Kalifornská firma firma Line6 po řadu let zásobuje hudebníky výrobky z oblasti digitálního modelingu zvuku. Mezi jejími produkty najdeme sérii PODů, komba, hlavy, kabinety, stompboxy, rackové efekty, software a také kytary série Variax. Ta obsahuje tři modely el. kytar Variax 300/500/700 (test Music Store 10/03), akustickou kytaru Variax 700 Acoustic (předmět našeho testování) a baskytaru BASS 700 (snad někdy příště).
O stále vzrůstajícím významu firmy Line 6 svědčí i fakt, že od roku 2000 vyšlo v našem časopisu již 19 článků v sekci testů, které přinášejí čtenářům podrobnosti o výrobcích Line 6 dostupných na našem trhu.
Popis
Variax Acoustic se na první pohled tváří jako nízkolubová akustická kytara, tzv. „placka". To ale není pravda, protože tělo kytary tvoří mahagonová deska, do které je vyfrézováno několik otvorů: jeden elipsovitý zepředu (imituje ozvučný otvor) a dva obdélníkové vzadu: tvoří hnízda pro srdce nástroje (zařízení pro digitální simulaci) a pro baterie (interní napájení). Vrchní deska je cedrová, hraněná plastem v barvě slonové kosti ozdobeným černou dvojlinkou. „Ozvučný otvor" je zdoben mezikružím. Plastový sedlový pražec v kobylce je výškově stavitelný (nastavení „action") a umožňuje pomocí vestavěných posuvných kovových kamenů doladění oktáv jednotlivých strun. Krk je mahagonový, hmatník rosewood - na něm je připevněno 22 celých pražců a dva zkrácené, které kopírují tvar výběžku hmatníku nad „ozvučným otvorem". Orientační značky (perleťové snowflake – sněhové vločky a tečky na hraně) jsou v obvyklých polohách. Na hlavici nástroje je umístěno šest no-name stříbrných ladících mechanik, logo LINE 6 a nápis Variax na krytu táhla, které reguluje průhyb krku. Zavěšení nástroje na popruh umožňují dvě kovové rolny. Pod levou rolnou jsou dva výstupy: standardní jack a speciální výstup (RJ45) určený pro propojení s dalšími produkty Line6 (například digitální kombo Vetta - test Music Store 3/02) opatřený gumovou krytkou (podrobnosti v manuálech zařízení s tímto vstupem, naše uživatelská příručka se zabývá „klasickým" zapojením).
Ovládání nástroje je řešeno multifunkčním otočným a stlačitelným knobem. Jeho otáčením volíme požadovaný nástroj (16 simulací akustických kytar a dalších akustických nástrojů – orientační názvy jsou uvedeny na obvodu knobu), stačováním potom volíme mezi alternativními laděními a nastavením virtuálního kapodastru, či laděním jednotlivých strun. K tomu potřebujeme také tři tahové potenciometry. Jejich hlavní funkcí je ovládání hlasitosti (volume), míry komprese (compressor) a pozice virtuálního mikrofonu (mic position). Tahové potenciometry postrádají označení. Ovládací prvky jsou usazeny v plastovém sedle umístěném na boku kytary nad hmatníkem. Základní informace o kytaře a stručný návod k použití najdeme v podobě lehce snímatelných samolepek na zadní straně a boku nástroje.
Nástroj je v korejské dílně dobře řemeslně zpracován jako typ cutaway (výřez pro pohodlnou hru levou rukou ve vyšších polohách) a je dodáván v provedení pro praváky v přírodní nebo černé barvě. Kytara celkově působí spíše stroze (snowflakes zde paradoxně působí přezdobeně – více by se hodily například prosté tečky i na hmatníku), na první pohled patří do rodiny Line6 modelingových nástrojů. Na druhou stranu postrádá jakýkoliv význačný rys, kterým by se okamžitě zařadila do své jedinečné kategorie.
V maloobchodní ceně 39.290,- Kč je zahrnuto obsáhlé příslušenství: podrobný několikajazyčný uživatelský manuál (bohužel ne v češtině), kvalitní gigbag, XPS Footswich (v podstatě Direct Box), PX – 2 Power Supply (externí zdroj), kvalitní jack – jack propojovací kabel Planet Waves, a dva imbusové klíče k nastavení výšky sedlového pražce a průhybu krku. Vše je úhledně a účelně (přihrádky a krabičky proti poškození a nechtěnému posouvání) zabaleno v krabici z tvrdého kartonu.
Jak to funguje?
Vibrace jednotlivých strun jsou snímány piezo snímačem umístěným pod sedlovým pražcem. Signál je zpracováván v „základní desce", povely dává kytarista pomocí otočného knobu a tahových potenciometrů. Je nabíledni, že taková „továrna" spotřebuje hodně energie – tu může dodat šest tužkových baterií (alkalické by měly udržet nástroj funkční po dobu 10 -12 hodin, případně 1 devítivoltová (nouzové řešení pro 1 – 2 hodinový provoz). Jelikož je uživatel pořád „zadrátovaný" jako nejvýhodnější se jeví užití externího zdroje PX – 2, který zapojíme do zásuvky a do Direct Boxu (v případě, že máme v kytaře baterie, tyto se automaticky odpojí) a máme zaručený konstantní příkon elektrické energie potřebný k provozu kytary. Z Direct Boxu signál pokračuje standardním jack – jack mono kabelem do akustického komba nebo mikrofonním kabelem do mixu (nahrávacího zařízení). Mezi oběma cestami volíme nožním přepínačem, optickou kontrolu zajišťuje kontrolka. Při užití pouze jedné cesty (např. signál pouze do komba a do mixu z komba) lze druhou využít jako MUTE.
Tahové potenciometry jsou tři. Prostřední VOLUME ovládá hlasitost nástroje. Nad ním je MIC POSITION – simuluje pozici mikrofonu před kytarou (sliderem pohybujeme jako mikrofonem). Pokud zvolíme simulaci nástroje, který nemá ozvučný otvor pohybem potenciometru zdůrazňujeme vyšší frekvence (struny) nebo nižší frekvence (tělo nástroje). Poslední: COMPRESSOR reguluje míru komprese.
MODEL SELECT – tento knob je multifunkční:
- Otáčením volíme na který simulovaný nástroj budeme zrovna hrát.
- Stačením a pomocí tahových potenciometrů volíme mezi alternativními laděními (k dispozici jsou úctyhodné: OPEN E, OPEN A, OPEN D, LOW G, HIGH G, DADGAD, DROP D a DOUBLE DROP D), ovládáme virtuální kapodastr, případně změníme ladění jenom u vybraných strun a konečně ukládáme vlastní nastavení.
Nastavení nástroje je podrobně popsáno v manuálu. Ovládání není tak zcela „uživatelsky přítulné" – mnoho funkcí připadne na málo ovládacích prvků. Časem si však jistě hráč zvykne (zvláště když se některé pasáže manuálu naučí jako básničku a nákresy si „uloží" do obrázkové paměti).
Simulace nástrojů
Variax Acoustic nabízí řadu simulací různých akustických kytar osvědčených a léty prověřených značek a typů doplněnou o několik více či méně exotických bonusů. Podíváme se blíže, co se pod zkratkami (zjednodušenými názvy) na otočném knobu nabízí:
- PARLOR – stařičký Martin 5 -17 z roku 1941 (uvedený v r. 1898). Jedná se o malou kytaru s proříznutou hlavou, mahagonovým tělem a hmatníkem z rosewoodu. Kdo zná Martyho Robinse, hned ví, jak nástroj vypadá.
- TRIPLE O – opět Martin, tentokrát 000 – 28 (1946), brazilian rosewood, eben, X žebrování, Eric Clapton unplugged.
- DREAD – poslední Martin z nabídky, tentokrát D – 21, brazilian rosewood, bluegrass, country.
- JUMBO – Gibson J – 45 (1933), mahagon, rosewood, klasická jumbo serie.
- C & W – Gibson SJ – 200 (1951), javor, eben, super jumbo, Tex Ritter, Elvis Presley, Emmylou Harris.
- GYPSY – Selmer Maccaferri (1933), rosewood, eben, „D" ozvučný otvor (bez rezonátoru), Django Reinhart.
- JAZZ - D'Angelico New Yorker (1951), javor, eben, arch – top, Ray Gogarty (původní majitel modelovaného nástroje).
- NYLON – Manuel Velazques (1958), brazilian rosewood, eben, klasická nylonka.
- FOLK 12 – Guild F412 (1973), javor, eben, jumbo tělo, Yes (intro k „And You and I" z Close to the Edge).
- BLUES 12 – Stella Auditorium (1935), bříza, Leadbelly, snížená ladění (pozn.: u dvanáctistrunných modelů slouží krajní tahové potenciometry k nastavení hlasitosti oktávových strun a ke kontrole ladění párových strun).
- RND NECK - National Reso – Phonic Style „O" (1939), poniklované mosazné tělo, rezofonická kytara, Delta blues
- SQUARE NECK – Dobro Model 27 (1937), bříza, hliník, bluegrass
- BANJO – Gibson Mastertone (1925), bluesgrassové banjo, Earl Scruggs
- MANDO – Mandocello (19. století), folk, keltové, střední východ (ovládání jako u „dvanáctek").
- SHAMISEN – Japanese Shamisen (16. století), v podstatě třístrunné bezpražcové banjo, opět specifické ovládání pomocí krajních tahových potenciometrů.
- SITAR – Indian Sitar (cca 1700), tykvové tělo a rezonátor, indická lidová, klasická a populární hudba, Ravi Shankar, znovu specifické ovládání charakteristického „bzučení" strun a ladění.
Praktické využití
Tolik stručný popis nástroje a jeho funkcí. Podívejme se, k čemu všemu vlastně kytara poslouží. Výrobce tvrdí, že je vhodná jak pro studiovou práci, tak i pro live produkce. V každém případě nejdříve musíme nástroj na určené místo dopravit – vzhledem k ceně nejlépe ve futrálu. Zde se projevuje vstřícnost výrobce. V ceně je kvalitní polstrované měkké pouzdro vyrobené z odolné látky a opatřené několika kapsami, do nichž se vejde příslušenství potřebné k provozu nástroje (kabeláž, zdroj, Direct Box), další nezbytnosti (manuál, ladička, strap, trsátka, prstýnky, bootleneck, struny, opravdický kapodastr, čistítka, zapalovač, cigára i kapesní flaška). Zkrátka opravdový gigbag. Můžeme ho nosit v ruce i přes rameno, vozit MH i soukromou dopravou, ale vždy opatrně, protože je to pořád „jenom" gigbag. Vzhledem k hodnotě nástroje bych uvítal pouzdro tvrdé, byť třeba méně honosné, ale bytelné.
Tak šup ven z futrálu: hra „na sucho" ničím nepřekvapuje – tón i hlasitost zcela odpovídá konstrukci i stavebním materiálům. Konečně můžeme zapojit dle manuálu (použít přiložený velmi kvalitní značkový propojovací kabel jack - jack Planet Waves) a kytaru na sobě upravit tak, aby vlastní hra byla co nejpohodlnější. Hráč zvyklý na kytary s širokým lubem, bude mít zpočátku problém se stabilitou nástroje. Je třeba si pořádně zvyknout, než se nástroj „usadí". Při hraní v sedě se navíc kytara převažuje za mechanikou, zavěšení na popruh při hraní ve stoje tento problémek zcela eliminuje. Volím na knobu nástroj č. 1 a chystám se naladit – a to jsem nečekal: v nástroji, který je nadupaný elektronikou chybí vestavěná ladička!!! V době, kdy ladičku (případně i kalibrovatelnou a chromatickou) obsahuje řada aktivních snímačů do akustických kytar se mi zdá její absence v akustickém Variaxu šetřením na nepravém místě. Nezbývá než nástroj ladit pomocí ladičky externí. Chod ladících mechanik je plynulý, struny občas poskočí v nultém pražci (kdyby byla moje, použil bych grafit). To, že se kytara rozlaďuje směrem dolů jsem zpočátku přisuzoval novým strunám. Tato tendence však pokračuje i po několikerém pečlivém ladění a udržování nástroje ve stálé teplotě i vlhkosti (časem se sice podlaďování zmenšilo, ale pořád je tam …). Tovární nastavení vyhovuje, kytara ladí v otevřených akordech i baréčkách včetně vyšších poloh i oktáv. Přestože jsou struny dost nízko nad hmatníkem, nikde nedrnčí o pražce. Krk padne příjemně do ruky, dohmat je měkký, cutaway umožňuje pohodlnou hru i v nejvyšších polohách. Pocit ze hry je díky konstrukci bližší elektrické kytaře: nástroj velice dobře reaguje na atak strun trsátkem, prsty, nehty, prstýnky, vytahování strun, pleskání, slap, použití slidu (pozor na pražce – nízké action)…, zkrátka všechny obvyklé či použitelné techniky hry na kytaru překvapivě dobře „lezou ven". Ale chvění, které při hře na „normální" akustickou kytaru proniká celým tělem a mnohým hudebníkům pomáhá vcítit se do skladby a do nástroje se prostě díky konstrukci nástroje nemůže dostavit. Také zapomeňte na různé perkusivní zvuky (poklepávání, poťukávání, bubnování …) – tělo tohoto nástroje tohle všechno prostě nepřenese k snímačům.
K simulacím nástrojů
Jelikož nejsem pracovníkem muzea hudebních nástrojů, ani zámožným soukromým sběratelem, odpadá možnost přímé konfrontace skutečných nástrojů se simulovanými. Přesto si troufám tvrdit, že zvuk kytar s kovovými strunami odpovídá použitým materiálům i typům. Pečlivým nastavením tahových potenciometrů docílíme zvuků, které plně vyhovují všem žánrům, kde zvonivá akustika hraje hlavní roli i tam, kde výsledný zvuk dotváří a doplňuje. Použití simulátoru polohy mikrofonu a kompresoru zněkolikanásobuje zvukové možnosti u každého modelu.
Dvanáctistrunné modely jsou výborné na doprovody, pokud při sóle použijeme vytahování strun, charakteristické, mírně rozladěné tóny dané konstrukcí nástroje se nekonají. Klasická kytara opatřená nylonovými strunami má zvuk zastřených strun kovových – obvyklý problém všech simulací, se kterými jsem se kdy setkal.
Hodnocení modelů Gypsy a Jazz je bez přímého srovnání obtížné, ale působí umělým dojmem.
Oproti tomu simulace rezofonických modelů (různá ladění, slide) je přirozenější. Modely 13 – 16 (banjo, mandocello, shamisen a sitar) považuji za simulace doplňkové, kde výrobce ukazuje, co všechno jeho počítač umí. Na nahrávku bych je nepoužil, ale mohou pouhým otočením knobu ukázat, co ve vaší skladbě chybí…
Nestandardní ladění, virtuální kapodastr
Tak s tímhle jsem se ještě nesetkal. Možnost přeladění bez šáhnutí na mechaniku využijí muzikanti, kteří mají s nestandardními laděními nemalé zkušenosti – musíte prostě mít v malíku všechny hmaty a umět dokonale používat slide. V případě Variaxu taky musíte mít dokonalý hudební sluch, protože ladění se posouvá tahovým potenciometrem bez možnosti jiné kontroly než sluchem (když nechcete pořád civět do manuálu). Zde by byl na místě displej, který by všechny potřebné údaje ukázal (a určitě by byl použitelný i pro ladičku). Virtuální kapodastr mi příliš k srdci nepřirostl – svojí přílišnou dokonalostí připravuje muzikanta o reálný zážitek. Možnost přeladění jednotlivých strun využijí opět jenom velmi zruční hráči – třeba podladíte basové struny o oktávu a dáte si walking bas … A všechno tohle má ještě jeden háček: buď musíte hrát hodně nahlas nebo do sluchátek, protože jinak slyšíte reálné struny a máte pocit, že někde někdo slabě pidliká falešně (a bylo to bohužel slyšet i na nahrávce, kdy reál sejmul zpěvový mikrofon).
Live produkce - pokud chceme použít kombo, je nutné Variaxe prohnat přes typ určený speciálně pro akustické nástroje. V opačném případě se nevyvarujete zkreslení, které je při užití tohoto nástroje jistě nežádoucí. Nemáte-li takové kombo k dispozici, zapojte se rovnou do mixu a zajistěte si kvalitní odposlech. Pro využití celé škály čistých zvuků bohatě vystačíte s volume pedálem (a ladičkou). I nekompromisní vyznavači pastiček se spokojí s lehkou externí kompresí. Při troše šikovnosti (simulace předem pečlivě vyzkoušejte a zkonzultujte se spoluhráči) snadno pomocí knobu zvolíte požadovaný nástroj, v ostatních případech (nestandardní ladění …) doporučuji uložit vlastní nastavení – vyhnete se tak zbytečným zmatkům a nechtěným překvapením. Při živém hraní Variax bohatě zastoupí „les kytar", který s sebou řada muzikantů vláčí po pódiích (mnohdy třeba jen kvůli jedné pasáži v určité skladbě) a zcela odbourá díky své konstrukci problém s nechtěnou zpětnou vazbou. Dosytnosti si tak užijete všech výhod i nevýhod odehrání kompletního repertoáru na jeden nástroj (a můžete také vyvést aprílem spoluhráče i posluchače: zkuste například před Wish You Were Here, kdy všichni očekávají nástup dvanáctistrunné kytary „nechtěně" přetočit knob na banjo…)
Recording - zde se ukazuje Variax nástrojem pro všestranné využití i použití. Vychytáte si ty správné zvuky – při jejich hledání notně napomůže simulace umístění mikrofonu a vestavěný kompresor a nahráváte podklady, beglajty, sóla … pořád na jednu šňůru. Omezeni jste pouze tím, že hrajete „na kytaru" a ne „kytarou" – ostatně je to furt jenom nakrmenej počítač.
Pro koho to vlastně je... či není?
Pokud vás odradil už začátek článku o různých simulacích, jestli nemáte rádi nic digitálního, neradi něco někam zapojujete, nejčastěji hrajete po hospůdkách, různých sešlostech nebo i doma. Pokud jste ortodoxním zastáncem lubových kytar – jejich zvuku i pocitu při hře a nepatříte mezi experimentátory, kytaru nekupujte. Investice je zbytečná.
Naopak, pokud vás článek zaujal, neustále prahnete po novotách, zajímají vás moderní technologie, rádi experimentujete, jste vlastníkem nahrávacího studia nebo vytíženým studiovým hráčem, dobře se orientujete v problematice kytarové hry, rádi byste vozili na kšeft jeden univerzální nástroj, s chutí vyzkoušíte různé zvukové možnosti než nahrávku pošlete do světa … Tak v tom případě muže být akustický Variax jedním z možných řešení vašeho „kytarového problému". Jelikož se jedná o nemalou investici, nejdříve doporučuji navštívit internetové stránky výrobce www.line6.com, poslechnout si zvukové ukázky a shlédnout instruktážní video. Pak navštivte dobrého prodejce hudebních nástrojů, kytaru si nechte předvést a pak už jen sami zkoušejte a zkoušejte. Třeba si zrovna vy odnesete gigbag se zbrusu novým Variaxem 700 Acoustic.
