Což takhle dát si Marshallský stack do obýváku a klidně ho „vykouřit" na plné pecky? Říkáte si, ten kluk je blázen? Věřte nebo ne, není! S mírným zpožděním se k nám na trh dostává ve světě dost populární ministack MG15 MSII. Zda-li bude tento ministack populární i v našich končinách, to by nám mohl napovědět tento test.
Marshall; Jim Marshall snad ani netušil jak se jeho výrobky stanou známými nebo dokonce legendou s velkým L. Jen v rychlosti si pojďme říct pár slov o jeho výrobcích, abychom lépe chápali jejich návaznost, posloupnost či vývoj.
Něco z minulosti
Pan Marshall začal výrobu svých kytarových aparátů v roce 1962, kdy vychází na světlo řada JTM45 což byl 30 W lampový zesilovač osazený třemi ECC83 v preampu a v koncovém stupni byly lampy 2 x 5881. Box měl čtyři dvanáctipalcové reproduktory Greenback G12M-25. Zde bylo poprvé použito originální uhlové skosení, které navrhl sám Marshall a rozměr zesilovače byl sjednocen s rozměry horní desky kabinetu. Na tento komplet hráli kytaristé jako Eric Clapton, Jeff Beck nebo v počátcích Jimi Hendrix. Právě posledně jmenovaný společně s další kytarovou legendou Petem Townshandem z The Who (ten má prsty snad ve všem!) navrhli Jimovi výrobu silnějšího aparátu. Ten spatřil světlo světa v roce 1965 pod označením 1959 Super Lead Plexi. To už měl zesilovač 100 W a kabinety byly dva. Spodní kabinet neměl zkosenou hranu, ale byl rovný. Horní zůstal zkosený. Tato koncepce se stala signifikantní pro výrobky Marshall a dostala název stack.
Trochu přeskočme; v roce 1982 vychází flexibilnější zesilovač JCM800. V čem byl pružnější? Hlavně v záběru korekcí, které reagovali mnohem variabilněji než předchozí modely a zároveň byla možnost mnohem většího zkreslení, což bylo velmi poplatné v osmdesátých letech, kdy světu vládl metal. 1989 je ve znamení JCM900, který měl modifikaci v podobě reverbu. Jinak byl zvukově hodně podobný JCM800. O devět let později vychází JCM2000 DSL (Dual Super Lead).
Mezi tím však firma Marshall zaexperimentovala a vyslala do světa první hybridní zesilovače. Ano slavné „velvstejty" ve třech postupně inovovaných řadách 8000, VS a AVT. Šlo o sloučení lampových a tranzistorových obvodů za účelem větší variability zvuku a potažmo i lepší cenové dostupnosti. Nu, a konečně v roce 2002 vychází modelová řada, která nás momentálně bude zajímat nejvíce – MG Series. Lampa je vypuštěna, znovu vládne tranzistor.
Přítomnost
Z této řady totiž vychází testovaný ministack MG15MSII. Ten koncepčně navazuje na kombo MG15CDR. Všechny modely MG série mají novou „vychytávku" v podobě tlačítka FDD (Frequency Dependent Damping). O co jde; po zmáčknutí či chcete-li aktivování FDD, dojde ke zvýraznění určitých frekvenčních pásem, která imitují zvukovou charakteristiku lampových zesilovačů a interakci s reproduktorem. Výsledek je zdůraznění dynamiky hry a váš aparát najednou dostane jakoby lampový sound. Budete mít pocit, jaký jste dříve nikdy v tak malém prostoru a u nelampových aparátů, přesněji tranzistorových, nemohli zažít. Než si však něco řekneme o zvukových možnostech, trochu si tento ministack představíme.
Už z obrázku je patrné, že jde skutečně o klasickou koncepci Marshallského stacku čili dvoukanálový zesilovač/hlava (15 W) a dva kabinety z nichž áčkový je skosený. Oba kabinety mají v sobě 1 x 10" reproduktor (bez signatury), což je jediná modifikace oproti výše zmíněnému kombu, které má jeden osmipalcový reproduktor. Vše je provedeno v typické černé barvě s legendárním logem a dokonce jsou zachovány i typické prohlubně pro lepší držení stacku pohromadě. Hlava je taktéž v černé barvě pouze ovládací panel je zlatý. Pojďme se podívat na ovládací korekce zesilovače/hlavy.
Zleva/doprava: Input, Volume (Clean), přepínač kanálů OD, Gain, Volume (Drive), Bass, Countour, Treble, Level (Reverb), tlačítko FDD, linkový výstup spojený se vstupem pro CD, výstup pro sluchátka, Led indikace a Power.
Z názvů ovládacích korekcí je asi většinou patrné o co jde, nicméně musím zmínit linkový výstup a výstup pro sluchátka. Oba výstupy totiž věrně emulují prostor kabinetů. Obzvláště to vynikne ve sluchátkách. To je vynikající záležitost při domácím hraní. Žádné „škrcení" zvuku, ale naopak si ve sluchátkách můžete vychutnat stejný zážitek jako při klasickém hraní do beden. A jak to hraje?
Zvuk
Osobně z této větve „britského soundu" preferuji aparáty JTM45 a kombo Bluesbreaker na které jsem měl kdysi možnost po určitou dobu hrát a oba modely, bych si uměl představit jako stálou součást své výbavy. V poslední době mě velmi překvapil jeden starší kousek z řady Valvestate, který dokázal ono „ňuf ňuf" tj. že po zahraném úderu na struně máte pocit jakoby vracení struny k trsátku, což má za následek velmi příjemnou hru a zvuk. Byl jsem tedy docela zvědav, jak hodně ovlivní zvuk FDD, tedy technologie, která by měla napodobit lampové zkreslení s jeho specifickou odezvou a dynamikou.
Zapínám tedy ministack a nejdříve si prozkouším zvukové možnosti bez FDD. Mám přepnuto na čistý kanál, korekce jsou na rovno a reverb nechám vypnutý. Při nižších hlasitostech je zvuk optimální a chová se jak má. Menší problém se projeví při hlasitostech vyšších. Zde je zvuk mírně nakreslený. Na druhou stranu jde o 15 W a vy z největší pravděpodobností nebudete doma využívat hlasitostní potencionál na maximum. Po zapnutí reverbu se pěkně zvýrazní prostor a nevadí, přesněji řečeno nehltí se na úkor zvuku kytary ani při větším namícháním do signálu.
Zkreslení - při vypnutém FDD se ozývá řekl bych téměř klasický VS, ona chlupatina, která má stejně tolik příznivců jako odpůrců. Je to očekávané. Osobně mi spíše chybí více přirozených basů (patřičný potenciometr sice pracuje, ale pracovní frekvence má tendenci zvuk při vyšších úrovních hltit), rozdíly mezi nástroji se nijak markantně neprojevují, v podstatě na levnou kytaru je zvuk velmi podobný jako u nástroje střední třídy. Korekce celkově zabírají nejlépe ve středních úrovních hlasitosti, potichu jsou „méně důrazné".
Zcela jiný případ nastane, zapnete-li FDD.
Ministack se doslova rozzáří, dostane spodky, je pěkně čitelný a konkrétní, při vyšších hlasitostech se kupodivu tolik nehltí, a kdo vlastní kvalitnější nástroj, nemusí mít obavu, že by nebyla slyšet jeho ušlechtilost. Tento zvuk hodnotím jako uspokojující z pohledu potenciálního uživatele – šťavnatý, řízný, dynamický, dostatečně hlasitý – malý otazník však je u kolonky pro koho? V tomto směru jsou propagační materiály naladěny až příliš optimisticky. Domácí cvičení, zkušebna se samply, automatem, elektronikou…ano, zde je Ministack zcela ve svém oboru. Ještě s velmi šetrným bubeníkem se může Maršálek popasovat. To je však skutečně reálná hranice, malý klub či zkušebna s „dvoukopákovou“ mlátičkou jsou jednoznačně nad jeho síly. Ale to skutečně 15 solid state wattů nemůže utáhnout.
Závěr
Díky nové technologii FDD se dá celkem slušně využít několik zvukových možností, které vám můžou přivodit hezké chvíle a v oblasti středních hlasitostí uspokojí hudební domácí bigbítové kutily svým „dža, dža" a „ňuf, ňuf".Charakteristika čistého kanálu umožňuje také bezproblémové předřazení libovolného multiefektu, a takto mi přijde v této kategorii též velmi podstatné, a potažmo rozšiřující možnosti. Musím vyzdvihnout také emulovaný výstup na sluchátka, to je vážně hodně dobré, a to jak na cvičení, tak i pro základní záznam do magnetofonu i PC. A nesmím zapomenout (i když to moc rád nemám) také na cenu. Ta je na to, že máte mini verzi Marshallského stacku, velmi příznivá.
