Když zazní slovo Novation, zbystří svoji pozornost především příznivci analogového zvuku – tedy pokud jsou nějací nablízku. A není divu, vždyť nástroje tohoto výrobce patří již po řadu let ke špičce mezi dnes tolik oblíbenými virtuálně analogovými syntezátory. V dnešním testu se podíváme na dva z nich: zvukový modul A – STATION a miniklávesy K – STATION, zatím poslední modely v nabídce firmy Novation.
Popis a ovládání (A - STATION)
Jedná se o zvukový modul, rack o výšce 1U. Na nástroji převládá stříbrná a černá barva doplněná tradiční firemní modrou. Značnou část čelního panelu okupuje nevídané množství otočných regulátorů a přepínačů rozdělených do skupin podle příslušnosti k jednotlivým sekcím syntezátoru. Tak je umožněn snadný přístup k většině důležitých parametrů tónového generátoru v reálném čase. K ostatním nastavením vede poněkud kostrbatá cesta přes několik menu, která se otevírají přepínačem Shift a numerickými tlačítky v levé části ovládacího panelu. Tlačítko příslušného menu je nutné opakovaně tisknout tak dlouho, až se dostanete na kýžený parametr, jehož hodnotu pak nastavíte regulátorem Data. Vzhledem k tomu, že je k dispozici pouze dvousegmentový LED display, je nutné neustále nahlížet do tabulek v návodu, jinak snadno ztratíte přehled, který že to parametr vlastně editujete. Podle mého názoru se na rozměrech nástroje zbytečně šetřilo, výšku 2U bych považoval za optimální. Ovládací prvky by pak nemusely být tolik namačkány na sebe a navíc by se určitě vešel i víceznakový displej, což by značně přispělo ke komfortu obsluhy. Výrobce ovšem předpokládá především použití s počítačem, odkud je pochopitelně ovládání bez problémů.
Na zadním panelu jsou MIDI konektory IN, OUT a THRU, L a R audiovýstupy, vstup pro připojení externího signálu a konektor pro napájení z externího zdroje dodávaného s nástrojem. Sluchátkový výstup je vpředu pod regulátorem hlasitosti. Marně jsem však hledal síťový vypínač, modul se zapíná pouhým zastrčením vidlice do zásuvky.
Popis a ovládání (K - STATION)
Tato novinka je klávesovou verzí o něco staršího expanderu A – STATION. Design vychází z „Áčka", přepínače byly nahrazeny tlačítky s LED signalizací. Díky většímu prostoru na hlavním panelu je rozmístění ovládacích prvků velmi přehledné, šestnáctiznakový modře podsvícený displej zobrazuje kromě jiného i název a aktuální hodnotu editovaného parametru, takže je u tohoto modelu ovládání daleko jednodušší. Na zadní panel se přestěhoval sluchátkový výstup a přibyl síťový vypínač, jehož absenci u „Áčka" považuji za zločin. „Káčko" je vybaveno dvouoktávovou, rychlostně citlivou klaviaturou, aftertouch nástroj pouze přijímá prostřednictvím MIDI. Kvalita klaviatury je slušná, zato rozsah dvě oktávy je pro živé hraní téměř na hranici použitelnosti. Určitým východiskem z nouze však mohou být tlačítka oktávové transpozice umístěná nad kolečky ohýbání tónu a modulace. Nízký počet kláves na druhou stranu umožnil minimalizovat rozměry nástroje, což jistě uvítá každý DJ, který chce pouze pouštět groovy či podmalovávat přehrávané skladby různými zvukovými efekty a jako nemuzikant by klasickou pětioktávovou klaviaturu prostě nevyužil, o problematice umístění na jeho pracovišti nemluvě.
Tónový generátor
Jako obvykle se jedná o simulaci klasické subtraktivní syntézy. Monotimbrální tónové generátory „Áčka" i „Káčka" jsou svými možnostmi zcela identické a nabízejí osmihlasou polyfonii. Od výrobce přicházejí oba instrumenty s dvěma sty továrními presety, mezi kterými najdete mnoho velmi povedených simulací analogových legend i současné dance a techno barvy. Dalších 200 paměťových míst je vyhrazeno uživatelským programům. Nástroje mohou pracovat ve dvou Mono a dvou Poly režimech. Zatímco v módu Poly1 dochází při opakované hře stejných not vždy k novému spuštění tónového generátoru a nové tóny se navrství přes ty doznívající, v módu Poly2 je při opětovném stisknutí té samé klávesy původní zvuk přerušen, takže sice nedochází k navrstvení tónů, ale ušetří se polyfonie. Dva monofonní režimy se chovají na první pohled stejně, rozdíl je patrný teprve při aktivaci Portamenta, které je v závislosti na zvoleném mono režimu přítomno buď pouze při hře legato (režim MonoAG), nebo vždy (Mono). Podívejme se nyní na jednotlivé bloky tónového generátoru podrobněji.
Oscilátory
Každý z trojice oscilátorů, kterými jsou nástroje osazeny, nabízí tyto čtyři vlnové průběhy: SINUS, TROJÚHELNÍK, PILU a OBDÉLNÍK. U obdélníkových kmitů jde samozřejmě měnit šířku pulzu (PW) a to buď ručně, nebo modulací pomocí LFO2 či obálky (PWM). Zatímco u klasických analogů nemělo nastavení šířky pulzu na jiné tvary vlny zpravidla žádný vliv, zde dochází změnou tohoto parametru u ostatních průběhů k zajímavému jevu. Kterýkoli oscilátor přepnutý na vlnovou formu sinus, trojúhelník, nebo pila totiž ve skutečnosti produkuje dva průběhy téhož tvaru současně. Jak se tento fakt projeví ve výsledném zvuku závisí právě na hodnotě parametru PW. Pokud je nastaven přesně na 50%, kmitají oba průběhy se stejnou fází a výsledný zvuk bude vnímán jako jediný průběh tvaru odpovídajícího nastavené vlnové formě, tedy tak, jak jsme zvyklí. Odchylka od střední hodnoty způsobí fázový posun mezi oběma průběhy, což má za následek jemnou změnu barvy. Rozdíl fází lze i modulovat prostřednictvím LFO2 či obálky ModENV a docílit tak zajímavých a velmi bohatých dynamických proměn barvy zvuku.
Pro jednotlivé oscilátory je možné kromě tvaru signálu nezávisle nastavit ještě oktávovou polohu (-1 až +2), hrubé ladění (+/- 12 půltónů), jemné ladění (+/- 50 centů), hloubku modulace kmitočtu z LFO1 a obálky ModENV a dokonce i rozsah ohýbání tónu. Nedílnou součástí bloku oscilátorů je již zmíněný PORTAMENTO efekt. Kromě času sklouznutí (nastavení na nulu znamená vypnutí efektu) lze zvolit jeho průběh (lineární/exponenciální), parametr Preglide umožňuje posunout výchozí tón portamenta až o +/- 1 oktávu od stisknuté klávesy. Milovníci tučných zvuků jistě uvítají možnost oscilátory přepnout do režimu UNISON, v němž je každé zahrané notě přiřazeno 2-8 hlasů, které lze od sebe odladit. Podle počtu použitých hlasů však klesá polyfonie nástroje. Samozřejmě, stejně jako u VA nástrojů ostatních výrobců nemohou ani zde scházet nějaké ty finty k docílení té pravé „analogovosti" zvuku: tramtadadááá, dnes tu máme parametr VCO drift, který způsobuje náhodné rozlaďování jednotlivých oscilátorů za účelem simulace teplotní nestability analogových obvodů starých nástrojů a parametr Start Phase sloužící k nastavení počáteční fáze vlny (náhodně, nebo 0 – 360 stupňů ve čtrnácti krocích). Nechybí ani kruhový modulátor a generátor šumu, oscilátory 1 a 2 lze synchronizovat, oscilátor 3 lze frekvenčně modulovat oscilátorem 2. K dynamickým změnám hloubky frekvenční modulace slouží zcela samostatná dvousegmentová AD obálka (nelze ji použít k jiným účelům). Nezbytným doplňkem bloku oscilátorů je i generátor šumu a také kruhový modulátor, který pro svou činnost využívá signál z oscilátorů 1 a 2.
Mixer
Tento obvod slouží k nastavení poměru hlasitostí již zmíněných tří oscilátorů, šumového generátoru a kruhového modulátoru ve výsledném zvuku. Navíc je možné přimíchat externí audio signál přivedený na vstup, ten pak může být zpracováván spolu se signálem ze sekce oscilátorů v dalších obvodech syntezátoru. V návodu je uvedeno několik možností využití – docela dobře si dovedu představit třeba kytaru ve spojení s filtrem, nebo efektovou jednotkou a podobně.
Filtr
Je zde použit bohužel pouze typ LPF, tedy dolní propust s volitelnou strmostí 12 a 24 dB/oct. Nastavuje se ořezávací frekvence, resonance (vyšší hodnoty resonance způsobí samooscilaci filtru), škálování podél klaviatury, hloubka modulace obálkou ModENV a nízkofrekvenčním oscilátorem LFO2. Přestože absence dalších typů (alespoň HPF a BPF) byla pro mě určitým zklamáním, musím konstatovat, že kvalita použitého filtru (resp. jeho simulace) je velmi vysoká. Už jenom ten rozdíl při přepnutí z 12 na 24 dB/oct, který u mnoha virtuálních analogů prakticky vůbec nepostřehnete. Snad to má na svědomí i parametr Q Normalise, který zdůrazňuje rezonující kmitočty a zároveň redukuje celkovou hlasitost zvuku, nebo Overdrive, kterým lze mírně přebudit vstup filtru.
LFO
K dispozici jsou dva nízkofrekvenční oscilátory: LFO1 pro modulaci kmitočtu oscilátorů, nebo-li vibráto, a LFO2 pro filtr a PWM. Nabízejí obvyklé tvary vlny (trojúhelník, pila, obdélník a sample&hold), regulaci rychlosti od 0 až do 1kHz, možnost opožděného spuštění LFO (Delay) a počáteční fázi. Mohou být restartovány s každou stisknutou klávesou, nebo mohou kmitat nezávisle a podobně Delay se může uplatnit s každým zahraným tónem, nebo pouze na prvním ze skupiny tónů zahraných legato.
Obálky
Pro modulaci ořezávací frekvence filtru, kmitočtu oscilátorů a PWM slouží obálka ModENV, k dynamickým změnám hlasitosti pak obálka AmpENV. V obou případech se jedná o jednoduché čtyřsegmentové ADSR obálky. Obálky mohou pracovat jak v režimu Multi (s každou stisknutou klávesou je odstartována nová obálka), tak v režimu Single (obálku odstartuje pouze první zahraný tón, ostatní legato zahrané noty nové spuštění obálky nezpůsobí), což je důležité zejména při hře v módu Mono. Parametrem Program Level dB lze eliminovat rozdíly v hlasitosti různých rejstříků (například zvuky postavené na FM, nebo synchronizaci oscilátorů mohou být příliš hlasité ve srovnání s jemnými barvami získanými ze sinusových kmitů, či při uzavřeném filtru).
Zvuk
Nástroje samozřejmě vynikají především v simulaci analogových barev, koncepce tónového generátoru však poskytuje více možností. Kromě obvyklých sólových zvuků, basů a ploch lze snadno vytvořit i metalické zvuky, docela slušné simulace varhan, smyčců a některých dalších akustických nástrojů. Velice se mi líbily zvuky získané s použitím frekvenční modulace - zejména charakteristická FM piána zde znějí velice dobře, při silnějším úhozu v porovnání s originálem snad jen méně ostře. Osobně mi charakter zvuku obou nástrojů vyhovuje, mám dojem, že tyto nové nástroje znějí o něco brilantněji než předchozí modely. Někdo by možná mohl postrádat více tvrdosti a razance.
DSP
Zvuk nástroje lze ozvláštnit následujícími šesti efekty: DELAY, REVERB, CHORUS, DISTORTION, EQ a PANNING. Jak už je u nástrojů firmy Novation dobrým zvykem, v případě potřeby lze všechny algoritmy použít současně, přičemž množství každého efektu lze regulovat nezávisle. Nejdůležitější parametry jednotlivých efektů je možné editovat, jejich nastavení se pak ukládá do paměti spolu s příslušným programem. Pod některými efekty jsou schovány další algoritmy, například Chorus lze jednoduše přepnout na Phaser, cíleným nastavením zpětné vazby, rychlosti a hloubky modulace lze poměrně slušně napodobit Flanger, nebo ve součinnosti s Panningem získat i obstojnou simulaci Leslie efektu. Reverb zase skrývá nastavení Chamber, Room a Hall. Zajímavý je i EQ, který lze použít jako jednoduchý filtr s možností modulovat ořezávací frekvenci vlastním LFO (tato skutečnost do jisté míry kompenzuje absenci druhého filtru v tónovém generátoru). Kvalita efektů je vzhledem ke koncepci nástroje více než dostatečná. Samozřejmě, nedá se zde mluvit o špičkové studiové kvalitě, ale je třeba si uvědomit, že původní analogové nástroje, o jejichž simulaci tady jde především, nebyly žádnou takovou vymožeností vybaveny vůbec. Není divu, vždyť tenkrát frčela pouze taková udělátka jako mechanický pružinový hall, páskové echo, nebo jednoduché analogové chorusy a phasery. Úplným vrcholem techniky tehdy ovšem bylo jedno zařízení, které se rychle stalo obrovským hitem a jeho (pa)zvuky se na posluchače nemilosrdně valily z každé druhé nahrávky. Pak upadlo na dlouhou dobu v zapomnění a oprášila ho teprve nedávno jistá popová legenda… Ano, uhodli jste, tím zařízením je VOCODER a mluvím o něm zcela záměrně, protože dvanáctipásmová digitální podoba tohoto malého zázraku je sedmým efektem na palubě obou nástrojů.
Arpeggiátor
Vestavěný arpeggiátor nabízí šest standartních průběhů (nahoru, dolů, nahoru/dolů, nahoru/dolů s opakováním krajních not, v pořadí zahraném na klaviatuře a náhodně). Dále lze nastavit rozsah arpeggia v rozmezí 1 – 4 oktávy a délku not. Funkce Latch, pokud je aktivovaná, umožní po spuštění arpeggia uvolnit ruku z klaviatury bez přerušení sekvence. Ta bude znít dál až do okamžiku, kdy zahrajete na klaviatuře další tóny, nebo arpeggiátor vypnete. Opět musím zopakovat jinými slovy totéž, co už jsem napsal u DSP jednotky: jistě, že existují i mnohem lépe vybavené arpeggiátory (polyfonie, desítky různých vzorců, programování vlastních sekvencí, řízení parametrů jednotlivých obvodů nástroje průběhem arpeggiátoru, atd.), avšak pro účely digitální simulace analogových veteránů ten implementovaný bohatě stačí.
MIDI
Možnosti nástroje v oblasti MIDI odpovídají současnému standardu, je tedy zbytečné se o nich příliš rozepisovat. Úplná MIDI implementace včetně formátu SysEx dat je součástí návodu, takže ji v případě potřeby nemusíte shánět po všech čertech, jak tomu bohužel dnes často bývá u jiných výrobců. Za zvláštní zmínku stojí možnost synchronizace obou LFO, arpeggiátoru a vybraných parametrů efektových algoritmů s interními i externími MIDI hodinami v nevídaném rozsahu od dvaatřicetinových triol až po několikataktové úseky. A další zajímavost: převážné většině MIDI kontrolérů jsou místo obvyklých funkcí přiřazeny jednotlivé parametry tónového generátoru a DSP jednotky. Je to sice v rozporu s MIDI normou, ale osobně to vůbec nevnímám jako nedostatek, spíš to považuji za dobrý nápad, který oceníte zejména při práci se sekvencerem. Proč se trápit s relativně složitými SysEx daty, když chcete třeba jenom o fous změnit nějaké nastavení efektové jednotky? Proč riskovat infarkt, když vám display nějakého obzvlášť tupého nástroje do zblbnutí opakuje „Checksum error!!!" a vy jste si přitom jistí, že jste ten zatracený kontrolní součet spočítali dobře?! Vždyť stačí najít v přehledné tabulce příslušný midi kontrolér, jednoduše zadat jeho hodnotu a je to.
Závěr
I když se virtuální analogy postupně dost přiblížily soundu původních nástrojů a rozsáhlými editačními možnostmi své vzory dokonce v mnohém překonaly, stále tomu v porovnání s originály něco chybí. Sice bych Novation A, ani K station nevyměnil za rodinku analogových dinosaurů, kdybych nějakou choval, ale rozhodně bych se nestyděl vzít Káčko na pódium a zahrát na něj nějaké to kilo či jednoduché sólo, nebo použít Áčko pro oživení skladby ve studiu na jedné stopě v kombinaci s nástroji založenými na ROM vzorcích. Zvuková kvalita tomu odpovídá a příznivá cena to umožňuje.
