M-Audio AV40

Poslechové monitory
Distributor: 
Autor: 

Profesionální referenční poslechové monitory už dávno nejsou výsadou pouze profesionálních nahrávacích studií. S příchodem digitální techniky a počítačových nahrávacích systémů, které lze poměrně snadno pořídit a také kamkoliv umístit (do zkušeben, obýváků, dětských pokojů, apod.), vyvstala také potřeba snadno dostupných, mobilních a kvalitních poslechových systémů.

Je už dávno samo sebou, že lze vytvořit profesionální zvukovou nahrávku pouze a zcela v prostředí počítače. Sotva se ale přitom spolehneme a spokojíme s kontrolním poslechem přes obyčejné plastové reproduktorky, které k počítači nabízí prodejce počítačů…

Práce se zvukem vyžaduje vždycky o trochu víc. Věrný, vyrovnaný, detailní a čistý poslech bez zkreslení byl na stránkách tohoto časopisu skloňován už tolikrát, že další opakování by bylo víceméně zbytečné. Každý, kdo nějakým způsobem pracuje se zvukem, který se nahrává nebo jinak zpracovává, má alespoň základní představu o tom, že bez dobrých referenčních poslechových monitorů to prostě nejde. To dobře vědí i výrobci profesionálních zvukových zařízení a mnohý z nich se také sám výrobě poslechových monitorů věnuje. Výsledkem je široká nabídka, která se z pohledu zákazníka odráží v příznivém poměru výkon: cena. Je sice možné utratit pořádné desítky tisíc korun za některé z esoterických monitorů, ale na druhou stranu můžeme také, ke spokojenosti své a svých klientů, pracovat s monitory, které stojí jen několik málo tisíc.

V těchto vodách se pohybuje také značka M-Audio, která nabízí ucelenou řadu profesionálních poslechových monitorů jak ve vyšších, tak i v ekonomických cenových kategoriích a šikovně tím podporuje sortiment svých výrobků. V dnešním testu se budeme věnovat jejich referenčním poslechovým monitorům Studiophile AV40. Jedná se o aktivní dvoupásmový systém s dosažitelným trvalým výkonem 20 W. Jde tedy o poslechový systém určený pro použití v tzv. blízkém poli, nejčastěji asi v bezprostředním okolí počítače, notebooku, mixážního pultu a podobně. Celý systém je tvořen dvěma reproduktorovými soustavami. Levá nese veškerou elektroniku, pravá je pasivní, s levou propojená dohromady pomocí dodávaného reproduktorového kabelu. Skříň reproduktorových soustav je vyrobena ze středně tuhých desek MDF laminovaných černým vinylem. Kromě jednotného designu jsou oběma skříním ještě společné basreflexové otvory na zadní stěně a tlumící materiál uvnitř. Na reproduktorové skříni pravého kanálu vzadu se nachází terminál pro připojení reproduktorového kabelu. Na zadní straně reproduktorové skříně levého kanálu toho najdeme trochu víc. V první řadě je to dvojice analogových signálových vstupů levého a pravého kanálu. Jedna vstupní dvojice je osazena konektory 1/4" a tyto vstupy jsou symetrické. Druhá dvojice je osazena konektory RCA-Cinch a ty jsou zapojeny nesymetricky. Tento vstup je současně vyveden také na konektor mini jack 1/8" na přední panel skříně (označen jako Aux In). I když se to pravděpodobně nepředpokládá, odzkoušel jsem, že je možné použít všechny vstupy současně. Zadní strana skříně levého kanálu nese ještě terminál pro propojení s pasivní skříní pravého kanálu, síťový vypínač s pojistkou, konektor pro síťovou šňůru, volič napájecího napětí a hlavně ještě také přepínač Bass Boost, kterým se, jak název napovídá, aktivuje zdvih na basech v okolí 50 Hz. To je vzadu všechno. Na předním panelu levé reproduktorové soustavy se zcela vlevo dole nachází modře podsvícený potenciometr hlasitosti na který je přiveden signál ze všech vstupních konektorů. V pravém dolním rohu na čelním panelu se nachází zmiňovaný vstup Aux In a výstup pro sluchátka. Po zasunutí konektoru sluchátek se reproduktory odpojí a zvuk je pouze ve sluchátkách. Skříň reproduktorové soustavy jsme si pěkně obešli kolem dokola a tak zbývá podívat se dovnitř.

Po odšroubování zadního panelu levé reproduktorové soustavy se ukazuje, že deska tvoří nosný základ pro celou elektroniku, to je napájecí zdroj, předzesilovače, výhybky a výkonové stupně pro oba kanály včetně chladiče. Prostor, který je k dispozici, je využit beze zbytku. Nikde nevidím žádné exotické součástky. Docela mě zajímalo, jak se dovnitř vešel zesilovač s výkonem 2 x 20 W. Po chvilce snažení jsem nalezl vhodnou polohu, ze které je možné zahlédnout na hliníkovém chladiči přišroubovaný integrovaný zesilovač řady TDA, typ se mi bohužel přečíst nepodařilo. Díky němu je ale celá elektronika co do prostoru velice úsporná a do jedné relativně malé reproduktorové skříně se vejde nejen výkonový zesilovač pro dva kanály, předzesilovač, obvod výhybky, ale také výškový a basový reproduktor. Když už jsme u reproduktorů, monitory AV40 jsou osazeny jednopalcovým, magneticky stíněným, tlakovým výškovým reproduktorem (tweeterem) a čtyřpalcovým magneticky stíněným reproduktorem pro středy a basy. Dělící frekvence dvoupásmového systému je 2,7 kHz. Ostatní důležité technické parametry jsou následující. Frekvenční rozsah 85 Hz až 20 kHz. Udávaný odstup signálu od rušivých napětí (šumu) je větší než 90 dB (podle křivky A). Dosažitelný akustický tlak ve vzdálenosti 1 metr je 101,5 dB. Zesilovač je schopen v každém kanále dodat trvalý výkon 20 wattů do zátěže 4 ohmy. Je vybaven: ochranou proti vysokofrekvenčnímu RF rušení, omezením výstupního proudu, ochranou proti přehřátí, ochranou proti spínacím tranzientům a subsonickým filtrem. Rozměry skříně monitoru jsou 22,1 cm x 15,2 cm x 18,4 cm a váha je 6,34 kg.

Než se pustíme do poslouchání, je třeba monitory běžným způsobem zapojit a připravit. Nesmíme zapomenout na vzájemné propojení levé reproduktorové soustavy s elektronikou a pasivní reproduktorové skříně pravého kanálu pomocí dodávaného reproduktorového kabelu. Dodávaný propojovací kabel je dlouhý 2 metry, což je podle mého názoru dostatečná délka na to, aby bylo možné vytvořit poslechovou bázi odsazením obou monitorů od sebe. Větší vzdálenost už může vést při nižších poslechových hladinách k tzv. roztržení poslechové báze, kdy se reprodukovaný zvukový obraz "soustředí" pouze do monitorů a poslech mezi nimi zůstane jakoby prázdný, přinejmenším nevýrazný. AV 40 jsou určeny především pro poslech v blízkém poli. Pokud by bylo třeba dát monitory levého a pravého kanálu od sebe dál než dva metry, je možné dodávaný reproduktorový kabel nahradit jiným standardním reproduktorovým kabelem. Díky tomu, že se kabel připojuje k monitoru pouze odizolovanými konci vodiče do připojovacích terminálů, to nebude žádný problém. Jen pozor na správnou polaritu, aby nedošlo k vzájemnému rozfázování obou monitorů. Dodávaný reproduktorový kabel má pro tento účel jednotlivé žíly propojovací dvojlinky barevně odlišeny.

Zdrojem signálu může být jak profesionální zařízení se symetrických výstupním signálem s nominální úrovní + 4dBu, tak i nesymetricky zapojené komerční zařízení s nominální úrovní -10dBV. Elektronika AV 40 má dostatečné zesílení, aby dokázala zpracovat téměř jakoukoliv úroveň signálu na linkové úrovni. Jak už jsem uvedl výše, odzkoušel jsem, že je možné připojit zdroje signálu ke všem vstupům monitoru současně. Samozřejmě, že je asi nikdo nebude poslouchat naráz, ale dává to možnost mít k monitoru trvale připojeny nejčastěji používané zdroje bez nutnosti neustálého odpojování a zapojování signálových kabelů. Kombinace by mohla být například tato: symetrický stereo výstup ze zvukové karty, nebo mixážního pultu ke symetrickým vstupům na konektorech 1/4", výstup z CD/DVD přehrávače, nebo z komerční zvukové karty na vstupní konektory RCA-Cinch a mp3 přehrávač, nebo podobné zařízení na vstup 1/8" mini jack. Další kombinace jsou na případném uživateli.

Máme tedy propojeno a zapojeno, můžeme začít poslouchat. Následující dojmy a postřehy jsem posbíral jak při běžném poslechu reprodukované muziky, tak i při práci na rozdělané hudební nahrávce při dotáčení stop zpěvu. S ohledem na kubaturu monitorů, jejich výkon a používanou poslechovou hladinu mi vyhovovala poslechová báze, kdy byly bedny od sebe ve vzdálenosti asi 135 cm. Pokud jsem seděl uprostřed poslechové báze ve vzdálenosti cca 70 cm od monitorů, byl to téměř onen ideální poslechový trojúhelník, kdy je reprodukce rovnoměrně rozložena v prostoru mezi oběma reproduktory. Podmínky, které se dají snadno vytvořit na pracovním stole u počítače.

Monitory samotné se dají poslouchat hodiny, aniž by unavily. Podání muziky je nenásilné, výšky jsou čisté a je jich dostatek, aby bylo možné zaposlouchat se do detailů. Přesto, že je výšek subjektivně opravdu dost, nejsou vůbec agresivní. Sykavky zůstávají přirozené a neruší, pokud už nejsou ve zdroji signálu příliš zdůrazněny. Basy, přestože nejdou až úplně dolů, jsou dostatečně pevné, přehledné a tlačí. U některých nahrávek, které obsahují například hodně činelů nebo záznamy z živých koncertů, kde je slyšet potlesk a pískot publika, má zvukový obraz tendenci, díky bohatým výškám, soustřeďovat se do krajů báze. Možná bude přesnější říci, že konkrétně lokalizované výšky a jejich převaha zastírají to, co se děje na středu báze. Záleží to ale na tom, jak je udělána zdrojová nahrávka. Monitory to už jenom víceméně reprodukují. Pokud přece jen k popsanému vjemu dojde, je možné využít přepínač bass boost, kterým se basy posílí. V některých případech to opravdu pomůže, celkově lepší dojem z poslechu jsem ale měl bez zařazeného zdvihu na basech.

Integrovaný zesilovač, který dodává do každého kanálu výkon 20 W stačí na to, aby se za daných okolností vcelku přirozeně reprodukovala také dynamika nahrávky. Přechody z tichých pasáží do plné hlasitosti jsou výrazné, ale v únosných mezích, takže není třeba se příliš obávat toho, že při náhlém hudebním forte při půlnočním poslechu probudíte sousedy vedle v bytovce. Při poslouchání monitorů AV 40 jsem si nemohl nechat ujít příležitost srovnání s nižším modelem poslechových monitorů M-Audio Studiopro 3, které jsem měl shodou okolností také k dispozici. Je zajímavé, že při separátním poslechu obou systémů, tedy AV40 a Studiopro 3, jsem neměl pocit žádných dramatických rozdílů. Teprve při přímém srovnání se zvuk z AV40 jevil otevřenější a jakoby načechranější, poslechový prostor byl plnější. U Studiopro 3 vzhledem k jejich velikosti překvapivě proti očekávání nechyběly basy, jen při srovnání s AV 40 měly místy trochu jakoby plastovější nádech.

Potom jsem si neodpustil ještě jeden malinký testík. Vzhledem k tomu, že monitor pravého kanálu je pasivní, tedy neobsahuje žádnou aktivní elektroniku, dá se připojit k jakémukoliv zesilovači. Využil jsem toho a pro zajímavost jsem monitor připojil ke svému elektronkovému jednočinnému zesilovači ve třídě A. Zesilovač má 2 x 5 wattů. Připojil jsem tedy k němu pasivní AV 40. Žádné dramatické překvapení se nekonalo. Monitor AV 40 hraje stejně dobře i bez svého mateřského zesilovače. Elektronkový zesilovač pouze lehce subjektivně oživil dynamiku středů. Pro podrobnější vyhodnocení této kombinace by byly ale zapotřebí monitory pro oba kanály. Nicméně i tak se dá říci, že zvuk monitorů AV 40 je jejich vlastním zvukem, který zůstává v zásadě stejný i při použití jiného zesilovače. Naopak monitor v tomto srovnání spíše ukázal, čím se od sebe mohou lišit dva různé zesilovače.

Závěrečné resumé je pro mě následující: aktivní referenční monitory M-Audio

Studiophile VA40 jsou, pokud je budeme hodnotit v jejich cenové skupině, zdařilým profesionálním zařízením, které lze využívat 24 hodin denně. Na monitory si uživatel snadno zvykne a díky jejich rozměrům a snadné instalaci si může improvizované poslechové pracoviště se zvukem, který dobře zná, vytvořit takřka kdekoliv a kdykoliv. Integrace do jakéhokoliv zvukového systému je úplně jednoduchá. Monitory AV40 tedy mohou být rozumnou volbou nejen do domácích studií, ale také na monitorovací režijní pracoviště dabingových a vysílacích pracovišť, hlasatelen, přenosových vozů, "kamenná" studia nevyjímaje.