Line6 POD Pro (USA)

Modelujte profesionálně
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
29 990,00 Kč

Firma Line6 se digitálním modelováním lampového zvuku zabývá již dosti dlouho a nutno říci, že to dotáhla skutečně daleko. POD Pro údajně tvoří pomyslný vrchol v její nabídce předzesilovačů, podívejme se tedy, co je na tom pravdy.

Zprvu je třeba upřesnit, že ona nabídka předzesilovačů je konkrétně tvořena „pouze" 2 typy, jimiž je původní POD (nyní už v nové verzi) a dnešní téměř žhavá novinka s atributem Pro (nepočítáme-li basový model). Prvně jmenovanou verzi v poněkud nestandardním tvaru, jehož dosažení by pro leckterého pěstitele luštěnin znamenalo životní úspěch, jistě není třeba představovat. I v naší zemičce si rychle získala slušnou popularitu - Line6 svoji bezesporu kvalitní technologii cenově zpřístupnila poměrně širokému okruhu kytaristů, kteří mají obvykle plná „ústa" řečí o dokonalém zvuku a prázdnou peněženku. Jestliže máte pocit, že mezi tuto (s prominutím) lůzu nepatříte a POD vám připadá zbytečně levný, pak je tu konečně i něco pro vás. Za sympatický rack nového preampu zaplatíte 29 990 Kč.

Nový software

Zpočátku se na věc podívejme z trochu obecnějšího hlediska. Nejzásadnějším krokem vpřed je totiž skutečnost, že POD Pro je vybaven novějším operačním systémem. To pochopitelně předznamenává několikerá vylepšení stávajících funkcí. Zcela prvotním zaznamenání hodným faktem je rozšíření počtu zvukových modelů z 28 na 32. Ještě důležitější je pak to, že tyto jsou v kombinaci stisku tlačítka Tap a knoflíku pro volbu modelu přístupné přímo z ovládacího panelu, nikoliv pouze prostřednictvím dodávaného softwaru po propojení s počítačem. Kombinací Tapu a přepínače pro výběr efektu je takto rovněž umožněn přístup k modelům reprobeden (které byly jednotlivým modelům přiřazeny napevno, opět s možností změny pouze pomocí počítače). Při přepnutí typu zesilovače (či efektu) je automaticky nastavena optimální konfigurace parametrů, takže stačí zapojit kytaru… Nejste-li spokojeni, v manuálním módu (nebo volbou vámi uloženého presetu) ji změníte. Technologie označovaná ToneTransfer pak umožňuje přenos nastavených zvuků mezi jednotlivými přístroji (POD, POD Pro, komba Flextone II). Na Internetu (www.line6.com) je navíc k dispozici už dosti široká nabídka presetů, které vytvořili uživatelé těchto přístrojů ve snaze napodobit své idoly. Chcete-li tedy mít např. zvuk alá Metallica, nemusíte se ani moc snažit. Zmínit můžeme např. i lepší ladičku a novou verzi ovládacího softwaru pro PC. Pocítit byste měli i rychlejší přepínání mezi presety. To je řešeno tak, že při přepnutí se mění jen ta nastavení parametrů, která jsou v tom následujícím presetu odlišná. Pro správnou funkci přístroje je určena i optima-lizace výstupního master signálu pro připojení k různým druhům zesilovačů. Konkrétně jde o 4 různá nastavení pro připojení výstupu z PODa Pro buď do kytarového vstupu komba/hlavy se zavřenou (4 x 12) či otevřenou (1 x 12 a 2 x 12) bednou, nebo stejné alternativy pro vstup přímo do koncového zesilovače.

Konstrukce a ovládání

Již z názvu je patrné, že jde o profesionální zařízení a takto je tedy nutné na něj i pohlížet. Hned na první pohled je patrný odklon od původního konstrukčního řešení. Na místo přehnojené fazole máme před sebou rackový předzesilovač pro kytaru o výšce 2U. Po stranách sady potenciometrů se po přivedení 220 V (jinými slovy, přístroj má napájecí zdroj vestavěný uvnitř) rozsvítí červené podsvícení, což působí víceméně efektně.

Při pohledu na přední panel je zřejmé, že výrobce se drží zavedené koncepce. „Skryté" funkce ovladačů (ve zmíněné kombinaci s podrženým tlačítkem Tap) jsou vyznačeny nepříliš výrazným šedým popisem pod bílým popisem funkcí základních. Tak lze např. přidat ke každému modelu distortion či skokově (tzn. on/off) zvýšit prezence a mírně rozšířit možnosti, jež skýtají třípásmové korekce. Navíc je zde dále přepínač vstupů (kytarový na předním panelu či linkový na zadním) a přepínač samplovací frekvence pro digitální výstupy (44,1/48 kHz/externí hodiny).

Naprosto zásadním pro profesionální využití je nabídka zadního panelu, neboli mnohem široká konektivita. Zajímavé možnosti nabízí linkový vstup a výstup nezpracovaného signálu. Zaprvé lze takto nahrát čistou kytaru - budete-li chtít posléze vyzkoušet jinou barvu zvuku, nebude třeba nahrávat znova, jen přivedete nezpracovaný záznam na linkový vstup (tzv. re-amping). Při živém hraní se nabízí např. využití v kombinaci s vysílačkou, která často disponuje právě linkovým výstupem, či pro ladičku. Za samozřejmost je v této třídě nutné považovat stereoefektovou smyčku. Zajímavá je další nabídka výstupů. Kromě jacků a symetric-kých XLR konektorů (nezávislých, ale se společným přepínačem live/studio módu, kdy kromě různých výstupních úrovní především studio mód automa- ticky zařadí do cesty simulaci reprobeden sejmutých mikrofonem) jsou zde 2 druhy digitálních výstupů - AES/EBU a S/PDIF (24 bitů). Ty však nelze použít současně, je nutno přepínat. Výčet uzavírají MIDI In a Out a konektor pro nožní pedál. Použití vlastního rozhraní je běžné, ale to že propojení s pedálem je realizováno nikoliv pětikolíkem, nýbrž něčím co připomíná USB či telefonní konektor, což může způsobit nemožnost rychlého nahrazení jakýmkoliv MIDI kabelem (kterých je všude plno) v případě jeho poškození na pódiu.

Zvuky a efekty

Jak již bylo řečeno, modelů zesilovačů je 32. Jednotlivé typy si vzhledem k četnosti přečtěte někde jinde, konstatujme jen, že klasika je zastoupena bez kompromisů (Marshall, Mesa, Vox, Fender, Soldano…). Co se mi líbí? To, že u mnohých značek se svým charakteristickým zvukem si můžete vybrat z více typů - čistý, zkreslený, kombo či hlavu. Snad alespoň pro představu: Marshall JTM 45, Plexi 50 watt, JCM 800, k tomu ještě 2 modifikace originálů. Nebo: Mesa Boogie Dual Rectifier Tremoverb kombo, Dual Rectifier hlava, Mark IIC čistý kanál, totéž zkreslený kanál. Tak bychom mohli pokračovat dále… K tomu pak zařazením distortionu nabídku ještě znásobíte. Všechny zvuky jsou přirozené a nebál bych se říci povedené. Kromě napodobování se výrobce nestydí přidat ke slavným a proslulým aparátům hned 8 vlastních zvuků a jako tomu bylo už za dob POD, opět si ve srovnání s nimi stojí velice dobře. Až vás znudí velká jména, v koncích ještě nebudete.

Příjemným překvapením byla rovněž kvalita zvuku 15 různých modelů kabinetů - od 1 x 8" až po 4 modely beden 4 x 12. Vliv na zvuk při hraní do komba či přes sluchátka je nepochybně kladný, kombinace zesilovačů a kabinetů dále podstatně rozšiřuje paletu zvuků. To vše dohromady už zcela stírá případné námitky vůči jednoduchosti řešení ekvalizéru, který se tak jako tak se svými 3 pásmy nevymyká standardu, který v tomto směru většina modelovaných zesilovačů nabízí.

K digitálním efektům asi toliko: Opět vítězí jednoduchost, z hlediska funkčního, jsem byl nicméně spokojen. Nabídka obsahuje všechny základní efekty, které většina z vás (nebo i nás) bude kdy potřebovat, tzn. kompresor, kvákadlo (nohou ovladatelné jen pomocí dražšího pedálu Floorboard), tremolo, chorus, flanger a několik kombinací po 2 efektech (viz klasický POD). Jeden potenciometr Effect Tweak rovná se jeden ovladatelný parametr, což ale nemusí ani v profesionální oblasti znamenat málo, něco navíc pak přinášejí ony skryté funkce (počet opakování delaye). Celkový počet efektů a kombinací po dvou zůstává u 16. Typ reverbu je přiřazen ke každému modelu zesilovače napevno (změnit jej lze v počítačovém editoru - viz dále) - obsahuje-li originál Spring, pak je obsažen i v jeho modelu, v případě opačném očekávejte příjemný Room. Reverb tvoří samostatnou sekci přítomnou (i když třeba staženou na minimum) v každém modelu, tedy má samostatný ovládací knoflík. To znamená, že můžete dosáhnout kombinace až 3 efektů, např. kombinace Delay/Chorus plus Reverb. Jinak snad není třeba nic dodávat - zkrátka jednoduchost, kvalita, spokojenost.

Není možno nezmínit (i k obyčejnému PODu) dodávaný software SoundDiver firmy Emagic. Neobejdete se bez počítače a MIDI, avšak výsledek vás potěší. Je jím totiž zcela nová dimenze ovladatelnosti (pochopitelně vztaženo k PODům) co do počtu parametrů. V takovém případě můžete zapomenout na předchozí věty týkající se jediného parametru a jednoho knoflíku, softwarově už je možné leccos. Např. počet parametrů reverbu vzroste na 7, včetně možnosti přiřadit jiný než defaultně nastavený typ. To ovšem v mnohých případech nemusí platit pro živá pódia a stejně tak ani obyčejná zkušebna nemusí být běžně počítačem vybavena. Na druhou stranu, grafické zobrazení ovládacích panelů na monitoru je mnohem komfortnější než malý grafický displej, který POD Pro navíc nemá.

POD Pro vs. POD 

Budeme trošku porovnávat. Klasický POD, nyní vybavovaný novým operačním systémem verze 2.0, je takřka o polovinu levnější (cenově na stejné úrovni jako původní verze, tj. nyní 16 910,- Kč), a samozřejmě o něco chudší. To ovšem jen hardwarově, zvukové možnosti, tzn. počty modelů zesilovačů, beden i digitálních efektů, jsou shodné s PODem Pro. Starší verzi OS pak lze za levný peníz (2 290,- Kč) upgradovat výměnou EPROMky. Za srovnatelnou cenu jako POD Pro můžete pořídit také rovnou kombo řady Flextone II (ceny začínají na 33 860,- Kč a končí u 46 560,- Kč), opět se stej-nými zvukovými možnostmi, ale především pouze se 4 programovatelnými presety a bez digitálních výstupů. Pro běžného hráče - dejme tomu garážového, ložnicového či zkrátka neprofesionála - se POD Pro nevyplatí. POD se softem verze 2.0 nabízí identický operační systém s identickými zvuky, stejný počet presetů i MIDI. Nikoliv však např. digitální a XLR výstupy. Ty naopak ocení profesionálové a majitelé studií vybavených digitální technikou, které zřejmě vyšší cena nepoloží a přístroj do racku propojitelný s čímkoliv se zde uplatní zajisté lépe než špatně skladovatelná luštěnina. Tím tedy konec konců POD Pro prakticky splňuje svůj účel.

Trocha kritiky neuškodí

Ptáte se, co je možné kritizovat na zvukově bezvadném preampu? Profesionální verze pro každého nemusí představovat vůči ceně odpovídající přidanou hodnotu. Ovládání je naprosto totožné - na jednu stranu je takto příjemný jednoduchý přístup a změny zvuků. Na stranu druhou by se ovšem na velký čelní panel vešla třeba i jednoduchá signalizace, které prvky jsou v daném presetu aktivní. Pokud si nepamatujete ani sluchem, „z voleje" nepoznáte, zdali je v signálové cestě zapnut např. distortion, přidány presence a chcete zkusit preset pozměnit, musíte to zjistit manuálně. Nepoznáte např. jednoduše a rychle, jestli se daný model zesilovače nachází mezi prvními 16 modely či těmi přístupnými prostřednictvím Tapu. To akceptuji u levného PODa, u PODa Pro lehce zaskřípu zuby. Na složitosti by to rozhodně nepřidalo, spíše naopak. Navíc šedivý popis je v ne zcela ideálních světelných podmínkách špatně čitelný, nemluvě o tom, že jména „šedých" zesilovačů a reprobeden na panelu popsána vůbec nejsou, musíte mrknout do manuálu. Až na tuto lapálii je však programování či změna parametrů skutečně pohodlná. Vešel by se i knoflík pro plynulé nastavení prezence - skokové nastavení zapnuto/vypnuto se mi nezdálo vždy vyhovující.

Další výtka směřuje k počtu uživatelských presetů. Od profesionálního přístroje s odpovídající cenou bych si dovolil očekávat více než přítomných 36. Ne pro každého to musí být podstatné, navíc určitou kompenzací je velmi snadný přístup k jednotlivým zvukům a možnosti nožního pedálu (jestliže jej vlastníte). Patříte-li ale k těm, kdo skutečně maximálně využívají dostupných zvukových možností (a rádi si pohrajete s digitálními efekty), pak přinejmenším pro živá vystoupení či „skladování zvuků" můžete toto omezení pocítit.

Toto jsou ovšem čistě subjektivní pocity, je nezbytné si uvědomit, kam směřuje právě vaše použití preampu.

A konečně, jak jsem byl oprávněně upozorněn, POD Pro (či POD) je označován za preamp, ale jeho funkce sahá trochu hlouběji. Simuluje současně i proces, který probíhá v lampovém koncovém stupni. Z toho plyne takový zábavný paradox, který se mi potvrdil až na poslední chvíli - stále jsem jej považoval za pominutí svého sluchového smyslu. Při použití s koncem, který zvuk ještě dále ovlivní, se charakter modelovaného zvuku jakoby trochu naruší. Jinými slovy, možná zjistíte (a možná taky ne, kdo ví), že POD hraje lépe s „tranzistorákem", který už zvuk nijak nezabarví, nežli s lampou, která jej dále chtě nechtě přikreslí, a tím původně věrný model ovlivní - např. model Marshalla puštěný do Marshalla vás pak možná trošičku překvapí. Abychom si rozuměli - tato skutečnost nijak neubírá na kvalitách technologie samotné, ale jednoduše nic zřejmě není zcela univerzální. Je stejně tak dobře možné, že to ani nezaznamenáte. Navíc je snad tato záležitost tak nějak v souladu s filozofií simulace, či chcete-li, modelingu - tj. udělat Fendera či Marshalla z kdejaké laciné „šunky". Ale udělat třeba Mesu z Marshalla? Nebo opačně? Nebo snad Marshalla z Marshalla? Vyrobit model z originálu? Zkuste, uvidíte. A buďte prosím tolerantní… buďme tolerantní - tak nějak se to říká.

Nožní ovládání

V nabídce firmy jsou 2 typy pedálů - levnější je FB4 (3 350 Kč) pro přepínání 4 kanálů s možností manuálního režimu a nastavení tempa Tap. Při testu jsem měl k dispozici dražší model Floorboard (12 670 Kč) s mnohem lepšími možnostmi. Lze přepínat mezi možností volby presetu a manuálním módem. V prvním případě jsou 2 spínače určeny pro pohyb mezi bankami a 4 pro volbu konkrétního presetu. V manuálním režimu lze pak jednotlivými spínači zapínat nebo vypínat distortion, ekvalizér, delay či reverb. Poslední spínač slouží jako Tap nebo pro aktivaci ladičky. Zcela vpravo nelze přehlédnout 2 expression pedály (tak nějak kompenzující fakt, že místa pro několik spínačů navíc pro pohodlnější ovládání je tu ještě dost) - jeden slouží jako kvákadlo, druhý pro ovládání hlasitosti. Pro orientaci slouží stejně jako na samotném preampu číslicový displej. Ještě se sluší poznamenat, že tento pedál, trpící, jak už to ostatně u samostatně prodávaných pedálů bez výjimek bývá zvykem, vyšší cenou, je z hlediska konstrukčního vyřešen poměrně dobře. Pravda, viděl jsem už robustnější kusy plechu, ale váha je dostatečná na to, aby vám neutíkal, a snad se nebudete bát si tu a tam v zápalu hry trošku dupnout. Rozměry jsou dostatečně velké pro pohodlnou manipulaci - to už záleží na tom, jak velkou a přesnou máte nohu.

Shrňme

Takže malá rekapitulace, chcete-li. Zvukově se mi POD Pro líbí hodně, nemám žádných námitek. Pravda, ne všechny modely se mi zamlouvaly. Ale vážně, nejde o kvalitu modelingu, ale o to, že některé z nich bych si osobně nekoupil ani v originále za předpokladu, že bych na všech 32 typů měl - otázka vkusu. Je tedy na vás, zda zvolíte univerzálnost či skutečný a barevně omezenější originál. Za uvedenou cenu už pořídíte nového pěkného maršálka. Pravda, nikoliv třeba Mesu. To sem však už nepatří, zvuk je, myslím, skutečně povedený a přirozený, nabídka široká. Zvolíte-li Line 6, pak přemýšlejte spíše nad tím, zda si vystačíte s POD nebo se vám opravdu vyplatí POD Pro. Já osobně jeho využití vidím skutečně jen a pouze v profesionálních podmínkách - studio, profi kytarista - obyčejným lidem je dle mého skromného názoru bez zvukových kompromisů určen POD 2.0.