Seymour Duncan Power Grid

Kytarové zkreslení

Všichni víme, že firma Seymour Duncan je špičkový výrobce kytarových i baskytarových snímačů, nicméně již delší dobu se věnuje v „přidružené výrobě“ také návrhu a realizaci kytarových krabiček. „Přidružená výroba“ krabiček začala Pickup boostrem, pak následovaly další overdrivy, preampy, fuzzy a další, takže nyní má Seymour Duncan v nabídce tucet různých pedálů a právě jedním z nich je distortion Power Grid.

Konstrukce a vzhled

Řekl bych, že tento pedál je řešen čistě funkcionalisticky. Šasi totiž není žádný odlitek, ale skládá se pouze ze dvou pozohýbaných plechů. Podobně postupují různí menší custom výrobci, protože se vlastně jedná o velice jednoduchý výrobní proces. Dlužno ale dodat, že u Power Grid jsou plechy přece jen pozohýbány tak, aby měl efekt zkosenou nášlapnou stranu a čelní hrana obsahovala i nějaké křivky, takže to není přísně pravoúhlá krabička. Všechny jacky (vstup, výstup a napájení) najdeme na zadní straně. Efekt se napájí klasicky devíti volty, kvůli výměně baterky je ale nutné šasi rozebrat. Spodní strana opět přísně funkcionalisticky obsahuje kus vlnkovité pryže, která zabraňuje klouzání efektu po podlaze. Pedál je relativně nízký, zato širší (jako dvě bosácké krabičky vedle sebe). V pedalboardu tedy zabere o něco více místa, ale zase v něm pěkně „sedí“. Nechybí samozřejmě heavy-duty přepínač s indikační diodou a pětice knoflíků, z nichž tři jsou součástí aktivního ekvalizéru (Bass, Mid, Tremble). Ty mají gumové krytky potenciometrů (drobná inovace v souvislosti s možným rozšlápnutím?). Každá krytka má bíle zvýrazněný zobáček a označenou „stupnici“ kolem knoflíku, přičemž nulová poloha je nahoře (v úrovni dvanácti hodin). Při používání jsem si nemohl nevšimnout, že při otáčení všechny knoflíky trošku drhnou. Funkčně to nevadí, ale pocitově to není ideální. Pedál je nastříkán modrou a červenou barvou zkombinovanou v neurčitý grafický vzor. Bočnice jsou černé a textíky na efektu zase v bílém provedení.

Zvuk

Efekt jsem testoval s několika kytarami na třech zesilovačích (lampový HOT Soloist, lampový class A Blackstar 15 a modelingový Roland Cube 80). Zároveň pro přehled jsem ho srovnával i s několika dalšími distortiony (Boss DS-1, Tubescreamer).

Při použití nižšího Gainu (asi tak do jedné čtvrtiny) se efekt chová jako takový drobný přikreslovač signálu. Ne že by plnil funkci boosteru, přidá prostě do původního čistého zvuku trochu zkreslení. Výsledkem je pak zvuk natrženého reproduktoru slyšitelný hlavně při doznívání nějakého akordu. V tuto chvíli lze vidět celkem jasné snížení dynamiky při hře na singly, a to nejen při jednoznačně razantních úderech do strun. Také se vytrácí jejich přirozená zvonivost a cinkavost. Mnohem lépe si Power Grid rozumí s humbuckery i když v tomto nastavení gainu lze zatím cítit jen nádech předpokládané rockové dravosti. Důležitou roli zde hraje potenciometr Mid, který je lepší držet aspoň trochu nad nulou. Tam je totiž zvuk mnohem bohatší a živější. Tohle mírné nastavení Gainu zní úžasně v kombinaci s lehce nakopnutým lampovým zesilovačem. Jednotlivé míry Gainu jako by se sečetly a dostáváme dravý, živý, dynamický zvuk. Tato kombinace opět nenechává vyniknout zvonivým singlům, ale preferuje humbuckery. Osobně jsem byl v tuto chvílí se zvukem maximálně spokojen a říkal jsem si, že více gainu ani od zesilovače ani od Power Gridu nepotřebuji.

Na větším lampovém aparátu (Hot), u kterého jsem se nesnažil o větší vybuzení a ponechal jsem pouze nezkreslený zvuk, bylo slyšet, že je třeba ještě někde „něco“ přidat, aby rockové hraní znělo tak, jak má. Konkrétně - zvuk nešel až tak rychle za údery trsátka, jak bych potřeboval. Hlavně v palm mutingových pasážích bylo znát rozbředlost, rozervanost a tupost tónu a jeho „neochotu pomoct kytaristovi“. Odezva na rychlé údery trsátka se však zkracuje s přibývajícím gainem. K dost velké změně dochází právě za první čtvrtinou dráhy knoflíku Gain – právě tady lze slyšet jasný nárůst zkreslení. To se při otáčení knoflíku gain doprava krásně a plynule zvětšuje až po hi-gain, který tlačí zvuk tlumených úderů k sobě tak, že se při některých pasážích mohou i slévat. Aktivní ekvalizér má mnoho možností při zdůraznění nebo ubírání frekvencí. Nicméně v kombinaci s několika nástroji i zesilovači se mi osvědčilo nechat basy naplno. Jejich odebrání někam hodně doleva mělo za následek až bzučivý zvuk (v závislosti samozřejmě i na aktuálním nastavení Mid a Treble), navíc jen při plných basech se mi nezdál zvuk tenký. Knoflík Mid jsem většinou držel také na nule nebo kousek pod ní. Další pootočení doleva znamenalo spíše „zahudlávání“ zvuku. Zvuk jsem průběžně porovnával s několika jinými distortiony, ale pro představu se možná bude hodit notoricky známý Boss DS-1. Oproti němu Power Grid neuměl vytvořit jeden typ zvuku - a to takový suchý, sypký, bzukavý sound. Takový zvuk DS-1 ale produkuje pouze ve spolupráci s tranzistorovým zesilovačem, v kombinaci s lampovým se bzukavá složka ztrácí. Při snaze nastavit to samé s Power Gridem jsem spíše došel k bzučivému, poněkud ječivějšímu, třeštivějšímu projevu. Posunout to celé do méně ukřičeného, suššího hi-gainu se mi nepodařilo, ale jako nedostatek to neberu hlavně kvůli tomu, že s lampami hraje jak Power Grid, tak DS-1 jinak. DS-1 produkuje prostorovější zvuk s více basy, ale na druhé straně to někdy vede až k zahlcení tónu. Power Grid umí zvuku zase přidat více zkreslení, ale Gain úplně napravo je opravdu extrém, který v případě tlumení struny už startuje celkové nahoukávání a napískávání zvuku včetně slévajících se staccat.

Závěr

Power Grid je jedním z mnoha efektů, které se snaží přesvědčit kytaristy, že zrovna tato krabička je pro ně ideální. Všechno záleží na osobním vkusu, nicméně můžu říct, že Seymour Duncan s tímto pedálem nijak nepřestřelil, nešlápnul vedle, protože dobré zkreslení se hodí vždycky. Power Grid není z těch efektů, které by se snažily poskytnout různá „ultrabrutální“ (= mnohdy nepoužitelná) zkreslení. Seymour Duncan se na tomto efektu vyvaroval různým extrémním nastavením, což je podle mého mínění dobře. Co se ale týče samotného zkreslení, toho má Power Grid dost, a dokonce i více, než některé jiné zkreslovače. Míru zkreslení lze plynule regulovat a to je fajn. Pouze začátek dráhy potenciometru Gain obsahuje v jednom místě znatelný skok. Z toho důvodu se zvuky typu crunch nenastavují úplně pohodlně, ale lze si pomáhat i vhodným nastavením zesilovače. Zvuk je živý, šťavnatý a je spíše z oblasti britského zkreslení. Dobře zní akordy i sólová hra. Power Grid si rozumí spíše s humbuckery než se singly, u kterých potlačuje jejich zvonivost. I když se na něm dá nastavit i menší míra zkreslení, věřím že své uplatnění najde spíše u příznivců „rozumného“ high-gainu. Proto bych jej doporučil všem rockerům a heavy-metalistům a to hlavně v kombinaci s lampovým aparátem, protože v takovém případě není pochyb o tom, že efekt zvuku pomáhá...