :o)
Vzhled, konstrukce, hardware
Chrom a lesk… tato dvě slova budou asi nejvýstižnější, pokud bychom měli co nejjednodušeji charakterizovat vzhled tohoto nástroje. Vezměme to ale podrobněji a přibližme si veškeré detaily a konstrukční prvky, které jsou nedílnou součástí v tomto případě skutečně vydařeného celku. Celá kytara spadá do kategorie nástrojů titulovaných v nástrojařské branži jako „Hollowbody”, z čehož je jasné, že korpus nástroje je dutý. My si k tomu ještě přidejme slovní spojení „Double Cutaway” (dvě vybrání/výřezy v oblasti předních rohů těla). V našem případě tedy ona dutina korpusu vznikla spojením dvou překližovaných klenutých javorových ozvučnic za pomocí taktéž javorových lubů. U vrchní i spodní desky se tak jedná o výlisky do předem připravených forem. Na spodní ploše vrchní ozvučnice jsou dále nalepena dvě podélná výztužná žebra, mezi nimiž je v oblasti kobylky vztyčen (rozepřen mezi oběma ozvučnicemi) podpěrný kolík čtvercového průřezu, jenž zastává taktéž funkci výztužnou. To, do jaké míry se zde může podílet i na samotném zvuku, zůstává otázkou, nicméně o vliv takového rozměru, jaký má podstavec (duše) u smyčcových nástrojů, zde rozhodně nepůjde. Z výše napsaného tedy vyplývá, že vnitřní objem korpusu je skutečně poměrně vzdušný. Toliko k „interiéru” a pojďme se podívat na kytaru zvenčí. Ke klasickému designu všech takto konstrukčně utvářených nástrojů již neodmyslitelně patří různé lemování hran a ne jinak tomu je i zde. Výrobce zde použil lemovku naprosto klasickou a to tedy plastovou čistě bílou. Tou je vedle korpusu opatřen i palisandrový hmatník. Nesmíme zapomenout zmínit nepostradatelná ozvučná „efka”, kterými se line zvuk skrze ozvučnici z nástroje k našim uším. Tedy jen do té doby, dokud jejich funkci nepřevezme pořádně nakopnutý aparát… (O tom vám ostatně více poreferuje kytarový mág pan Roučka.) :o) Javorový krk je do korpusu vlepen, a to v místě 18. pražce. Z toho je patrné, že hmatník překrývá vrchní plochu desky jen naprosto nepatrnou měrou a proto je také možné bez výrazných obtíží vystoupat i k nejvyšším herním polohám. Celkový počet pražců, jimiž byl osazen hmatník je 22 a jejich rozestupy vychází z užité menzury o celkové délce 624 mm. Pro lepší herní orientaci je vrchní lemovka hmatníku vybavena klasickými černými tečkami běžného uspořádání a dále pak hmatník samotný vyzdoben decentním vykládáním typu “Thumbnail”. Hlava kytary svírá s krkem běžně užívaný úhel vyklonění a je na ní vyveden seřizovací šroub svorníku/výztuhy krku. Korpus i krk byl nastříkán červeno/hnědým odstínem transparentního laku s výjimkou přední plochy hlavy, která je klasicky černá se zalakovaným perleťovým firemním logem. O finální povrch se pak postaralo několik vrstev polyuretanového vrchního laku, jenž byl následně leštěn do vysokého lesku. Málem bych zde při popisu vzhledu pozapomněl na malou kovovou cedulku (je nalepena na zadní ploše hlavy), jež nám potvrdí, že jde o „Anniversary sérii”. Přejděme tedy pozvolna k dalším nezbytným kovovým a elektronickým částem nástroje, bez kterých by to vlastně vůbec nemohlo celé hrát. Čím začít? No myslím, že je to jasné. První, co asi každému padne do oka, je bezesporu ten masivní kus „železa” s jakousi klikou namontovaný ve spodní části korpusu. Myslím, že není pro Gretsch moc věcí tak naprosto typických, jako právě vibrato systém Bigsby. Zde se pochopitelně jedná o licencovaný výrobek s logem dle originálního vzoru B60. Celý systém pracuje poměrně velmi jednoduše a především funkčně za pomocí hřídele, ložisek, pružiny a páky. Detailní popis systému není předmětem dnešního testu. Samotná kobylka je důvěrně známým tune-o-matic typem, s tím rozdílem, že zde nedošlo k jejímu pevnému spojení s korpusem za pomocí zavrtaných pouzder se stavěcími šrouby, ale je zde řešena takzvanou opěrnou formou. Pro její základnu byl vytvořen podstavec z palisandrového dřeva kopírující svou dosedací plochou klenbu vrchní ozvučnice. Výškové nastavení kobylky pak zajišťují šroubovací kolečka na závitových tyčkách spojujících samotnou kobylku s jejím podstavcem. Na protější straně, tedy v bodě „0”, struny přecházejí přes bílý plastový nultý sedlový pražec a do správného ladění jsou pak napínány osazenou chromovanou mechanikou ve vintage stylu. Ta je tzv. otevřená - tedy se zcela viditelnými ozubenými kolečky a její hřídele procházejí skrz hlavu za pomocí vsazených kovových pouzder.
O to, aby se dal výsledný zvuk kytary řádně zelektrifikovat, pečují dva snímače HB typu v chromovaných pouzdrech a rámečcích se stavitelnými pólovými nástavci, jejichž design je patrný z obrázku. O jejich zvukovém charakteru více dále. Na tomto místě musíme samozřejmě zmínit i plastový pickguard s nápisem, který je bezesporu taktéž dobře viditelný na obrázkové dokumentaci. Samostatnou kapitolkou je rozmístění ovládacích potenciometrů a přepínače. Trojici potenciometrů ve spodní části kytary tvoří dvojice Volume potenciometrů nastavující nezávislou hlasitost každého ze snímačů a jeden společný ovladač Tone. Samostatný potenciometr umístěný uprostřed dolního rohu zajišťuje celkovou sílu výstupního signálu celého nástroje tzv. Master Volume. Naproti (uprostřed horního rohu) je klasický 3polohový přepínač, jímž si aktivujete požadovaný snímač či oba dva současně. Kovové knoflíky ovladačů mají originální osobitý design a mají na sobě vyraženo efektní „G”. Určitou zajímavostí jsou i závěsy popruhu, které jsou zde oproti běžně užívanému standardu naprosto vychytané. Jejich válcovitý tvar se zdrsněným povrchem by mohl působit docela nepochopitelně, ale když za ně vezmete a zjistíte, že jdou celé vyšroubovat, rychle pochopíte o co vlastně jde. Stačí odšroubovat, závitovou část prostrčit skrz otvor v koncovce popruhu a nazpět zašroubovat. Jednoduše funkční a bezpečné zavěšení nástroje! Nyní pár slov o herních vlastnostech nástroje.
Zvuk a herní vlastnosti
Kolega vyčerpávajícím způsobem osvětlil specifika tohoto nástroje a na mně je, podělit se s vámi o jeho herní vlastnosti, respektive o to, co je možné z tohoto Gretsche tzv. „vydolovat”.
Tradičně podle zvyku testuji u nástroje nejprve „suchý - neelektrifikovaný” zvuk. V tomto případě je to tím spíše na místě, že jde o nástroj z kategorie Hollowbody (česky „lubovka”). Kytara hraje na sucho oproti normálním elektrickým kytarám velmi hlasitě a většina herních vlastností, které se později projeví při amplifikaci, je slyšet již v tomto „režimu”. Téměř okamžitě vám do ucha zalétne dřevěný zvuk, který je tak typický pro tyto nástroje. Tělo kytary se pod akordickou hrou rozezvučí a tělo člověka začne s nástrojem rytmicky koexistovat. Nástroj je vyvážený a i při hře v sedě nikde nepřepadává. Krk padne výborně do ruky, orientace na hmatníku je snadná a dají se na něm hrát všechny možné techniky bez omezení. Tedy až na případnou hru ve vyšších polohách. Přestože kolega napsal, že by kytarista neměl mít problém dosáhnout i nejvyšších „pater hmatníku”, rád bych k tomu přidal malou poznámku. Ano, dosáhnete tam, ale pokud nebudete mít palec stále vzadu na krku. Nad sedmnáctý pražec již musíte palec srovnat s ostatními prsty a hrát bez podpěry palce. Tento styl se však standardně používá. Je třeba se to jen naučit a zvyknout si. Pochopitelně, pokud má někdo z kytaristů prsty jako „zloděj” (například Steve Vai), dosáhne daleko.
Samostatnou kapitolou je hra s tremolem á la Bigsby. Na sucho je výborně slyšet pružinový systém, který však neruší výsledný dojem ze hry. Ta je naopak velmi inspirativní a intuitivní, pomalu až začínáte chápat, proč Dave Gilmour používá na některých koncertech v sóle skladby Comfortably Numb právě Gretsch. Asi je každému jasné, že lubovka nebude to pravé ořechové pro tranzistorové aparáty, ale naopak pro celolampu, kde může vyniknout její dřevěný sound a vůbec charakteristika nástroje jako taková. Lampový aparát vlastním a znám jeho zvukové vlastnosti čili mohu potvrdit, že Gretsch svou charakteristiku nejen zachovává, ale dokonce změní vaše vnímání kytary. To asi musím trochu rozvést. Pokud hrajete čistě jen na elektrickou kytaru a jste zvyklí na její zvuk (el. kytara je de facto hluchá a podvědomě stavíte uši na stranu aparátu), máte u tohoto Gretche pocit, že hrajete na „španělku” se snímačem (a zcela jistě to souvisí s velkým vnitřním objemem korpusu), což umocňuje pocit potřeby po dokonalosti a přesnosti vaší hry. Jak známo, hra na akustický nástroj je vždy mnohem těžší a výsledný dojem z Gretsche je velmi podobný.
Samozřejmě je to dáno i tím, že zvuk neleze (respektive ze snímačů) tak zkreslený jako u klasických elektrik. Zkrátka a dobře, „konečně” se musíte naučit hrát „pořádně”. ;o)
Celkově je hra na čistý kanál velmi inspirativní a všechny možné kombinace snímačů mají vždy, co říct. Vždy se nejvíce vychvaluje zapojení obou snímačů najednou a také zde tomu není jinak. Plný, kulatý i konkrétní sound, který zahýbá vašimi pocity… Energie proudí skrze prsty jedna báseň. Jak jsem již předeslal, zkreslený zvuk je tak akorát, čili není tak silný ani po použití distortionu.
Kam bych například použil Gretsche? Pokud vyžadujete ve skladbě akusticko-elektrický zvuk kytary plný dřeva a chcete použít mollové akordy, vezměte Gretsche. Pokud potřebujete hrát medové sólo a využít jemnou práci s pákou, vezměte Gretsche. Potřebujete „španělkový” začátek, pokračovat v rockovějším hávu a opět skončit akusticky? Vezměte Gretche. Prostě, variabilita nástroje je základním atributem pro pestrost v hudbě. Ostatně, kdo hrál/hraje na lubovky? Za všechny můžeme napsat kytaristu Steva Howa (Yes, Asia), který ve své kytarové hře používal snad všechny možné styly – klasiku, rock, jazz, blues, rock’n’ roll, ragtime a nebál se používat i kytarové syntezátory. Nebojím se napsat, že tohle všechno zkrátka Gretsch umí! Kytara se mi také moc líbila při slideové hře s bottleneckem (použil jsem přední snímač a clonu na polovinu), kde doslova hladila dušičku a zněla téměř jako violoncello. Ano, na metalové odnože a agresivní techniky Gretsch moc není, ale těžko bude metalista o takovémto nástroji vůbec uvažovat (nemá přece „rohy” ani „číslice”). Jediné, s čím jsem zpočátku u testovaného nástroje trochu „zápasil”, byly ovládací potenciometry, respektive jejich rozmístění. Šlo však jen o zvyk a nakonec jsem dokonce velmi kvitoval použití hlavního Master Volume. Ušetří dost práce. Když střídáte v jedné písni snímače a potřebujete korigovat hlasitost mezi nimi, tento Master vám ušetří mnoho nepříjemného úsilí při hledání správné nuance. Tím spíše, že je vhodně umístěn na dolním rohu těla kytary. Přepínač snímačů pracuje naprosto bez problémů. Otevřená ladící mechanika evokuje velmi sympaticky staré mechaniky na klasických kytarách…
Resumé
Ačkoliv jde o nástroj vyrobený ekonomickou cestou, jde pořád bezpochyby o firmu Gretsch. Výroční Electromatic je velmi variabilním a inspirativním nástrojem. Navíc vypadá dobře a je i výborně řemeslně zpracován. Pokud si navíc uvědomíme, že originální Gretsch stojí kolem sto tisíc, při nákupu tohoto modelu bude vaše rozhodování určitě mnohem jednodušší a manželky méně nevrlé.