Richmond Dorchester

Elektrická kytara
Distributor: 
Cena: 
25 490,00 Kč

Musím se přiznat, že kytary z rodinných větví kanadských Godinů mně osobně vždy tak nějak imponovaly. Je to možná tím, že jsem vyznavačem precizního dílenského zpracování a potom také dřev s pěkně vykreslenou strukturou, kterou lze na mnoha nástrojích této značky vidět. Nástroj, jenž se mi dostal právě teď do ruky, sice nezáří čarovnými letokruhy, nicméně má s touto firmou také co do činění…

Pokud byste snad přemýšleli, zda jste tuto kytaru už někde viděli, tak jedině snad na hudebním Frankfurtském veletrhu 2008 nebo na webu. Na našem trhu tedy více méně rozhodně novinka. I proto se také už teď těším, až se jí podívám pěkně pod pokličku. A to doslova. Pojďme tedy na věc…

Vzhled, konstrukce, hardware …

Hurá! Křičí spousty vyznavačů retro stylu. Konečně je tu nějaký ten kousek, ze kterého netrčí dvacet ostrých rohů a jeho použití není ze zdravotních důvodů značně rizikové. Já vím, dva čertovské rohy na této kytaře také jsou, ale je to prostě o něčem jiném.

Pro výrobu výrazně designovaného korpusu volili konstruktéři kombinaci javoru a topolu. A protože je zde použita konstrukce těla s dutinou, bylo možné navrhnout i na první pohled zřejmé větší rozměry. Uvnitř je do těla vlepen centrální javorový blok, který ovšem neprochází celou délkou ale ukončen v místě před kobylkou. Pro zesílení místa, kde je připevněna kobylka a struník, posloužil tenčí špalek, jehož tloušťka je pouze poloviční a je slepen pouze s vrchní ozvučnicí. Tím se otevírá větší propojený dutý prostor korpusu. Aby tento korpus mohl vzniknout, bylo potřeba odfrézovat vrchní díl těla z vnitřní strany, následně vlepit střední špalky a poté přilepit zcela rovnou „poklici“, respektive spodní ozvučnici, kterážto je olemována plastovou bílou výložkou. Vrchní hrany kolem celého obvodu mají taktéž výrazné frézování, což je jistě dostatečně patrné z uvedených fotografií. Dále jsou zde nezbytné otvory pro usazení snímačů a také odfrézovaná kapsa pro osazení elektroniky. Tento vzniklý otvor je překryt bílým pickguardem, v němž jsou osazeny potenciometry pro ovládání hlasitosti, tónové clony a také čtyřpolohový přepínač. Když jsem se výše zmiňoval o tom doslovném nahlížení pod pokličku, tak jsem to myslel vážně. Jak jinak bych také mohl zjistit, jak je korpus konstrukčně utvořen, kdybych neodšrouboval tu bílou velkou pokličku převlečenou za pickguard… :o) Dostáváme se ke krku a jeho spojení s tělem. Krk samotný je vyroben z očkovaného javoru. Dle mého názoru má velmi příjemný profil a při hře takříkajíc neodporuje. O tom vám však více povypráví pan kolega spoluautor. No, doufám, že se v tomto bodě shodneme. Hlava originálního designu je vykloněna a vedle osazených Kluson mechanik nese i nezbytné firemní nápisy včetně zmínky o zemi původu. Naprosto klasicky je zde vyvedena matice svorníku, kterou zakrývá plastová krytka. Na krk byl nalepen palisandrový hmatník a do něj vsazeno 21 pražců středních rozměrů. K téhle kytaře mi přijdou zvoleny zcela vhodně. Pro lepší orientaci jsou zde opět klasické kruhové značky, a to jak na přední ploše, tak i na hraně. Krk je k tělu připevněn čtyřmi vruty ze spodní strany a to přes dvě samostatné kovové destičky. Konstrukčně je to provedeno podsunutím krku pod přední snímač. Dnes zcela obvyklé řešení u podobných modelů. Menzura nástroje je 25 1/2“, což odpovídá cca 647,5 mm. O povrchovou úpravu celého korpusu a vrchní plochy hlavy krku se postaral černý vysoce leštěný lak. Samotný krk byl pak opatřen lakem matným.

Samotnou kapitolou nástroje jsou bezesporu originálně vyhlížející snímače Lace Alumitone humbuckers, které jsou ukryty pod profilované kovové a pochromované kryty, z nichž vykukují pruhy magnetů a to vždy samostatně pro tři struny. O zvuku a vlastnostech se dočtete v dalším odborném pojednání z pera pana kolegy Roučky. Nesmíme zapomenout ještě zmínit kobylku a struník. Oba tyto díly jsou připevněny z vrchu a v případě struníku se jedná o zcela jednoduchý a funkční prvek. Kobylka je již zajímavější útvar a je řešena do profilu „U“, v němž jsou usazeny posuvné roller kameny. Kobylka je jako celek výškově stavitelná.

Výše jsem se zmínil o přítomnosti čtyřpolohového přepínače, což zajisté pozornému čtenáři neušlo a skoro možná mu do přečtení této části textu vrtalo hlavou, k čemu že tam vlastně ta čtvrtá poloha slouží?! Zde je vysvětlení. Poloha vzadu, tedy blíže k potenciometrům, aktivuje zadní snímač, druhá poloha pak oba dohromady a to v paralelním zapojení, třetí oživí pouze snímač u krku… A ta čtvrtá? To jsou zase oba, ale nyní v sérii. Takže na plný výkon! Nu, otírám čelo a předávám psané slovo spoluautorovi, který vám nástroj řádně otestuje po herní stránce.

… a to ostatní!

Kolega Hlaváček jako vždy svým odborným pojetím zcela vyčerpávajícím způsobem osvětlil nástroj z konstrukčního hlediska. Mé maličkosti zbývá už „jen“ si zahrát. Souhlasím s tím, že retro styl, který Robert Godin začal v quebeckém Richmondu vyrábět, je svým způsobem kouzelný. Oba dva jsme tak trochu „ulítlí“ na nástrojovou stylizaci éry let padesátých až sedmdesátých. No, a pokud jsou podobně koncipované kytary ještě konstrukčně i herně v pohodě a nabízí něco netradičního, dušičky plesají. Nástroj Richmond Dorchester (v nabídce najdete ještě model Belmont) se navíc dá kromě černé úpravy pořídit i ve veselejším barevném provedení Cherry Burst. Plynule se můžeme přesunout k celkovému dojmu z nástroje, tentokrát tedy už „v pazourech“.

Profil krku je opravdu velmi příjemný do ruky a při letmém dotyku se zdá, že žádné rozličné kytarové techniky nebudou z hlediska hratelnosti problémové. Nástroj jsem kompletně rozladil a následně naladil. Mechaniky chodí bez problémů, ačkoliv jsem jim zprvu ne úplně důvěřoval. Pravda, tělo se zdá být na pohled poněkud neforemné, ale mohu vás zodpovědně ujistit, že jde opravdu jen a jen o zdání. (A to klame, jak všichni víme…) Vadí mi trochu pouze dolní zaoblený roh, který nepustí levou ruku do nejvyšších poloh (tedy alespoň pokud jste majitelem průměrně velkých a dlouhých prstů). Pravá ruka může na Dorchesteru hrát v podstatě jakékoliv techniky bez omezení v pohybu. Jediné, co mě trošku mrzí, je umístění volume potenciometru. Houslový tón hrát malíčkem zkrátka nepůjde.

Jako již tradičně, nejdříve si hraji jen tak na sucho, abych posoudil hlasitost nástroje a zvukovou nosnost dřeva. Kytara hraje hodně hlasitě a zní netradičně kovovým nádechem. Hodně podobně mi zněla například krbovka od Briana Maye, respektive její reissue model (Red Special). Toto přirovnání si pamatujme, neboť celkově jde o hodně podobnou zvukovou charakteristiku a s ní spojené variace. Míra hratelnosti, ať už jde o levou či pravou ruku, potvrzuje mé výše zmíněné domněnky. Pojďme „holku“ zapojit!

Přes lampový aparát se zvuk nese prostorem tak, jak jsem naznačil, tedy s velmi osobitým charakterem. Čistý kanál v podstatě jen zesílí ničím neovlivněný zvuk. Pochopitelně se to týká hlavně kobylkového snímače. Po přepnutí na polohu číslo dvě, tedy oba snímače dohromady v paralelním zapojení, se zvuk na čistém kanále mění jen nepostřehnutelně. Na třetí poloze se ozve typický kulatý zvuk krkového snímače a na čtvrté je opět na čistém kanále zvuková nuance téměř totožná jako u polohy dvě. Jiná situace ovšem nastane při zapojení zkreslení. V ten moment se začnou dít věci! Richmond začne projevovat své kvality a velkou osobitost, která vás pošle do netušeného rozměru. Zadní snímač zní i při vyšším zkreslení bezchybně konkrétně a má neskutečný tah. Jeho kovový charakter zní opravdu netradičně a skutečně se hodně podobá krbovce. Středo-basový sound, do kterého se musíte důrazně opřít pravou rukou! Ano, tento nástroj ani náhodou není pro kytaristy typu „lechtač“. Jakmile začnete pravačkou atakovat struny, dostanete šťavnatý, pravý rockový sound, který zní velmi plně. Naprosto skvěle znějí také akordy hrané v barre se sextolovým staccatem na tlustých strunách. Pokud navíc akord dokončíte arpeggiovým brnknutím s důrazem na sólové struny, dostanete pravý nefalšovaný twang tón.

Při sólové hře poznáte další výbornou vlastnost tohoto nástroje a sice fantastickou citlivost! Tóny neuvěřitelně reagují na dynamiku pravé ruky. Tento fakt se ještě umocní při přepnutí do polohy číslo dvě, tedy při zapojení obou snímačů současně (paralelně). Velmi jednoduše řečeno, toto zapojení posouvá zvukově humbuckery tak, jako by hrály singly. Nástroj dostane zcela jinou charakteristiku. Nejde o klasický singlový zvuk jako u Stratocastera, spíše máte pocit, že jsou více snímány struny sólové než rytmické. Pokud třeba více zabíráte na rytmických strunách a na ty tenčí vám nezbývá energie, díky tomuto zapojení budete znít velmi vyrovnaně. Jistě, samozřejmě to nejlépe vynikne při akordové hře. Citlivost se zvukem pořádně zacvičí, jestliže pravačkou více zaberete – kytara dokáže vytvořit „onen pověstný“ zvuk tříštícího se skla. Osobitost Dorchesteru se ještě více projeví při zapojení modulačních efektů jako flanger, chorus či delay (a ještě více, připojíte-li k tomu všemu wah). Sóla získají díky celkovému kovovému charakteru na originalitě a velké dávce zpěvnosti. Vyjádřit to slovy není lehké. Zkuste si představit třeba středový tón s vokální medovostí, avšak s kratším sustainem a přitom ještě oscilující na pomezí akustiky a elektriky… K tomu si přidejte opaky delaye, rotující flanger, wah a hard rockový drive… Přímo jako z jiné planety! :o) A pokud budete při stejné efektové výbavě přepínat mezi paralelním a sériovým zapojením a ještě vyměníte trsátko za minci, je to se všemi klady i zápory Brian May jako vyšitý! Raději se pro jistotu koukám ještě jednou, jestli na kytaře nejsou náhodou snímače Burns Tri-Sonic... :o)

Jen pro doplnění: sériové zapojení je zapojení obou humbuckerů natvrdo. Slyšíte hutný, lehce přebasovaný sound, který vyzní nejlépe při jednotónových variacích jako sextoly nebo kombinace prázdných strun a stupnicových běhů. Mimochodem, přepínání přepínače nečiní žádné problémy, čili můžete hrát kontinuálně a nemusíte si pomáhat dlouhým bendem nebo kilem, abyste měli čas na přepnutí...

Z výše uvedeného lze asi snadno odtušit, že jsem si velmi pěkně vyhrál. Aby ne, vždy jsem měl rád u nástroje velkou variabilitu a zmíněné polohy mi toto umožňují mírou vrchovatou! A to jsem zatím nemluvil o poslední možnosti, zapojení samotného krkového snímače! Ač by se mohlo zdát, že stačí popsat typickou vlastnost těchto snímačů – kulatost, medovost a jakousi bluesovou naléhavost, zdaleka to není všechno, naopak! Většinou mi při hraní na krkový snímač lehce vadí menší variabilita, „neochota“ zvuku prorazit, horší tvorba umělých flažoletů... U tohoto nástroje přesně toto nechybí, takže můžete hrát i agresivnější techniky v podobě expresivních dvojhmatů nebo jedovatých flažoletů. Ovšem to, co mě od Richmonda potěšilo nejvíc, je fakt, že na něj lze skvěle hrát i perkusivní techniky jako tappingy nebo slap. Zní to jednoduše fantasticky! (Malá poznámka: jsem zvyklý na kulatější krky; krk Dorchesteru se mi zdá přeci jenom o něco placatější; perkusivní techniky jdou však díky tomu (alespoň mně) hrát mnohem snadněji (podobně jako třeba na baskytaře)). Pokud jde o zvuk a herní vlastnosti, nevidím tady žádnou slabinu. Ostatně, na tom jsme se shodli s kolegou oba dva.

Co bych tedy mohl ještě dodat?

Pokud si kytaru pověsím na ramena, je vyvážená a drží tak, jak má. Nástroj je dodáván s luxusním pouzdrem, které je lemováno imitací krokodýlí kůže. Kytara je v něm jako v bavlnce. Pokud by někomu nevyhovovaly nasazené retro čepičky potenciometrů, firma přibalila i náhradní kovové, standardního typu.

Tedy stručně a jasně: precizní zpracování, nejen zvuková osobitost, herní variabilita, cena něco málo přes dvacet tisíc!