Myslím, že není mnoho výrobců, kteří by si do svého loga na výrobcích mohli napsat "Technologie pro kytaristy". Rocktron je pravověrně kytarová firma. Co umí, dokázala kdysi svým úžasným entrée mezi elitu výrobců produktem Bradshaw Switching System (takové dobře vymyšlené a ještě lépe fungující „přepínadlové“ MIDI-efekto-smyčkové zařízení). Díky Hush noise gate se ještě více rozrostl počet vyznavačů, majících tuto značku ve svých rackových sestavách. Ostatně proč ne, vždyť je to "Guitar rack technology". A co váš rack? Nebo ještě nemáte? Tak potom to chce dobrý preamp jako začátek.
Po pravdě řečeno - byl jsem zvědav, jestli i v Battle Creek sledují dění na poli digitálních simulací a modelingu aparatur jen přezíravě, nebo se do tohoto vývoje také pustí - s osobitostí sobě vlastní. (Pozn. redakce - Rocktron vyráběl již v 90. letech minulého století komba s digitálními simulacemi, což málokdo ví!). Rocktron svým pojetím vždycky tak trochu vybočuje z řady či proudu ostatních výrobců. Kdo jejich zvuky a filozofii přístrojů zná, ten to potvrdí. První, co vás napadne po úvodním seznámení se s ovládáním a možnostmi, je přímé srovnávání s Line6 POD neboli "fazolí" či "ledvinou" (možná už dostal spoustu dalších přezdívek). Ovšem toto srovnání dost pokulhává; po měsíci práce a hry bych spíše řekl, že se ti dva srovnávat moc nedají. Mají sice stejné knoflíky, asi stejný výrobce, a na první pohled podobné ovládání; tím však podobnosti končí. Takže odpověď na otázku, jestli je lepší POD nebo MP, zní - MP je jiný. A tím nemyslím jen modeling, ale i celkové možnosti a hlavně barvy.
Představení začíná
Rocktron Replitone MP je 24bitový DSP preamp a zároveň direct recording zařízení. Nabízí pokročilý Speaker Simulator, 16 modelingů aparatur, 11 základních efektů (počítám-li i reverb, který nemá jiné parametry nastavení), 128 míst paměti pro uložení presetů (jsou již předobsazeny firemními nastaveními), plné MIDI a uživatelsky příjemné ovládání procesoru zajišťující to, že tvorba vlastních presetů a práce se zvukem je co možná nejjednodušší, jak jen je to vůbec možné. Vidím teď jasně, že filosofie přístroje je navržena podle živých zkušeností praktické kytarové hry a jejích potřeb, a to jak na pódiu, tak ve studiu. Zároveň jako kdyby chtěli u Rocktronů říct tímto jednoduchým řešením ovládání a nastavení - přestaňte stále něco nastavovat a raději pořádně hrajte. Pozor - jednoduchostí rozhodně není dotčena kvalita zvuku! Vždyť je tu to nejlepší, co Rocktron pro kytaru nabízí, mj. kvalita efektů z Intellifexu, což hovoří samo za sebe. Ale zkrátka - nezdržujte se editováním, zapojte a hrajte!
Vnější popis
napoví, že MP uspokojí minimálně dva základní typy muzikantů - ty, co potřebují absolutní kontrolu nad zvukem prostřednictvím číselných hodnot nastavování parametrů efektů a ovládání (prostě propojí s PC), i ty, kteří prostě chtějí ovládat a řídit svůj zvuk jen uchem, třeba podle momentální situace na pódiu či pod oknem kamarádky (mezi tyto "čudlíkáře" patřím i já, jinými slovy "turn'n'play").
Nikde není žádný - ani jednořadý, ani dvoumístný - display, kde bychom viděli právě nastavené hodnoty, žádné stupnice kolem potenciometrů a na první pohled ani nevidíme, jaké efekty máme či nemáme v řetězci a jaké hodnoty jsme použili. Je to vynikající pro to, aby se opravdu pořádně vycvičilo naše ucho. Vsadím se, že i u muzikantů pracuje recipročně placebo efekt, totiž, že když vám na nějakém koncertu zavážou oči a řeknou "ta kytara hraje přes Mesu, to je zvuk, co?" tak řeknete - "jo, to je teda maso", přinejhorším - "skvělé, i když já bych si to nastavil trochu jinak". Ale ten respekt před výrobkem z Petalumy tu je. Pouze opravdoví profíci (a tím nemyslím jen ty, kteří se muzikou živí) rozsuzují nezaujatě podle toho, co slyší a jak slyší. Jestli máte někoho takového v okolí, učte se od něj poslouchat. Replitone může být pro vás takovým učitelem. Nutí totiž k tomu, abyste analyzovali jen a jen uchem a tím, jestli to právě tak chcete mít. Žádné - "mám tam delay 300 ms, tak to musí hrát samo", ale ptá se vás - je to takhle dost nebo ještě přidat, jak to bude znít? A je jen na vašem vkusu a hudebním cítění či zkušenosti, abyste vytvořili zvuk dobrý či nedobrý.
Na čelním panelu zleva se přes vypínač a vstup pro kytaru dostáváme k vlastnímu ovládání. Master volume řídí celkové nastavení hlasitosti včetně hlasitosti pro sluchátka; preset switch vybírá mezi prvními šestnácti presety, zbylých 113 uživatelských míst je přístupných prostřednictvím MIDI pedálu. Pozice Manual přitom umožňuje použít a slyšet stávající aktuální nastavení korekcí pro srovnání s uloženými hodnotami (tedy něco podobného, jako je na jiných přístrojích funkce compare) či vytvořit od základu nový zvuk. Amp select vybírá mezi 16 emulacemi modelů zesilovačů. Následuje tlačítko store pro ukládání a po něm opět tak pohodlné otočné potenciometry pro ovládání "zesilovače": gain, level, bass, middle, treble, reverb a delay. Další tlačítko Delay Time pohodlně podle vašeho poklepu nastaví čas delaye a LED pod ním vám dává svým blikáním vědět, jestli jste se do rytmu trefili. To pravé množství zvoleného efektu do vašeho zvuku nastavíte pomocí práce s knoflíky Effect select, který vybere vhodný efekt, a Effect adjust modifikuje - jeho hloubku, resonanci a jiné parametry, podle druhu efektu; tlačítko Rate slouží k nastavení rychlosti modulací - dvojím poklepem. Pokud stlačíte jednou, nastaví se ta nejpomalejší možná rychlost; to je velmi výhodné pro řešení okamžité změny zvuku při živém hraní.
Vzadu najdeme oddělené výstupy do power ampu, dva MIDI konektory, výstup na sluchátka, sloužící zároveň jako direct out, konektory efektové smyčky a vstup napájení. Pokud použijete 7-pinový MIDI kabel, máte výhodu phantomového napájení firemního MIDI pedálu MidiMate; pokud takový kabel nemáte, musíte si rezervovat ještě síťovou zásuvku pro napájecí trafo.
Možnosti zapojení a propojení s ostatními zařízeními jsou zadním panelem v podstatě dány. Jednak klasicky z preamp-out do power ampu každý kanál zvlášť, dále ze smyčky "Y" šňůrou stereo-2x mono jack připojíme externí efektový procesor, chceme-li rozšířit efektové možnosti MP o jiné druhy či barvy efektů nebo znásobit možnosti ovládání a přístupu k jiným efektovým řetězcům během hry. Přes direct out je k dispozici samozřejmě přímé napojení do mixu či MTR, pro plné vyznění sterea opět doporučena Y- kabel.
Jak to zkresluje?
Pěkně kaloricky, žádná dieta. Zvuk je samozřejmě důležitější než jakékoli jiné parametry v ovládání či objemu pamětí; je tlustý, barevný a přesně kytarový. Nabídka 16 modelů zesilovačů celkem dostačuje a vybrat se dá do všech hratelných žánrů ten "jeho" zesilovač (kromě Soldana, Peaveye, Cratea, Carvina, Rivery a Hiwatta tu ovšem opět chybí simulace Tesla Mono 50 a 70! A hráli na něj také hráči zvučných jmen! Ještě ho mám doma a funguje, jen trochu bručí…). Mezi modulacemi najdeme nezbytné Marshally, Mesu, Voxe a Fendery, milé a zajímavé je ovšem zařazení modelů z firemní stáje, kteréžto zvuky až tak časté na trhu nejsou. Jsou to zvuky z modelů Prophesy, Vendetta (čtyřkanálová celolampová vlajková loď Rocktrona) a pro thrash (dnes tak často opět žádaný a slyšený) je použit Voodu Valve high gain. Otázkou samozřejmě zůstává, jestli na preset "Texas" či "Grunge" nemohl být použit jiný model zesilovače a ty vlastní mít jako další ještě přidány, ale to už je rozhodnutí konstruktérů a je dost možné, že je správné. Ostatně - na jaký aparát byste například thrash hráli vy?
K dispozici jsou barvy zvuků od brilantních a barevných (Fender Twin) s pěkně nataveným koncem ve třídě A (Vox samozřejmě) přes poměrně expresivní a pěkně crunchové (Texas, Blues, Tweed a Classic) až po zpívající, vytavené, nagainované zvuky s téměř nekonečnými sustainy (díky Hush). Lze libovolně přecházet od vintage zvuků starých modelů komb a hlav až po nabroušené zvuky drahých moderních aparátů americké provenience. Všechny modely jsou zvukově velmi barevné a chovají se navýsost muzikálně. Kacířsky si dokonce myslím, že některé zvuky jsou lepší než originál. Jsou přece modelovány podle vybraných kusů a v ideálních podmínkách - od provozní teploty lamp až po parametry snímání aparatury v referenční místnosti. Na výstupu bychom tak měli mít vlastnosti zvuku obvykle těžko dosažitelné v běžných podmínkách muzikantské reality. Takže raději neporovnávejme s originály a zaposlouchejme se do nabídky. Mě osobně nejvíce učarovaly modely Tweed, Blues a 70’s (Fender a Mesa), ovšem tak nádherný crunch á la Brian Adams či Status Quo, jaký se line z modelu Texas, což je crunch-kanál Vendetty, jsem na simulacích už dlouho neslyšel. Plně tu funguje práce s volume na kytaře a práce s gain a master ovladačem, a to je co říci. Nechtěl jsem srovnávat s předlohami, ostatně Vendetta tu běžně k mání není, ovšem stálo by za to ji slyšet; jestli se takhle skvěle chová simulace, co potom předloha? U některých přístrojů s digitálními modely jsem měl dojem, jakoby tam bylo jedno, dvě zkreslení a jen upravené nějaké frekvenční filtry. Ovšem u MP je slyšet rozdíl - každý model je opravdu jiný od svého základu. Často máte slyšitelný pocit, že ovladačem level opravdu budíte koncový stupeň lampového aparátu, rozhodně to není žádné jen další volume.
Pro skvělý celkový výsledek je samozřejmě nutné mít dobrý konec. Přesně podle stylu, který požadujete. Mosfet či lampu, jak je ctěná libost. Já osobně bych volil nějaký "slabší", maximálně 50wattový, ale raději nějakou tu dvacítku s EL84, a pořádně to vytavit. Nádherně to zpívá, Hush vyhání šumy a speaker simulator simuluje, jen se z něj kouří. To nejdůležitější totiž, dynamiku signálu a přirozenou kompresi lamp, nějak u Rocktronů dovnitř dostali v maximální možné míře a při zesílení je to hodně slyšet. Ostatně - tohle uměli už dávno: vytvořit kvalitní zkreslení bez lamp; vzpomeňme na starý preamp mAxe, kde to lampou až vonělo, ale opravdu tam nebyla. Kdeže ještě byly všechny simulace a modelingy. Prostě kdo umí, umí.
Jak koriguje
Korekce se částečně vzájemně překrývají, např. Mega gain nebo ještě lépe Thrash s vyřezanými středy se s ovladačem středových frekvencí dají vzájemně, pokud se týká korekcí, jakoby propojit. Barva zkreslení je samozřejmě odlišná a v zásadě je každý z presetů posazen jinak; ovšem ekvalizace pracuje velmi "kytarově", ideálně je naladěna právě pro kytarové frekvence. Tak je možné vytvořit poměrně širokou škálu doplňkových barev pro jinak ve své podstatě odlišně zabarvená samotná zkreslení. Mínusem je absence presence, určitě by se sem ještě jeden ovladač vešel, i když už i tak jsou dosti natěsno a občas se stane, že při kroucení zavadíte o vedlejší knoflík. Je to ale vyváženo detailem, který si neuvědomíme hned: tvar knoflíku umožňuje pouhým brnknutím či úderem otočení v žádaném směru a není nutné řešit např. co s trsátkem, potřebuji-li na otočení ukazováček a palec. Jsou to detaily, samozřejmě, a každému se to nemusí zdát důležité.
A jak to efektuje
Na výběr máme vždy jeden typ efektu z nabídky k jeho použití ve výsledném zvuku. Kromě klasiky modulačních typů je tu i detune, vynikající pro těžká "kila", rotary a wah - zde ovšem vybíráme jen jednu frekvenci z obvyklého wahového rozsahu (tedy wah pedál "on" v jedné vybrané poloze), nejde o žádný pokus nahradit kvákadlo. Wah v plné šíři je k dispozici a k nadefinování pomocí MIDI Mate a expresion pedálu. Hush má, jak si zaslouží, samostatnou polohu - je vždy aktivní, zde navíc ovládáme threshold, míru zavření či otevření gatu. Všechny použité efekty jsou v dostatečné kvalitě a jsou beze zbytku převzaty z osvědčeného špičkového procesoru Intellifex, jak jsem již zmínil výše. I když efektová nabídka není veliká, méně je zde více a je to podřízeno celku - efektivní kytarové hře, kde je důležitější tón a jeho kvalita, než množství "obalu".
Total Recall aneb ovládání
Přidané LED diody a jednoduchá práce s knoflíky při výběru a editaci efektů má jednu nespornou výhodu - při kritických momentech na pódiu nebo jinde, kde není prostor k přenastavování mnoha parametrů a potřebujete změnu okamžitě. I při zvoleném bypassu jsou nepřetržitě k dispozici delay, reverb a Hush; jedině přes MIDI příkaz je můžete vyřadit, resp. umlčet. Celé ovládání procesoru je ovšem nemyslitelné bez MIDI pedálu. MIDI Mate by si svojí univerzálností a možnostmi zasloužil téměř samostatný test; všelijaké přeskupování skupin presetů, editace, změny a naprostá kontrola nad průběhy procesů jsou samozřejmé a kromě zvláštních nožních "čudlíků" jako spínačů mě docela nadchl. Každý ze 128 presetů je přepsatelný a zároveň jej restorem můžete znovu vyvolat zpět. Navíc každý preset je jakoby ideálně nastavený pro danou kombinaci aparátu a efektů, často postačí jen mírná změna a máte, co jste hledali. V režimu Manual je právě na něco takového prostor; zde slyšíte zvuk, který odpovídá aktuálnímu nastavení ovladačů preampu. Chcete-li vytvořit zvuk od základu nový, také to provedete zde. A aby byla kontrola úplná, jsou zde diody Recall, umístěné pod ovladačem Level. Umožňují vidět, jak jsou prvotně nastaveny jednotlivé korekce a hodnoty efektů, a to opět velmi jednoduše: svítí-li při otáčení zelená, pak přidat; svítí-li červená, ubrat, a zhasnou-li obě, našli jste původní polohu. Úplně jednoduché.
Huš, huš, bílý šume
Hush - nejlepší eliminátor šumu, jaký jste kdy pro kytaru měli, mohl by znít reklamní slogan. Proces zavírání a otvírání brány je naprosto přirozený a nijak neomezuje hru ani nepřekáží tvorbě, jako je tomu často u jiných gatů, které doznívající a chvějící se expresivní tóny těsně před pádem do ticha nemilosrdně useknou. Zde se používá jiný systém; při doznívání tónu stejnou měrou mizí i již potlačený šum, tón si zachovává odstup od rušivých signálů po celou svoji cestu až do odeznění. Je to úžasně vymyšleno a hlavně to skvěle funguje, proto i tak skvělé sustainy i při plnější aktivitě Hush. Systém je situován za A/D převodník a to zajišťuje tichý vstupní signál pro úpravu preampem v digitální části. Nuly a jedničky, jak známo, šumět neumí, takže bezšumový vstupní signál rovná se bezšumový výstup. U čistých presetů Clean apod. se doporučuje stáhnout Hush na minimální úroveň pro větší dynamiku tónu. (Pro podrobnější seznámení s podstatou vyhánění šumu Hushem doporučuji pročíst recenzi na Hush II CX v čísle MS 6/00.)
Další dobrá simulace
Když víte s jakou elegancí a čistotou řešení vymysleli a postavili onen slavný Hush systém, je znát a slyšet, že podobně konstrukčně čistě a funkčně dobře je postaven i Speaker simulator. Při přímém nahrávání nebylo téměř z žádných presetů modelingu slyšet to typické včelí bzučení či cítit příliš kytarové chemie. Hodně samozřejmě zůstává na samotném zvukařském mistru, ale MP vám dá základ víc než solidní. Kdo byste hledali simulace reproboxů, nenajdete je tu. Možná škoda, rozšířilo by to možnosti velkou měrou, na druhou stranu jsou použité zvuky natolik kvalitní a specificky kytarové, že vystačíte s nimi. A pokud neumíte vytvořit ten základní zvuk jako dobrý a použitelný, žádná simulace boxů vám nepomůže. A samozřejmě naopak.
Díky velmi kvalitní speaker simulaci, která je v činnosti automaticky po připojení se do sluchátkového výstupu, je rozdíl mezi zvukem ve sluchátkách a výsledným zvukem z komba či aparátu dán pouze odlišností právě daného článku tohoto řetězce a jeho vlastnostmi a rozhodně není až tak velký. S jistou rezervou se dá říci, že to, co si nastavíte doma večer do sluchátek, uslyšíte také téměř v takové podobě z aparátu. Není tedy nutné upravovat břitkost zkreslení přidáváním výšek či středů při hraní naživo, když jste je předtím museli ve sluchátkách při nastavování hodně ořezat. Funguje to podle mého soudu nad poměry dobře.
Nejlepší je nakonec
spolupráce s PC. A tak ti, co potřebují absolutní kontrolu nad editací, nechť připojí MP k počítači a na webu stáhnou program Preset Manager. Samozřejmě to zjednoduší celou práci a posune jinam, vím to a stejně mě to vždycky dostane. Přehledné, jednoduché, pochopitelné a hlavně praktické. Dále je možné si stáhnout již existující další hotové presety. A pokud jste univerzální hráči, jednou hard rock, potom klasiku, někdy svatby, prostě si vytvoříte seznamy a během vteřinky máte všechny svoje riffy v pohotovosti tak, jak je potřebujete. Jen si s tím trochu pohrát a je to vaše. Vzhledem k tomu, že máme k dispozici 128 míst pro editaci vlastních zvuků, doporučuji to využít v plné míře, kterou tento přístroj nabízí, a ukládat si i jemné nuance. I když si každý většinou vytvoří pár svých nejoblíbenějších barev (pokud zrovna není hodně univerzální hráč) a jen ty pak používá, myslím, že občasná změna barvy zkreslení či efektového řetězce s sebou přinese i nové nápady či oživení do vašeho zvuku a hry. Navíc si můžete s nějakým Rocktron-fandou vyměňovat navzájem presety po internetu a umožnit tak kvalitní muzice bořit bariéry a doslova překračovat hranice. Zbývá teď už jen jedno - tu kvalitní muziku vytvořit. Takže dost řečí (a psaní) a pojďme hrát!
