Myslím, že firmu jako takovou není třeba představovat, ale tato firma, kromě známých typů, jako je SM 57, SM 58, řada Beta apod., vyrábí i špičkový dynamický mikrofon. Je ale bohužel známý pouze v zahraničí a proto může být dobré si jej připomenout.
Proč se tedy u nás s tímto mikrofonem příliš nesetkáme? Paradoxně za to mohou malí mluvkové, kteří tvrdí, že „Shure" je nejlepší na všechno. Ona totiž SM57 a SM58 se opravdu povedly a k tomu jsou ještě cenově výhodné. Vlna nesmyslných tvrzení zazdila vše ostatní, včetně svých sourozenců. Dnes je tomu jinak i díky tomu, že firma sama vyrábí širší sortiment zboží pro koncertní i studiové použití. Viz. řada KSM, ale náš dnešní hrdina je u nás neustále na okraji zájmu, a přitom v každém trochu solidním zámořském studiu naleznete alespoň po kousku. Nemluvě o radiích, kde je i neinovovaný SM7A, jedním z nejoblíbenějších Broadcast mikrofonů na světě. Možná jeho cena by mohla být trošku menší, ale každopádně se jedná o superpoctivé provedení a komfort.
Charakteristika mikrofonu
Mikrofon lze charakterizovat jako dynamický velkomembránový mikrofon s kardioidní charakterisikou, pasívní elektronikou (viz filtry) a s konstrukčním řešením určeným pro stojanový provoz.
Výbava mikrofonu
Stručně řečeno je exelentní a i z tohoto důvodu může být řazen mezi špičku dynamických mikrofonů. Balení příliš nepočítá s běžným harcováním, a tak je v provedení papírová krabice. Uvnitř je polyestyren profilován na tvar mikrofonu a vedle ještě speciální pěkně macatý popfiltr, tedy kromě toho, který je na mikrofonu samotném a který je i jemnější a tenčí. Pak už kromě silikagelu, zaslepovací destičky na zadní panel a několikajazyčné brožurky nic.
Vzadu na mikrofonu (panelu) se nachází dva přepínače i s grafickými okénky právě navoleného stavu. První jest filtr nízkých kmitočtů (hornofrekvenční propust) a druhý tzv. presence boost, posílení středovýškových frekvencí. Elektronika je, jak jsem řekl pasívní, tvořena cívkami a kondenzátorem. Nechybí ani tzv. kompenzační cívka magnetu pro lepší odstínění od brumu. Mikrofonní kapsle je poměrně velká a celkem dobře uložená tak, že je i na manipulační hluk vcelku imunní. Je chráněna tlustým perforovaným plechem a až na opravdové šťouraly, ji těžko někdo ublíží. Pokračujme dál…
Provedení
Je bez jediné výtky a neobvyklá konstrukce jakéhosi tubusu ve vidlici naznačuje určitou vyjímečnost. Uložení ve vidlici je tvořeno soustavou kluzných a nekluzných podložek a matic a všechno funguje tak, že se mikrofon nebimbá a přitom je pootočení realizovatelné i rukou. Čeho bych se (možná neoprávněně) obával, by byl kablík, který spojuje konektor a vlastní mikrofon. Jinak ať hledám, jak hledám nic slabšího nenalézám a to je signál k tomu, že jde o referenční zařízení, samozřejmě ve své kategorii.
Inovace
Odlišnost mezi starším modelovým typem SM7A a současným B modelem je především v jiné konektorové části a v přidání druhého popfiltru, který je tlustší a jinak strukturovaný. Vhodný pro efektivnější pohlcení fukavek řeči a zpěvu.
Zvuk
Pokusy ve studiu naznačily, že firmou annoncované použití není jen obchodním tahem.
Je to tedy tak, že firma Shure doporučuje SM7 především na hlasové aplikace (předně řeč), saxofony a aparatury basových kytar. Popořádku vzato, na hlas, bez zapnutých filtrů je výsledek vyrovnaný, spíše měkčí výšky. Bezproblémové i u sykavějších interpretů. Fukavky „P,B,…", jsou díky popfiltru rovněž bezproblémové. Pro huhňavé a hučivé hlasy na blízký kontakt je dobré zapnout filtr nízkých kmitočtů. Pro tyto hlasy může pomoci i zapnutí druhého filtru, který ale pro ostřejší hlasy přinese více průraznosti až špičatosti ve vrchních středech a především pak v „Č a Š".
Pro některé osobnosti živící se hraním na saxofon je kromě nástroje osobním vlastnictvím i tento mikrofon. Moje oblíbené mikrofony na podobnou situaci se jmenují jinak, to už jsem určitě na těchto stránkách vyjmenovával, každopádně musím připustit, že určité kouzlo tento mikrofon má. Tlustý zvuk opět se „soft" vrchním pásmem – samozřejmě bez filtrů. Basový filtr je dle mne v tomto případě neopodstatněný a zapnutím prezence se zvukově objeví padesátosmička.
A to už mi teprve nic neříká.
Saxofon je příliš „umečený", ale připouštím, že i to může být ideál krásy. A asi nejlepší (z mého pohledu) jsem si nechal na konec. Basová kytara se velmi často nahrává buď Shure SM57, AKG D12, resp. D112, nebo jejich kombinacemi. Ke slavné D12 má naše sedmička, co se týká nejspodnějších basů, přeci jen krok krokodýla, ale téměř stejně velký krok je na druhou stranu, tedy k padesátsedmičce.
Tedy asi tak. Basy jsou oproti SM57průhlednější i pevnější a vrchní pásmo je velmi podobné, s tím, že prezence začíná poněkud dříve (směr od basů nahoru), samozřejmě se zapnutou prezencí. To se mi jeví jako dobrá kombinace vlastností jednoho mikrofonu pro tento účel. Abych nezapoměl, Sedmička má o něco menší výstupní signál než model 57. Pro objektivnost a případné alibi dodávám, že se jednalo o jediného basového muže, jedinou basovou kytaru, jediný basový zesilovač a jedinou basovou patnáctipalcovou bednu. Ovšem vše originál a kvalitní - po hudební stránce. Jednoduše se mi na basovku líbil a protože se b.g. točí skoro tak často, jako rockový nebo popový bigband, tak asi začnu šetřit. Nebylo času ani prostředků déle experimentovat, ale mé teorie vedou k myšlence, že určitě může být dobrým pomocníkem při ozvučení Leslie, blanozvučných perkusí apod.
Resumé
Závěr dodaný mou maličkostí zní: K určitému použití velmi dobrý mikrofon, ale to už tak u mikrofonů (předně dynamických) bývá. Vyšší cena je vyvážena perfektním provedením, standardně dodávaným příslušenstvím a hlavně větší variabilitou, díky filtrům. V neposlední řadě, je firma Shure zastupovaná u nás firmou, která může zboží ukázat nejen v katalogu, ale i fyzicky a např. drží své servisní středisko, neboť i nejlepší věci mohou zkolabovat. Průšvih není až tak v tom zkolabování, ale v tom, má-li je kdo rychle a s minimálními náklady opravit. To přátelé není bohužel samozřejmé, ale o tom až příště. Zatím se mějte tak, do jaké míry vám to rodiče a manžel(ky) dovolí.