Korg AX-100G

Žádná hračka!
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
8 900,00 Kč

Rozhodně se nenechejte zmýlit a poplést jako já. Vypadá totiž jako hračka. Plastová hračka s knoflíky, světýlky a pedálem. Jenže tohle není Lego, ani nic od Mattela, ale překvapivě nadupaná a praktická mašinka od jednoho z největších výrobců hudebních nástrojů na světě.

První dojem je prý jenom jeden - tady však výsledek rozhodně překvapí. Když uvidím značku Korg, vybavím si vždycky různé syntezátory (zvláště pak legendární Poly 800), keyboardy, profi aranžéry a workstationy, HDR recordery a PCI karty, zařízení pro DJ, ladičky, metronomy …Mnohým z vás se vybaví úžasná malá Pandora, se kterou jsem měl kdysi krátce také tu čest se seznámit a vím o hodně spokojených majitelích. Pro kytaristy však Korg znamená především starý dobrý A5 a vynikající A3, který zdobil racky mnoha známých kytaristů po celém světě a byl ve své době standartem i pro studiovou práci. V každém případě Korg měl a má své vlastní vývojové postupy a technologie tvorby zvuku a značným úsilím o nekompromisní kvalitu zvuku svých nástrojů a vysokou technickou úrovní svých výrobků drží krok snad se všemi současnými trendy a občas i sám tempo udává. Co je však hlavní – uspokojí stále rostoucí nároky nás, uživatelů, po dobrém zvuku, snadném ovládání, bohaté nabídce, mírné ceně …A zvláště pro kytaristy jedno konstatování - máme možnost volby a můžeme si vybrat. Opravdu vybrat. Nemusíme dělat kompromisy jako v letech nedávno minulých a naší tvorbě a hudebnímu projevu tak vlastně nic nebrání; snad jen muzikantská lenost. „Stovka" svojí bohatou nabídkou totiž jakoby zve k hraní (si) se zvuky, patterny, hudebními smyčkami, doprovody nebo oblíbenými kapelami. Úplně zapomenete na uplynulý čas a leckdy i na noční hodinu (proč vlastně nejlepší hudební nápady přicházejí pozdě v noci?)

Tak jako je menší AX1 vymyšlen hlavně pro ty, kdo na nástroj cvičí (ovšem dá se na něj obstojně hrát živě) a větší bráška AX1500 pro živé hraní a do studia (pouze na cvičení je ho škoda), je AX100 vhodný pro všechno mezi tím.

Svou moderní koncepcí a cenovou úrovní spadá do kategorie, která je široce dostupná a na oplátku nabízí mnohem víc, než je v této cenové kategorii zvykem. Opravdu. Pojďte se přesvědčit.

Jak to vypadá

Tak předně nám v Japonsku navrhli a v Číně poté zhotovili celkem pohledné a hlavně praktické šasi z dvouvrstvého, černého, matného a silného plastu, tipoval bych to na HD-PE v kombinaci s PP (to pro případnou recyklaci), což by zaručovalo pevnost a tuhou pružnost zároveň, nicméně neházejte s ním po vydařeném koncertě do davu spokojených fanoušků, jako některé hvězdy odhazují trsátka. Ze spodní strany je plech (můžete klidně odložit na „vytavenou" lampovou hlavu) a nenašel jsem žádné netěsnosti vůči pronikání prachu. Je tu i pouzdro na čtyři tužkové baterie a tak podvečernímu hraní ve stanu už teď nic nebrání. Praktičnost šasi vidím v tom, že jak pro kablík od napáječe, tak pro kytarový kabel jsou tu úchyt a vodicí kanálek proti nechtěnému vytržení, což hlavně pro poměrně velikou zásuvku konektoru externího zdroje shledávám dobrým detailem. Někdy si tak říkám, že by se výrobci v rámci, jako rakovina neúprosně se šířící, globalizace mohli domluvit a tyto, pro praktický život muzikantský prospěšné detaily, používat standardně na všech svých výrobcích. Zadní panel procesoru je poměrně chudý: input (hi a low), Aux in pro CD aj., potenciometr výstupní úrovně hlasitosti a jeden univerzální výstup, o kterém výrobce praví, že je určen jako out pro zařízení od sluchátek přes aparát až po mix či nějaké to „nahrávadlo". Rozhodně mi tu schází samostatný výstup pro sluchátka odděleně od global out; pro nahrávání do audio zařízení se raději slyším ze sluchátek než z příposlechu, je to přesnější a cenu by to snad až tolik nezvedlo. Jedině snad použít signálový rozbočovač, ovšem to není systémové řešení a myslím, že to i ubere na úrovni výstupního signálu. To jen jako detail. Co mě potěšilo více je, že se asi postupně obecně ustupuje od digitálně-tlačítkového zadávání parametrů (s někdy až nesmyslnými rozsahy stupnice, např. pro zkreslení jsem se u jednoho nejmenovaného procesoru prokousával rozsahem 0-100) a čím dál víc jsou vidět „čudlíky", otočné potenciometry, pro mě určitě příjemnější, rychlejší a přehlednější pro okamžitou úpravu parametrů. Jen ten displej by mohl svítit více, za denního světla nebo silnějšího osvětlení pódia je málo vidět, co ukazuje (něco jiného je to ovšem v podvečer ve stanu…)

Ovládání

Celková nabídka procesoru je opravdu bohatá: deset základních typů zkreslení, šest simulací reproboxů včetně jejich částečné editace, kontinuální programovatelný pedál, vedle široké nabídky modulace také inteligentní pitch-shifter, wah, phrase trainer sekvencer, poměrně přesná ladička, bubeník s metronomem, 40+40 presetů a hlavně jednoduché a přehledné ovládání. Vlevo nahoře umístěný otočný přepínač slouží k výběru typu „zesilovače". Korg pro digitální simulaci používá technologii REMS, kdy je určitý model ampu rozdělen na několik částí, které jsou pak odděleně modelovány a zároveň se jednotlivé parametry těchto částí vzájemně ovlivňují, je to jakoby plovoucí systém, kterému vy určujete dno a výšku hladiny, popřípadě velikost větru, který má způsobit vlnobití. Další pětice otočných potenciometrů ovládá u preampu gain, level a třípásmové korekce, a dále dle maticově přehledného způsobu jimi ovládáte jednotlivé parametry efektů (kterých můžete zařadit až sedm do jednoho řetězce). Světle šedá tlačítka pro volby jednotlivých efektových skupin se mačkají s kliknutím, které dobře ucítíte, což je uživatelsky příjemné; stejně dobře reagují i hlavní nožní spínače, u mnohých jiných procesorů z dřívějších dob poměrně bolavé místo. Vedle tlačítek efektových skupin je opět jedna pěkná „vymyšlenůstka" – sloupec Led diod, které jsou nejen pro ladičku, ale zároveň ukazují úroveň efektu ovládaného pedálem, například hlasitosti nebo wah-wahu; je to velmi přehledné pro praktické hraní a vaši interaktivní kontrolu v reálném čase, hned víte, máte-li si přišlápnout nebo ubrat nebo zkrátka co se pod vaší pravou (většinou) nohou právě děje.

Tlačítka write, exit a tap není, myslím, třeba nějak blíže popisovat. Současné stlačení exit a tap však umožní udělat tzv. presetovou smyčku, tedy uzavřený kruh několika presetů, ve kterých se potřebujete pohybovat postupně tak, jak jdou za sebou třeba v jedné skladbě, bez nebezpečí omylného sepnutí jinam, než právě potřebujete.

Nožní spínač vlevo nahoře přepíná mezi dvěma ze tří modů AX100 – programovým a efektovým, třetí mod „phrase trainer" se zapíná jedním z šedých tlačítek. V programovém modu jste standartně po zapnutí procesoru, pomocí dalších dvou nožních spínačů up a down se pohybujete mezi jednotlivými presety a otočnými potenciometry nastavujete parametry efektů. V „effect select" modu potom slouží ostatní dva spínače jednak k přepnutí mezi kanály A a B preampu, jednak k zapnutí nebo vypnutí části efektového řetězce, detailněji popíšu dále. Všemi třemi spínači pak ovládáte nahrávání a přehrávání v sekvenceru, kdy z audio nebo CD nahrajete frázi, kterou potřebujete nacvičit, jako smyčku v délce do 8 sekund a přehrávat můžete rychlostí původní nebo zpomalit až na 25%. Je tu ale další pěkná “vychytávka”, kterou většina těchto sekvencerů v kytarových procesorech nemá – levým spínačem můžete vybrané místo dané fráze během přehrávání pozastavit, doslova podržet tón, a tak přesně najít intonaci, která vám dříve unikala (kdybych tak tohle měl, když jsem se v roce 1983 učil Bangabasawu od Výběru! Ale co, aspoň jsem pocvičil ucho a mechaniku kazeťáku).

Displej, vlastně dva, jsem na počátku trochu zkritizoval, že málo svítí, ovšem na jeho obranu musím říct, že je dvouřádkový a zobrazuje poměrně dost informací – nejen název pesetu, ale při editaci zřetelně víte i jaký parametr a jak právě editujete. Při editaci se zároveň zobrazí původní hodnota vybraného parametru, jak byla nastavena v presetu, ze kterého vycházíte. Pro komunikaci s procesorem jsou displeje naprosto dostačující, zvláště pokud si vezmete zpočátku na pomoc manuál, kde jsou zřetelně rozepsány tovární presety a jejich podrobné nastavení. Je to docela poučné i pro vaše vlastní studium a analýzu zvuku, který vývojáři Korgu vymysleli pro ten který styl kytarové hry.

Expression

neboli vyjadřovací, frázovací pedál se začíná stávat standardní výbavou procesorů, ovšem myslím, že v cenové kategorii pod deset tisíc a s podobnou výbavou jako má AX100 jich moc neuvidíte. Pedálu můžete přiřadit velké množství parametrů, kromě modulací také odstartovat feedback a jeho vibrato a naživo je to fakticky skvělé, dají se dělat moc zajímavé kousky a ani nemusíte mít „vyhulený" aparát nebo super snímače. Navíc si můžete vybrat zpětnovazební efekt přímo na tónu nebo o oktávu výš. Druhá dobrá věc je použití pedálu k ovládání nahrané fráze modu Sample and play – nahrajete sampl do 6 sekund a pedálem můžete ovládat buď jeho prosté odstartování nebo definovat délku přehrávané smyčky - a opět je tu něco k obohacení tvorby, jednoduchý nápad, který se dá bohatě využít pro určité typické sekvence hlavně instrumentálních částí skladeb, tak jak je to slyšet na albech Satrianiho, Vaie a dalších. Samozřejmě je tu možnost kalibrace pedálu podle vaší ctěné nohy. Nejvíc se mně osobně líbilo spojení slow-attacku s delayem ovládaným pedálem, což hlavně expresivním částem sól dodává opravdu mocný nádech a prostor. Úplně se dá do těch barev zvuku zamilovat a když pak hrajete jen tak „nasucho" přes kombo, je to jak kdybyste dostali facku. Samozřejmě jsem si vědom toho, že na poslech samostatně pěkné zvuky se naprosto ztratí při živém hraní ve shluku resp. hluku jiných frekvenčních složek nástrojů kolegů, ale mocný potenciometr middle leccos napraví. Kromě toho všeho umí pedál v modu Pitch doladit vaši kytaru dvě oktávy nahoru/dolů a je tak jakousi obdobou Whammy a náhradou páky tremola. Přesto, že pro kvalitní vibrato jsou určeny ruce, ne nohy, tak takové zakončení skladby pádem do dvouoktávové hlubiny je velmi působivé (jeden z továrních presetů se kvůli tomu jmenuje „Bomb").

Drive-Amp, tedy 40 x 2 + 1 = 120

To je samozřejmě výpočetní nesmysl, ale máme před sebou kytarový hyperformance procesor a tak tu zákonitosti násobení neplatí beze zbytku. O co že tu jde? O sekci DriveAmp. Už asi zmizely všechny analogové technologie zkreslení a jsou vytěsňovány digitálními simulacemi. Vedou se polemiky o věrnosti a plagialitě výsledku těchto snah. Jsem jen rád, že u Korgů to docela elegantně obešli a své simulace nedefinovali jako že toto je Marshall, a toto je Soldano, ale prostě „Tube OD" je zvuk populárních tube overdrive pedálů sedmdesátých let, „Fat Dist" simuluje plně znějící distortion pedály let osmdesátých a podobně. Velmi pěkné. Opět je tu celkem povedená sekce Acoustic, kde zvláště humbuckingy znějí dobře (hlavně ty u krku), a která má vestavěn i kompresor. Jediná simulace, která tu má značkovou předlohu, je Top Boost, což je AC30 vybuzená populárním overdrive pedálem let osmdesátých (…). Dal jsem si práci, AC30 našel (moc lidí to doma skladem nemá) a zvuk porovnal. Vtip byl v korekcích, což tvrdil už dávno Frank Zappa, ale jinak, pánové, klobouk dolů, tenhle se vám povedl. Výborný jako základ pro další zkreslení lampou při zapojení ve smyčce. Další, který se mi líbil hodně, byl Tube OD, dobře odrážel nuance jak trsátkové hry, tak hry prsty, a toto umí lépe už pouze a jen živé lampy. US Hi-Gain a BritStack se poměrně dobře snaží o Mesu s Hiwattem (můj subjektivní názor, už do toho srovnávání zase sklouzávám), ale podstatné je jedno: šest z deseti simulací jsou okamžitě, bez složitějších úprav, použitelné pro živé hraní. Hodně záleží na korekcích, doporučuji tady Marshall jako zesilovač, jelikož jeho korekce neovlivňují výsledek až tak razantně jako třeba Peavey, a když máte na signálové cestě za sebou dva nezávislé obvody korekcí, je to trochu zmatek. A co crunch, říkáte si možná, správná otázka. Právě u TopBoost a TubeOD jde vyrobit. Živá lampa to není, ale snad ani být nemá. Prostě dostatečně dobrý crunch pro doprovody a živá „kila", tečka.

Ještě k tomu výpočtu v nadpisu – nožním spínačem v modu Effect Select dostáváte možnost mít v jednom presetu jakoby dvoukanálový zesilovač, kanál A a B, červený a zelený, které můžete definovat preampem z nabídky DriveAmp. Navíc je to dvoukanál tzv. plný, tedy v každém kanále nezávisle samostatné korekce. Aby to nebylo málo, druhým nožním spínačem zařazujete či vyřazujete efekty patřící do skupiny Mod (všechny modulace, wah, pitch a slow) či Ambience (delay, hall), a to buď každou skupinu zvlášť nebo obě dohromady. A to všechno ... aniž byste museli měnit program. (Cože?) Ano, aniž byste museli měnit program. Máme k dispozici čtyřicet paternů a v každém dva kanály zesilovače a jedno zařazení části modulace signálu. Takže virtuálně sto dvacet paternů, ale prakticky čtyřicet v trojnásobné koncentraci, což je úplně perfektní pro živé hraní. Nemusíte tak zabírat další volná místa v paměti jen tím, že v jiném presetu potřebujete hrát s jiným zkreslením, jinými korekcemi nebo bez delaye apod. Ne, není to totéž jako prosté vyřazení efektu z řetězce, je to opravdu částečně nový preset na tomtéž místě. To má Korg moc pěkně vymyšleno a myslím, že podobnou možnost v dané ceně procesoru je třeba ocenit.

Modulation

sekce obsahuje všechny myslitelné modulace a nejdůležitější způsoby jejich editace. Nenajdeme tu rozsahy jako u rackových přístrojů studiové úrovně, ale nabídka bohatě dostačuje. Inteligentní pitch shifter rozšiřuje významně užitnou hodnotu procesoru a funguje, jak má, podle klíče stupnice, který mu definujete. Není úplně bleskový, ale o to při hraní intervalů ani nejde, spíše pozor na ruční vibrato, pokud vibrujete víc než čtvrttón, až někam k půltónu, temperovaně přeskočí, neboť se mu mění tónový základ pro výpočet shiftu. Ale to je snad jasné. Velmi příjemné je, že přidaný tón je mírně schován svojí intenzitou pod tónem řídícím. Jen je škoda, že tu nejsou dnes tak oblíbené decimy, ovšem ty jsem ještě v procesoru neviděl. Možná nápad pro výrobce.

Ambiente

poté nabízí echo, delay a reverb (6 typů reverbu), čímž je dáno, že nelze použít delay a reverb společně v řetězci. Reverby mají k editaci pouze celkový mix s přímým signálem, žádné hloubky, náběhy apod., delay je ovšem celkem povedený s běžnou editací čtyř parametrů a hlavně – nabízí celkovou délku zpoždění až 2 sekundy, což je víc než dost.

CABI

sekce je vlastně simulací reproboxů a nutno říct, že velmi povedenou. Nejen, že je možné v každém presetu použít jinou simulaci (mnoho dražších procesorů má možnost vybrat pouze jednu pro všechny presety) a naladit tak ke každému preampu tu správnou kombinaci, ale navíc je možné volit hloubku, pokud dobře chápu depth, reproboxu; i když spíš mi to zavání modulovanou rezonancí. Rozhodně to nezní zle a simulace mezi 1 x 12 a 4 x 12 jsou opravdu vyvedené.

Rhythm

Procesor má i své bijící rytmické srdce, a to nejen jako metronom. Je tu celkem 47 patternů bicích podkladů a jsou pěkně nahrané i vymyšlené. Odpovídající, tedy na poměry, barva zvuku “šlapáku i rytmičáku”, nevtíravá a přitom dostatečně razantní. Samostatně je možné regulovat hlasitost bubeníka – tedy konečně místo, kde je možné, aby se váš bubeník ztišil a vy nemuseli hrát tak strašně nahlas jako ve zkušebně.

Resume

Moc jsem se o AX napřemýšlel, ale nakonec jsem se rozhodl neplodit žádná moudra a obsáhlé závěry nebo seznam plusů a mínusů. Přiznejte se, vážení kytaristé, že nakonec používáte stejně jen těch svých pár oblíbených zvuků a zbytek, pokud zrovna neudáváte směry hudebního vývoje, si necháváte na jindy, až bude čas k experimentování. Já osobně mám takové zvuky čtyři. Nabídka AX je bohatá, i když ne obsáhlá, ale aspoň se v tom nelze ztratit. Uplatnění najdou jak zvuky Stratocasterů či LesPaulů, tak Jacksonů či Godinů a procesor bude respektovat zdroj a autenticitu signálu (ověřeno s Gibsonem, Kramerem, Telecasterem a zakázkovým Vavrušou). Stejně tak je to s aparaturou – dobrého výsledku bylo dosaženo jak na lampovém kombu, tak na Marshallské hlavě s boxem, dobře tedy obstojí i na solid-state aparaturách. Lze bez potíží nastavit zvuky, které jsou nejen pěkné ve sluchátkách, ale hlavně se uplatní při živé hře s kapelou a vaše kytara se mezi všemi těmi basy a činely neztratí. Téměř všechno, co jsem nastavil doma, v klidu obýváku, sám s kytarou, se pak dalo použít naživo bez nutnosti následných úprav korekcemi. A to je, při ceně, kterou tu máme, co říct. Ostatně – zkuste sami, možná vás AX také mile překvapí a odnesete si jej domů.